Anarchistická federace

Kropotkinova sociální utopie

Kropotkin 2021: Když jsme jedno z čísel Existence věnovali potřebě utopie, nemohli jsme opomenout ani myšlenky P. Kropotkina.

Kropotkin

Mluvíme-li o utopii, nejde jen o idealistické představy spravedlivé společnosti, ale také o vysvětlení obecných přirozených principů, díky nimž by takové společenství skutečně fungovalo. Petr Kropotkin nazval ten základní vzájemnou pomocí.

Poprvé psal Petr Kropotkin o vzájemné pomoci v článku z roku 1890 pro časopis Nineteenth Century. Následovala řada jeho textů na toto téma, která vyvrcholila londýnským vydáním knihy Mutual aid – a factor of evolution v roce 1902. Autorem přehlédnutý ruský překlad vyšel v Petrohradě v roce 1907. Vydání českého překladu zajistil v roce 1922 Michael Kácha. V této knize už autor zformuloval „biosociální zákon vzájemné pomoci“, který odhalil ve zvířecím světě a lidské společnosti v průběhu její historie.

Když Kropotkin líčil budoucí společnost, vytvořenou jako federaci občin, výrobních svazů a družstev, používal často pro srovnání železniční dopravu, která funguje bez účasti centrálního vedení na základě vzájemné domluvy o organizování pohybu vlaků po celé Evropě. A podle něj je možné úplně stejně organizovat cokoli jiného. Jenže „takové organizování nemá stát rád. Dá lidem školu, kněze, policajta a soudce, protože víc nepotřebují. Kdyby snad měli nějaké potřeby, musí se zavedeným způsobem obracet na církev a na stát.“

Kropotkin ve svém výkladu historie lidského společenství zvolil na svou dobu neobvyklé východisko a neakceptoval tehdy dominantní pozitivistický přístup s jeho vírou v postupný lineární vývoj lidstva. Podle tohoto ruského myslitele byla historie obrazem cyklického střídání civilizací, které prošly čtyřmi obdobími, totiž rodovým uspořádáním, občinovým uspořádáním, městskou komunou a státem. První tři období byla bezstátní, ale v Evropě 15. až 16. století se panovníkům s podporou legistů a duchovenstva podařilo uchopit moc. Navíc vládci dokázali přesvědčit své poddané, že bez státu nastane chaos, a naučili je spoléhat ve všem na mocnáře. Ne že by se státu podařilo podřídit si místní iniciativu a ovládnout všechny oblasti života. Kropotkin ukazuje celou škálu asociací, které vznikly mimo stát a sehrály ve společnosti nemalou roli. Šlo o družstva, sdružení, kluby, dobročinné organizace, pracovní svazy, dobrovolné spolky a podobně. To vše podle něj dokazuje, že bez státu je možné a nutné se obejít a že lze spoléhat na sílu a životnost ducha vzájemné pomoci.

A jsme u základního kamene Kropotkinova světonázoru: biosociálního instinktu vzájemné pomoci, který se vyvinul během evoluce celé živé přírody. Jen altruistické skupiny měly možnost přežít a zanechat po sobě potomstvo. Z toho vyplývá, že špatná není lidská přirozenost, ale sociální systém. Vzájemná pomoc a soucit je normální lidský stav, cíl, za nějž stojí bojovat proti nelidskému společenskému uspořádání. Dobro je nezničitelné, protože je to sama podstata člověka.

A tady začíná Kropotkinova sociální utopie. Protože je člověk dobrý a je schopen obětovat se pro svého bližního, otevírají se před ním ty nejzávratnější perspektivy. Před Kropotkinem si anarchisté představovali budoucnost takto: výrobní prostředky budou patřit kolektivům výrobců a produkt se bude rozdělovat podle práce. Kvůli tomu se vymýšlely poukázky, pracovní šeky a podobně. Kropotkinovi ale připadalo nemorální, aby lidé „dávali jen za podmínky, že (za to) něco dostanou“.

Tvrdil, že „nejde o to, že jednou dospějeme ke komunismu. Jde o to, aby sociální revoluce začala komunismem.“ A nejlépe ještě v 19. století. „Pokud by všichni pracovali a pokud by společnost nepřicházela kvůli bohatým o třetinu národní práce na jejich přepych, pak s těmi obrovskými výrobními prostředky, kterými disponujeme v současné době, by stačilo čtyři hodiny denně pracovat, aby měli všichni bez výjimky dostatek, jaký dnes má pouze zámožná buržoazie.“

Kropotkin se nepokoušel vykreslit obraz budoucí společnosti do detailů, protože považoval všechny podobné projekty za spekulativní. Ale základy vytyčil. Skutečnými správci majetku budou asociace výrobců a uživatelů, kteří nebudou obchodovat na trhu, ale navrhovat a dostávat vše potřebné bezplatně. Hlavní hnací silou takového mechanismu pak nebude výhoda, vlastní prospěch, ale mnohem přirozenější instinkt vzájemné pomoci, altruismus. To je svět anarchokomunismu.

Kropotkin nebyl utopistou, který by se nesnažil svůj světový názor položit na přirozených a vědeckých základech. Ale byl příliš velkým idealistou na to, aby zbavil objektivní vědecké argumenty etického ideálu. V jedné ze svých nejznámějších brožur, Anarchistické morálce, která byla poprvé zveřejněna v roce 1889, se podrobně věnuje „mravnosti, která nebude nic předpisovat“, tedy morálce, která se zasadí o plnou svobodu a nestane se ničím jiným než prostým potvrzením vědeckých faktů. Kropotkin zde předkládá recept na šťastný život jedince a společnosti, když předvídá, že věda lidem řekne: „Pokud v sobě necítíš sílu, pokud ti tvá síla stačí jen na šedé a monotónní žití bez silnějších pocitů, bez větších radostí, ale rovněž bez velkého utrpení, drž se prostě jen principů rovnosti a spravedlnosti. Pokud budeš ve vztahu k jiným lidem vždycky vycházet z rovnosti, vždycky najdeš co největší štěstí, kterého při svých možnostech můžeš dosáhnout. Jestliže však v sobě cítíš sílu mládí, jestli chceš žít (…) buď silný, buď velký, buď ve všem energický, ať už děláš cokoliv.“

Ať už byl Petr Kropotkin seberomantičtější v hodnocení základních faktorů své teorie, v prosinci 1890 napsal svému příteli Leonidu Šiškovi, který se také ocitl v emigraci: „Anarchie není utopie pro budoucnost, ale oduševňující princip našeho konání v jakékoli době: dnes, stejně jako zítra. Když se jí řídíš, vidíš svou cestu v Anglii, v Americe, v Rusku…“


Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 3/2017.

V celoroční sérii „Kropotkin 2021“ zatím vyšlo:
Kropotkin 2021
Smrt a pohřeb Petra Kropotkina
Kropotkin, jako
A2: Kropotkin
Kropotkinovo zmrtvýchvstání
Evoluce a revoluce
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (I.)
Aktuálnost Kropotkinova anarchokomunismu (II.)


Verze pro tisk 31.5.2021 Nakladatelství AF
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy