AF30: Ohlédnutí za působením AF v Internacionále anarchistických federací

Od vzniku České anarchistické federace (ČAF, později ČSAF, AF) cítilo členstvo jako jeden z důležitých úkolů své organizace začlenit ji do mezinárodního anarchistického hnutí. Ač některé mezinárodní kontakty již existovaly, především díky sekáním „Východ – Západ“ (konala se také u nás, a to v Praze r. 1994 a v Litovli r. 1996), byl tu jeden směr, kterým se vydat, a to přidat se do zastřešující platformy rodiny anarchistických federací působících zejména v Evropě. Tou byla jednoznačně Internacionála anarchistických federací (IFA).

Jen pro upřesnění: IFA je mezinárodní organizace anarchistických federací, která vznikla v roce 1968 v italském městě Carrara (s bohatou anarchistickou tradicí), avšak historicky navázala na odkaz původní bakuninské sekce I. Internacionály. Jejími nejpočetnějšími sekcemi v té době byly a dodnes jsou francouzská, iberská a italská federace. Z bývalého východního bloku se přičlenila v srpnu 1996 Bulharská anarchistická federace. Podle svých stanov bojuje za zrušení všech forem autority, ať už ekonomické, politické, sociální, náboženské, kulturní nebo sexuální, a za vybudování svobodné společnosti bez společenských tříd, států nebo hranic, založené na anarchistickém federalismu a vzájemné pomoci. IFA preferuje přímou akci oproti parlamentarismu a reformismu, jak po teoretické, tak po praktické stránce. Členské federace jsou zavázány k vytvoření co nejúčinnější solidarity mezi sebou ve všech oblastech činnosti, ke spolupráci a koordinování všech společných akcí, aby na světové úrovni rozvinuly anarchistickou aktivitu. Každá federace je autonomní, co se týče vlastního rozhodování a propagandy.

V roce 1996 si napsala pražská skupina ČAF na pařížský sekretariát IFA o základní informace. Ze strany IFA byl zřetelný zájem o začlenění české federace, dokonce padly i návrhy, jak nám vypomoci, například zajištěním počítačové tiskárny. Stanovy Internacionály jsou dost volné, takže bylo jasné, že s případným vstupem by neměl být problém. Na III. sjedu ČAF v říjnu 1996 byl předložen návrh na vstup s tím, že Mezinárodní sekretariát ČAF ještě doplní další informace. Na IV. sjezdu, jenž se konal koncem února 1997 na horské chatě poblíž Rýmařova, byl pak za účasti 19 členů*ek konsenzuálně schválen vstup do IFA. Avšak po rozkolovém V. sjezdu na podzim 1997 z této iniciativy sešlo, jelikož kontakty celou dobu velmi netransparentně třímalo vedení oddělující se skupiny. A tak až na X. sjezdu ČSAF, jenž se konal ve dnech 12. a 13. února 2000 v Praze, padlo rozhodnutí, že je již čas opravdu požádat o vstup do Internacionály. Krátce nato se ale rozpadl zahraniční sekretariát federace, takže žádost byla na chvíli odložena. V roce 2001 byly podniknuty kroky pro vstup do IFA, sesterským organizacím byl rozeslán dopis o ČSAF s žádostí o přijetí. Na vyjádření měly ostatní federace půl roku. Následně už jsme bylx zvánx na setkání IFA a stalx se neformálně členskou federací.

Kongresy IFA

Hlavními výstupy IFA jsou její kongresy, které se konají vždy po několika letech, dříve po čtyřech, v posledních letech po třech.

První kongres IFA, jehož se účastnila delegace ČSAF a kde bylo také naší federaci oficiálně potvrzeno členství, se konal v dubnu 2004 ve francouzském Besançonu, rodném městě P.-J. Proudhona. Naše výprava sestávala ze dvou aut – čtyři členky za českou část a jedna členka a čtyři členi za slovenskou. Celkem se kongresu účastnilo asi 120 lidí, přičemž delegace ČSAF prý byla nejveselejší a věkově nejmladší anarchistickou federací. Po kongresu pokračovaly některé delegátky do Lyonu a Chambéry, kam byly frankofonní FA pozvány k účasti na dvou veřejných a jedné rozhlasové diskusi o situaci v České a Slovenské republice s důrazem na vstup do EU. Šlo o krásný příklad spolupráce mezi jednotlivými federacemi. V hodnocení naší delegace stálo: „Odnesli jsme si mnoho pozitivní energie do budoucích akcí.“ Žel toto zvolání narazilo na domácí realitu, která – co se týče anarchistického hnutí – znamenala stagnaci, nekonstruktivnost a úbytek vyhořelého členstva a sympatizantstva, což se projevilo i v řadách ČSAF. Dalším závěrem bylo: „Celkově to vypadá, že je IFA spíš o dobrým pocitu z ,velký rodiny‘, myšlenka je to dobrá, praktická činnost kulhá.“

Začátkem července 2008 se zástupci*kyně ČSAF účastnili kongresu IFA v italském městě Carrara, které je známé svou anarchistickou tradicí. K otázkám mezinárodní spolupráce a mezinárodního anarchistického boje se tu za účasti asi stovky lidí kromě jednočlenné delegace ČSAF postupně vyjádřilx například delegáti a delegátky z Velké Británie, Francie, Španělska, Itálie, Bulharska, Německa, Běloruska, Argentiny, Venezuely, Austrálie, Srbska či Mexika. Za ČSAF jsme se omluvilx, že jsme v předchozím období moc neparticipovalx na činnosti IFA, ale že už sjednáváme nápravu. Ujal se přístup z minulého kongresu, tzn. rozdělit dílčí debaty do užších skupin. Náš delegát popsal atmosféru: „Kongres na mě působil hrozně ceremoniálním a velkolepým dojmem. Konference se odehrávala ve velkým sále v místním divadle, normálně pódium, mikrofony, vlajky atd. Večeře a obědy byly v takovým historickým sále. Na stolech připravený vždycky lahve vína jak na kongresu EU.“

Dalšího kongresu IFA jsme se již účastnili v hojném počtu. Více než tři tisíce anarchistů a anarchistek se sešlo ve dnech od 8. do 12. srpna 2012 na mezinárodním setkání ve švýcarském městečku Saint-Imier. Právě zde před 140 lety založili anarchisté a antiautoritáři svou internacionálu, poté co se názorově rozešli s marxistickým křídlem. Paralelně se setkáním probíhal i kongres IFA, jenž byl přístupný pouze delegacím členských federací a pozvaným hostům a účastnila se ho více než stovka lidí. Vedle oficiálních reportů jednotlivých členských federací a zdravic hostů bylo na programu kongresu k projednání celkem 16 různých teoretických i praktických témat a byla přijata slovinská federace. Jedním z výstupů kongresu bylo také prohlášení solidarity s vězněnými anarchisty v Bělorusku a výzva ke kampani za jejich propuštění či závěrečné prohlášení „Utlačovaným lidem celého světa“.

Začátkem srpna 2016 se pětičlenná delegace AF zúčastnila kongresu internacionály ve Frankfurtu nad Mohanem. Tam došlo mj. na změnu rozhodovacích procesů, přičemž byl větší důraz položen na koordinaci zahraničních sekretariátů – CRIFA, a k přijetí federací z Mexika, Brazílie a Chile. Kongres se konal v části frankfurtské univerzity spravované studenty a v přilehlé družstevní kavárně Koz. My jsme uvedlx mítink na téma represe a poreferovalx o kauzách Fénix a Stropnický včetně tragikomických myšlenkových pochodů státních úředníků, které je provázejí. Tři diskuse byly věnovány migrační krizi a nutnosti pokračovat v budování solidární sítě zdola. Samostatný mítink se věnoval událostem v Rojavě, na turecko-syrských hranicích a v kurdských městech v Turecku. Další debaty se týkaly války a lepší koordinace antimilitaristických kampaní, bojů proti gentrifikaci či anarchofeminismu.

Další kongres připadl na závěr července 2019, tentokrát se konal v Lublani, kam se vypravila i čtyřčlenná delegace z řad AF. Obsahově nejrozsáhlejší částí programu byly interní tematické diskuse a workshopy. Kromě toho, jak zapojovat do fungování internacionály nové členy, se diskutovalo i o tom, jaká je vlastně politická role IFA. Došlo i na školení o bezpečné komunikaci. Nechyběly samozřejmě debaty k politickým kampaním a tématům, kterým se federace i celá IFA chtějí věnovat. Konaly se workshopy např. o represích v Bělorusku či o genderových bojích. Důležitou a nejzábavnější částí byl program pro veřejnost – veřejné přednášky nebo koncerty. A samozřejmě následovaly večírky, na nichž se v areálu Metelkovy utužovaly mezinárodní kamarádské vztahy.

Zatím posledního kongresu, jenž se konal v roce 2023 v Itálii, jsme se nezúčastnilx. Svou internacionální iniciativu jsme místo toho přeneslx do praktické roviny v rámci solidární sítě pomoci anarchistvu na Ukrajině.

Setkání CRIFA

V mezikongresovém období se konají pravidelná (dvakrát až čtyřikrát do roka) setkání mezinárodních sekretariátů členských federací, kterým se zkráceně říká CRIFA. Na nich se mluví o kondici jednotlivých federací, situaci v jednotlivých zemích, kde je IFA zastoupena, o internacionálním anarchistickém hnutí, řeší se vzájemná komunikace a požadavky na členství i nekomunikující skupiny, domlouvají se společná prohlášení, ale hlavně se připravuje další kongres.

Prvně se takového setkání účastnila naše delegátka 5. října 2002 v Londýně. Ta svůj pozdější interní report z této akce začala slovy: „IFA je minimálně tak chaotická jako čafka.“

Jako ilustraci toho, jak probíhala setkání mezinárodních sekretariátů, jsme vybralx jeden z interních reportů ze setkání CRIFA, jež se konalo ve dnech 19.–20. dubna 2003 v sousedním Německu:

„Na setkání CRIFA jsme vyrazili (Martin, Jana, Ondra, Kamila a já) autem v pátek v podvečer. Na místo, do Mannheimu, jsme dojeli asi hodinu po půlnoci a našli jsme to bez nějakýho většího bloudění – hlavně díky mapě města, kterou jsme za drahej peníz pořídili na benzínce. Místo konání bylo v přístavní čtvrti, kde bydleli převážně Turci, konkrétně v ArbeitSportVerein – tedy v Dělnickém sportovním spolku. Šlo o tělocvičnu v přízemí s barem a malou terasou v prvním patře, kde probíhalo také jednání CRIFA. Tělocvična byla určena pouze pro politicky aktivní lidi, především antifašisty – podle rozpisu se tu cvičí především různé bojové sporty. Když jsme uprostřed noci přijeli, setkali jsme se s několika delegáty, kteří spali v tělocvičně, kde jsme si také ustlali. Nejsdílnější byli Italové, s kterými jsme soutěžili, kdo z nás déle vydrží. Takže klasika – chlastání, hulení a kecání – nic pro Martina s Janou. Vydrželi jsme samozřejmě déle my, což ale znamenalo jít spát až ve čtvrt na sedm. Naproti tomu jsme ale zas vstávali jako první a ve tři čtvrtě na devět začali zkoušet vybavení tělocvičny. První jsme byli i u snídaně. Zatím se začali trousit ostatní delegáti, kteří spali jinde. Když s námi chvilku pobyli na chladné terase při snídani, začali nás podezřívat, že jsme ze Skandinávie, a když jsme je ujistili, že jsme z východu, tak prohlásili, že asi ze Sibiře.

Program začal promítáním a přednáškou o historii města Mannheimu, pak se šlo na praktickou prohlídku s pokračující historickou přednáškou. Jen tak mimochodem jsme se stavili na menší reformistický protiválečný demonstraci. Vrátili jsme se do tělocvičny, poobědvali a ve 14:30 začali se samotným programem jednání. Kdo se účastnil a co se probíralo, najdete v zápise z jednání. Jen bych se trochu zastavil u samotných delegátů. Italové, Němci, Britové a my jsme byli zastoupeni docela hojně, Španělé byli dva (+ dvě dívky s sebou), Francouz na to byl sám. Věkově od italského sekretáře (asi 60) až po Ondřeje. Žádnej lifestyl, žádná nášivka apod. – docela změna, než na co je člověk zvyklej. Delegáti a delegátky naprosto sladký, akorát Španělé byli divný – uměli jenom španělsky a přišlo mi, jako by chtěli IFu blokovat, navíc přišli o přestávce za náma jako nějaká inkvizice a ptali se na naši roli v kampani za Pateru a na Inpeg – bylo jasně vidět, odkud byli naočkovaný – něco si poznačili a odešli. Některý delegáty jejich chování docela vytočilo. Ondrovi se povedlo díky jeho nedokonalé angličtině je slovně vyhodit, když pronesl, že bude lepší, když nás španělská delegace opustí – pak si za to rval vlasy z hlavy. Jak končil první jednací den, nevim, jelikož jsem vytuhnul – přesto jsem tak hodinku po půlnoci převzal štafetu a šel pařit s italskými a německými soudruhy. Druhej den se jednalo od dopoledne asi do tří a pak jsme se loučili – nejoriginálněji asi Ondřej, když pořvával na nejstaršího delegáta: ,Uvidíme se na barikádách.‘ Pak jsme ještě podnikli historický výlet do Heidelbergu a hurá domů.“

ČSAF se navzdory svým počtům zapojila do IFA velmi aktivně, a tak už v listopadu 2003 pořádala pražská skupina setkání CRIFA v Praze v tehdejším infocentru Krtkova kolona. Setkání se vyvedlo a pro zahraniční delegátstvo byla mimo jiné připravena i komentovaná procházka Prahou. Na setkání se nám potvrdil dojem z některých federací, zejména španělské a italské, jak komentovala po skončení slovenská delegátka za ČSAF: „Anarchistické hnutí z jihu Evropy staví na své historické tradici, někdy to vypadá tak, že to dělají za každou cenu, což se projevilo i při diskusích.“ Česká delegátka zas prohlásila: „Děsí mě zaprděnost Italů a Španělů… nemají většinou ani ponětí, co se děje ve Španělsku, a soudruh z Itálie mi tvrdí, že má přehled o antiglobalizačním hnutí, ale pak nemá páru, co je Peoples Global Action.“

Dále jsme pořádalx setkání CRIFA například v roce 2009 v Praze, v roce 2013 v Hradci Králové či v roce 2018 opět v Praze. Jinak jsme se účastnilx těchto setkání v různých evropských městech (Štrasburk, Berlín, Sofie, Londýn, Lublaň, Saint-Denis, Atény, Marseille…). Během covidové krize se začalo využívat také on-line nástrojů komunikace.

Manifesty, informace, akce

Asi nejviditelnějšími výstupy, žel jen v rámci mezinárodního anarchistického hnutí, jsou prohlášení a manifesty IFA ke konkrétním problémům a kauzám. Ty jsou zpravidla vydávány coby výstupy kongresů či setkání CRIFA. Někdy však vznikají, aniž by se k nim všechny členské federace měly možnost vyjádřit jako celky. To tedy znamená, že jde zpravidla o často velmi zobecněné výstupy.

Tato – zpravidla krátká – prohlášení jsou k přečtení na webu IFA a některá z nich se v českém překladu objevují na webu naší federace. Jako příklady můžeme uvést „Manifest solidarity s venezuelskými anarchisty a sociálními hnutími“, „Solidaritu s lidovým povstáním ve Slovinsku“, „Proti státnímu a náboženskému teroru“, „Vzdorujme militaristické mašinerii!“, Solidaritu s uprchlíky a migranty, „Solidaritu s DAF“ či „Mezinárodní solidaritou proti globálnímu autoritářství!“.

Průběžně jsme na našem webu informovalx o činnosti našich sester z IFA, stejně jako o represích proti nim, o některých jejich akcích a prohlášeních, která mám přišla důležitá pro překlad. V roce 2013 vyšlo i několik dílů série příspěvků nazvané „IFA news“, kterou jsme se o šest let později pokusilx obnovit. V roce 2021 jsme zdokumentovalx prvomájové akce pořádané federacemi IFA a zveřejnilx upoutávku na magazín IFA, jenž však záhy přestal vycházet.

Občas participujeme coby hosté na některých akcích našich sester, jako byla třeba ta nazvaná „Anarchie, dny autonomní politiky a kultury“ (Slovinsko, 2011). Na začátku léta 2013 jsme přijalx pozvání na sjezd Federace německy mluvících anarchistů, abychom odstartovalx užší přeshraniční spolupráci. Zde jsme prezentovalx situaci ohledně vzrůstajících protiromských nálad v ČR. Na základě toho jsme uspořádalx setkání českých a německých antiautoritářských a antirasistických skupin, kterého se zúčastnila delegátstva 13 organizací.

Taktéž jsme se přidalx ke kampaním vyhlášeným IFA. Například v roce 2012 jsem vyslyšelx výzvu IFA k solidaritě s anarchisty v běloruském vězení. Náš Anarchistický černý kříž uspořádal 18. až 23. 10. informačně benefiční „Solidarity tour“, koncerty se konaly v Liberci, Hradci Králové, Vysokém Mýtě, Ostravě, Jihlavě a Praze. V Hradci Králové byl navíc vyvěšen solidární transparent.

V souvislosti s mezinárodní výzvou francouzské Anarchistické federace z listopadu 2013 ke konání akcí u příležitosti dvoustého výročí narození M. Bakunina v květnu 2014 připravila AF v průběhu roku několik textů a aktivit. Bakuninovi bylo věnováno téma anarchistické revue Existence, byla vydána jeho kniha Bůh a stát, vyrobeny tisky s jeho podobiznou a uspořádáno diskusní setkání.

Další smysl IFA

V roce 2022, po invazi Ruska na Ukrajinu, bylx anarchistky a anarchisté z východní Evropy velmi zklamaní postoji nemalé části levicového, potažmo anarchistického hnutí na Západě, které odmítlo vyslechnout a pochopit jejich postoje. Rozdíly v postoji k válce se vyskytly i v rámci IFA, kde jsme dali jasně najevo, že stojíme na straně boje proti Z-fašismu a nelíbí se nám přezírání anarchistva nacházejícího se mimo tradiční bašty hnutí. Vyšlo sice společné kompromisní prohlášení, k tomu jsme však připojilx vlastní kritický komentář, ve kterém toto prohlášení považujeme za nedostatečné. K další diskusi však nedošlo. Nezbývalo tedy než opět kriticky reagovat, když Italská anarchistická federace vydala text „Za nový anarchistický manifest proti válce“ ignorující realitu na Ukrajině a naše kamarádstvo z východní Evropy.

Nechuť některých federací v rámci IFA (v čele s italskou) naslouchat anarchistvu ve válkou postižených oblastech zas způsobilo naši nechuť. Internacionalismus totiž chápeme jako jeden z projevů solidarity a vzájemné pomoci a oproti nicneřešícím obecným antimilitaristickým manifestům voláme po přímé akci. Na sjezdech AF se dlouze probírala problematika internacionálního síťování a spolupráce. AF konstatovala, že v rámci IFA už nějakou dobu ale není vidět žádná její praktická perspektiva. Navíc IFA opustilo kamarádstvo z Běloruska kvůli neochotě organizátorů dalšího kongresu z italské federace přizvat anarchistky a anarchisty z východní Evropy. Ukazuje se, že smyslem členství v IFA zůstává pouhé demonstrování deklarovaného internacionalismu anarchistického hnutí. Internacionalismus pro nás ale není formalitou. Chceme, aby byl aktivní solidaritou. Proto je pro nás nyní mnohem důležitější mezinárodní síťování a prohlubování spolupráce nad konkrétními internacionálními aktivitami, jako je např. pomoc anarchistkám a anarchistům na Ukrajině, kteří různými způsoby bojují proti imperiální válce, či v Rusku a Bělorusku, kde zas trpí v důsledku úděsných represivních opatření. V tomto směru se tedy také odvíjí naše další výpravy do zahraničí, mimo jiné na hned několik velkých mezinárodních setkání.

Kongres IFA v Saint-Imier, 2012

Kongres IFA ve Frankfurtu nad Mohanem, 2016

Další díly seriálu AF30:
Jak jsme se ideově ukotvilx
Jak jsme volalx po svobodě Palestiny
Jak jsme podporovalx zapatisty*ky?
Jak jsme zakládalx federaci?
Sdílení zkušeností
Jak jsme slavilx První máje? (2015–24)
Jak jsme slavilx První máje? (2008–14)
Jak jsme slavilx První máje? (2000–07)
Jak jsme slavilx První máje? (1996–99)
Jak jsme zachraňovalx regionální tratě?
Na federační oslavě
Jak jsme slavilx založení federace
Jak jsme se vzdalx národnosti
Jak jsme se soudilx se Slovenskem
30 let Anarchistické federace

12.9.2025 -bj-

AF/IFA