Ciao Bakunino

Zemřel Enrico „Bakunino“ Ranieri, člen Italské anarchistické federace.

V neděli 20. června 2021 předčasně zemřel Enrico Ranieri. Byl znám jako Bakunino, líbila se mu ta přezdívka, protože ztělesňovala jeho anarchistický způsob života stejně jako jeho politické a osobní postoje. Enrico se narodil v rolnické rodině, která se vždy věnovala produkci vína. Konfliktní vztah s panstvem a kontakt s římskými tavernami provozovanými proletáři, často anarchisty, vedly již od 30. let jeho rodinu k boji za sociální emancipaci.

Enricova bojovnost začala už v jeho 14 letech, kdy se počátkem 70. let angažoval ve skupině „Bakunin“, po níž následovala zkušenost s anarchistickou skupinou „Kronštadt“, kterou založil spolu s dalšími studenty z okresu Centocelle.

Jako mladý aktivista se angažoval v bojích onoho politického období a byl zasažen represemi. Navzdory velmi těžkým a zcela vykonstruovaným obviněním (po několika měsících byl zproštěn viny), jejichž cílem bylo zastrašit 15letého anarchistu, se nenechal zlomit a pokračoval ve svém úsilí až do smrti.

Enrico byl jedním ze zakladatelů a jedním z nejaktivnějších politických militantů skupiny Bakunin, která v rámci Italské anarchistické federace (FAI) působí v Římě a jeho okolí. V posledních pěti dekádách přispěl k obrození FAI a k bojům v Římě a po celém světě.

Jeho pozornost se vždy zaměřovala na snahu spojit konflikt a projekt (jak rád opakoval), což se pokusil realizovat prostřednictvím zemědělské činnosti (věnoval se vinici a olivovníkům, zeleninové zahradě, produkci semen za účelem zvýšení biologické rozmanitosti). Studium zemědělských metod, které respektují přírodu, organizace zemědělských pracovníků způsobem, jenž respektuje lidi, vytváření samosprávných distribučních cest v boji proti spekulacím – to vše byly oblasti, v nichž byl považován za nezlomného aktivistu. Angažoval se v kolektivech Collettivo Terra Terra či Genuino Clandestino.

Jeho dům v Olevano Romano se stal místem setkávání kamarádů z celého světa.

Ani nemoc ho nezastavila, bojoval až do poslední chvíle svého života.

Anarchistická skupina Michail Bakunin o Enricovi napsala: „Odchází s ním důležitý kus římské i mezinárodní anarchistické historie, a především bratr, přítel, laskavá duše, upřímný, dobrý a velkorysý člověk. Kousek z nás odchází s ním. Aloa Baku, vždy zůstaneš v našich srdcích!“

Enricův pohřeb se konal v úterý 22. června odpoledne v prostoru před hřbitovem Olevano Romano. Účastnila se ho více než stovka lidí a stal se úžasnou událostí a důstojným rozloučením s celoživotním anarchistou. Vlály černo-rudé prapory, zpívaly se revoluční písně, pilo se víno a v jednu chvíli rakev zaplavenou květinami zcela zakryl dým z černých a rudých dýmovnic. Atmosféru pohřbu můžete nasát z videí ZDE, ZDE a ZDE.

Na 2. července byl svolán vzpomínkový večer s promítáním fotografií a videí, vyprávěním příběhů, anekdot a vzpomínek.