Recenze na knihu Václava Štěpána „Český anarchismus na přelomu století“

Konečně!

Konečně spatřila světlo světa knižní podoba původně kandidátské disertační práce historika Václava Štěpána, kterou obhájil už v roce 1967. Jejímu vydání nejprve zabránily podmínky, které k nám byly dopraveny o rok později sovětskými tanky, a podruhé nedůslednost rodícího se anarchistického hnutí počátku 90. let, jehož vydavatelský záměr skončil u výpůjčky rukopisu od autora. Počkalx jsme si tedy necelých 60 let, kdy ze zájmu z hnutí vzešlého akademičstva a za získání podpory Akademie věd ČR vykřesalo nakladatelství Neklid vskutku reprezentativní vázanou knihu s nádherně provedenou obálkou. Zároveň je znát, že si redakce dala práci se samotným textem. Výsledek je tak dokonalým holdem autorovi, jenž zemřel v době přípravy knihy, 30. prosince 2023 ve věku 88 let.

Ten naštěstí stihl opatřit vydání knihy Český anarchismus na přelomu století předmluvou, která je čtivým osobním příběhem geneze celé práce a jejích dalších osudů. Je škoda, že po dokončení své disertace se Štěpán k tématu českého anarchismu už nevracel. Na knize totiž zaujme především poctivá práce s prameny, jimiž jsou zejména dobové (nejen) anarchistické časopisy a noviny, policejní archivy a publikované vzpomínky, ale také empatie a porozumění, s nimiž celé anarchistické hnutí té doby uchopil. Štěpánova práce se naštěstí vyhnula prokletí své doby, kdy podobné texty věnované dějinám dělnického hnutí musely být proloženy znevažujícími marx-leninskými floskulemi. Tento historiografický text totiž vznikl na literárněvědném pracovišti.

I tak ale můžeme cítit, že autor vyjadřuje odsouzení některých praktik, které se hnutí týkaly sice okrajově, ale o to větší nežádoucí dopad na něj měly. Konkrétně šlo o expropriace, tedy ilegální opatřování prostředků pro hnutí (pašování, loupeže). Více než o odsouzení z moralizujících pozic jde o odmítnutí z pozic strategických, kdy tak mohlo být hnutí ze všech stran vykreslováno v negativních barvách a ještě více marginalizováno. Jinak Štěpán přistupuje k hnutí bez předsudků, ale také bez náznaku nějaké glorifikace, jakkoli můžeme vnímat uznání snahám a zápalu tehdejšího anarchistva. Občas přispěje i zajímavou kritickou poznámkou, jako třeba na posledních řádcích své knihy, kde píše: „Dosavadní taktika anarchistů, vybudovaná na přímém antimilitaristickém boji a zaměřená na mírové podmínky, s počátkem války zcela ztroskotala. V době válečných mimořádných zákonů nebyli anarchisté s to přeorientovat se na jiný způsob boje a jejich organizační struktura… to ani nebyla schopna umožnit.“

Kniha nepojímá tehdejší anarchistické hnutí od jeho počátků do jeho úplného konce, ale jak napovídá její podtitul Od devadesátých let 19. století do propuknutí Velké války. Zabývá se tedy dobou jeho největšího rozmachu. Práci předchází literárněhistorický úvod, jenž byl autorem doplněn, aby dostala víceměně literárněvědní punc, a v němž se zaměřuje na básnickou generaci kolem časopisu Nový kult, ale vyzdvihuje i roli lidových autodidaktů. „Anarchismus, který… poskytoval dostatek volného prostoru pro individuální sklony, se výborně hodil jako ideologie všech těchto jedinců.“

Dále Štěpán chronologicky sleduje český anarchismus v období do vzniku prvních zemských organizací v roce 1904, následně se věnuje jeho nejživějším letům rok od roku a končí obdobím „předvečeru Velké války“ – od konce roku 1908 do července 1914. Popisuje důležité události (stávky, sjezdy…), organizace (ČFVO, ČAF…) a ukazuje rozdíly (a z nich plynoucí spory) hnutí v periferních oblastech (zejména na hornickém severu) a v Praze; pnutí mezi individualistickou a kolektivistickou tendencí; rozsah a vliv represivních opatření a konfidentství… Ač mělo hnutí tisíce přívrženců, příběh se točí především kolem řádově desítek postav, zejména některých z nich (Vilém a Čeněk Körberovi, Kalina, Haber, Opletal, Neumann, Vohryzek, Vrbenský, Kácha, Řehoř…), s občasnými exkurzy do Vídně a do Spojených států, kde mělo české anarchistvo ve své době neopomenutelné zastoupení. Současně jde o příběh anarchistických časopisů, z nichž Štěpán cituje dobová stanoviska, odrážející vlivy různých anarchistických směrů. Celkově se i pro člověka s hlubokým zájmem o dějiny anarchistického hnutí najde v knize velké množství nových informací a souvislostí.

Je faktem, že vyjma základních ideových premis toho tehdejší anarchistické hnutí s tím dnešním nemá mnoho společného. Jedno ale přeci – a můžeme si to uvědomit právě při četbě Štěpánovy knihy. Ten se totiž nevyhýbá vývoji a významu osobních sporů, které se vinou takřka celým příběhem českého anarchismu. Z prací Václava Tomka, jenž se vždy držel především příběhu idejí v rámci tehdejšího hnutí, jsme tak trochu mohli nabýt dojmu, že spory měly pozadí právě ideové. Jenže Štěpán se více zaměřuje na jednotlivé přední postavy hnutí a odkrývá je i s jejich nelichotivými vlastnostmi, jako jsou manipulativnost, hašteřivost, vztahovačnost, nezodpovědnost… A jelikož šlo o persony zároveň ovlivňující obsah anarchistických publikací, vyvstávají v celém příběhu o to víc. A o to větší mají schopnost ovlivňovat náladu v hnutí, navzdory většině, která o jejich často malicherné výpady vůči druhým příliš nestojí. A komu znalému prostředí by nepřišla na mysl paralela s dějinami novodobého anarchistického hnutí u nás a s těmi několika osobami, které svým egoistickým jednáním hnutí spíše škodily, přičemž ostatní kádrovaly, že nejsou skutečnými či dostatečnými anarchisty*kami?

Jinak je kniha doplněna obrazovou přílohou, která čtenářstvu vizuálně přiblíží danou dobu, a doslovem od Ondřeje Slačálka, který předkládá komentovaný a ucelený přehled historiografie českého anarchismu přelomu 19. a 20. století.

Václav Štěpán: Český anarchismus na přelomu století. Od devadesátých let 19. století do propuknutí Velké války. Neklid, 2024. 422 stran, 390 Kč. K dostání na neklid.org.

6.6.2025 -jk-

Historie Recenze