Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Ekologie
- Rasismus
- Samospráva
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Marc Tomsin (1950–2021)

V úterý 8. června 2021 zemřel anarchista Marc Tomsin.

Existují lidé, jejichž životy jsou svědectvím o anarchismu. Jedním takovým byl Marcův život.

Marc Émile Tomsin se narodil 15. června 1950 ve XX. pařížském obvodu. Jeho otec Jacques Tomsin (1922–1970) byl učitelem klasické literatury na střední škole, a to až do roku 1965, kdy se stal asistentem na univerzitě v Poitiers. Podílel se na poválečném liberálním hnutí, ale srdcem zůstával anarchistou, byl členem Syndicat national des enseignement de second degré (SNES, Národní svaz středního vzdělávání) a posléze Syndicat national de l’enseignement superior (SNESup, Národní svaz vysokoškolského vzdělávání). Zpravidla volil Parti Socialiste Unifié (PSU, Jednotná socialistická strana). Marcova matka Claudine Labadie (*1926) byla zdravotní sestrou v pařížských nemocnicích, hlasovala pro levici a během demonstrací v květnu 1968 sympatizovala s libertariány.

Marc získal středoškolské vzdělání na lycée Voltaire v Paříži. V roce 1974 se zapsal na katedru filozofie na pařížské univerzitě, ze které byl vyloučen po aktivním bojkotu zkoušek v létě 1976 v rámci praktického zpochybňování univerzity a její sociální role. Po zápisu na univerzitu v Toulouse nakonec získal titul z filozofie.

Během studií se prvně politicky angažoval ovlivněn holandským hnutím Provos, Comité Vietnam national (CVN) či Comités d’action lycéens. V lednu 1968 vstoupil do Jeunesse anarchiste communiste (JAC, Anarchokomunistická mládež) a aktivně se účastnil revolučního hnutí z května a června 1968, často ve společnosti Guila Teitlera a Madeleine Malletové. Zásadní vliv na něj mělo prohlášení Raoula Vaneigema Traité de savoir-vivre à l’usage des jeunes générations (Pojednání o dobrých mravech pro potřeby mladších generací).

Od podzimu 1968 do roku 1971 se účastnil Comité d’action place des Fêtes, kde prosazoval koncepci samosprávy založené na shromážděních a úplné horizontálnosti (bez vedení nebo sekretariátu). Když v roce 1969 skončila krátká historie JAC, připojil se k síti Informations correspondance ouvrières (ICO). Spřátelil se s Christianem Lagantem, korektorem, jehož kritický anarchismus měl na Marca také významný vliv. V té době pracoval jako skladník v novinové distribuční společnosti (1971–1972) a poté (1973) jako řidič dodávky v Le Monde.

Zničení čtvrti Place des Fêtes a konec ICO (1973) způsobily, že Marc odjel do Poitiers, poté do Toulouse. Po celou dobu se podílel na produkci pařížského anarchistického časopisu La Lanterne noire (1974–1977, v té době začal používat pseudonym Bélial) a IRL (Revue libertaire lyonnaise). Na podzim roku 1976 se setkal s Marií Mombiolou, která v Toulouse přednášela o experimentech aragonských kolektivů 30. let. V červenci 1977 odjel do Barcelony na Mezinárodní dny svobody, kde navázal nerozlučné přátelství s Abelem Pazem. V Barceloně se účastnil kolektivu Etcetera společně s Quimem Sirerou a Santi Solerem (bývalými členy Iberského osvobozeneckého hnutí, MIL) a vedl dlouhé diskuse s Xavierem Garrigou Paituvim (také ex-MIL).

Po návratu do Paříže na podzim roku 1979 se živil jako korektor a vstoupil do svazu korektorů v rámci CGT. Tři roky pracoval v komerčních tiskárnách, poté v Encyklopedii Universalis a pak v denním tisku (L’Humanité, 1987–1999; Le Monde, 1999–2006). Po sedm let byl členem odborového výboru (každoročně voleného vedení svazu korektorů).

V roce 1985 založil s Angèle Soyaux, s níž se znal ještě z ICO, vydavatelství Ludd, které až do roku 1998 publikovalo texty Krause, Panizze, Wedekinda, Dagermana, Vaneigema a dalších.

Vazby do Mexika vedly Marca v lednu 1995 k účasti na založení Comité de solidarité avec les peuples du Chiapas en lutte (CSPCL, Výboru solidarity s bojujícím lidem Chiapasu). V roce 1996 se Marc zúčastnil evropského setkání za lidskost a proti neoliberalismu, které se konalo v květnu v Berlíně, a interkontinentálního setkání v Chiapasu v červenci. Deset cest do Mexika v letech 1996 až 2006 upevnilo jeho solidární vazby se zapatistickými vesnicemi v Chiapasu. Ve Francii a Belgii prováděl časté intervence týkající se situace v mexických státech Chiapas a Oaxaca.

V roce 1997 natočila Marianne Palmiéri 28minutový dokument o Marcově každodenním životě, který nese název Anarchiste.

Kolem roku 2017 se Marc přestěhoval do Řecka a usadil se v aténské Exarchii.

Zemřel 8. června 2021 na následky nehody na řeckém ostrově Kréta.

Raoul Vaneigem vzpomíná, jak mu Mark tři dny před smrtí nadšeně oznamoval, že krétští antiautoritáři znovu obsadili squat Rosa Nera, ze kterého byli vystěhováni. Marc byl v poslední době zapojen také do příprav cesty zapatistů do Evropy nazvané Výprava za život. Vaneigem k tomu poznamenává: „Přes všechny slavnosti, které se budou konat, tu bude stín nepřítomnosti této osoby.“