Anarchistická federace

Kdo na nás dělá Dlouhý nos?

Glosa k jednomu výroku, co rozzuřil nemálo pracujících

obrázek

O čem je kapitalismus, asi není nutné anarchistům a anarchistkám vysvětlovat. Přesto je dobré občas sledovat, co jeho nejvášnivější apologeti občas vypustí z úst. Někdy jsou nevědomky natolik upřímní, že režim, za nějž se tak obětavě rvou, krásně odhalují. Jedním z nich je bezesporu Vladimír Dlouhý, dřívější kariérista v řadách KSČ, posléze po boku Klause staršího zosnovatel velké polistopadové loupeže, nazývané ekonomická transformace, a nyní prezident Hospodářské komory, která hájí zájmy kapitálu.

V nástěnných novinách A3 z dubna 2020 jsme v textu Moc a zisky za časů korony komentovali například jeho výrok na adresu výzvy odborového svazu KOVO: „Nabádat manažery, aby se vzdali odměn, a společnosti, aby se vzdaly zisků, pro ochranu zdraví a života zaměstnanců, je nevkusně populistické a na hraně zdravého rozumu.“

Mezitím se koronavirová krize dostala do mnohem větších obrátek. Dlouhý v rozhovoru ze 4. února sice připouští, že tu jsou nějaké etická hlediska, ale nalijme si čistého vína, ta musí jít ziskům stranou, vždyť pro kapitál by mohla být omezení fatální. Ono se ale těm miliardářům, co řídí ekonomiku, i tak nežije špatně. V době koronavirové krize dle údajů Forbesu narostly zisky Radovanu Vítkovi o 11 miliard, Danielu Křetínskému o 12, Andreji Babišovi o 4, Pavlu Baudyšovi o 13 a třeba Eduardu Kučerovi o 6,5 miliardy korun. Co myslíte, neměli bychom se na ty chudáčky ještě složit?

Spoustu pracujících ale Dlouhý naštval svým výrokem o lidech, kteří jsou nuceni pracovat v režimu home office: „Nalijme si čistého vína. Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat.“

Co nám tímto tvrzením sděluje kromě toho, že pohrdá pracujícími obecně?

Vždyť na jednu stranu by se zdálo, že pro kapitál je home office ušetřením vstupních nákladů za kanceláře, jejich úklid, vytápění, případné proplácení služebních cest a náklady na pořádání různých porad, které se nyní konají on-line.

Jenže problém je jinde. Kapitál si přivlastňuje lidi, jejich práci, jejich čas, jejich životy. V rámci kapitalistických vztahů si nárokuje jejich těla, minimálně na smluvně dohodnutou dobu (doba potřebná na regeneraci „lidského zdroje“ a náklady s tím spojené už kapitál nezajímají, alespoň je tedy nehradí). V tomto čase mu lidé patří, jsou podrobeni kontrole, disciplinováni a případně penalizováni. Mnoho lidí potvrzuje, že práce v režimu home office pro ně ve výsledku znamená mnohem více času stráveného pro zaměstnavatele, a to navíc bez nároku na proplacení přesčasů. Nemluvě o psychických problémech daných ztrátou sociálního kontaktu na pracovišti a u některých sdílení prostoru s rodinou, která má zcela jiné nároky než respektovat klid na práci. Kapitál, jehož je Dlouhý hlásnou troubou, ale nesnese pomyšlení, že nemá své pracující pod kontrolou, že by si snad ve vymezeném čase pro námezdní práci mohli dát po obědě dvacet nebo se chvíli věnovat dětem. Bojí se, že by si někteří lidé mohli zvyknout na to, že si svůj čas řídí sami a u většiny bullshit jobů, jak je nazval nedávno zesnulý antropolog David Graeber, zjistí, že jde o ztracený čas, který mohou využít bez přímého dohledu jinak.


Verze pro tisk 9.2.2021 -kl-
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy