Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Ekologie
- Rasismus
- Samospráva
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Volání po svobodě na „Ostrově svobody“

Na Kubě vyšli lidé do ulic demonstrovat proti současnému režimu. Jako všude jinde ve světě, i tady se setkali s represivní reakcí.

Povstání na Kubě začalo v noci 10. července zprávami o spontánních protestech ve městě Palma Soriano v provincii Santiagu de Cuba. Lidé začali pochodovat po ulicích s hrnci a pánvemi (hlučný způsob protestu zvaný cacerolazo) uprostřed narůstajících výpadků proudu, nedostatku potravin a krize veřejného zdraví. Vleklá krize, které čelí obyvatelé Kuby, se prohlubuje jak kvůli zpřísněnému embargu ze strany Spojených států, tak v důsledku státního despotismu na všech úrovních. Vše spustily pravděpodobně sociální sítě, kde se v minulých dnech začala šířit videa s Kubánci, kteří bez pomoci umírají na covid doma či v přeplněných nemocnicích. Ráno 11. července se po celém ostrově přehnala vlna vzpoury. Nejnovější lidové povstání je asi nejvýznamnější za celá desetiletí.

Členové skupiny Black Rose Miami s kubánskými kořeny píší: „Jako anarchisté doufáme, že se každá lidová vzpoura stane revoluční silou směrem ke konečnému osvobození od třídního vykořisťování a nadvlády státu. Kvůli autoritářským kořenům kubánského státního kapitalismu a systematické kooptaci téměř každé formy opozice ze strany vlády USA však třídní politické organizace na Kubě prakticky neexistují, což před lidové hnutí staví velkou výzvu. Pokud jde o současnou sociální a humanitární krizi, je předčasné předpovídat budoucí vývoj. Přesto musíme uznat, že pokud se lidové protesty na Kubě budou vyvíjet v obecnější vzpouru, současný kubánský stát a komunistická strana možná vstoupí do své poslední fáze. Věříme, že se objevuje lidová moc, která má schopnost bránit svou vlastní autonomii, ale obáváme se jak represe ze strany kubánského státu, tak schopnosti pravicové opozice kooptovat lidová hnutí. Například v Miami trvala 13. července blokáda hlavní dálnice celé hodiny a kubánsko-americká diaspora požadovala vojenský zásah USA na ostrově. To v nás vyvolává otázku, jaký by kubánská lidová třída mohla mít prospěch ze změny režimu. Vzhledem k absenci samosprávných lidových organizací můžeme očekávat, že její boj a tento okamžik budou využity pouze kapitalistickými a pravicovými zájmy… S největší pravděpodobností se dočkáme nahrazení současného režimu novou neoliberální koloniální politickou správou, ale s fasádou ,demokratické‘ rétoriky.“

Na internetu se objevilo první prohlášení Anarchistické intervenční skupiny (GAI), v němž se mj. uvádí: „Neusilujeme o to nahradit naše špatné utlačovatele utlačovateli dobrými. Nechceme špatné vlády ani dobré vlády. Bojujeme proti této vládě a budeme bojovat i proti té, co přijde. Bojujeme za zničení moci, bojujeme za anarchii.“

Prohlášení dává jasnou představu o událostech: „Tisíce žen a mužů všech věkových skupin, s převahou mladých, se minulou neděli [11. července] vrhly do ulic 14 provincií s jasným a ultimativním výkřikem: ,Svobodu!‘ a ,Pryč s diktaturou‘… Protesty byly klidné… Téměř všichni chtěli prokázat, že násilí bude páchat pouze policie a agenti státní bezpečnosti. Když na nás zaútočili stoupenci režimu, mnoho lidí žádalo, aby protestující nepodlehli provokaci násilí… My mladí však čelíme represím. Na kulky odpovídáme kameny. Zaměřili jsme se na jejich auta a policie musela prchnout. Poprvé pocítili stejný strach, jaký používají proti nám.“

GAI uvádí, že nejvzpurnější byly ty nejchudší čtvrti a slumy na okrajích měst, kde žijí lidé, „kteří nejsou vidět ve zprávách, ani na turistických plakátech, ani na obálkách CD“. Tito lidé „šli ven, aby získali svou důstojnost, ale také aby uspokojili svůj hlad. Vyloupili obchody v MLC, kde si nikdy nemohli dovolit nic koupit. Tato kolektivní katarze se změnila v potenciálního osvoboditele, protože všichni ztratili strach.“

Prohlášení popisuje také situaci po povstání: „Města jsou militarizovaná. Počet zabitých a zraněných lidí, které za sebou zanechaly represe, není znám; vláda přiznala v řadách protestujících pouze jednoho mrtvého. Jsou tisíce zatčených a stovky nezvěstných, ale přesný počet také není znám. Nezávislé organizace pro lidská práva naznačují, že v samotné Havaně bylo zadrženo více než 3000 lidí a více než 15 000 na celém ostrově. Hrozí jim stíhání za ,vandalismus‘ a ,kontrarevoluci‘.“

GAI nakonec představuje samu sebe: „Náš anarchismus, sestry a bratři, se učíme na ulici… Náš anarchismus k nám přišel s punkem a latinskoamerickým hip-hopem. Neměli jsme čas ho vyčíst v knihách.“

Protestující z 11. července jsou vykreslováni jako zmanipulovaní, či dokonce placení americkou administrativou a miamským exilem. Kubánský režim a jeho akademičtí spojenci v Latinské Americe pro protestující používají pojmy jako vandalové, zločinci, sociálně nepřizpůsobiví… Jde o stejný rasistický jazyk, jejž můžeme slyšet od mocných v Brazílii, Chile či Kolumbii, stejně jako v Evropě. Protestující jsou vykreslováni jako příslušníci lumpenproletariátu, který tak nesnášel pro jeho neovladatelnost už sám Marx a jeho věrní následovníci.

Kuba se může tisíckrát prohlašovat za „socialistickou“, ale v ničem si nezadá s ostatními státy a jejich metodami. Kubánci a Kubánky při pozvednutí svého hlasu čelí obdobným represím jako protestující a jinak systému nepohodlní lidé v Bělorusku, Myanmaru, Íránu, Kolumbii, Španělsku, Izraeli, Mexiku, Řecku, Spojených státech, Chile, Turecku, Rusku, Francii a dalších zemích. Pokud někdo projevuje sympatie s kubánským režimem, pak si rozhodně nezaslouží naše sympatie. Na Kubě jsou používána slova „revoluce“, „socialismus“ a „antiimperialismus“ k legitimizaci obyčejného státního despotismu. Podpora systému na Kubě není žádným projevem antikapitalismu, ale spíš projevem zabedněnosti a tolerance k represi a autoritářství.

Jak vypadá ona slavná kubánská revoluce? Asi nejlépe to vystihuje následující prohlášení, které začíná slovy:

„Revoluce nás naučila číst a psát, a poté nám řekla, co můžeme psát a co je zakázáno číst, čímž vznikl nejhorší druh negramotných, který věří, že ví všechno a nemusí nikomu naslouchat.
Revoluce proměnila kasárna ve školy a ze země udělala kasárna.
Revoluce zavedla elektřinu na nejvzdálenější místa a poté přišla s všeobecnými výpadky proudu.
Revoluce skončila s nevěstinci ve čtvrtích a změnila zemi na nevěstinec.
Revoluce nám dala bezplatný systém zdravotní péče, abychom mohli řešit nemoci, které nám způsobuje neustálý stres, špatná hygiena a špatná strava…
Revoluce nám zajišťuje slušné zaměstnání s platem, který nám zaručuje nedůstojný život.
Revoluce zrušila vykořisťování jedné osoby jinou osobou a zavedla vykořisťování lidí státem.
Revoluce eliminovala buržoazii a nastolila monarchii.
Revoluce změnila lidi zabité na ulici lidmi zabitými na moři a ve vězeních.
Revoluce rozdělila bochníky a nikdo už si nedal rybu…“