Rozhovor s Black Book Distro přeložený z webu CrimethInc.

V Nepálu přešlo protestní hnutí na začátku září 2025 ve spontánní povstání v reakci na policejní násilí. Nepokoje vyvrcholily vypálením parlamentu a řady vládních úřadů, policejních stanic, sídel politických stran a vil politiků. Během jednoho a půl dne uprchl premiér Khadga Prasad Oli a vláda se zhroutila. Svržení vlády je však pouze první fází mnohem delšího boje; v rámci těchto nepokojů soupeří monarchisté, neoliberálové a radikálové o budoucnost Nepálu. Abychom lépe porozumělx pozadí povstání a jeho dynamice, zeptali jsme se Black Book Distra, anarchistického kolektivu a knihovny v Káthmándú.

Povstání v Nepálu je součástí série vzpour, které v posledních letech zachvátily Asii. Můžeme je sledovat v jihovýchodní Asii od svržení prezidenta Srí Lanky v roce 2022 přes povstání v Bangladéši v roce 2024 a povstání v Indonésii v srpnu 2025, nemluvě o pokračující občanské válce v Myanmaru. Od pádu nepálské vlády vypukly prudké protesty také na Filipínách. Všechny tyto události jsou reakcí na rozšířené ekonomické problémy a nesplněné sliby politiků.

Spoluúčast institucionálních komunistických stran na masakru, který byl katalyzátorem povstání, by měla všem začínajícím revolucionářům*kám připomenout, že je nemožné vyřešit problémy kapitalismu pouhým použitím státního násilí – i když máte ve jménu své strany slovo „komunistická“. Výzvy, které kapitalismus lidem přináší, vyžadují radikálnější změny, než jakých lze dosáhnout policejními zbraněmi a politickými návrhy v rámci moci.

Proto by povstání mělo přimět k zamyšlení i politiky a fízly po celém světě, kteří si myslí, že můžou beztrestně drancovat a terorizovat. Dnes je možná peníze, které získají, chrání před důsledky jejich činů – ale zítra už to platit nemusí.

Žádná z těchto revolt zatím nedosáhla všech svých cílů, ale vzhledem k tomu, že lidé po celém světě bojují s oligarchií a státní represí, každá z nich nabízí ponaučení.

Představte prosím svůj projekt. Kdo jste a co děláte?

Jsme Black Book Distro, anarchistický kolektiv a knihovna se sídlem v Káthmándú, hlavním městě Nepálu. Věnujeme se radikalizaci prostřednictvím vzdělávání o levicové historii a aktivního zapojení do lidových bojů a hnutí, která podle nás odpovídají našim cílům (protesty generace Z, hnutí Meter Byaj,[1] hnutí Guthi[2]). Mluvíme s vámi coby anarchistické hnutí pod tlakem neúspěšného a zkorumpovaného komunistického režimu a Kongresu.

Seznamte nás stručně se sociálními hnutími a boji v Nepálu za poslední dekádu nebo dvě. Jaké byly hlavní příčiny lidových nepokojů?

Po maoistické revoluci[3] zažil Nepál vlny sociálních, ekonomických, geografických a politických otřesů. Mezi klíčové problémy patří bující kastovní diskriminace, smrtící epidemie obchodování s migrujícími pracovníky, která je poháněna nedostatkem příležitostí v jejich domovské zemi, rutinní hraniční konflikty s našimi sousedy vybavenými jadernými zbraněmi a politická korupce tak bezostyšná, že umožnila děsivě silný návrat promonarchistických nálad v zemi.

Mezi lidová hnutí za změnu patřil boj Madhesh za práva a důstojnost,[4] protesty proti korupci v době covidu pod heslem „Dost je dost“, nacionalistické spory o pohraniční oblasti, jako je Lipulekh,[5] hladovky doktora KC za zlepšení zdravotnické infrastruktury,[6] odpor proti predátorským hypotečním úrokům a obrana komunitních pozemků patřících lidu Newar. Tyto boje jsou poháněny komplexní sociální strukturou, která je stále formována patriarchátem, kastami a náboženstvím, uprostřed ústavních snah o zastoupení, svobodu projevu, ekonomickou svobodu a federalismus.

Hlavními politickými organizacemi jsou Kongres, maoistické, marxisticko-leninské strany, stejně jako roajalistické frakce. Dále se tu nacházejí nezávislé mládežnické skupiny, levicové prostory a skupiny domorodých komunit. Z historického hlediska byla většina protestů vedena nebo ovlivněna hlavními politickými stranami, ačkoli spontánní mládežnické a grassroots iniciativy stále častěji jednají nezávisle (včetně nedávného povstání „Gen Z“).

Jak chápete cíle běžných účastníků tohoto povstání? Existuje více proudů s odlišnými nebo protichůdnými cíli?

Současné hnutí „Gen Z“ má kořeny v hnutí „Dost je dost“ z roku 2019, které vedlx mladí lidé a které se zaměřovalo na sociální spravedlnost a environmentální otázky v souvislosti se špatným hospodařením s příjmy během krize covidu-19. Toto počáteční povstání tvořilo několik nezávislých skupin mladých lidí podporovaných běžnými občany, liberály a krajně levicovými kruhy, bez centrálního vedení. Od té doby vláda neustále zesiluje online sledování a totalitní represe vůči mládeži, což přispívá k tomu, že se hnutí stalo tím, čím je dnes. Jejich hlavními požadavky jsou svoboda projevu, protikorupční opatření a plná odpovědnost vlády bez zapojení zavedených politických stran. Tragická střelba na pokojné demonstranty, včetně studentů inspirovaných filozofií anime seriálu One Piece, vyvolala všeobecné pobouření.

Povstání bylo decentralizované a spontánní a vyvrcholilo vypálením parlamentu a většiny vládních úřadů, domů politiků, policejních stanic a sídel politických stran, což vedlo ke svržení vlády za méně než 35 hodin. V rámci hnutí existují různé proudy: monarchisté usilující o návrat krále na trůn, centristé usilující o získání vlivu v nové neoliberální vládě a radikálové z krajní levice prosazující skutečný federalismus, sekularismus a inkluzivní účast marginalizovaných komunit. Tato rozmanitost cílů odráží složité aspirace a napětí uvnitř hnutí.

Jak tomu rozumíme zde z velké dálky, komunisté v Nepálu vedli mnoho let hnutí odporu, než v roce 2006 získali státní moc. Máme dojem, že vnitřní konflikty v rámci revolučního hnutí jako celku vedly k řadě kompromisů mezi komunisty a nepálskou vládnoucí třídou. Jak tyto kompromisy ovlivnily nepálskou společnost, konkrétně radikální hnutí zdola, která se účastnila lidového boje, stejně jako odbory a další skupiny?

Úspěch maoistického povstání spočíval v jeho opozici vůči zbytkům systému „pančájat“, feudální zemědělské struktury útlaku, v níž elity z vyšších kast spojených s monarchií utlačovaly prostý lid a která byla oficiálně zrušena v roce 1990. Jakmile se však dostali k moci, mnoho maoistických vůdců slevilo ze svých revolučních cílů, aby si udrželi kontrolu, a postupně přijalo kapitalistické praktiky, které odrážejí stejný systém útlaku „pančájat“, o kterém tvrdí, že ho zničili. Tyto kompromisy podkopaly jejich důvěryhodnost u mas a maoisté jsou nyní široce vnímáni spíše jako zkorumpovaní politici než jako revolucionáři.

Mezitím se rozšířilo porušování lidských práv ze strany vojenských a policejních sil a spravedlnost zůstává pro oběti na všech stranách nedosažitelná. Poškozená pověst levicové politiky dala prostor monarchistickému hnutí; dokonce i nedávné hnutí „Gen-Z“ záměrně vyloučilo politické strany a odbory z účasti, protože se obávalo, že by tyto subjekty prosazovaly jen vlastní zájmy. Ačkoli to ochránilo integritu hnutí, ztížilo to organizování skutečných levicových radikálů usilujících o změnu. Naštěstí se anarchistické hnutí tiše rozvíjí a těší se rostoucí oblibě, navzdory některým mylným představám, které anarchismus ztotožňují s chaosem.

Jak vůbec vznikla vládní koalice? Jak chápete rozdíl mezi oběma komunistickými stranami a jaká je role Kongresové strany ve vládní koalici?

Vládní koalice vznikla po válce, aby si zajistila parlamentní většinu v roztříštěném vícepartajním systému. Obě komunistické strany najely na korupci a kapitalistické praktiky, přičemž UML [komunistická strana Nepálu (Sjednocená marxisticko-leninská)] je v současné době ta organizovanější z těch dvou. Kvůli zneužívání komunistické ideologie a korupční minulosti komunistické hnutí rychle ztrácí půdu pod nohama a členové strany jsou často terčem posměchu, když se hlásí ke komunistické identitě. Kongresová strana, která historicky sehrála „oficiální“ roli při ukončení Ranaova režimu a systému „pančájat“, zůstává vedoucí neoliberální silou ve vládě. V roce 2008 se maoisté a marxisté-leninisté spojili, aby přehlasovali Kongresovou stranu, a v roce 2024 se Kongres a marxisté-leninisté spojili, aby přehlasovali maoisty. Zatímco je kdysi odlišovaly ideologické rozdíly, v očích lidí tyto rozdíly téměř úplně zmizely.

Indie i Čína patří k mocnému průmyslovému a obchodnímu bloku známému jako BRICS. Jak to ovlivňuje obyčejné lidi v Nepálu? Které skupiny se snaží vytěžit z převratu nepálské vlády?

Dopad BRICS na běžné Nepálce zatím není jasný, politické a intelektuální kruhy jsou rozdělené. Někteří vnímají BRICS jako prostředek ke snížení hegemonie USA, zatímco jiní v něm vidí rozšíření autoritářského vlivu Číny. Nepálská vláda opatrně sleduje vývoj vztahů mezi Indií a Čínou a dosud se nerozhodla, zda se k BRICS připojí.

Zatím není jisté, které skupiny nakonec budou mít z pádu vlády prospěch, ale v Nepálu se žádné politické rozhodnutí nečiní bez zapojení indické zpravodajské služby RAW (Research and Analysis Wing). Svou roli pravděpodobně hraje i americká CIA (Central Intelligence Agency), v souladu se svou historií v globálních revolucích. Mezi hlavní nebezpečí patří možnost, že se s podporou Indie dostanou k moci roajalistické frakce, poháněné extremistickou hinduistickou nacionalistickou politikou, a dojde k návratu starých politických elit bez podstatných změn. Ačkoli vojenský převrat byl reálnou hrozbou, naštěstí k němu nedošlo.

Nepál, který je vnitrozemskou zemí se sociální a ekonomickou závislostí na Indii, zaznamenal určitý posun v čínských investicích, kdy byly otevřeny spojovací dálnice přes Nepál. Zatímco Čína a Indie zostřují svou rivalitu, Nepál se na rozdíl od jiných národů, které sdílejí hranice s geografickými giganty, stává arénou kontroly a rovnováhy…

Obě velmoci se dosud vyhýbaly otevřenému konfliktu, čímž se Nepál stal arénou geopolitické rovnováhy mezi Indií a Čínou. Nepál, geograficky uvězněný mezi těmito dvěma jadernými velmocemi, má omezené možnosti bránit se jejich nekonečnému přetahování. Indická blokáda dodávek paliva po zemětřesení v roce 2015 byla jasným mocenským tahem spojeným s madheským hnutím, které Indie neoficiálně podporovala. Čína uplatňuje svůj vliv tím, že naléhá na nepálskou vládu, aby kontrolovala protesty související s Tibetem. Kulturní vazby a otevřené hranice činí vliv Indie výraznějším, zatímco čínské investice, jako jsou projekty dálnic v rámci iniciativy Belt and Road, jsou široce vítány obyvatelstvem coby příležitost k ekonomické nezávislosti na Indii.

Mnoho západních levičáků se dívá na vztahy Nepálu s Čínou a Indií – které jsou obchodními partnery USA a Izraele, ačkoli je Čína vnímána jako geopolitický protivník USA – a dochází k závěru, že povstání v Nepálu a Indonésii musí být barevnými revolucemi podporovanými CIA, jejichž cílem je nastolit diktatury orientované na Západ. Co si o tom myslíte?

Zatímco zahraniční vliv Indie, Číny a USA je nepopiratelný, zjednodušit povstání na barevnou revoluci podporovanou CIA je popřením skutečného hněvu a obětí nepálského lidu. Miliony lidí se mobilizovaly, aby vypálily budovy parlamentu, vládní úřady a domy politických vůdců – ne proto, že jim to nařídily zahraniční nebo domácí organizace, ale kvůli desetiletím selhávání a korupce vlády. Označení tohoto hnutí za barevnou revoluci podkopává naši solidaritu s podobnými hnutími zdola po celém světě. Aktiviststvo z Bangladéše, Indonésie a Srí Lanky oslavuje boje, aniž by je označovalo za zahraniční spiknutí. Jedná se o lidové povstání, které vzniklo na základě prožívané nespravedlnosti. Pokud jsou tato povstání barevnými revolucemi, pak by jimi byla i známá globální hnutí jako Arabské jaro a Black Lives Matter. Je na čase, aby západní pozorovatelé tyto boje podporovalx, místo aby je delegitimizovalx.

Jaké souvislosti, pokud vůbec, vidíte mezi povstáním v Nepálu a předchozími povstáními na Srí Lance, v Bangladéši a Indonésii? Jakým způsobem ovlivnily tyto události představivost lidí, která pomohla vyvolat tuto revoltu? Jaké jsou rozdíly mezi nepálským kontextem a kontexty ostatních zemí?

Vzpoury mají jasné společné rysy, včetně rozšířené korupce, vyloučení, zakořeněné moci nepotistických rodin, vládní cenzury a silného zahraničního vměšování. Srí Lanka, Indonésie a Nepál mají každá svou historii komunistických hnutí a jejich konečného neúspěchu. Zajímavou souvislostí mezi Nepálem a Indonésií je přítomnost aktivních anarchistických hnutí a kulturní vliv anime One Piece, které pro mládež v obou zemích symbolizuje jejich boj proti autoritářství.

Klíčovým rozdílem je, že komunistické hnutí v Nepálu se úspěšně dostalo k moci, ale následně se zkorumpovalo a opustilo své sliby, což vyvolalo rozčarování obyvatelstva, zatímco v Indonésii a na Srí Lance se komunistická vláda k moci nedostala.

Máte na základě vašich nedávných zkušeností v Nepálu nějakou radu pro lidi, kteří se účastní odporu zdola v jiných částech světa?

Účinný odpor musí kombinovat organizované vzdělávání, agitaci a připravenost na spontánní masové povstání. Je zásadní připravit lidi na to, aby posunulx společenské hnutí správným směrem, zejména s cílem zvládnout mocenské vakuum, které vzniká po pádu vlády a které často zaplní kapitalistické síly usilující o obnovení starého řádu. Staré elity se budou snažit získat zpět moc, ale revoluční obyvatelstvo Nepálu projevilo tvrdý odpor, zničilo vládní infrastrukturu a fyzicky konfrontovalo vůdce.

Toto povstání však nebylo plně připravené na to, co bude následovat. Dosud se naše úsilí soustředilo hlavně na vzdělávání a protesty, aniž bychom si představovalx struktury po pádu režimu. Naše rada kamarádstvu po celém světě je, aby se připravilo nejen na revoltu, ale také na nehierarchické struktury a společenskou přestavbu po pádu režimů.

Co dělají anarchistické a antiautoritářské skupiny v Nepálu? Co konkrétního můžeme udělat na podporu anarchistických a obecně antiautoritářských snah v Nepálu?

Anarchistické a antiautoritářské skupiny v Nepálu pořádají workshopy, přednášky, promítání, výstavy, hudební akce i přímé akce v ulicích. Většina našich anarchistických kolektivů věří v organizaci bez hierarchie a podporuje otevřený dialog i s komunistickými radikály, kteří upřímně usilují o rovnostářskou společnost. Věříme, že solidarita v rámci levicového hnutí je nezbytná, proto soudíme spíše podle činů než podle ideologie. Na podporu těchto snah vyzýváme k šíření povědomí o pokračujícím porušování lidských práv, včetně smrti nejméně 72 demonstrantů, z nichž mnozí bylx mladí lidé, kteří bylx zabitx za to, že požadovalx konec korupce a totality. Ti, kdo jsou za to zodpovědní, musí být bezodkladně pohnáni k odpovědnosti a musí být vykonána spravedlnost.

Poznámky:
[1] Meter Byaj je forma půjčky s přemrštěnými úrokovými sazbami. V posledních několika letech nabralo na síle protestní hnutí proti tomuto jevu.
[2] V červnu 2019 vyšly do ulic tisíce lidí, aby protestovalx proti návrhu zákona, který by znárodnil staleté komunitní a náboženské fondy. Tento systém známý jako „guthi“, který slouží k údržbě chrámů a tradičních veřejných prostorů a k organizování festivalů, má kořeny v komunitě Newarů, která je domorodým obyvatelstvem údolí Káthmándú.
[3] Občanská válka, která skončila v roce 2006.
[4] Hnutí za práva Madhesis Tharus, muslimů a skupin Janjati v Nepálu, které vrcholilo v letech 2007, 2008 a 2015.
[5] Lipulekh je himálajský průsmyk na hranici mezi Indií a Čínou ovládaným Tibetem. Nepálská vláda si činí nárok na jižní stranu průsmyku, která je od britské koloniální nadvlády pod indickou správou.
[6] Chirurg a aktivista v oblasti zdravotnictví Dr. Govinda KC držel 23 hladovek, při nichž požadoval reformy.

Zdroj:
https://cs.crimethinc.com/2025/09/22/nepali-anarchists-on-the-toppling-of-the-government-an-interview-with-black-book-distro
(22. 9. 2025)

2.10.2025 CrimethInc.

World Protests