Zemřel celoživotní bojovník za lidská práva Petr Uhl – muž vzácných vlastností, který si mimo jiné vymínil, aby na parte neměl kříž ani akademický titul.

Páteční vzpomínkový obřad ve strašnickém krematoriu se nesl v důstojném, ale nijak depresivním duchu. Pozůstalí ostatně zvali k „oslavě naplněného života statečného člověka“, kterým Petr Uhl, jeden z nejdéle vězněných disidentů, nepochybně byl. Jako s osobností spojující odpor k autoritářství minulého režimu s revolučně levicovou teorií i praxí se s ním přišlo rozloučit tolik různorodých přátel a příznivců, až zaplnili smuteční síň a mnozí sledovali obřad zvenčí.

Spontánně dorazili i anarchisté a anarchistky. Naposled jsme si tak oživili heslo „revoluční mládež zdraví Petra Uhla“, které svého času zaznělo i na akcích k podpoře Autonomního sociálního centra Klinika. Během obřadu jsme vyslechli několik vzpomínkových řečí, promluvil i náš kamarád Ondřej Slačálek. Jeho proslov dále přetiskujeme:

„Vzpomínáme dnes na Petra Uhla jako na statečného a moudrého člověka, což jsou dvě vlastnosti, které většinou nejdou pohromadě. Stateční lidé bývají prudcí a moudří zas opatrní, až příliš opatrní… Vzpomínáme na Petra Uhla jako na člověka vážného, zásadového, s velkou pamětí a neochotou zapomínat, ale také velkorysého a s ohromným smyslem pro humor.

Mnozí už vzpomněli, jaký důraz kladl Petr Uhl na přesnost ve vyjadřování. Někdy to mohlo působit neobvykle nebo až pedantsky. Setkávalo se to s úšklebkem zejména určitého typu novinářů, kteří se rádi věnují žonglování s nepřesností. Mnozí v té přesnosti vidí také přísnost, asi právem. Mnohem víc ale tento důraz na přesnost znamenal intelektuální i lidskou poctivost.

Mnoho lidí se v dějinách hlásilo k revolučnímu marxismu a znamenalo to pro ně mnoho různých věcí. Většinu z těchto lidí nikdy ani nenapadlo, aby se pokusili o konkrétnější popis oné alternativní, beztřídní, socialistické společnosti, za niž chtěli bojovat. Řekněme na okraj, že poskytnout takový popis odmítl i Marx sám.

Ne tak Petr Uhl. Myslím, že se neurčitost společenské vize prostě neslučovala s jeho charakterem. A tak spolu s několika dalšími, především s Jaroslavem Sukem a nedávno zesnulým Štěpánem Steigerem napsali v těžkých podmínkách diktatury Program společenské samosprávy, jeden z nejpozoruhodnějších dokumentů českého politického myšlení minulého století. Představu samosprávné socialistické společnosti zde Petr Uhl se svými spolupracovníky nastínil konkrétně. Bez této konkrétnosti by podle Uhla nebylo možné dosáhnout jádra socialistického projektu, kterým je emancipace člověka.

Ona emancipace člověka zní jako příliš velká slova, ale Petr Uhl ji sledoval s neuvěřitelnou praktičností a věcností. I pod vlivem své zkušenosti v procesu s Hnutím revoluční mládeže a advokáta Lva Schwarze si uvědomil, jak důležitým nástrojem pro obranu člověka může být právo. Vzal toto poučení se vší svou důsledností, stal se znalcem práva, někdy možná až právním puristou – nikdy ale právnickým fanatikem, který by zapomněl na původní smysl svého zájmu o právo.

Klíčovou oblastí politické i právní aktivity se Petru Uhlovi stala ta, která zároveň politiku i právo přesahuje: lidská práva. Sám Uhl poctivě a přesvědčivě popsal, jak se mu z agendy používané politicky, ve snaze zasáhnout byrokratickou diktaturu na nejcitlivějším místě, stalo něco, co má smysl samo o sobě, prostě jako pomoc druhým.

Angažoval se za lidská práva před listopadem i po listopadu 1989. Ten politický převrat změnil mnohé, a změnil také mnoho lidí. Nezměnil to podstatné na Petru Uhlovi. Zůstal věrný sám sobě, a také proto inspiroval už několik mladých generací na levici i mezi obránci lidských práv. Pamatuju si na jeho vlídnost a vstřícnost i vůči lidem mnohem mladším, a také neznalým a omezeným, kteří se na něj obraceli – patřil jsem mezi ně. A pamatuji si také, jak byly jeho myšlenky a postoje, jeho důslednost důležité i pro mnoho lidí, kteří jej nikdy osobně nepoznali.

Petr Uhl přitom mladé generaci nijak nelichotil. Pamatuji se, jak jsme se ho ptali na jeho pocit při nějaké situaci a Petr Uhl odpověděl: „Je zajímavé, jak se mě dnešní generace neustále vyptává na moje pocity. Moje pocity přece nejsou nijak důležité! Mladá generace vyrůstala v poměrech, kde jsou pocity bernou mincí. Jsou hodnotou samy o sobě, daleko víc než zásady. Myslím si, že člověk by měl mít dostatek sebekázně, aby se nenechal svými pocity ovládat.“

S důsledností, která mu byla vlastní, vnímal Petr Uhl lidská práva v souvislostech. Byl jedním z mála těch, kteří domysleli slovo lidská do všech důsledku: když lidská práva, pak pro všechny. Opakovaně Petr Uhl zdůrazňoval situaci těch, kterým jsou práva systematicky upírána: zejména českých Romů a globálního Jihu. O obojím mluvil neúnavně a zásadově, u obojího nesnesl nepřesná vyjádření. V obojím byl bohužel spíš výjimkou, stejně jako v důrazu na zásadu, že nikdo nemůže být skutečně svobodný, dokud nejsou svobodní i ostatní. A řekl bych, že přesnost právě v tomto smyslu nám Petr Uhl odkázal.“

14.12.2021 -vc-

Osobnosti