Anarchistická federace

97 procent

Recenze na brožuru Maxe Ščura o událostech v Bělorusku

obálka

Když jsem zalistoval v publikaci Statě o revoluci (česky o událostech v Bělorusku) a viděl, že se z většiny skládá z textů, které již dříve vyšly na různých webech, trochu jsem se lekl, že jde jen o jakýsi recyklát a že by možná bylo vhodnější vydat jeden text, jenž by události, které se děly kolem prezidentských voleb v Bělorusku, shrnul a zhodnotil. Jak jsem se ale mýlil. Právě tento formát, tedy soubor chronologicky řazených článků, které vycházely před izmíněnými volbami i po nich, dává krásně nahlédnout do uvažování v Česku žijícího běloruského exulanta Maxe Ščura. Právě v tomto sledu můžeme pozorovat odhady a předpovědi následujícího dění a konfrontovat je s realitou pozdějších dní. A nutno říci, že Maxův vhled do běloruských politických reálií, které pro místního čtenáře nabývají mnohdy naprosto absurdních měřítek, i schopnost tyto skutečnosti analyzovat, dávají na první pohled obyčejným textům v jejich propojení značnou dynamiku a jsou tak i čtenářským zážitkem.

Max žije v Česku od roku 1998 a je blízkým spolupracovníkem Nakladatelství Anarchistické federace, které Statě o revoluci také koncem loňského roku vydalo. Prezidentské volby se v Bělorusku konaly 9. srpna 2020, první text publikovaný v brožuře vyšel původně 17. června. Popisuje chyby věčného prezidenta Lukašenka, jako když popřel existenci covidu, vyhlásil volby na léto a podcenil vliv sociálních sítí. Průzkumy v té době ukazovaly jeho oblíbenost mezi Bělorusy na hodnotě tří procent. Sám sebou si byl ale tak jistý, že neváhal případným oponentům připomenout, jak prezident Uzbekistánu Karymov nechal v roce 2005 postřílet tisíce nespokojenců.

Záhy však můžeme sledovat, jak Lukašenka vyděsila politická aktivita tradičně pasivnějších Bělorusů. Na scéně se objevili další kandidáti na prezidentský úřad. Najednou se hodila „neexistující“ pandemie k omezování veřejných shromáždění. Kandidátům byly zmrazeny účty, ústřední volební komise je odmítla registrovat, byli zatýkáni lidé sbírající podpisy potřebné pro kandidaturu, došlo na výhrůžky únosem dětí, represe se snesly i na lidi působící na sociálních sítích. Jeden z hlavních protikandidátů byl zatčen. Lidé vychází do ulic. Dne 19. června, poslední den pro sbírání podpisů, jsou už za mřížemi stovky aktivistů a objevují se zprávy o krutém zacházení s politickými vězni.

Začalo se ukazovat, že stát přestává být všemocný, že je dokonce bezmocný a že se dokáže totálně zesměšnit. Lidé si uvědomili, že systém už nijak neodpovídá potřebám společnosti, a začali si více věřit. Jenže je tu ještě jeden důležitý aktér – silové složky, které se nikdy nepostaví na stranu „nesvéprávného“ lidu. Navíc je pro ně Lukašenko pojistkou proti válce s Ruskem. Kompromis, jak předvídá Max, nebude možný.

Velmi zajímavé je začíst se do analýzy běloruského systému coby sovětského politického skanzenu s ekonomikou v duchu státního kapitalismu. Lukašenko je přesvědčen, že stát se řídí jako vojenská posádka. Ještě před vyhlášením zaregistrovaných kandidátů je o výsledcích prezidentských voleb rozhodnuto. Volební komise pak musí jen nahlásit předem domluvené výsledky v procentech, hlasy počítat nemusí.

Dne 30. července se koná největší politické shromáždění v zemi za účasti 40 až 60 tisíc lidí. Represe jedou na plné obrátky. Kvůli přítomnosti vojenské techniky připomíná Minsk obležené město. Volby „vyhrává“ se svou tříprocentní podporou Lukašenko. A 97 procent nesouhlasí. V zemi se de facto odehrává lidové povstání. Prezidentská kandidátka Tichanovská je symbolem odporu, nikoli vůdcem. KGB ji vyhošťuje. Projevuje se násilná povaha režimu, která si bere za oběť lidské životy.

Poslední text je z 9. září. Sedm mrtvých, desítky nezvěstných, stovky zmrzačených a zraněných, tisíce zatčených a zbitých, miliony podvedených a zklamaných. Lukašenko lid nepotřebuje, ve skutečnosti mu k vládnutí stačí dobrozdání a protekce mocného Ruska. Lukašenkovým stratégům se povedlo vnutit svým protihráčům vlastní časový rozvrh a donutit je k souboji v důvěrně známém terénu falzifikace voleb a potlačení pouličních nepokojů. V informační válce sice drtivě prohrál, ale toto vítězství lidu nebylo rozhodující. „Moc zůstává tomu, kdo si ponechává právo na násilí a nebojí se po něm sáhnout.“

Číst tuto publikaci je jako sledovat revoluci v přímém přenosu.


Max Ščur: Statě o revoluci (česky o událostech v Bělorusku). Nakladatelství Anarchistické federace, 2020. 64 stran A6, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 40 Kč. Dostupné v e-shopu Roleta39.

Tato brožura bude také k dispozici na stánku Nakladatelství AF, který bude součástí Anarchistického festivalu knihy 2021, který proběhne v Praze 20. června před Cross Clubem.


Verze pro tisk 8.6.2021 -jk-
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

What’s Wrong With Postanarchism?

22. 9. 2021, Praha

Diskuse. …(více)

Social Screenings: The Century of the Self

28. 9. 2021, Praha

Promítání a diskuse. …(více)

Critical Readings: Lifestyle Politics and Radical Activism

30. 9. 2021, Praha

Kritické čtení. …(více)