Anarchistická federace

Chronologie zapatistického hnutí

Stručný přehled nejdůležitějších událostí spojených s vojenskými i civilními kroky zapatistů, stejně jako s útoky vlády a paramilitárních jednotek proti nim.

zapatistky

1983: Členové tajné organizace FLN zakládají v Chiapasu revoluční armádu EZLN a začínají navazovat kontakty s místními domorodými obyvateli. V utajení vznikají první zapatistické komunity.

1992: Mexická vláda oznamuje, že v rámci přistoupení k Severoamerické dohodě o volném obchodu (NAFTA) změní ústavu tak, aby bylo možné volně prodávat a kupovat ejidos (státní pozemky v kolektivním držení většinou domorodých rolníků).

V zapatistických komunitách je zakázána konzumace alkoholu.

1993: Vzniká CCRI (Tajný revoluční domorodý výbor) jako nejvyšší orgán EZLN, který nahrazuje původní velení složené především z členů FLN.

EZLN přijímá tzv. revoluční zákony, mezi nimi i Ženský revoluční zákon.

1994: Zapatistické povstání. Vojsku EZLN o síle asi tří tisíc bojovníků se 1. ledna podaří obsadit několik měst v Chiapasu, někde snadno, jinde po tuhém boji. Vládní protiofenziva začne hned druhého dne a zapatistické síly se musí stáhnout, poté co zejména u města Ocosingo utrpěly velké ztráty. Boje ustanou 12. ledna, když sancristóbalský biskup Samuel Ruiz zprostředkuje příměří. Zapatistům se na základě této dohody daří udržet část dobytého území, kde začnou zakládat autonomní obce. V prosinci oznamuje EZLN existenci více než třiceti autonomních komunit.

1995: Dne 9. února poruší mexická armáda příměří a zahajuje rozsáhlou ofenzivu proti zapatistickým komunitám. V jejím důsledku je většina nově založených osad dočasně opuštěna a vedení EZLN je obklíčeno v Lacandonské džungli. Postup mexické vlády vzbuzuje mezinárodní odpor a vede k nepokojům v hlavním městě; následně je ofenziva zastavena a vláda přistupuje na jednání s povstalci.

1996: Dne 16. února mexická vláda a EZLN podepisují mírovou smlouvu ze San Andrés, která zaručuje domorodým obyvatelům Mexika autonomii a řadu dalších práv. To vede ke zklidnění situace; brzy se ale ukazuje, že vláda se dohody držet nehodlá. V následujících letech se armáda snaží hnutí potlačit taktikou boje nízké intenzity. EZLN odmítá s vládou vyjednávat, dokud nebude naplněna dohoda ze San Andrés.

V létě pořádá EZLN První mezinárodní setkání pro lidstvo a První mezinárodní setkání proti neoliberalismu, kterých se účastní množství zahraničních delegátů.

V říjnu se Comandanta Ramona vydává do hlavního města, kde se účastní ustavujícího zasedání Celostátního kongresu domorodých národů (CNI).

1997: V prosinci dochází k takzvanému Actealskému masakru, při němž paramilitární jednotky pod vládní ochranou zabijí čtyřicet pět účastníků katolické mše v obci Acteal. Mezi oběťmi je řada žen a dětí, mj. i členky pacifistické katolické organizace Las Abejas.

1998–1999: Pokračuje „válka nízké intenzity“, při níž mexická armáda opakovaně proniká na osvobozené území, zastrašuje obyvatele a ničí jejich majetek.

1999: Zapatisté organizují celostátní neformální referendum, v němž se tři miliony Mexičanů vysloví pro to, aby vláda dodržela dohodu ze San Andrés.

2000: Dosud vládnoucí Institucionální revoluční strana přichází v zemi o mocenský monopol. Novým prezidentem Mexika se stává konzervativec Vicente Fox, který slibuje, že konflikt v Chiapasu vyřeší za patnáct minut. Následně vláda jako projev dobré vůle sníží vojenskou přítomnost v oblasti, k zásadním změnám v její politice ale nedojde. Pokračují útoky paramilitárních skupin na zapatistické obce.

2001: EZLN pořádá Pochod za důstojnost domorodých národů. Comandanta Esther vystupuje jako první žena indiánského původu před mexickým Kongresem.

2003: EZLN vyhlašuje celkovou nezávislost svého území na státní správě. Vznikají caracoles a Výbory Dobré vlády. Zahajuje vysílání Radio Insurgente. V reakci na vyhlášení autonomie vláda stupňuje tlak na zapatistické obce.

2004: EZLN vydává komuniké, v nichž popisuje fungování autonomní správy na svém území a současně připouští, že dosud nebylo dosaženo velkého pokroku v otázce postavení žen.

2005: EZLN zahajuje tzv. Jinou kampaň (La otra campaña), v jejímž rámci zástupci EZLN cestují po celé zemi, hovoří s lidmi a navazují kontakty s jinými skupinami hnutí odporu.

2006: Umírá Comandanta Ramona.

Probíhá povstání v Oaxace, vzniká Oaxacká komuna. Zapatisté jako projev solidarity s povstalci blokují silnice na různých místech v Chiapasu. Oaxacká komuna je však brzy potlačena.

2007: V řadě měst po celé zemi probíhá Jiná kampaň. EZLN pořádá Druhé setkání zapatistů s lidmi celého světa, jehož se účastní dva tisíce lidí z různých zemí.

Pokračují útoky armády, policie a paramilitárních jednotek na zapatistické obce. Některé komunity musejí být opuštěny.

2008: V lednu se koná Třetí setkání zapatistických žen se ženami celého světa, jehož se účastní více než tři tisíce lidí.

V zemi eskaluje drogová válka a stupňuje se rovněž násilný postup vlády proti zapatistům.

2011: Umírá sancristóbalský biskup Samuel Ruiz. EZLN přerušuje téměř dvouleté mlčení a vydává komuniké na jeho počest.

Subcomandante Marcos publikuje po několika letech nové literární a politické texty. Zprávy, že je po smrti, jsou tímto vyvráceny.

2012: Prezidentem Mexika se stává představitel Revoluční institucionální strany Enrique Peña Nieto, brzy po volbách dochází k dalšímu stupňování útoků na zapatistické vesnice.

U příležitosti konce éry podle starého mayského kalendáře prochází čtyřicet tisíc maskovaných zapatistů za hrobového mlčení několika městy v celém Chiapasu.

2013: V srpnu probíhá na osvobozeném území mezinárodní setkání aktivistů Malá škola svobody, kterého se účastní 1500 delegátů z mnoha zemí.

2014: Zapatistické hnutí oslavuje dvacet let své existence; při té příležitosti přijímá na svém území tři tisíce návštěvníků z celého světa.

Paramilitární jednotky útočí na zřejmě nejslavnější zapatistickou komunitu Diez de Abril a následně i na zdravotníky z nedaleké kliniky, kteří chtějí zraněným zapatistům pomoci. Útok vyvolá vlnu mezinárodní solidarity.

V květnu je paramilitárními jednotkami zavražděn učitel a aktivista José Luis Solis López, známý pod přezdívkou Galeano. Několik dní poté, při veřejné akci na jeho památku, Subcomandante Marcos oznamuje, že se vzdává jména Marcos a na počest zavražděného revolucionáře přijímá jméno Galeano.


Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 1/2019 na téma „Zapatistické povstání“.


V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy