Nekrolog zakladatele řeckého anarchistického nakladatelství Free Press

Giorgos Garbis – anarchistický vydavatel, knihkupec, překladatel publikací a zakladatel řeckého anarchistického nakladatelství Free Press – zemřel ve středu 25. června odpoledne. Jeho smrt znamená završení historické éry jedné generace řeckých anarchistů s neoddiskutovatelným přínosem.

Giorgos Garbis, narozený v roce 1947, se pod vlivem událostí ve Francii připojil k anarchistickému hnutí v květnu 1968. V listopadu 1973 se zúčastnil povstání na Polytechnické univerzitě v Aténách. Celé půlstoletí od těchto událostí, přesněji od roku 1975, kdy založil nakladatelství a knihkupectví Free Press v aténské čtvrti Exarchia, se prostřednictvím bezpočtu vydaných knih podílel na „výchově“ celých generací anarchistů*ek a antiautoritářů*ek.

První knihou, kterou vydal, byla Pařížská komuna z roku 1871 a idea státu od Michaila Bakunina v jeho vlastním překladu (jako překladatel často používal pseudonymy). Následovaly stovky, možná tisíce titulů, které živily celý proud libertariánského myšlení v Řecku, zejména v 70. a 80. letech, kdy podobné podniky byly ještě v plenkách, včetně skvělých autorů a knih, které by bylo obtížné vydat v komerčnějších nakladatelstvích. Anarchismus ve svých různých podobách, situacionisté, autonomie, sociální ekologie a nová sociální hnutí zde našly svůj bibliofilský „domov“. Publikace Free Press byly spolu s Mezinárodní knihovnou, časopisem Ideodromio a publikacemi Leonidase Christakise a krátce působícím nakladatelstvím Octopus Press Theose Romvose referenčními body nejen pro celý politický prostor, ale i pro každého neklidného ducha.

Smrt Giorgose Garbise znamená konec historické éry jedné generace řeckých anarchistů, kteří znamenali obrovský přínos pro revoluční věc, a to nejen na domácí úrovni, ale významně se svým vlivem otiskli také v mezinárodním hnutí.

„Stal jsem se vydavatelem, protože jsem chtěl vydávat knihy, které propagují věc svobody,“ řekl Gabris v rozhovoru pro blog eleftheriahtipota v roce 2013. Tuto myšlenku realizoval ihned po změně vlády založením historického knihkupectví a nakladatelství Eleftheros Typos, které doslova „otevřelo oči“ nové generaci žíznící po myšlenkách, jež přesahovaly jak „starou rez“ pravice, jejímž „duchovním dítětem“ byla právě svržená junta, tak dogmatickou rigiditu tradiční levice.

Tam, v knihkupectví, které vlastnil na adrese Zoodochou Pigis 17, jsem jako nadšený teenager pod jeho vedením a s jeho podporou absolvoval své první alternativní čtení, které mě do značné míry formovalo – Bakuninův Bůh a stát, Spontánnost a organizace od Murraye Bookchina, Debordova Společnost spektáklu, Hold Katalánsku od George Orwella či Mesrineův Instinkt smrti byly mezi prvními knihami, které si pamatuji, že jsem tam jimi listoval. Bylo to druhé „sídlo“ nakladatelství (předcházel mu obchod na ulici Kiafas), než skončilo na pěší zóně Valtetsi.

Giorgos Garbis už žel není mezi námi, zemřel ve věku 78 let poté, co v posledních letech velmi trpěl vážnými zdravotními problémy. Byl to muž s hlubokým teoretickým vzděláním a jasným ideovým směřováním, a vždy naslouchající a otevřený. Zapojoval se do politiky, zejména v prvních postdemokratických letech (po mnoha zklamáních se později omezil na svou vydavatelskou činnost), na počátku 80. let vydával časopis Anarchos, jeden z nejdůležitějších antiautoritářských časopisů, co v Řecku vycházel.

Poté, co byl ovlivněn květnem 1968 a jeho dopadem v Londýně (i celosvětově), kde několik let žil, nikdy podle svých vlastních slov nepropadl ani stalinistickému, ani nihilistickému „bacilu“. Vyznačoval se laskavostí, nesobeckostí a etickým chováním, nikdy si nehrál na „anarchistického taťku“.

„Svoboda znamená mít otevřené obzory a určovat si vlastní osud,“ říkal a učinil z toho praxi a způsob života. Kromě toho pomáhal lidem a alternativním vydavatelským snahám, jak jen mohl, ochotně poskytoval platformu novým autorům a byla období, kdy více knih rozdal, než prodal. Vyhýbal se publicitě a nikdy neměl rád sociální média. Málokdy mluvil na veřejnosti, i když měl mnohem víc důležitých věcí na srdci než mnozí upovídaní publicisté. Přesto po sobě zanechal velké dědictví. Bude nám chybět.

Zdroj:
https://athens.indymedia.org/post/1636926/

6.9.2025 G. Meriziotis

Ze světa Osobnosti