Anarchistická federace

Díky revolucím svět se hýbe

Recenze na brožuru Anarchie od Élisée Recluse.

obálka

V roce 2021 vydal Historický spolek Zádruha brožuru Anarchie od jednoho z předních anarchistických teoretiků konce 19. století Élisée Recluse (1830–1905). Letos si připomínáme 100 let od smrti Petra Kropotkina a 150 let vzniku i zániku Pařížské komuny, je tedy dobře, že se také objevuje dílo, i když velmi stručné, myslitele, který byl Kropotkinovým přítelem (spolupracovali také na poli geografie) a je mimo jiné znám jako přímý účastník Pařížské komuny. V publicistice novodobého českého anarchistického hnutí byl Élisée Reclus (na rozdíl od Kropotkina) neoprávněně opomenut. Zádruze tedy patří velké díky za vydání této brožurky, která byla původně přeložena Václavem Kroužilkou a vydána v New Yorku v roce 1896 nákladem Dělnických listů.

Jediné, co bych asi Zádruze vytkl, je forma. Klidně mohla být brožura útlejší nebo ve formátu A6 namísto volby velikosti písma jak do slabikáře a absence dělení slov. Je škoda, že Zádruha ve své vydavatelské činnosti upřednostňuje kvantitu před kvalitou. Tady bych doporučil obrátit se do minulosti, kdy Michael Kácha, ač obyčejný švec, razil snahu o „dobrou knihu“. Přidanou hodnotou budiž doplnění o dva kratší Reclusovy články „Proč jsme anarchisté?“ a „O vzniku státu“ a krátký autorův životopis.

A nyní se podívejme na základní body Reclusovy brožurky:

Anarchie není nově vynalezenou teorií, její různé podoby nalézáme na různých místech a v různých časech bez ohledu na jména, jež na sebe bere či zůstává bezejmenná. Anarchistům by se také mohlo říkat „svobodáři“ nebo „harmonisté“, protože budoucí společnost by podle nich měla stát na harmonii (souladu). Stoupenci anarchie se snaží potlačit každý systém nadvlády a moc kapitálu. Sen světové svobody se stal intenzivně vyhledávanou nutností – stejná práva bez rozdílu pro každého, oslava míru a srdečné, přátelské shody, vzájemný respekt a úcta… Cílem je komunita, obecnost v rámci lidí s různými postoji. Jse třeba se zbavit předsudku, že je nemožné žít bez vládce, nenahradit jednoho jiným, jehož morálka se nutně změní podle jeho vlastních zájmů. Stará morálka je vybudována na základě strachu a vytváří hierarchii. Anarchisté ale nikoho za pána nepovažují a nikomu pánem být nechtějí. Je zapotřebí především hledat pravdu, čistou a nezkaženou, nalézt osobní povinnosti, učit se poznání sama sebe… a svůj život upravovat s ohledem na právo a zájmy ostatních. Stáváme se tedy skutečně mravnými, jestliže se v nás zrodil pocit vlastní zodpovědnosti. Jen ve svobodě spočívá mravnost. Svoboda v myšlení činí veškeré lidi, aniž by si to museli uvědomit, anarchisty. Pozorovatelné ubývání úcty k nadřízeným je podhoubím boje proti státní moci. Díky revolucím svět se hýbe. Zakládání svobodných osad lze srovnat s pokusy v chemické laboratoři, ale tyto pokusy mají své chyby a jsou vzdálené obyčejnému životu. Nejvíce se mezi obyčejnými lidmi osvědčil anarchismus v těžkých situacích, kdy je vzájemná pomoc nutností. Není naším úkolem vymalovat dopředu obraz budoucí společnosti – všichni svobodní lidé musí čerpat ze svého nitra a utvářet ji.

„Ani víra, ani národní zášť nás nemohou rozdělit, jelikož zkoumání přírody je jediným naším náboženstvím a celý svět naší společnou vlastí.“


Élisée Reclus: Anarchie. Historický spolek Zádruha, 2021. 40 stran A5, cena 35 Kč. Lze objednat na adrese spolekzadruha[a]riseup.net.


Verze pro tisk 6.11.2021 -jk-
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy