Anarchistická federace

Činnost Anarchistické federace v roce 2025

Tradiční výroční shrnutí aktivit členek a členů Anarchistické federace s odkazy na texty na webu afed.cz

„Naše boje by totiž měly předjímat naše vize. A naší vizí je radostný život v samosprávné, zdola řízené společnosti založené na principech svobody, rovnosti a vzájemnosti. A přesně takové chceme, aby byly i naše boje, které, jak doufáme, nás ať přímo či nepřímo k naplňování této vize povedou.“ Tak začal text našeho novoročního přání pro rok 2025. Pojďme se tedy podívat, jakým směrem se v daném roce naše boje a aktivity ubíraly. Předem je však třeba říci, že značná část členstva Anarchistické federace (AF) je aktivní také v dalších kolektivech a iniciativách, jako jsou kupříkladu Food not Bombs, Limity jsme my, Dekonstrukce, Alt-Pride, Opravdu dobré squaty (ODS), NoLog, Sdílené domy, MSDN, Trhlina, Výbor na obranu revoluce v Rojavě a další.

30. výročí

V rámci federace jsme plynule navázalx na aktivity z předchozího roku spolu s tím, že jsme se rozhodlx věnovat celý rok 2025 oslavě 30 let od založení naší organizace. V březnu jsme uspořádali v pražské Eternii slavnostní neveřejné setkání pro stávající členstvo, exčlenstvo a blízké kamarádstvo AF. K dispozici bylo distro, stejně jako bohaté veganské občerstvení a moderátor akce představoval jednotlivé body programu, při nichž se prezentovaly jednotlivé federační projekty, promítlo se krátké video z aktivit AF, slamovalo a recitovalo se, krájely se dorty, připíjelo se, pouštěla se hudba z vinilů, a především se klábosilo a vzpomínalo.

Výročí se stalo také příležitostí pro uspořádání interního workshopu, který se kromě jídla točil hlavně kolem sdílení zkušeností, pocitů a přání spojených s tématem organizování, federalismu, osobních motivací, kolektivních cílů, strategie či slepých uliček a úskalí.

Tři dekády federativního organizování se jsme tematizovalx hned několika způsoby: proslovem na Anarchistickém 1. máji, prezentací na Anarchistickém festivalu knihy, listopadovým číslem nástěnných novin A3 a vydáním podzimního čísla anarchistické revue Existence na téma „30 let Anarchistické federace“, kde se mimo jiné objevila také anketa provedená mezi členstvem ohledně osobních motivací organizovat se. Na vydání časopisu navázal v prosinci Existenční večírek, který se konal těsně před Vánoci.

Na našem webu pak v průběhu roku běžel seriál textů a někdy i fotografií dokumentujících některé okamžiky, aktivity a kampaně, jež se zapsaly do historie federace. Například jak jsme zakládalx federaci; jak jsme se ideově ukotvilx; jak jsme se vzdalx národnosti; jak jsme se soudilx se Slovenskem; jak jsme slavilx založení federace; jak jsme zachraňovalx regionální tratě; jak jsme slavilx První máje (1996–99, 2000–07, 2008–14, 2015–24), jak jsme podporovalx zapatisty*ky, jak jsme volalx po svobodě Palestiny; jak jsme se přidalx k Týdnu anarchistických vězňů nebo jak jsme se internacionalizovalx.

Make fascist afraid again

„Fašouni už dávno nejen vystrkují růžky, ale prorostli do všech pater politiky. Jsme v éře bullshitu, válek, genocidy, omezování práv, klimatické krize a rostoucího autoritářství.“ Jedním ze stěžejních témat, která se táhla našimi aktivitami, byl tedy boj proti fašizaci, a to na různých úrovních jak doma, tak v zahraničí. K tomuto tématu jsme vydalx březnové číslo A3 s textem „Projevy fašizace“ a věnovalx mu Anarchistický první máj. Tomu předcházel dobrovolnický výlep plakátů a malování bannerů a samotný se skládal ze tří částí – setkání na Střeleckém ostrově v Praze, pochodu městem, kterého se za transparentem „Make fascist afraid again“ účastnilo asi 300 lidí, a závěrečného kulturního programu doplněného o workshop na téma výher a proher. Akce tradičně připomínala historické kořeny 1. máje, ale v projevech, které zazněly, se věnovala především aktuální situaci. Vedle Anarchistické federace promluvilx také zástupci*kyně kolektivů Dekonstrukce a K115. Následně jsme také informovalx o prvomájových akcích v Evropě i na dalších kontinentech.

Ohledně tématu fašizace jsme přeložilx únorovou přednášku Tomáse Ibáñeze „Neofašismus, nová totalita a iluze volebních uren“ a komentář časopisu Organise! ke snaze kriminalizovat odpor proti fašismu. V říjnových novinách A3 jsme poukázalx na to, komu vadí antifašismus, a v květnovém čísle upozornili, že je stále naděje na lepší svět. Na téma soudobého fašismu jsme zveřejnilx příspěvek jednoho z našich sympatizantů a doplnilx ho o pár užitečných rad bezpečného pohybu na internetu a používání digitálních zařízení.

Antifašistickou kartu jsme mimo jiné vytáhlx také během předvolebních kampaní politických stran před volbami do poslanecké sněmovny, a to prostřednictvím zářijového čísla A3 s textem „Barvami života proti šedi voleb“. Olomoucká skupina AF vyvěsila transparenty vyzývající k bojkotu voleb a po tři dny rozdávala v centru Olomouce zmíněné číslo A3 a diskutovala s kolemjdoucími. Ocenilx jsme punkový happening protestující v Praze proti předvolební akci Okamury a jeho strany.

Potěšilo nás, že se po delší odmlce opět aktivoval web Antifašistické akce převážně monitorující neonacisty a jejich aktivity, přesto vítáme zejména akce v ulicích. Dne 8. května, kdy si téměř celá Evropa připomíná Den vítězství nad nacismem, jsme v Praze participovali na solidárním čtení jmen obětí z řad ukrajinského obyvatelstva a bojujícího antifašistva. Šlo o protiakci vůči demonstraci českých proruských nacionalistů a bolševiků. V září jsme podpořilx protifašistickou demonstraci ve Frýdku-Místku a následný antifašistický festival Riot over River v Praze, v říjnu zas shromáždění proti fašismu v Brně a v listopadu jsme se účastnilx pochodu „Plzeň proti fašismu“, přičemž jsme organizátorstvu poskytlx náš web jako platformu pro zveřejnění prohlášení „Všichni jsme antifašisté a antifašistky“.

Za práva žen a kvírstva

Různé fašizující síly útočí mimo jiné na práva žen a kvír osob. Proto jsme cítilx potřebu ozvat se také v této oblasti. Začalx jsme Mezinárodním dnem žen, kdy jsme připomnělx zejména východoevropské anarchistky bojující za svá práva a emancipaci. Osmého března jsme se přidali k olomouckému pochodu za spravedlivou péči a radikální oslavě MDŽ v ulicích Plzně tematicky věnované právu na interrupce.

Akcí, na kterou jsme se už dlouho těšilx, pak byla blokáda klerofašistického Pochodu pro život v Praze, na kterou zvalo mj. dubnové číslo A3 s textem „Kdo chce okrást ženy o práva?“. V sobotu 26. dubna se na demonstraci „Praha je feministická“ a následné blokádě sešla více než tisícovka lidí. I přes policejní nasazení se vůbec poprvé povedlo Pochod pro život zablokovat tak, že musel definitivně skončit ještě na své trase. Jsme rádx, že jsme mohlx organizačně přispět k tomuto úspěchu.

Zapojilx jsme se také do jiného, feministického „Pochodu pro život“, jenž prošel Prahou 11. října. Účastnila se ho opět více než tisícovka lidí a šlo o ukázku toho, jak silné feministické a antifašistické hnutí u nás ve skutečnosti je.

Aktivně jsme podpořilx místní antiautoritářské kvír kolektivy a jejich akce. V sobotu 5. července jsme se účastnilx v galerii Plato akce Kvír Space organizované členstvem Ostravského prajdu, kam jsme přispělx distrem. V Praze se konal od 27. července do 3. srpna další ročník Alt*Prajdu (což je nekomerční alternativa festivalu Prague Pride), který je v první řadě pro kvír lidi, nikoliv pro sponzory a korporace. Nechybělx jsme ani tam, včetně antifašistického bloku v rámci Prague Pride pochodu s mottem „Good night corporate pride“.

Ohlíželx jsme se ale i za osudy kvírstva v zahraničí, zejména pak v Maďarsku, kde se režim dlouhodobě zaměřuje na šikanování kvír osob. A tak se někteří*ré z nás koncem června dokonce zúčastnilx pochodu hrdosti, jenž prošel i přes policejní zákazy Budapeští. Dále jsme na webu přineslx komentář z Velké Británie k transfobní praxi státu a odporu zdola, který se staví proti ní. V červenci jsme uspořádalx solidární benefiční akci, jejímž cílem bylo podpořit queer komunitu v Turecku – konkrétně iniciativu Istanbul Pride. Ten samý měsíc jsme si pak před ukrajinskou ambasádou v Praze připomnělx památku queer bojovnice Marii Zajcevy.

Za Papírenskou a Bedřišku

Ve středu 28. května dopoledne zahájila policie ve spolupráci se zástupcem majitele evikci squatu v Praze na adrese Papírenská 7. Objekt byl obývaný již dva a půl měsíce a prozatím fungoval jako tzv. tichý. Pražská skupina AF se aktivně zapojila do akcí na jeho obranu, poskytla federační web jako informační platformu o dění a pro tiskové zprávy squaterského kolektivu. Důležitou roli v aktuálním zpravodajství pak AF-Praha zastoupila na sociálních sítích. Zároveň jsme po evikci squatu přineslx souhrnné ohlédnutí za policejními manévry a násilnostmi, stejně jako za odhodláním bránit squat a veřejnými projevy solidarity.

Celá událost nás inspirovala k vydání červnového čísla A3 s textem „Squating je řešení“, kde jsme poukázalx na to, že likvidace squatu v Papírenské byla střetem o podobu společnosti – zda se má řídit potřebami lidí, nebo zájmy byznysu. A3 jsme pak rozdávalx 27. června na street party „Vykliďme prázdnotu!“, která požadovala město pro lidi a ne pro korporace a zájmy kapitálu.

Dále jsme se snažilx podporovat jedinečnou ostravskou komunitu Bedřiška, čelící zvůli místních politiků, kteří tradičně místo lidí dávají přednost byznysu a ničení zdola organizovaných projektů. Vydalx jsme tedy k tomuto tématu červencové číslo A3 a zúčastnilx se demonstrace za Bedřišku, která proběhla v rámci Klimakempu 2025. Koncem listopadu jsme Bedřišku opět podpořilx během pokusu úřadů o demolici budov. O aktuálním dění jsme informovalx na sociálních sítích.

Tématu dostupného bydlení, gentrifikace a práva na město se věnoval koncem června happening nazvaný „Domácí utkání: Praha vs. Airbnb“, který pořádal Kolektiv 115 a k němuž jsme se na pražském Staroměstském náměstí přidalx.

Na zahradě

V roce 2025 jsme čtenářstvu našeho webu představilx jednu z dlouhodobých aktivit, jíž se část členstva věnuje. Je jí zahradničení. Některým z nás se již dříve podařilo pořídit si vlastní prostory pro pěstování, udržujeme vzájemné styky, předáváme si zkušenosti, sdílíme zdroje i produkci, a když je potřeba, vypomůžeme si. Rozhodlx jsme se tedy přinést informace o tom, co se děje na našich zahradách, a v souvislosti s tím sdílet i naše vlastní zkušenosti, tipy a triky, stejně jako případná varování. Zveřejnilx jsme šest dílů zahradnického seriálu, které se věnovaly tématům: klíčky, česnek, zimní sklízení, uskladněná úroda, stříhání stromů a setí. Jenže s narůstající prací na zahradách již nezbýval čas pro tvoření dalších dílů…

Přebytky domácích výpěstků se dají využít například při vaření v rámci Food not Bombs, kde jsou někteří z nás zapojenx, například v žižkovském či v plzeňském kolektivu, který mj. tradičně oslavil 17. listopad rozvážkovou beneficí. Dále stojí za zmínku snahy o zpřístupnění vlastní DIY tvorby a výroby, jako tomu bylo například během komunitního trhu v Trhlině. V tomto prostoru jsme se také podílelx na organizaci komunitních služeb, jako je broušení nožů, a na mnoha dalších různorodých akcích, například promítání, besedách, přednáškách či „knižním klubu“.

Proti imperialismu

Již od roku 2022, kdy došlo k plné invazi ruských vojsk na Ukrajinu, podporujeme odpor vůči Putinovým imperiálním choutkám a Z-fašismu, který se snaží exportovat, ať již přímo vojenskou silou či formami hybridního válčení.

I v roce 2025 jsme pokračovalx v podpoře ukrajinské anarchistické sítě Solidarity Collectives a informovalx o její činnosti v září a říjnu 2024, listopadu 2024 až únoru 2025, dubnu a květnu, červnu a červenci, srpnu a září 2025. Zveřejnilx jsme výzvu k akčnímu týdnu ve dnech 24. února až 3. března a v rámci „týdne“ pořídilx skupinové foto s transparentem „Impérium padne, solidarita zvítězí“. Zároveň jsme během těchto dní vydalx únorové číslo A3 s textem „Tři roky proti imperiální zvůli“ a rozhovor s anarchistou bojujícím proti ruské imperiální invazi. V pražské Trhlině jsme se 24. února podílelx na hostování tří tematických přednášek o pomoci na Ukrajině a o čtyři dny později jsme se připojilx k benefiční akci Dekonstrukce v AC254, kde jsme popsalx činnost Solidarity Collectives a naši spolupráci s nimi.

V samotný den výročí zahájení ruské invaze na Ukrajinu jsme se zapojilx distrem a merchem od Kolektivů solidarity do zimní verze tradičního benefičního antifašistického festivalu Riot over River pod heslem „Solidarity Is Our Weapon!“. Ten den jsme zároveň zveřejnilx přepis odpovědí ukrajinské anarchistky z rozhovoru původně publikovaného ve finském časopise Kapinatyöläinen. Šlo o navázání na dřívější rozhovor s aktivistou Kolektivů solidarity. Na podzim jsme pak přineslx rozhovor s jedním z anarchistických bojovníků o zraněních a traumatech.

V únoru jsme zveřejnilx výzvu na podporu další sbírky pro DIY výrobu dronů určených k boji proti Z-fašistické invazi. Antiautoritářskému kolektivu Solidrones jsme pak za AF přispělx na výrobu jednoho takového s logem naší federace. Později jsme ho již mohlx vidět na fotografiích z Ukrajiny.

Dne 21. června se pražská skupina AF zapojila do organizace besedy s Fedіrem Ustynovem – ukrajinským obráncem a aktivistou skupiny Sociální hnutí – o situaci na Ukrajině a odporu proti okupaci. V neděli 16. listopadu pak AF-Praha pořádala besedu s Dmitrijem a Irinou Petrovovými, rodiči anarchistického bojovníka Dmitrije „Lešije“ Petrova ml. Dva dny předtím zas AF-Plzeň podpořila benefiční koncert ve prospěch ukrajinské bojové jednotky Kayfariki Group, kde vedle distra zajistila merch Kayfariki Group a Solidarity Collectives.

Zajímalx jsme se i o další dění ve spojitosti s Ukrajinou a informovalx třeba o tom, jak tamní anarchisté a anarchistky podpořilx protikorupční protesty, nebo o ruské biopolitice války projevující se v nucených deportacích ukrajinských dětí během invaze.

Věnovalx jsme se ale i obecným otázkám podpory odporu vůči ruské okupaci a v březnu uvedlx pár poznámek na okraj aktuální geopolitické tragikomedie s důrazem na to, co můžeme dělat ve středovýchodní Evropě. Logicky jsme se tak připojilx k výzvě Kolektivů solidarity k vzájemné pomoci proti imperialistické dobyvačnosti. V listopadu jsme se podepsalx pod kolektivní prohlášení vícero evropských kolektivů proti umlčování anarchistva z východní Evropy během akcí v EU. Na pozadí toho jsme přidalx kritický příspěvek k přetrvávajícímu pohrdání západního levičáctva vůči perspektivě aktivistva ve východní Evropě a prohlášení rusky mluvících anarchistů*ek k některým západním anarchistickým iniciativám. A jelikož je podle nás diskuse o postojích na základě reálných dějů důležitá, podívalx jsme se, jak se v ukrajinském anarchistickém hnutí diskutovalo o válce ještě před plnou ruskou invazí.

Podpora stíhaných a vězněných

Podobně jako v posledních letech jsme zveřejnilx výzvu k „Mezinárodnímu týdnu solidarity s anarchistickými vězni 2025“, který pravidelně připadá na dny od 23. do 30. srpna. Během tohoto týdne jsme obrátilx pozornost do Ruska a upozornilx na sbírku na stíhané v kauze Ťumeň, informovalx o registraci sňatku jednoho ze stíhaných v této kauze, vyzvalx k psaní narozeninových přání v Rusku vězněnému antifašistovi a přineslx zprávu o úředním zákazu Anarchistického černého kříže (ABC) v Rusku.

V praktické rovině zorganizovaly AF a Dekonstrukce v Ostravě dvě akce psaní dopisů anarchistickým a antifašistickým vězněným v Evropě, a to 24. července a 20. listopadu. Federace také ze svého fondu poskytla několik tisíc na právní zajištění dlouhodobě stíhanému environmentálnímu aktivistovi.

Po celý rok jsme sledovalx neutuchající represe vůči anarchistickému hnutí v Rusku a Bělorusku. Ohledně Ruska jsme na webu přineslx vyprávění anarchisty Ruslana Sidikiho, jenž byl v květnu odsouzen na 29 let. Informovalx jsme o 16 letech vězení pro Alexeje Rožkova, o 6 letech pro Antona Kalakina a o vysokých trestech pro další anarchisty.

Co se týče Běloruska, upozornilx jsme na příklady toho, jak se běloruská KGB zaměřuje na diasporu v Evropě nebo jak lidé čelí represím za sdílení informací o pohybech ruských vojsk. Informovalx jsme o akci běloruských anarchistických emigrantů*ek ve Varšavě k 5. výročí protestů v Bělorusku a deportaci 52 politických vězňů výměnou za zmírnění sankcí. Mezi nimi se nacházel také náš kamarád Mikola Dziadok, který hned nato prohlásil: „Budu pokračovat v tom, co jsem dělal.“

Svou podporu jsme zaměřilx také na stíhané antifašistvo v různých částech Evropy. Asi nejvíc jsme se věnovalx osudu nebinární antifašistky Maji, která je pronásledována maďarským autoritářským režimem, kam byla protiprávně vydána německým státem. Ta se rozhodla pro protestní hladovku, přičemž vznikla na její podporu statisícová petice a v Evropě probíhaly solidární akce. Společně s K115 jsme zorganizovalx podpůrnou akci také my, a to 17. července před německou ambasádou v Praze. Mezitím po 40 dnech ukončila hladovku kvůli povážlivému zhoršení zdravotního stavu. V protestu jsme se však rozhodlx pokračovat i následující den, 18. července. Za Maju se totiž aktivně postavilx její rodiče, kteří pod heslem „Free Maja“ putovalx na kole z Německa do Maďarska. V rámci skupinky místních antifašistek a antifašistů z několika kolektivů jsme je tedy při zastávce v Praze přišlx podpořit.

Od začátku roku jsme pokračovalx v informování o procesu „Antifa Ost“ zaměřeném proti antifašistům*kám v Německu, například omezování Thomase J., zvaného Nanuk, ve vězení; nebo o sedmi hledaných antifašistech*kách, kteří se po dvou letech skrývání přihlásilx německým úřadům. Vše pak bylo pěkně shrnuto v překladu zprávy ABC-Drážďany o snahách německých a maďarských úřadů kriminalizovat antifašistvo. Informovalx jsme také o snaze vydat z Francie do Maďarska antifašistu Gina. Naštěstí v dubnu francouzský soud zamítl jeho vydání do Maďarska, kde mu hrozilo 24 let vězení.

Dále jsme se zajímalx o pokračující podporu pro šestici ve Španělsku odsouzených anarchistických odborářů*ek či o to, jak polský stát nadále dehumanizuje uprchlictvo na své běloruské hranici a stíhá lidi za humanitární pomoc. Jinak v březnu AF v Hradci Králové vyjádřila podporu kamarádstvu šikanovanému v rakouském Grazu kvůli odporu vůči fašismu.

Mimo Evropu jsme věnovalx pozornost represím vůči anarchistvu v Indonésii, kde došlo koncem srpna ke kolektivnímu výbuchu hněvu. Jelikož u toho nechybělo ani anarchistické hnutí, rozjela vláda státní hon na „anarchisty“ a zahájila proces proti smyšlené anarchistické síti „Chaos Star“ kvůli podněcování lidového povstání. Anarchistická federace se přidala ke globální vlně solidarity, když se sešlo několik jejích členů a členek, aby společně vytvořilx solidární foto vyjadřující jak podporu lidovému povstání v Indonésii, tak tamnímu represemi zkoušenému anarchistickému hnutí.

Za svobodnou Palestinu

Nadále jsme vystupovalx proti genocidě coby vražednému rasistickému aktu, jenž musí být vždy a za všech okolností jednoznačně odsouzen a jeho pachatelé by neměli ujít trestu, ať už jde o kohokoli. Zdá se však, že pro izraelskou vládu nic takového neplatí. Navíc ta česká jejímu genocidnímu řádění vyjadřovala i v roce 2025 neomezenou servilní podporu, čemuž jsme mj. věnovalx srpnové číslo A3 s textem „Kdo miluje genocidu?“. Dále jsme k tématu přineslx text o tom, jak proti genocidě Palestinstva bojuje antiautoritářstvo v USA; přepis videorozhovoru s britskou lékařkou v Gaze o masakru v Rafáhu; vyjádření anarchistického časopisu Organise! k nesmyslným a o to nebezpečnějším represivním postupům britského státu vůči Palestine Action; komentář Organise! k hysterii, kterou v Británii vzbudil slogan londýnského punk-rapového dua Bob Vylan; rozhovor s Anasem Arafatem z organizace Plant the Land; článek o tom, jak se aktiviststvo v Německu brání kampani za kriminalizaci nenásilného odporu proti genocidě v Gaze či zprávu z Itálie o generální stávce na podporu Palestiny.

V Česku se během roku konalo větší množství různých akcí proti izraelské genocidě a na podporu palestinského obyvatelstva. Některých jsme se zpravidla účastnilx neorganizovaně jako jednotlivci. Podpořilx jsme mj. s Židovským hlasem solidarity (ŽHS) protest proti festivalu „Izrael na Vltavě“. S ŽHS jsme také spolupořádalx benefiční akci „Bagely pro Mesarvot“ na podporu izraelských odpíračů*ek vojenské služby.

V Ostravě jsme podpořilx tamní kvír mládež, která se v červnu chtěla demonstrativně zeptat premiéra Fialy během jeho předvolební návštěvy města, co ho tak rajcuje na etnických čistkách. Znepříjemňování života Petru Fialovi během jeho předvolební kampaně jsme se věnovalx spolu s dalším tamním aktivistvem také v Olomouci. Tam můžeme zmínit i naši spoluúčast na kontaktní kampani v ulicích, kdy jsme mluvilx s lidmi, rozdávalx letáčky s QR kódy pro finanční příspěvky, letáčky s informacemi o probíhající válce a genocidě v Gaze. V červenci pak anarchistvo z AF provedlo intervenci na egyptské ambasádě v Praze, kdy (inspirováno činem egyptského aktivisty v Haagu) symbolicky zamklo bránu objektu v reakci na trvající uzavření hraničního přechodu Rafah.

Podpora sociálních bojů v zahraničí

Jelikož anarchismus má silný internacionální rozměr, zajímalx jsme se pozorně také o dění a boje i v dalších koutech světa a přinášelx o nich informace. S obavami ohledně rostoucí fašizace jsme hledělx na Spojené státy, ale také s nadějí, kterou dává lidový odpor, jejž Trumpova politika vyvolává. Té jsme věnovalx lednové číslo A3 s textem „Kam míří svět s Trumpem?“. V únoru jsme komentářem Nikity Ivanského reflektovalx zhoršení pozice Ukrajiny kvůli Trumpovu vstřícnému postoji k Putinovi. Sledovalx jsme postup protofašistického převratu v USA i odpor, jenž ale neumí probíhající MAGA katastrofu zastavit. Zaměřilx jsme se na rozrůstající se Trumpův aparát, Muskův rostoucí vliv a roli neoreakcionářských intelektuálů, stejně jako na veřejné projevy nesouhlasu a odpor vůči rasistickému řádění protiimigračního úřadu ICE. Své znepokojení jsme pak ventilovalx na únorové street party pořádané kolektivem Dekonstrukce před ambasádou USA v Praze.

Tradičně jsme sledovalx dění na autonomních územích a jejich boj proti vnějším nepřátelům svobody a nezávislosti. Ohledně kurdské autonomie jsme na webu zveřejnilx úvahy ruského anarchisty v Rojavě o pádu Asada, budoucnosti Ruska a hrozící invazi podporované Tureckem; výtah z analýzy cesty klerofašistické bojůvky Hajját Tahrír al-Šám k uchopení moci a vytvoření prozatímní vlády v Sýrii z pera Rojavského informačního centra a komentář k formálnímu oznámení o rozpuštění Strany kurdských pracujících.

Co se týče zapatistické autonomie, informovali jsme o mezinárodním shromáždění, které pořádaly zapatistické komunity v Oventiku v úplném závěru roku 2024, a o velkém srpnovém internacionálním setkání v obci Morelia. Nakladatelství AF pak ještě k tématu zapatistického povstání a jeho kontextů vydalo začátkem roku 2025 knihu Petra P. Mareše Válka slov – zapatistické hnutí a jeho globální přesahy.

Věnovalx jsme se dění v evropských zemích: na konci února se v Řecku konala největší demonstrace, co tato země pamatuje, a v prosinci vzpoura zemědělců; 10. září došlo k masovým protestům ve Francii; 11. listopadu demonstrovalo polské antifašistvo proti tradičnímu pochodu polských klerofašistů a neonacistů; koncem listopadu desetitisíce lidí blokovalx zakládající konferenci mládežnické strany AfD. Dále jsme přineslx report z přednášky o uprchlictvu v Řecku a na Kypru; zamyšlení Anttiho Rautiainena nad možnostmi kolektivních bojů na pozadí dvou let protivládních protestů ve Finsku či rozhovor s Kate Wilson o tom, co vyšetřování policejních špehů v protestních hnutích odhalilo o fungování britského policejního státu, a s anarchistickým kolektivem Rouvikonas v Aténách.

Mimo Evropu jsme sledovalx zejména vlnu lidových povstání napříč kontinenty. Vedle již zmíněné Indonésie jsme informovalx o nepokojích v Ekvádoru, v Turecku, na Madagaskaru, v Nepálu z pohledu tamního anarchistva, o pokračujícím ozbrojeném odboji v Myanmaru a zapojení místního antifašistva, o organizaci zdola v konflikty zmítaném Súdánu, o proniknutí demonstrantstva na COP30 v brazilském Belému nebo formou rozhovoru o situaci na Filipínách.

Výročí a připomínky

Jednou z oblastí, na kterou se někteří z nás v rámci AF zaměřují, jsou dějiny anarchistického, potažmo dělnického hnutí. Proto se věnujeme některým důležitým událostem této historie a postavám, které do nich zasahovaly. Na našem webu jsme si tak připomnělx kupříkladu 154 let od ustavení Pařížské komuny nebo 108 let od Velké ruské revoluce.

V rámci Nakladatelství AF jsme u příležitosti 12. ročníku Anarchistického festivalu knihy vydali knihu Luisa Landová-Štychová revoltující vzdávající hold asi jedné z nejvýraznějších českých anarchistek počátku 20. století. Na webu jsme pak téma ještě doplnilx o její medailon z Almanachu Národního shromáždění (1919).

Z českých osobností jsme na webu věnovalx prostor Anně Pammrové a vzpomenulx na 102. výročí úmrtí světoznámého anarchisty Jaroslava Haška či 150. výročí narození básníka a anarchisty S. K. Neumanna. Z těch zahraničních jsme připomnělx 150 let od narození anglického anarchisty Williama „Billyho“ MacQueena, 100 od narození italské anarchistické partyzánky Nelly Pelliccie, 150 od narození německé anarchistky Anny Götze, 100 od úmrtí anglického anarchisty Freda Dunna, 100 let od popravy Georgi Šejtanova a Marioly Sirakové, 100 od zabití bulharského anarchisty Vasila Ikonomova, 5 let od úmrtí antropologa a anarchisty Davida Graebera, 100 od úmrtí ukrajinské anarchistky Anastasie Ivanovny Galajevové, 50 od smrti britského anarchistického námořníka George Foulsera a 150 od narození italských anarchistů Silvia Coria a Ugo Del Papy. Dále jsme přiblížilx bohatý život ruského anarchosyndikalisty G. P. Maximova, nabouralx libertinský mýtus o Rose Luxemburgové a přidalx se k mezinárodní vzpomínce na významného syrského anarchistu Omara Azíze u příležitosti 12. výročí jeho smrti. Tomu jsme navíc založilx českou wikistránku. V lednu – 17 let od jeho vraždy – jsme tradičně vzpomenulx památku antifašistického skinheada Jana Kučery, a to během Machnorychty – benefice pro antifašisty a antifašistky v Ukrajině –, koncertu v pražském klubu 007 a hudební benefice v Plzni.

Samozřejmě jsme pozornost věnovalx také těm, kteří nás právě opustilx. Z těch nejbližších to byl celoživotní bojovník proti autoritářství a kompromisům Jan Tesař (1933–2025). Z těch zahraničních to bylx: Robert Paul Wolff (1933–2025), Murphy Hoopes (1987–2025), John Couzin (1934–2025), Aurora Failla (1951–2025), Colette Durruti (1931–2025), Hugo Gómez (1937–2025), Giorgos Garbis (1947–2025), Graham Moss (1947–2025), Val Todorov (1963–2025), Osvaldo Escribano (1939–2025), Rolf Dupuy (1946–2025), Tino Brugos (1958–2025), Octavio Alberola Suriñach (1928–2025, na jeho počest jsme navíc přeložilx rozhovor s ním z roku 2018) a Jorge „El Yorch“ Esquivel.

Samostatnou smutnou kapitolu tvoří ti anarchisté, kteří padli v boji na ukrajinské frontě, ať už to byl Serhij Apuchtin, Misjac nebo nám velmi milý Davyd Čyčkan. Tento výtvarník byl natolik známou a oblíbenou osobností, že byl u nás vzpomenut i mimo anarchistické kanály. Navíc se jeho pohřeb stal mohutnou demonstrací anarchistického a antifašistického hnutí na Ukrajině. Stejně jako před rokem jsme si 19. dubna připomnělx během Dne padlých anarchistů*ek ty, kdo zahynulx v boji proti ruskému imperialismu a fašismu.

Rozvíjení anarchistické teorie

Anarchistická teorie je jedním z východisek našich snah. Pokoušíme se tedy na různá témata nahlížet právě anarchistickou perspektivou. Jako ideální prostředek k tomu nám slouží anarchistická revue Existence, která vychází dvakrát do roka. Kupříkladu jarní číslo jsme věnovalx tématu anarchistické geografie, kde se objevily texty anarchistického geografa Simona Springera, tři rozhovory – s anarchistickým urbanistou Jere Kuzmanićem, s projektem Dekoloniálního atlasu a se sociálním geografem Michalem Kohoutem –, Kropotkinův esej „Čím by měla být geografie“, představení geografa a anarchisty Elisée Recluse, článek Mika Davise o Kropotkinově příspěvku k diskusi o změně klimatu, úryvek z knihy Uri Gordona věnovaný bioregionalismu, článek A Karimova o autonomii v Pamíru a příspěvek Matthijse Bijla o anarchické oblasti Zomie.

Na vydání Existence navázal také tematicky Existenční večírek, kde nechybělo bohaté pohoštění. Akce probíhala mj. formou workshopu, kdy se účastnictvo rozdělilo do několika skupinek, přičemž každá dostala asi pět map s úkolem dialogicky promyslet, o čem ta která mapa je a co je na ní zajímavé, obvyklé či nestandardní. Následně navázala velmi zajímavá debata.

V roce 2025 jsme si velmi oblíbilx blog The Slow Burning Fuse, který podává základní anarchistickou teorii velmi srozumitelným způsobem. Přeložilx jsme z něj příspěvky o tom, že anarchismus je prostředkem k dosažení cíle, ale cílem je plný rozvoj osobnosti; že kapitalismus nedává šanci každému, ale anarchismus by mohl; že všechno, co bohatí mají, ukradli; že neexistuje žádná autorita kromě tebe; že je třeba mluvit o třídě a zrušit námezdní systém; nebo že chamtivost není přirozená, ale podmíněná. Převzalx jsme texty vydané naším kamarádstvem: analýzu MC/KPK „Tendence ke světové válce posiluje“ a Anarchočtenářovy překlady textů Margaret Killjoy o zneužívání lidí autoritami a falešné nenásilnosti. Přeložilx jsme příspěvky našeho oblíbeného autora Petera Gelderloose: jeho vzkaz pro rok 2025 a text o selhávání mainstreamového klimatického proudu. Environmentálním tématům jsme se dále věnovalx v překladech textů „Pracující třída a boj za životní prostředí“ a „Lidstvo není parazit“. Dále jsme na našem webu přineslx rozhovor s Kristin Ross z webu illwill.com; tezi o jednotlivých patrech mocenské pyramidy; stručnou historii technologického pokroku; analýzu bílé nadřazenosti od Lorenza Kom’boa Ervina, článek „Zrušení vlastnictví“ od Marie Louise Berneri; příspěvek Jeffa Shantze k anarchistické kritice většinové a zastupitelské demokracie a původní esej o nekropolitice a legitimizaci násilí v současném světě. Z akademické sféry jsme přineslx reportáž spřáteleného anarchistického antropologa z „radikální konference“ v Bratislavě.

Pro zpřístupnění anarchistického pohledu na svět a aktuální problémy vydávala AF každý měsíc již několikrát zmíněné nástěnné noviny A3. Jejich šíření se může věnovat kdokoli, kdo má možnost vytisknout a nakopírovat alespoň pár kusů. V rámci AF v této aktivitě, která má přiblížit náš pohled co nejširší veřejnosti, opět svými výlepovými akcemi nejvíce vyčnívalo členstvo v Olomouci a ve Zlíně. Poslední číslo roku jsme věnovalx textu „Miliardáři potřebují nás, ne my je“.

Distribuce anarchistických tiskovin

Jednou z nejvíce očekávaných událostí v českém anarchistickém kalendáři byl bezesporu 12. ročník Anarchistického festivalu knihy plný tiskovin, přednášek, workshopů, ale také svobodomyslných lidí a dobrého jídla. AF se do této dvoudenní akce, která se konala v červnu v pražském Žižkostele, zapojila organizační výpomocí pořádajícímu kolektivu, vlastním stánkem a prezentací na téma 30 let existence AF.

Začátkem prosince se konala menší zimní verze festivalu pod názvem Anarchistický večírek knihy. Tady jsme vedle stolu s publikacemi Nakladatelství AF přispělx besedou na téma „Mají anarchistické časopisy budoucnost?“. Akce se konala v pražském Autonomním centru 254, v jehož prostorech lze od února 2025 i během roku sehnat anarchistické tiskoviny, včetně těch našich.

V neděli 16. února zaplnila nuselský infoshop Trhlina – na jehož provozu se jako AF podílíme – zatím neozkoušená akce: Minitrh knihy. V jeho rámci se konala autorská prezentace knihy Válka slov a povídání o textu „Formování místních rad“ od Omara Azíze. V sobotu 4. října proběhl již třetí Anarchistický bookfair Brno, který se tentokrát přesunul ze Sibiře do Káznice, přičemž ani na tomto ročníku nechyběl stánek Anarchistické federace s čtivem jejího nakladatelství. Akce byla opět doprovázena bohatým programem.

V únoru jsme podpořilx – sice bez distra – párty na podporu feministické publicistiky zdola. Už s distrem jsme se v březnu účastnilx v Olomouci třetí Public Place(s), v dubnu zavítalx na Spring Zine Party #5, která proběhla v pražské Eternii, v září se prezentovalx s našimi publikacemi v Olomouci na knižním veletrhu LITR a v prosinci na Trhu v AC254.

Nepropagovalx jsme ale jen knihy našeho nakladatelství. Snažilx jsme se poukázat také na zajímavé publikace odjinud, zejména z nakladatelství, která jsou nám nejblíže. Zveřejnilx jsme tedy recenze na knihy od Neklidu (Na obranu nerůstu od Giorgose Kallise a Český anarchismus na přelomu století od Václava Štěpána), Utopia Libri (Ruský kolonialismus: průvodce od Maksyma Eristaviho – dokonce i na anglickou verzi) a Nevim (Svět je les, les je svět od Ursuly K. Le Guin). Dále jsme se věnovalx knihám Úsvit všeho od Davida Graebera a Davida Wengrowa; Krev. Kruh. Černá od Radka Wollmanna a Srdce včely má pět komor od Helen Jukes. Vedle toho jsme zrecenzovalx 3. číslo anarchopunkového zinu Hřmot.

Vedle webu a tištěných publikací provozujeme také federační profily na několika sociálních sítích a snažíme se propagovat akce jiných skupin a kolektivů ať již proto, že s nimi máme přátelské vazby nebo že nám prostě připadají důležité a smysluplné.

Kudy dál?

O dalším směřování jsme rokovalx mj. během jarního a podzimního sjezdu AF. Na tom druhém pak padlo rozhodnutí, že si chceme v následujícím období dát čas na reflexi mnoha otázek, a to jak individuálně, tak zejména kolektivně. Jako třeba jak vystoupit z některých opakujících se vzorců, jak efektivněji řešit konfliktní situace, jak dělat některé věci jinak, které aktivity omezit a na jaké se naopak více zaměřit, jak dát některým našim činnostem novou tvář a vnést do nich svěžejší vítr, jak čelit úskalím neosobní komunikace… Federace má velký potenciál, což dokazuje řada výše zmíněných aktivit, přesto jsme se shodlx, že dočasné zvolnění nám prospěje nejen jako organizaci, ale také jako poměrně vytíženému aktivistvu. Cítíme, že abychom se mohlx pohybovat kupředu, je třeba občas zpomalit, odhodit staré návyky a nebát se změn. Rádi při tomto procesu uvítáme nové či již známé tváře, které zpravidla bývají také zárukou nových pohledů a podnětů.