Recenze na knihu Pera Šmidla vydanou k 50. výročí založení squaterského společenství Christiánie

Rok 2021 je plný významných kulatých výročí. Jedno z nich, padesáté, bychom chtěli připomenout recenzí knihy Pera Šmidla. Právě v roce 1971 (26. září) skupina hipíků obsadila opuštěná kasárna v dánském hlavním městě a založila Svobodné město Christiánie. Ve svém manifestu deklarovali: „Cílem Christiánie je vytvořit autonomní společnost, ve které se lidé budou moct svobodně vyjadřovat a zároveň budou mít zodpovědnost za celou komunitu. Z ekonomického hlediska musí být tahle komunita soběstačná a musí se snažit ukázat, jak je možné vyhnout se fyzickému a psychologickému znečištění.“ Šmidl pobýval v Christianii dva roky začátkem 80. let, letos vyšel český překlad jeho román Maringotka 537, Christiánie, kde na ta léta vzpomíná.

Autor knihy se narodil šest let poté, co jeho otec v roce 1948 emigroval z Československa do Dánska. Někteří ho mohou znát díky jeho knížečce Oběť blahobytu. Esej o jedinci a státu dánském, která vyšla česky v roce 1999. Z důvodů, které v práci popsal, se uchýlil coby politický disident na několik let do Prahy. Vedle četby knih se pro něj stal pobyt v Christiánii jedním ze zásadních okamžiků, díky nimž se dal na dráhu spisovatele a který formoval jeho pohled na život, postavení jedince ve společnosti a hodnotový rámec svobody. Do Christiánie se nastěhoval ve svých sedmadvaceti letech, do maringotky usazené na špalcích v Maringotkové vesnici ve čtvrti pojmenované Pampeliška. „Celoročně se tu rozléhal zvuk kladiv, jak si tu lidi budovali svoje nový životy z odpadu… Byl tam duch chaotický komunity a pocit osvobození, celá ta záležitost osobní svobody a zodpovědnosti… V Christianii se lidi otočili zády ke konzumnímu kapitalismu, manipulativním médiím a povýšenecký byrokracii dánskýho státu.“ Christiánie, která chtěla jen žít svým vlastním životem, se stala pro stát nepřítelem. „Těch pár lidí se odvážilo něčeho, co většině nebylo dovolený, a v ovzduší se začala šířit závist… Byl to střet kultur.“

V tomto autobiografickém románu je znát vliv Šmidlova oblíbeného autora Henryho Millera. Volně se tu prolíná vyprávění o letech v Christiánii s filozofickými úvahami, popis různých postav s přemítáním o životě o třicet let později, líčení milostných eskapád s úvahami o tom, jak umožnit vlastnímu dítěti rozvoj ve svobodného jedince. Christiánie se tu vyhřívá na slunci i leží pod sněhem, je oázou lásky a útočištěm svébytných osobností, ale také plná psích hoven a různých odepsaných existencí. Šmidl se ukazuje být strhujícím a na mnoha místech i vtipným vypravěčem, jenž propůjčuje neživým věcem život a poskytuje člověku podněty k jeho vlastním úvahám.

Výchozím bodem románu je dichotomie jeho života před nastěhováním do maringotky a po něm. Život v čistém bytě na předměstí je plný tísně, neporozumění, méněcennosti, neschopnosti vychcat se na veřejnosti a předem narýsovaných schémat. „Stejně jako stovky tisíc dalších mladejch lidí jsem se stal obětí sociálně přenosnýho viru, kterej je donutil zavrhnout všechno, co cítili a prožívali svou myslí, tělem a duší.“ Přechodem do svobodného města se hrdina/autor zbavuje všech úzkostí. „Moje srdce, který mělo poslední dobou spíš podobu hroudy v krku, mi jemně bilo v hrudníku.“ Nechává univerzity a rád přijímá postavení společenského outsidera, jelikož si uvědomuje, že „to, čeho se většina lidí snaží svojí tvrdou prací dosáhnout, je přesně tím, co je nakonec zničí“. Popisuje, jak díky maringotce „vyrašili na mým stromě nový výhonky větví. Už jsem necítil to sevření a byl jsem otevřenej, vnímavej a spokojenej se světem.“

Život v Christiánii byl odlišný od toho venku. „Většina dní byla pomalá a poklidná… Nebylo potřeba něco si plánovat, pořád se tam něco dělo… Den byl stavem mysli… Vzbudili jste se a den začal.“ Racionalismus nebyl moc oblíbený a většina obyvatel Maringotkové vesnice byli víceméně ezoterici. „Ale na druhou stranu jsme to nebrali až tak vážně… dělali jsme si z toho srandu… Tolerovali jsme skoro všechno kromě lidí s nafouknutým egem, který brali sebe a svý názory moc vážně.“

Ideové založení Christiánie jako takové popisuje mj. následovně: „Nechceme se postavit mimo a nad přírodu. Odmítáme se podílet na jejím bezohledným zneužívání a ničení… Věříme, že už jsme se dostali do bodu, kdy se hluboký a trvalý změny můžou uskutečnit jedině pomocí činů na úplně bazální úrovni… Nejsme věrný institucím a politika je pro nás jenom další slovo pro to, co každej děláme ve dne v noci. Měníme svoje názory, rozmýšlíme se a nejsme konzistentní… Pro nás je každej den volební den, a tak volbám organizovanejm úřady nevěnujeme moc pozornosti.“ Přístup samotného autora k otázce voleb se nijak neliší od toho anarchistického: „… já jsem nechtěl volit v dánskejch demokratickejch volbách, protože bych tak legitimizoval tu sofistikovanou formu tyranie s názvem demokracie.“ Staví se i proti konceptu národa: „Opravdu jsem Dán jenom v tom smyslu, že jsem se v Dánsku narodil… Naopak Christianita je něco, co jsem si sám vybral…“

Šmidl velmi ostře kritizuje snahu státu „normalizovat“ život v Christiánii a dostat ji do ekonomického područí a pod kontrolu, tak jak to má zajištěné na zbytku území. Ukazuje, jak po pádu železné opony tzv. demokratické státy přejímají totalitní slovník, a nebojí se připomenout „normalizaci“, která byla po lidech vyžadována v Československu po rozdrcení reformních snah roku 1968. „Jako kdyby Dánsko mělo co Christiánii nabídnout, a ne naopak. Jako kdyby měl státní aparát nějaký právo jménem svýho náhodnýho zákona zničit pokus lidí žít alternativním způsobem.“ Neskrývá ani své zděšení, když se po mnoha letech vrací do Christiánie, v níž se svévolně pohybují fízlové a šikanují lidi. Tzv. demokracie (kterou jeden ze squaterů nové generace, s nímž se zestárlý hrdina setkává ve „svobodném městě“, otevřeně nazývá „fašismus zákona a pořádku“) prostě nepřipouští existenci alternativ a lidí mimo svou kontrolu.

Per Šmidl: Maringotka 537, Christiánie. Novela Bohemica 2021. 364 stran, 398 Kč, k dostání na kosmas.cz.

15.12.2021 -jk-

Recenze Squatting Kultura