Anna Götze (1875–1958)

Krátký životopis a osudy rodiny anarchistky a německé revolucionářky, která se narodila přesně před 150 lety.

Anna Götze se narodila 6. dubna 1875. Od roku 1897 až do roku 1917 byla členkou sociálnědemokratické strany a po skončení války a revoluce byla jednou ze zakladatelek Spartakusbundu (Svazu spartakovců). Na počátku 20. let 20. století však přešla na jasně anarchistické pozice a vstoupila do Freie Arbeiter-Union Deutschlands (FAUD, Svaz svobodných pracujících Německa). Živila se jako skladnice v tiskárně.

Měla tři nemanželské děti. Její syn Ferdinand Götze, známý jako Nante, a dcera Irma byli rovněž aktivní ve FAUD, zatímco její druhý syn Waldemar byl stoupencem KPD (oficiální německé komunistické strany). To vedlo k plamenným hádkám v rodině, ačkoli Waldemar byl později ochoten spolupracovat se zbytkem rodiny na ilegálních aktivitách.

Anna měla emancipovaný přístup k sexualitě. Anarchista Karl Brauner vzpomínal, jak na něj zapůsobil způsob, jakým Anna dokázala se svou dcerou mluvit o sexuálních otázkách.

Po nástupu Hitlera k moci byla Anna aktivní v podzemních sítích FAUD. Její byt v Lipsku byl jedním z center těchto struktur.

Poprvé byla zatčena v roce 1935 a poté znovu 1. října 1937. Dne 12. dubna 1938 byla odsouzena ke třem letům odnětí svobody, které si odpykala ve waldheimské věznici. Poté byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla držena i její dcera Irma. Oběma se odtud podařilo uprchnout, když nacisté v dubnu 1945 shromáždili vězně a zahájili pochod smrti.

Jejímu synovi Waldemarovi se podařilo uprchnout do Sovětského svazu, kde byl s největší pravděpodobností zavražděn stalinisty.

Naneštěstí po válce Anna i její dcera Irma vstoupily do SED (Východoněmecká komunistická strana), stejně jako mnoho dalších přeživších členů lipské organizace FAUD, například Karl Brauner, Richard Theide a Paul Helberg. Zemřela 18. července 1958.

Annin syn Ferdinand vydával ilegální list Die Soziale Revolution (Sociální revoluce), byl stíhán nacistickým režimem a koncem roku 1934 se mu podařilo uprchnout přes Československo, Itálii a Francii do Španělska, kde žil pod falešným jménem. Ferdinand se poprvé setkal se svou budoucí ženou Elly v německém libertinském mládežnickém hnutí. V roce 1924 se jim narodila dcera Annemarie. V roce 1935 se Ferdinand s Elly a dcerou usídlili v Barceloně, kde se zapojili do činnosti skupiny Deutsche Anarcho-Syndikalisten im Ausland. Po květnových dnech roku 1937 byl Ferdinand horečně pronásledován sovětskou tajnou policií. Během rozhovoru v roce 2012 Annemarie vzpomínala, jak byla svědkem Durrutiho pohřbu a viděla se s Emmou Goldman. Po porážce revoluce skončila rodina v Norsku. Když tam ale v roce 1940 vtrhla německá armáda, vydali se ke švédským hranicím. Poté, co byl autobus, v němž cestovali, ostřelován nacisty, se přes hranice povedlo dostat jen mladé Annemarie. Podařilo se jí navázat kontakt se švédskou anarchosyndikalistickou organizací SAC a díky ní nakonec dosáhla toho, že byli její rodiče propuštěni ze státem zřízených internačních táborů pro uprchlíky, kam se dostali poté, co konečně přešli hranice. Götzovi zůstali ve Švédsku po zbytek života a byli aktivní v rámci tamního anarchosyndikalistického hnutí. Annemarie Götze se později provdala za Stiga Dagermana, asi nejznámějšího švédského anarchosyndikalistického spisovatele.

Anna Götze (2. zleva, sedící) se synem Ferdinandem a dcerou Irmou (vlevo za ní) a dalšími členy rodiny a lipskými anarchosyndikalisty, Lipsko, kolem roku 1933