AF30: Ohlédnutí za jednou z prvních kampaní Anarchistické federace

Jedna z prvních komplexnějších kampaní, kterou rozjela tehdejší Česká anarchistická federace (ČAF, později ČSAF) rozhodně neměla krátký název. Zněl „Kampaň proti rušení regionálních tratí, omezování vlakových spojů, zdražování jízdného, rušení slev, propouštění zaměstnanců Českých drah a proti privatizaci, jež nezaručuje zachování a rozvoj provozu“. Ufff.

Samotná Kampaň, jak ji budeme dále hezky zkráceně označovat, ale tak nudná jako její název nebyla. Rozhodně skýtala množství přípravné práce a společně strávených víkendů během různých akcí. Kampaň započala krátce poté, co se tehdejší vláda a vedení ČD nechaly slyšet, že uskuteční záměr znevýhodnit přeci jen ekologičtější železniční dopravu před individuálním automobilismem, tzn. že přistoupí k likvidaci regionálních železničních tratí a omezení dopravy na ostatních tratích. Začátkem roku 1997, kdy kvůli tomu (a hrozbě propouštění) proběhla stávka železničářů, zareagoval i Moravský region ČAF svou „Černou jízdou“ (inspirován obdobnou akcí proti zdražování jízdného z roku 1990).

Ta se konala v sobotu 29. března, kdy se v Brně na Hlavním nádraží sešlo s transparenty asi 50 lidí, kteří rozdávalx letáky kolemjdoucím. S mottem „Jízdenky nemáme, pokutu neplatíme a vysadit se nenecháme“ se chvíli po jedné za dozoru železniční i státní policie vybavené psy nasoukalx do rychlíku Brno–Žilina. Během jízdy rozmlouvalx s cestujícími. V Přerově proběhly rozhovory pro média a přistoupilx další aktivisté, zatímco se jich pár zas odpojilo, a pokračovalo se až do Olomouce. Akce měla obrovské mediální pokrytí – zpráva o ní se objevila asi v tuctu deníků a ve dvou televizích. Nejpodstatnější ale byly solidární projevy od železničářů i cestujících.

Nabuzena tímto úspěchem zahájila moravská skupina Kampaň (posvěcenou v dubnu IV. sjezdem ČSAF), v níž se krásně prolínalo sociální i ekologické zaměření federace. V září 1997 uspořádala „Protestní jízdu“, na niž připravila rozsáhlý leták s informacemi o železniční dopravě a o dopadech vládních plánů. Začalo se na nádraží v Opavě, kde nejprve proběhl mítink pro novináře a televizní reportéry (těch bylo dokonce víc než účastníků akce), následně se diskutovalo s místními odboráři a připravena byla petice proti rušení tratí, zdražování jízdného a propouštění tisíců pracovnic*íků drah. S peticí pak přítomné členstvo projelo tři regionální tratě (Hradec nad Moravicí, Hlučín, Chuchelná). V jednotlivých stanicích se vyvěšovaly informační letáky za podpory železničářů. Pro některé z nich byla petice inspirací v budoucím boji za zachování jejich tratě (a práce).

Další „Protestní jízda“ se uskutečnila v říjnu na Brněnsku a Prostějovsku. Opět s pozitivním mediálním ohlasem. Zapojil se i Západočeský region ČSAF, a to v listopadu v rámci „Dne bez aut“. Jeho členstvo vylepilo na Hlavním nádraží v Plzni plakáty informující o Kampani a v nádražní hale roztáhlo transparenty „Zachraňme železnici!“ a „Solidaritu se železničáři“, rozdávalo letáky a sbíralo podpisy pod petici. Někteří zaměstnanci ČD se omluvilx, že nepodepíšou kvůli strachu ze ztráty zaměstnání, všichni však vyjadřovalx akci podporu. Během protestní jízdy lokálkou Nezvěstice–Rokycany (určenou k likvidaci) dokonce dovolilx připevnit transparenty na předek a bok vlaku. K akci, která byla reportována v místních médiích, se připojilx i členové zájmových železničních sdružení Lokálka Group Rokycany a IMC.

Závěrem roku se sice změnila jména na vládních postech, ale nesmyslné plány ohledně dopravy nikoli. Kampaň tedy pokračovala akčním dnem protestních jízd, k němuž se přidaly i některé další skupiny. Poslední lednovou sobotu roku 1998 tak realizoval Západočeský region ČSAF petiční jízdu v úseku Plzeň–Pňovany–Bezdružice, Středočeský region ČSAF se vypravil do Čelákovic a Neratovic a Moravský region ČSAF projel tratě na Olomoucku. To vše za obrovského zájmu novinářstva, a na trati Prostějov–Litovel i za přítomnosti 20 policistů. Jízdu z Mostu do Ústí nad Labem organizovala společně Severočeská libertinská federace a Aktivita Cabaret Voltaire. Sdružení za šetrnou dopravu zas uspořádalo jízdu na regionálních tratích ve východních Čechách. Výsledkem byla spousta oslovených cestujících, rozdaných letáků, solidární projevy železničářstva, dobrý mediální obraz, rozhovor člena ČSAF pro časopis železničních odborů Obzor a asi 2000 podpisů pod peticí. Podařilo se udržet pozornost u problémů železnice, v některých novinách a časopisech se objevily články inspirované (což bylo výslovně uvedeno) Kampaní ČSAF. Paradoxně Kampaň zcela ignorovaly časopisy ekologických organizací, které se bály spojování s anarchistvem byť jen informováním o jeho aktivitě.

V dubnu 1998 se na severu Moravy konala další protestní petiční jízda, a to na regionálních tratích Novojičínska, přičemž novinářstvo přečíslilo členstvo v poměru 10:5. V říjnu Moravský region ČSAF uspořádal svou poslední jízdu na Svitavsku, odkud se skupina členů*ek přesunula motoráčkem do Poličky na „setkání s veřejností“, které se však kvůli absenci transparentu, petičního stolku a materiálů na něj nerealizovalo. Nezahálelo se ani na západě Čech, kde byla místní skupina federace personálně propojena se Spolkem přátel místních drah, jenž v té době vznikl a zpočátku sdílel s ČSAF v Plzni PO Box. Obě skupiny společně s Lokálkou Group Rokycany vypravily v listopadu 1998 na „Den bez aut“ historický vlak, kterým se mohlx zájemci svézt zdarma během „hvězdicové jízdy“ z Plzně do Starého Plzence, Kozolup, Chrástu, Dobřan a Horní Břízy. Cestující pak mělx ve vlaku možnost seznámit se s materiály propagujícími myšlenky anarchismu.

To už se ale začaly rýsovat pozitivní změny na železnici (zastavení propouštění, přehodnocení privatizace tratí III. kategorie, zastavení rušení vlakových spojů), takže Kampaň byla federací oficiálně pozastavena. Slovo „pozastavena“ lze chápat jako „ukončena“, jak už to tak nějak zpravidla přichází.

Určitě šlo v rámci novodobého anarchistického hnutí o výjimečnou kampaň, o níž bylo slušně a pozitivně reportováno jindy senzacechtivým novinářstvem. Podařilo se při ní navázat styk s pracujícími v konkrétním sektoru, být s nimi prakticky solidární, ukázat nejen jim, ale i stovkám cestujících na železnici, že anarchie nerovná se chaos, jak tvrdí oblíbený předsudek, ale vzájemná pomoc a citlivý přístup k životnímu prostředí a potřebám obyčejných lidí. Netroufáme si posoudit, jestli kampaň měla přímo nějaký vliv na rozhodování o budoucnosti tratí a přístupu k železniční dopravě, rozhodně však napomáhala udržovat pozornost u daného tématu.

Další díly seriálu AF30:
Na federační oslavě
Jak jsme slavilx založení federace
Jak jsme se vzdalx národnosti
Jak jsme se soudilx se Slovenskem
30 let Anarchistické federace

10.4.2025 -bj-

Historie AF/IFA