Přes sto lety, 14. ledna 1921, se narodil Murray Bookchin, aktivista a sociální teoretik, který na počátku šedesátých let uvedl do radikální politiky pojem ekologie.

Murray Bookchin se sám považoval za utopistu a věnoval se hledání decentralizované, skutečně demokratické formy společnosti a místa ekologie v kontextu humanitních a společenských věd. Napsal přes dvacet knih o ekologii, historii, politice, filozofii a urbanistice. Po celou dobu se zastával rozumu a snažil se přenést do budoucnosti živou revoluční minulost.

Narodil se v New Yorku jako jediný syn ruských židovských imigrantů, Nathana Bookchina a Rosy, rozené Kalučské. V devíti letech se zapojil do organizace komunistické mládeže, ale byl rozčarován autoritativním charakterem mezinárodního komunistického hnutí a v roce 1937 z řad komunistů vystoupil. Nemohl si dovolit studium na univerzitě a začal pracovat jako slévač v New Jersey a zapojil se jako odborový předák do práce CIO. Za druhé světové války sloužil v americké armádě a po návratu do civilního života se živil jako automechanik. Podílel se také na velké stávce v General Motors v roce 1946, ale kompromisy uzavřené mezi vůdci stávky a managementem korporace způsobily, že opustil svou víru v revoluční potenciál průmyslového proletariátu.

Jeho první kniha, Our syntetic Enviroment (Naše syntetické prostředí), kterou publikoval pod pseudonymem Lewis Herber v roce 1962, zpracovávala široký rejstřík ekologických témat. Kniha vyšla o půl roku dříve než slavné Tiché jaro Rachel Carsonové, považované za počátek ekologické literatury. Již v této knize Bookchin důsledně požadoval decentralizaci společnosti a striktní využívání alternativních zdrojů energie. Od svého prvního díla soustavně rozvíjel svou koncepci sociální ekologie, podle níž lze ekologické problémy napravit pouze vybudováním svobodné a demokratické společnosti. V době, kdy bylo slovo „ekologie“ pro většinu lidí něčím zcela neznámým, pořádal neúnavně přednášky na toto téma pro kontrakulturní skupiny po celých Spojených státech. Rozvíjel také pojem post-scarcity (zhruba doby „ponedostatkové“), jímž vysvětloval, že pokroky ve výrobních technologiích umožní redukovat pracovní dobu a poskytnou tak lidem volný čas, nezbytný pro jejich zapojení do občanské samosprávy a přímé demokracie. V šedesátých letech měly jeho eseje na toto téma velký vliv jak v kontrakultuře, tak v hnutí Nové levice a v roce 1971 vyšly souhrnně v antologii Post-scarcity anarchism (Ponedostatkový anarchismus).

V sedmdesátých letech přispěly Bookchinovy texty i přednášky ke zformování hnutí Zelených jak v USA, tak po celém světě. V roce 1971 se přestěhoval do Burlingtonu a o tři roky později, 1974, založil spolu s několika přáteli v Plainfieldu ve Vermontu Institut sociální ekologie. Škola postupně získala mezinárodní věhlas zejména v oborech sociální teorie, ekofilozofie a alternativních technologií. Ve stejném roce začal Bookchin učit také na Ramapo College v New Jersey, kde v roce 1977 získal titul profesora.

K tomuto období se vztahuje jedna pozoruhodná historka: v roce 1980 probíhal soud se dvěma úředníky FBI, kteří při pronásledování podezřelých členů bývalé skupiny Weather Underground nejednou překročili své zákonné pravomoci. U soudu svědčil i Murray Bookchin, kterému se FBI v roce 1973 vloupala z nepochopitelných důvodů do bytu v East Village na Manhattanu. „Weathermany jsem nesnášel,“ prohlásil Bookchin před porotou. Na této historce je však nejpozoruhodnější skutečnost, že jedním ze dvou obviněných úředníků FBI byl Mark Felt, který v roce 2005, rok před smrtí Murray Bookchina a tři roky před svou vlastní odhalil veřejnosti, že jako muž č. 2 v FBI poskytoval pod krycím jménem Deep Throat (Hluboké hrdlo) informace Bobu Woodwardovi pro články ve Washington Post k tzv. aféře Watergate.

V roce 1982 publikoval Bookchin práci The Ecology of Freedom (Ekologie svobody), ve které sleduje vývoj nejrůznějších forem nadvlády nad člověkem a jejich souvislost s rozvojem ovládání přírody. Jeho další díla The Rise of Urbanization (Vzestup urbanizace) a Decline of Citizenship (Úpadek občanství), obě z roku 1986, představují jeho program politiky přímé demokracie ve městech a v sousedstvích jednotlivých čtvrtí. V Burlingtonu se Bookchin pokoušel uvádět tyto ideje do praxe, když působil v organizaci hnutí Zelených v severním Vermontu, ve Vermontské radě pro demokracii a v lokální organizaci Zelených v Burlingtonu.

V devadesátých letech začal pracovat na svém posledním monumentálním díle, čtyřsvazkovém opusu The Third Revolution. Popular movements in the Revolutionary Era (Třetí revoluce. Lidová hnutí v revoluční éře; jednotlivé díly vyšly postupně 1996, 1998, 2002 a 2005). Snažil se v něm popsat skrytou či zapomenutou tvář revolucí posledních dvou staletí – obraz lidových hnutí a samosprávných aktivit, které často potlačovali nejen představitelé kontrarevoluce, ale i samotní „revoluční vůdci“.

Murray Bookchin zemřel 30. července 2006 ve věku 85 let ve svém domově v Burlingtonu na následky selhání srdce. Jeho odkaz dnes žije především praxí revolučního boje kurdského emancipačního hnutí.

Volně podle:
https://social-ecology.org/wp/2006/07/murray-bookchin-obituary-by-janet-biehl/
https://www.nytimes.com/2006/08/07/us/07bookchin.html

Několik textů Murraye Bookchina je na webu dostupných i v češtině:
Decentralizace
Co je sociální ekologie
Populační mýtus
Minulý a současný anarchismus
Malé není vždy krásné
Sociální anarchismus nebo anarchismus jako životní styl
Historie, civilizace a pokrok
Sociální ekologie a dialektické myšlení

17.1.2021 -čp-

Osobnosti