Tradiční shrnutí předchozího roku z pohledu organizovaných anarchistů a anarchistek

Anarchistická federace, členská sekce Internacionály anarchistických federací (IFA), má za sebou 26 let své existence. Nedá se říci, že by se za ta léta podařilo dosáhnout nějakého markantního zlepšení situace obyčejných lidí. Kapitalismus se nám zatím vymýtit nepodařilo, naopak zakořeňuje čím dál hlouběji ve společenských vztazích a ve snaze o pouhé přežití nám krade čas a energii tolik potřebné k tomu, abychom se mu mohli účinně postavit. Navíc kapitalistická ziskuchtivost s sebou nese různé druhy krize, z nichž asi ta nejvážnější se týká změn klimatu. Poslední dobou je sice cítit mezi lidmi nedůvěra ve stát, ale nikoli vize sociální spravedlnosti a samosprávy, spíše touha po svobodě bez odpovědnosti a společenství jen pro vybrané. Jako anarchisté a anarchistky jsme přesvědčeni, že jiný svět je možný a tváří v tvář klimatické krizi dokonce i nutný. Proto i nadále chceme přicházet s kritikou statu quo a s vizí společnosti, která je postavena na principech solidarity, vzájemné pomoci, rovnosti a svobody. Zároveň se nadále chceme podílet na aktivitách, které jsou na těchto principech založeny, a rozvíjet komunitu těch, kteří nechtějí čekat na vzdálené zítřky, nýbrž touží žít anarchii tady a teď bez toho, aby se uzavírali do izolovaných „ostrovů svobody“ a rezignovali na interakci s druhými. Prostě děláme, co můžeme.

I když byl rok 2021 poznamenaný dalšími vlnami covidu-19, nezabránilo nám to pokračovat v našich aktivitách, které ať přímo či nepřímo kontinuálně navazují na ty z předchozích let. Pojďme si některé z nich připomenout.

Nejprve ale k samotné AF. Její členové a členky se pravidelně scházejí dvakrát do roka na federačních sjezdech. Ten jarní byl naším historicky prvním on-line setkáním. V situaci, kdy se prakticky nedalo cestovat, šlo o jedinou možnost a i tento formát se ukázal být velmi konstruktivní. Pravdou ale je, že není nad osobní setkání. To se nám povedlo až při podzimním sjezdu v Praze.

Ohledně prezentace navenek jsme vydávali formou nástěnných novin anarchistický měsíčník A3 (v jeho výlepu se vyznamenala zejména olomoucká skupina AF) a vyšla rovněž dvě čísla anarchistické revue Existence. Naší ústřední a denně aktualizovanou informační platformou je web afed.cz, podporovaný profily na sociálních sítích (FB, twitter, instagram). Vedle toho ještě samostatně existuje webová stránka Nakladatelství AF. Narazit jste nás ale mohli i v České televizi, kde někteří z nás promlouvají v dokumentu o historii a současnosti českého anarchismu Neposlušní. Zaujali jsme i bulvár, když jsme odhalili místo natáčení reality show Likehouse, kam jsme podstrčili naše tiskoviny.

Vedle vlastních aktivit se někteří z nás angažují také v kolektivech Food not Bombs (FNB), Zdena, infoPavlač, Sdílené domy, Opravdu dobré squaty (ODS), NoLog.cz, Výbor na obranu revoluce v Rojavě (VORR), Limity jsme my, Iniciativa pracujících…

Koronavirová krize

Krize spojená s nemocí covid-19 jasně odkryla skutečnost, že pro kapitál jsou lidé nahraditelnými položkami a na jejich zdraví a životech nezáleží. Navíc vlády po celém světě začaly zneužívat koronavirových opatření k posílení represí vůči různým bojům neprivilegovaných, na což také reagovalo prohlášení IFA. Na nespravedlivé distribuci vakcín, které směřovaly zejména do bohatých států, začal vydělávat farmaceutický průmysl podle principu, že zdraví je zboží. My jsme se zajímali o různé aspekty krize a přidali se k požadavku na vakcíny pro všechny. V březnu jsme provedli rozsáhlý monitoring reakcí anarchistického hnutí po celém světě na krizi, které jsme shrnuli v textech „Zisky, nebo životy? O to tu běží“, „Lidé zase až na posledním místě“ a „Za krizi zaplatí zase jen ti dole“. Na konci roku jsme pak zprostředkovali postřehy z projektů vzájemné pomoci ve Velké Británii.

Na jaře se někteří z nás zapojili do iniciativy Zastavme covid společně a spravedlivě a AF jí vyjádřila svou podporu pro její antiautoritářský organizační charakter, ačkoli se v ní angažovali lidé s různými postoji. Iniciativa, která byla jedním z mála hlasů, jež akcentují sociální hledisko epidemie, nebojí se vznášet oprávněné požadavky a jdou proti zájmům kapitálu, uspořádala v Praze několik veřejných akcí, které svou účastí podpořili také členové a členky pražské skupiny AF. Jedna akce požadovala upřednostnit zájmy lidí před zájmy průmyslu, druhá odmítala argument ministra Havlíčka, že průmyslové podniky nelze na přechodnou dobu uzavřít proto, aby stát neztratil kontrolu nad zaměstnanci, a třetí se připojila k Mezinárodnímu akčnímu dni bez covidu. Coby anarchisté a anarchistky jsme zdůrazňovali třídní hledisko celé krize, což se odrazilo v březnovém čísle nástěnných novin A3. V prosincovém čísle A3 jsme komentovali ziskuchtivost průmyslu, nekompetentnost vlád a iracionalitu antivaxerů.

Na svém jarním sjezdu jsme se rozhodli, že kdo bude mít zájem, může své členské příspěvky namísto do fondu federace věnovat na podporu prostorů, případně dalších projektů, které jsou existenčně ohrožené situací danou koronavirovou krizí. Konkrétně příspěvky putovaly na pražské bistro Sabotage (2000 Kč), brněnskou kavárnu Tři Ocásci (1200 Kč), na plzeňskou družstevní kavárnu Družba (1000 Kč), trenčínský klub Lúč (1300 Kč), pražský Prostor39 (2666 Kč), pražský infoshop InfoPavlač (1000 Kč), dále na projekty Sdílené domy (1000 Kč) a Jako doma / Kuchařky bez domova (2200 Kč). Během podzimu jsme věnovali cca 15 000 respirátorů dvěma kolektivům Food not Bombs, aby je jejich členové a členky mohli rozdat potřebným při vydávání jídla nebo sami využívat při svých aktivitách.

První máj

Na jarním sjezdu zároveň padla shoda, že První máj 2021 pojmeme jako vzpomínku na oběti záchrany zisků průmyslu (2020–21) a boje za osmihodinovou pracovní dobu (1886), jak nakonec hlásal ústřední transparent akce. Při té příležitosti jsme k danému tématu vydali speciální prvomájové číslo A3, které měl každý možnost vylepovat společně s plakáty zvoucími na naše shromáždění. Také jsme se vyjádřili k asociálnosti vlády a popíračů, kteří si dali sraz jen pár desítek metrů od našeho „Černo-rudého pikniku“ na Střeleckém ostrově. Na akci nechybělo distro Nakladatelství AF a historického spolku Zádruha, kolektiv Food not Bombs – Žižkov se postaral o občerstvení, zazněly dva projevy AF a příspěvek Zádruhy „Američtí Češi při vzniku prvomájové tradice v roce 1886“. Poté se většina účastníků seřadila za transparentem a s velkým věncem, jenž byl doplněn černými a rudými stuhami s logem a názvem federace, se přesunula na chvíli k pamětní desce prvního dělnického 1. máje. Piknik pokračoval produkcí spřízněných písničkářů. V posledním mluveném vstupu byl představen záměr zapatistů z jihomexického Chiapasu doplout k evropským břehům a zde se setkat s těmi, kteří vedou různé emancipační boje. Někteří účastníci se pak na výzvu vydali s vlajkami a se španělským nápisem „Výprava za život začíná. Čeští anarchisté/ky vás očekávají“ pořídit společnou fotografii vyhlížení zapatistů mířících do Evropy.

Na našem webu jsme pak neopomněli informovat také o anarchistických prvomájových demonstracích pořádaných jinde ve světě, zejména jsme se zaměřili na akce pořádané federacemi z IFA.

Výprava za život

Zmíněný snímek „očekávání zapatistů“ byl součástí celoevropské kampaně, které se u nás účastnily i další skupiny zapojené do koalice, jež si vzala za své pozvat zapatisty a zapatistky na jejich cestě po Evropě také do Česka a následně zde jejich pobyt zajišťovat. Už 1. ledna, tedy u příležitosti 27. výročí zapatistického povstání, se AF přihlásila ke společnému prohlášení EZLN a (zejména) evropských skupin podporujících toto povstání. AF zároveň vložila 4000 Kč do fondu na pokrytí nákladů spojených s plánovanou návštěvou, zapojili jsme se do prodeje hry Zapatistická autonomie, která byla benefiční za tím samým účelem. Propagovali jsme knihu Zapatistická výprava za život od nakladatelství Neklid. AF se připojila k otevřenému dopisu Mexickému velvyslanectví v Praze kvůli zdržování vydávání pasů zapatistickým delegátům. V rámci koalice jsme kvůli obstrukcím protestovali před francouzskou ambasádou v Praze a 24. září jsme se před mexickou ambasádou v Praze zapojili do mezinárodní solidarity se zapatistickými komunitami. Dále jsme na našem webu mapovali přípravy zapatistů a zapatistek na cestu jak po vodě, tak letecky, připlutí k evropským břehům, přílet do Vídně, návštěvu Rakouska a Slovenska.

V České republice pobývala skupina zapatistů a zapatistek ve dnech 27. září až 3. října. Během té doby se konalo několik setkání a diskusí, jedna dokonce spojená s tématem boje za autonomii v Rojavě. V uvedeném týdnu jsme na našem webu zveřejňovali texty o zapatistickém povstání, jeho historii, vlivu ve světě, přínosu k emancipaci žen či jeho dlouhodobé podpoře v Česku.

Volby – žádná změna

Rok 2021 se nesl mj. ve znamení voleb do Poslanecké sněmovny. My jsme jako vždy propagovali aktivní volební absentérství, jelikož účast na parlamentních volbách je podle nás především legitimizací buržoazní demokracie a oddaluje tak náš zápas za to, aby se moc vrátila do rukou lidí. Účast u voleb je projevem politické pasivity. U volební urny skutečnou změnu a důstojnost najít nelze, jak jsme také konstatovali v před(ne)volebním čísle A3.

V první řadě jsme se zaměřili na některé nováčky na politickém kolbišti. Jedním z nich byl Robert Šlachta, který je nám známý především jako bývalý šéf policejního útvaru, jenž zinscenoval kauzu Fénix ve snaze kriminalizovat anarchistické hnutí. Nakonec i druhé kolo této policejní tragikomedie skončilo pro fízly blamáží. Poukázali jsme na stranu Levice, která se snaží tvářit progresivně, ale nedokáže zastřít své ideové základy, což se projevuje například podporou kubánského režimu. Věnovali jsme se i poněkud bizarní kandidátce propagátora tzv. anarchokapitalismu, jenž má ve skutečnosti s anarchismem pramálo společného.

Členům pražské skupiny AF se podařilo s našimi tiskovinami oslovit mládež, která se dostavila na neformální setkání se socdemáckou ministryní Maláčovou. Podařilo se udělat rozruch transparentem „My jsme tady doma“ (s dovětkem, že ono „my“ znamená LGBTQIA+, Romy, imigranty a znevýhodněné) během návštěvy Viktora Orbána, jenž přijel před volbami podpořit premiéra Andreje Babiše. Těsně před volbami se nám pak podařilo uštědřit vítězné koalici ostudnou porážku. Jejich předsednictvo chtělo uspořádat setkání v oblíbené dělnické hospodě. Po avízu, že anarchisté si tu dají sraz o hodinu dřív, svou akci odvolalo. V Olomouci zas anarchisté vyvěsili transparenty vyzývající k bojkotu voleb a rozdávali protivolební A3 v ulicích.

Po volbách jsme okomentovali výsledek v říjnovém čísle A3: žádná změna se nekoná – kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali. Někteří se pak v rámci FNB-Žižkov dostavili před sněmovnu dát vznikající vládě najevo svůj nesouhlas s jejím plánem navýšit rozpočet na zbrojení.

Spravedlnost pro Stanislava Tomáše

O tom, že změna vlády nepřinese žádné změny, svědčí mj. stejný přístup té staré i nové v případě Stanislava Tomáše, který zemřel 19. června v Teplicích v důsledku zákroku policie. Následné výroky policejních špiček a předních politiků z celé věci udělaly rasistickou kauzu, z níž vyplynulo, že proti Romům a feťákům je dovoleno cokoliv a každý takový musí počítat s tím, že může skončit jako Stanislav Tomáš. Na věc obratem zareagovala i AF, jednak informováním o věci na svých webových stránkách, vydáním tematického čísla nástěnných novin A3 s titulem „Zabíjet a lhát“, účastí na spontánní demonstraci 21. června a podílem na organizaci pražské demonstrace „Na romských životech záleží / Roma lives matter“ 30. června, kde měla AF proslov se zcela jasným poselstvím. Naneštěstí touto demonstrací zájem koalice antiautoritářských skupin, kterou AF vyzvala k pokračování například mezinárodním akčním týdnem, o danou kauzu pominul. Přitom demonstrace za spravedlnost pro Stanislava Tomáše se konaly po celé Evropě, zejména z iniciativy tamních romských skupin. Skoro to vypadalo, že zájem o případ je větší za hranicemi než v Česku. Rasistický přístup policie jsme navíc dali do kontextu jejího obecného účelu zveřejněním několika textů o této instituci pro represi a kontrolu.

Za práva pracujících, žen a migrantů a za klimatickou spravedlnost

Ačkoli se naše federace profiluje jednoznačně protikapitalisticky, zpochybňuje stávající hospodářské nastavení společnosti a napadá sociální nerovnosti, samostatné aktivity v oblasti práv pracujících jsme nepodnikali. Tím spíš jsme v roce 2021 kvitovali rozjezd Odborového svazu Iniciativa pracujících, kterému AF oficiálně vyjádřila svou podporu. Také jsme přinesli recenzi na první číslo jeho zpravodaje Práce a pravidelně odkazujeme na texty na jeho webu.

AF vydala na Mezinárodní den žen prohlášení, v němž považujeme boj za práva žen za stále aktuální, a to jak sám o sobě, tak jako součást boje za sociální spravedlnost. V červnovém čísle nástěnných novin A3 jsme tematizovali přetrvávající kulturu znásilnění. Zároveň jsme vyjadřovali podporu boji polských žen proti zákazu potratů a účastnili se v této věci solidárních demonstrací.

Stále aktuální je boj za práva lidí na útěku. I když se jich v ČR nachází naprosté minimum, přesto se u nás najdou mnozí vysoce postavení politici, kteří věří v migrační spiknutí. Ve světě ale nacházíme inspirace mezilidské solidarity, která je protipólem politiků žijících ze strachu. Naše pohledy se upíraly nejvíce k tragické situaci uprchlíků na polsko-běloruské hranici. I když Polsko vyhlásilo na hranici výjimečný stav, projevila se solidarita místních obyvatel i aktivistů ve městech. U nás organizovaní anarchisté a anarchistky uspořádali 7. října protest před polskou ambasádou v Praze a přidali se k demonstraci, kterou pořádali přátelé z kolektivu K115 dne 22. listopadu. Také jsme informovali o happeninzích kolektivu NeBoj a zveřejnili možnosti, jak finančně přispět na pomoc lidem, kteří mrznou na hranici. Pražská skupina AF vyrobila benefiční placky a výtěžek z prodeje pošle na pomoc lidem na útěku.

Stejně jako v předchozím roce jsme sledovali přímé akce za klimatickou spravedlnost a do některých se i zapojovali, například vytvořením anarchistického bloku na demonstraci Fridays for Future v Praze nebo účastí na prvním slovenském klimakempu, který se začátkem září konal v Bratislavě, a to coby součást afinitní skupiny Graeber, která se podílela na blokádě budoucího LNG terminálu. Na našem webu jsme reagovali také na summit COP26 v Glasgow, jednak tím, že nejbohatší státy raději utrácí za militarizaci hranic, než aby bojovaly se změnou klimatu, a pak informací o přímé akci proti „korporátnímu aktivismu“, který natírá kapitalistické kořistnické principy nazeleno.

Bydlení je právo!

Hned z kraje roku jsme reagovali v nástěnných novách A3 na situaci romských rodin, jejichž vystěhování uprostřed zimy podpořil varnsdorfský starosta. Následně jsme podpořili demonstraci před varnsdorfskou radnicí.

Někteří z nás se zapojili do akcí ODS (Opravdu dobré squaty). Ta první nesla název „Ukažme si na prázdné domy!“ a měla za cíl tematizovat problém dlouhodobě nevyužívaných budov. Probíhala v Praze a také v Plzni. Další z akcí bylo promítání v jedné z opuštěných budov v Praze. Největší ohlas ale vzbudilo symbolické „exekuční obsazení“ kanceláře exekutora Ivo Luhana, který rozhodnutím Ústavního soudu dlužil squaterům z kolektivu Kliniky nemalou částku.

Po celý rok jsme informovali o pokračujících snahách úřadů likvidovat squaty a místa svobodného soužití. Jednalo se o autonomní prostor Rog v Lublani, berlínský wagenplatz Køpi (AF zaslala solidární skupinovou fotografii s transparentem Köpi bleibt!), athénské samosprávné divadlo Empros, squaterskou vesnici Fraguas ve Španělsku či samosprávné sociální a kulturní centrum Il Molino ve švýcarském Luganu. Zveřejnili jsme výzvu ke sbírce na obnovu známého sociálního centra Libertatia v řecké Soluni a jako inspiraci jsme přinesli informace o aktivitách v oblasti bydlení, které vyvíjí Anarchistická federace Gran Canaria.

Proti juntě v Myanmaru

Prvního února převzala kontrolu nad Myanmarem armáda. V dubnu jsme přetiskli prohlášení solidarity naší sesterské federace z Řecka a začali se o tamní dění intenzivně zajímat, zejména pak o aktivity myanmarských kolektivů Food not Bombs. Zveřejnili jsme výzvu k mezinárodní solidaritě s Hnutím občanské neposlušnosti, rozhovor s myanmarskou kapelou Rebel Riot a povídání o aktivitách jejího zpěváka.

Tématu jsme věnovali květnové číslo A3 a 2. června jsme zorganizovali demonstraci poblíž myanmarského velvyslanectví v Praze. Na této akci AF vystoupila s velmi neskromnými požadavky a projev měl také spolupořádající kolektiv FNB-Žižkov.

Dále se skupina AF-Plzeň podílela na benefičním koncertě pro Food not Bombs Yangon, který se konal 25. června v Plzni. AF-Plzeň se tu kromě distra a výlepu A3 postarala také o přednášku, která seznámila přítomné s děním v Myanmaru a aktivitami tamních FNB.

Svět plný odporu

Samozřejmě jsme reagovali i na další dění ve světě. V květnu jsme se zabývali nepokoji v Kolumbii a vražedným řáděním represivních sil. To nás vedlo k zaslání protestního mailu na kolumbijskou ambasádu ve Vídni, v němž jsme vyjádřili svůj protest proti násilí na protestujících.

AF se připojila – stejně jako další anarchistické skupiny ve světě – k solidaritě s utlačovanými Palestinci a Palestinkami a protestovala proti apartheidu a etnickému čištění. Zástupci pražské skupiny AF se také zúčastnili 21. května Pochodu pro Palestinu.

Nepřestali jsme se zajímat o dění v Rojavě. V rámci VORR byl vydán Demokratický konfederalismus Abdullaha Öcalana, informovali jsme o turecké okupaci severu Sýrie, zapojení bezpečnostní agentury Securitas do struktur tureckého fašismu či o spolupráci evropských zemí s tureckým režimem při pronásledování podporovatelů rojavské autonomie.

Na příkladu afghánského debaklu jsme v srpnovém čísle A3 reflektovali, že NATO se opět projevilo jako naprosto nevěrohodná, neúspěšná a zbytečná aliance. Zároveň jsme aktivně šířili výzvu k finanční pomoci kamarádům a kamarádkám, kteří prchali před mocí Tálibánu. Sbírka záhy naplnila svůj účel.

Zahraniční sekretariát AF po celý rok zpřístupňoval množství informací ze světa, např. o napadení anarchistického knihkupectví fašisty v Lyonu a dvojím metru pro tamní antifašisty, o antifašistickém odporu v madridské čtvrti Vallekas, o konfliktu s nacisty v Kyjevě, o protivládních demonstracích v Brazílii, o zapalování katolických kostelů v Kanadě a svrhávání soch dobyvatelů v Kolumbii, o ješitnosti fízlů v Glasgow, o fízlech coby součásti rasistické bojůvky v Německu, o boji za spravedlnost pro zavražděného gaye ve Španělsku, o homofobní vraždě reportéra v Gruzii, o fašistickém násilí vůči odborářům v Itálii, o protirežimních protestech na Kubě, o antimilitaristické kampani v Itálii, o ukončení činnosti irské skupiny WSM, o poškození propagandy ultrapravicové AfD, o dělnických nepokojích v Cádizu a následném stíhání protestujících, o anarchistické pomoci lidem postiženým požáry v Řecku či o 25 letech Institutu anarchistických studií.

Proti represivní mašinerii

Neustále se věnujeme sledování represí vůči anarchistům a anarchistkám, a to zejména v Bělorusku a Rusku. Po loňských protestech v Bělorusku, o nichž jsme již dříve vydali brožuru, se tamní režim ještě více stará o likvidaci opozice, která by ho mohla ohrozit. Zvláště v anarchistech vidí velké ohrožení své autoritářské moci. Jsme si vědomi, že je důležité, aby pozornost vůči Bělorusku nepolevovala. V lednu jsme byli nuceni reagovat na zatčení členů minského kolektivu FNB, účastnili jsme se proto pražské demonstrace a informovali o benefičních akcích pro zadržené. Vězení neminulo zpěváka běloruské streetpunkové kapely Mister X Igora Bancera, držel hladovku, byl propuštěn a následně zas putoval do vězení. Propuštěn byl 17. prosince. Dalším vězněným anarchistou je náš kamarád Mikola Dziadok, který byl po zatčení mučen a v listopadu byl odsouzen k pěti letům. Také jsme informovali o stíhání anarchistů a antifašistů Jevgenije Rubaška, Alexandra Bělova, Vitalije Šišlova, Timura Pipiji a Andreje Kazimirova. V prosinci byli v Minsku odsouzeni běloruští anarchisté Sergej Romanov, Igor Oliněvič, Dmitrij Rezanovič a Dmitrij Dubovskij k trestům odnětí svobody na 18 až 20 let.

Ohledně represí vůči anarchistům v Rusku jsme informovali o věznění Viktora Filinkova a o průběhu kauzy manželů Anastasie Safonové a Dmitrije Cibukovského. Upozornili jsme na zinscenovanou kauzu řeckých anarchistů Giorgose Kalaitzidise a Nikose Mataragkase, která skončila osvobozením obviněných. Prostřednictvím svého profilu na facebooku se AF zapojila do Týdne solidarity s anarchistickými vězni (23.–30. srpna).

Uprostřed léta byl předán vzkaz Orbánovi, když aktivisté vysypali na dvůr maďarské ambasády desítky telefonů na protest proti špehování novinářů ve spojitosti s kauzou Pegasus. Ta měla mimo jiné souvislost se smrtí ázerbájdžánského anarchisty Bayrama Mammadova v Istanbulu.

Kropotkin 2021 a rok plný výročí

V roce 2021 jsme si připomněli sté výročí úmrtí anarchistického myslitele Petra Kropotkina. Věnovali jsme mu první číslo anarchistické revue Existence toho roku a Nakladatelství AF vydalo jeho knihu Anarchistická etika. Na našem webu jsme pak po celý rok zveřejňovali texty v sérii Kropotkin 2021. Šlo například o úryvek z jeho eseje Komunismus a anarchie, jeho dopis k výročí založení Volných listů či článek O původu zákonů. Další texty se zabývaly jeho smrtí a pohřbem, fake news kolem jeho úmrtí, aktuálností jeho anarchokomunismu, jeho sociální utopií, jeho útěkem z vězení a vzpomínkami na něj, oslavou jeho sedmdesátin a příspěvkem Errica Malatesty k tomuto jubileu, otiskem Kropotkinova jména na různých místech Ruska či v české anarchistické publicistice. Připravili jsme recenze na jeho knihy Blahobyt všem a Anarchismus. Jeho filosofie a ideál, na knihu o jeho díle Evoluce a revoluce, na číslo čtrnáctideníku A2, které mu bylo věnováno, a reportáž z on-line konference „Petr Kropotkin – geograf, anarchista a revolucionář“.

Obsáhle jsme si také připomněli 150. výročí Pařížské komuny – zvolili jsme ho za hlavní téma druhého čísla anarchistické revue Existence, jelikož této významné historické události zatím v novodobé české anarchistické publicistice opravdu moc místa věnováno nebylo.

Významnými událostmi, od nichž uplynulo rovných sto let, bylo Kronštadtské povstání, jemuž jsme se věnovali v Existenci i na webu, a povstání v Patagonii. Dále to bylo sto let od narození Murraye Bookchina (aktivisty a sociálního teoretika, který na počátku 60. let uvedl do radikální politiky pojem ekologie) a Abela Paze (španělského anarchisty a historika). Padesáté výročí založení svobodného města Christiánie jsme připomněli recenzí na knihu Pera Šmidla, který tam nějaký čas pobýval. A nezapomněli jsme ani na nekulaté výročí stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

V Praze jsme se účastnili pietního setkání za antifašistického skinheada Honzu Kučeru, který byl zabit v roce 2008. I jinde ve světě si anarchisté a antifašisté připomínali své padlé – informovali jsme o vzpomínkových akcích na Lorenza Orsettiho (padl při obraně rojavské samosprávy v roce 2019), Clémenta Mérica (zabit náckem v roce 2013), Carlose Javiera Palomina (zabit fašistou v roce 2007) a Alexise Grigoropoulose (zabit fízlem v roce 2008).

Připomněli jsme si také ty, kteří nás právě opustili. U nás šlo zejména o celoživotního bojovníka za lidská práva Petra Uhla. Dotkla se nás i smrt Paula Polanskyho, kterému jsme měli v minulosti tu čest spoluvydat knihu o koncentračním táboře v Letech. Dále jsme přinesli nekrology anarchistů a anarchistek, jako byli Alexandre Skirda, Hanneke Willemseová, Luca Villoresi, Paco Baticón, Nelson Méndez, Marc Tomsin, Enrico „Bakunino“ Ranieri, Pietro Ferrua, Suzanne Morainová, Martín Arnal Mur nebo Jacinto Barrera Bassols.

Anarchistická publicistika

Jak už bylo řečeno, vydali jsme vedle 13 čísel nástěnných novin A3 také dvě čísla anarchistické revue Existence. První věnované Petru Kropotkinovi a druhé Pařížské komuně. U příležitosti vydání druhého čísla se nám na InfoPavlači po delší přestávce podařilo obnovit tradici tzv. Existenčních večírků.

S potěšením jsme se podíleli na osmém ročníku Anarchistického festivalu knihy, který se stal v Praze oblíbeným podnikem. Při té příležitosti jsme mj. uvedli diář na rok 2022 a grafické listy, jež se staly podkladem jeho grafického zpracování. Na všechny novinky Nakladatelství AF jsme pak upozornili katalogem naší nabídky.

S distrem plným anarchistických publikací jsme se mj. prezentovali na knižním veletrhu LITR v Olomouci, na pražské přehlídce zinové tvorby OPENZINE 2021, na plzeňském knižním blešáku a benefiční grilovačce či na Summer Moshpit Párty ve Věžničce.

V polovině září byl v Šuranech slavnostně otevřen nový anarchistický infoshop a archiv Malatesta.

Nakladatelství AF ho do začátku podpořilo hromadou publikačních materiálů. V Praze byl zas otevřen nový autonomní prostor Zdena, který by se také měl stát jedním z distribučních míst.

Jelikož považujeme za velmi důležité upozorňovat na publikace, které (nejen) v rámci anarchistického hnutí vycházejí, připravili jsme (mimo již výše uvedených) recenze na knihy nakladatelství Neklid (Feminismus pro 99 %, Dějiny světa na příkladu sedmi laciných věcí, Dvakrát sláva anarchismu), brožury Zádruhy (Zapomenuté verše, Zapomenuté verše 2, Zničené štěstí, Anarchie, Sociální otázka a jiné eseje) na všech pět čísel časopisu Burič (1., 2., 3., 4., 5.), na 3. číslo feministického zinu Rote Zora a na druhé číslo časopisu Internacionály anarchistických federací. Z oficiálních nakladatelství nás pak zaujaly tituly Dělej něco! a Moje vlast! Proč jsem byl neonacista.

Další rok

Výrazné plány na rok 2022 zatím nekujeme, počkáme až na jarní sjezd. Zatím je jisté, že chceme vydat dvě čísla Existence, každý měsíc připravit jedno číslo nástěnných novin A3, udržovat aktualizované webové stránky, po dlouhé době publikovat další komiksový sešit, zprovoznit on-line verzi Anarchismu pro začátečníky, zorganizovat tradiční prvomájové setkání a zúčastnit se velkého anarchistického setkání ve švýcarském Saint-Imier.

Související odkazy:
AF 2020
AF 2019
AF 2018
AF 2016
AF 2015
AF 2014
AF 2013

6.1.2022 AF

ИФА