Anarchistická federace

Ciao Luca

V pátek 2. dubna zemřel italský anarchista Luca Villoresi

Luca

Italští anarchisté a anarchistky vzpomínají na svého kamaráda Lucu Villoresiho, který zemřel v pátek 2. dubna. 14. května by mu bylo 71 let. V 60. až 70. letech minulého století byl protagonistou římského anarchismu, novinářem Umanità Nova, periodika vydávaného Italskou anarchistickou federací (FAI), která je stejně jako naše federace součástí Internacionály anarchistických federací (IFA). Pak celý život pracoval coby reportér italského deníku La Repubblica. Měl velký podíl na kampani za vyšetření masakru na Piazza Fontana a za osvobození zatčených anarchistů. „Odchází s ním kus historie,“ komentuje jeho ztrátu časopis Sicilia Libertaria.

Na webu Umanità Nova se objevil nekrolog od Anarchistické skupiny Michail Bakunin, která je součástí FAI v Římě a regionu Lazio. Vzpomínají: „Luca poprvé vstoupil do budovy na Via dei Taurini 27, kde sídlila redakce našeho týdeníku Umanità Nova v zimě 1968/9. Od počátku svého aktivismu v těchto divokých letech se Luca vyznačoval charakteristickými vlastnostmi, které mu byly vlastní po celý život: serióznost, analytické schopnostmi a hravost. Jeho vážnost a spolehlivost byla okamžitě velmi ceněna jeho tehdejšími soudruhy ze skupiny Bakunin, kteří prošli odbojem, španělskou občanskou válkou a koncentračními tábory. Jeho dialektické a analytické schopnosti ho dovedly k tomu, že v těchto letech hrál čelní roli v Anarchistické federaci v Římě prostřednictvím Libertinského studentského kolektivu a Římské anarchistické organizace. Luca, který získal zkušenosti v aktivistickém zpravodajství a v redakci Umanità Nova, byl během té doby takovým majákem. Skutečnost, že byl velmi vysoký kolportér, vedla k tomu, že byl snadno identifikován v konfliktních situacích: také za svou viditelnost zaplatil vězením. Jeho hravost znamenala dobré vztahy se všemi, bez ohledu na různé politické postoje. Dařilo se mu udržovat dobré osobní vztahy, které politicky transformoval do posílení vzájemného respektu, důstojnosti lidí a možnosti spolupráce mezi soudruhy, kteří měli rozdílné názory. Jménem našich novin byl velmi aktivní v kampani za vyšetření masakru na Piazza Fontana a v souvislosti s procesem s Giovannim Marinim. Poté se připojil k redakci La Repubblica a navzdory své nové roli vždy udržoval kontakty se svými soudruhy a s anarchistickým hnutím. Dokonce i jako novinář stál vzpřímeně: skončil znovu ve vězení za to, že psal o mučení militantů Rudých brigád a odmítl prozradit zdroje svých informací. Ve druhé polovině 80. let se podílel na pokusu o znovuobnovení skupiny Bakunin v našem sídle na Via Vettor Fausto 3 v Garbatelle. Vždy byl přítomný a svým soudruhům nápomocný. Jako pamětník vyprávěl svým mladším kamarádům o situaci a aktivistických příbězích z předešlých let. Vždy 12. prosince se podílel na mnoha našich iniciativách ke smrti Pinelliho. Poslední akcí, kterou jsme s ním organizovali, byla 12. prosince 2018 konference k výročí masakru na Piazza Fontana. Jeho smrt nás zaskočila. Byl nemocný, ale před pár dny jsme s ním mluvili po telefonu a zdál se být v pořádku. Chtěli jsme uspořádat videokonferenci, jejímž tématem by byla postava aktivisty bakuninské skupiny a přeživšího nacistické koncentrační tábory Attilia Paratoreho. Luca byl jako vždy ochoten dát hnutí k dispozici své vzpomínky. Nepovedlo se: zemřel náhle při nákupu v supermarketu. Anarchisté skupiny Bakunin dnes truchlí nad smrtí jednoho z nich. Upřímnou soustrast jeho manželce Patrizii a jejich dětem Giulii a Fabriziovi. Ciao Luca, nechť je ti zem, kterou jsi tak miloval, lehká.“

Emilio Bagnoli vzpomíná, jak se poznal s Lucou na konci 60. let, jak byli oba vězněni, jak se věnovali novinařině a anarchistickým aktivitám v Říme, jak se v roce 1974 vydali různými cestami, aby se před několika lety opět sešli na pohřbu svého kamaráda a řekli si, že místo pohřbů se spíš budou scházet v hospodě.

Kolega novinář z La Repubblica Daniele Mastrogiacomo popisuje Lucovy vlastnosti: „Měl odvahu a byl tvrdohlavý. Ale také ironický, veselý, kultivovaný, laskavý gentleman z minulosti.“ Mluví i o jeho nemoci, nádoru, který mu objevili loni v červenci. Přesto byl Luca stále mladý. Nějakou dobu se věnoval své zahradě severně od Říma, přímo na hranici mezi Laziem a Umbrií, kde se mu podařilo uskutečnit jeho starý sen: založit velkou zahradu, obdělávat kus země, obklopit se zelení, kterou miloval, a to ho uklidňovalo. Mastrogiacomo vyjadřuje ve své vzpomínce obdiv k Lucovi coby novináři, který byl urputný, důsledný a zároveň nikdy neprozradil své zdroje i za cenu ztráty vlastní svobody.


Fotografie je z roku 1991


Verze pro tisk 10.4.2021 Zahraniční sekretariát AF
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Punx for Myanmar

25. 6. 2021, Plzeň

Benefiční koncert a krátká přednáška o situaci v Myanmaru …(více)