AF30: Kolik anarchistů*ek, tolik anarchismů. Přesto dokážeme být jednotní.

Když jsme se v roce 2014 rozhodlx, že k 1. 1. 2015 změníme název Československé anarchistické federace (ČSAF) pouze na Anarchistickou federaci (AF), zveřejnilx jsme také text Kým (ne)jsme, v němž jsme se pokusilx zodpovědět otázku, jaká je vlastně federace, co se týče anarchistické orientace. Dá se říci, že za těch více než deset let se na tomto dokumentu mnohé nezměnilo, možná jen prohloubilo.

Již od svého založení v roce 1995 byla naše federace vždy velmi otevřená různým anarchistickým směrům a taktikám a snažila se je zastřešit. Ale i tato otevřenost měla své limity. Zejména v druhé polovině 90. let bylo oblíbené „anarchistické škatulkování“ a i ČSAF toho byla odrazem. Svého času zde vedle sebe existovaly anarchosyndikalistická frakce a ekoanarchistická frakce a našlx by se zde lidé hlásící se k anarchokomunismu, křesťanskému anarchismu, autonomismu, zelenému anarchismu, anarchoindividualismu, antifašismu, anarchopunku atd. Některým dokonce byla sympatická většina těchto proudů najednou či přecházelx z jednoho ke druhému. Nebo přecházelx v rámci organizací působících v hnutí. Nebylo to nic divného. Velmi mladí anarchisté*ky se teprve hledalx a jednotlivé inspirace dokázaly být velmi atraktivní. Navíc víceméně subkulturní charakter hnutí kladl často na mladé aktivistvo nároky i ohledně jejich image a postojů.

Z tehdejších anarchistických organizací přečkala zkoušku času právě naše federace, která nekladla na své členstvo přílišné nároky ohledně ideové vyhraněnosti v rámci hnutí. V nultých letech se dokonce přestaly objevovat snahy o interní profilaci, co se týče anarchistických směrů a taktik, a oblíbeným přívlastkem sebeoznačení se stalo „anarchista*ka bez přívlastku“ (podle článku Fernanda Tarrida del Marmol). Federace se dál považovala za syntetickou, tzn. spojující stoupence různých směrů anarchismu, a interně neměla žádný podnět ke změně tohoto charakteru, jelikož se nevyskytly vážnější konflikty, které by k tomu vedly.

Neusilujeme o vybudování jedné velké anarchistické organizace. Odmítáme jednotu prostředků, ideu jediné správné cesty k dosažení našich cílů. Na druhou stranu usilujeme o anarchistické hnutí spojené jednotou cílů, kterých lze dosáhnout pouze skrze rozmanité aktivity autonomních skupin koordinujících svou činnost. I když klademe důraz na jednotlivce a na respekt k jeho nezávislé aktivitě, nejsme individualisté. Individuum vnímáme jako součást společnosti/komunity, v níž žije. Člověk je nejsilnější, když kooperuje s ostatními, a to je i důvod našeho organizování se.

Uvědomujeme si některá úskalí směrů, jako je anarchosyndikalismus či družstevnictví, přesto je považujeme za potřebné pro boje „tady a teď“. Nejsme orientovaní striktně na tradiční průmyslovou třídu pracujících, která již nehraje takovou roli jako dříve, ale na širokou třídu neprivilegovaných, která zahrnuje i mnohé deklasované vrstvy a menšiny. Anarchofeminismus je pro nás přirozenou součástí našich snah. V posledních letech se pro nás stejnou součástí stal i kvíranarchismus. Nazýváme se prostě anarchisty a anarchistkami. A pokud máme být konkrétnější, jsme sociálními anarchisty*kami.

Rozhodně odmítáme myšlenkové paskvily, které si anarchismus vetkly do jména, jakkoli jsou mu protichůdné, jako jsou třeba tzv. anarchokapitalismus či nacionální anarchismus skloňovaný svého času autonomními nacionalisty. Je nám cizí hrubý anarchoprimitivismus s jeho odporem vůči veškerým technologiím, jenž byl u některého členstva populární koncem 90. let. Blízké jsou nám naopak dlouhodobě myšlenky sociální ekologie a myšlenka pokroku, který respektuje jak člověka a společnost, tak přírodu. Jsou nám lhostejné takové formy autonomismu, které chápou anarchismus jako pouhý životní styl a/nebo vedou k escapismu, tj. stávají se pouhou formou úniku od současného utlačujícího ekonomicko-politického pořádku. Místo toho podporujeme aktivity, které vedou v každodenním životě jednotlivců, kolektivů a komunit k odstraňování kapitalistických vztahů a prohlubování etických přístupů. Bez širší antikapitalistické perspektivy a návaznosti na další sociální boje jsou však takové aktivity ve výsledku jen úlitbou vlastnímu svědomí.

Odmítáme insurekcionismus neboli povstalecký anarchismus v jeho avantgardistické, romantizující, vůči ostatnímu hnutí bezohledné a kontraproduktivní podobě, což se před více než deseti lety neblaze projevilo při osamocené snaze něco takového zcela nesmyslně zavést do českého kontextu. Netíhneme ani k anarchopacifismu a nenamlouváme si, že případný střet třídy neprivilegovaných se servisními složkami třídy vládnoucí bude nenásilný.

Války jsou zlo, avšak neshodneme se s bezmyšlenkovitým antimilitarismem, jenž bezostyšně nerozlišuje imperiální agresory od jejich obětí. Jde o téma, které se otevřelo po napadení Ukrajiny okupační armádou Ruské federace. Přirozenou součástí našich postojů jsou antifašismus a antiimperialismus, které jsou však na hony vzdálené stanoviskům těch, kteří pod těmito pojmy obhajují mnohé autoritářské režimy jen proto, že jsou opozicí „Západu“. Stejně tak se náš antikapitalismus diametrálně liší od toho státně-socialistického, jenž je základem radikálně levicových partají.

Jsme obezřetní vůči těm anarchistům, kteří se snaží anarchistické myšlenky zakonzervovat a udělat z nich dogma. Oproti tomu bereme anarchistické principy jako kompas na naší cestě a anarchismus jako dynamický myšlenkový proud. Nebojíme se opětovně pokládat některé otázky vstříc novým skutečnostem a hledat na ně nové odpovědi. Snažíme se vycházet z toho, co se kolem nás reálně děje, a podle toho volit naše strategie a taktiky, nikoli beznadějně ohýbat realitu tak, aby odpovídala neměnným dogmatům.

Anarchistická federace je platformou, která slouží zejména pro komunikaci, koordinaci a vytváření zázemí pro lokální anarchistické skupiny a jednotlivce; platformou sdružující anarchisty a anarchistky, kteří chápou nutnost organizovat se. Snažíme se ale také, aby byla bezpečným prostředím a komunitou, kde na prvním místě funguje princip vzájemné pomoci. Není pro nás nutné být nějak zaškatulkovánx, důležité jsou postoje, které zastáváme, a sounáležitost, aktivita a zodpovědnost, které by takové postoje měly doprovázet.

Další díly seriálu AF30:
Jak jsme volalx po svobodě Palestiny
Jak jsme podporovalx zapatisty*ky?
Jak jsme zakládalx federaci?
Sdílení zkušeností
Jak jsme slavilx První máje? (2015–24)
Jak jsme slavilx První máje? (2008–14)
Jak jsme slavilx První máje? (2000–07)
Jak jsme slavilx První máje? (1996–99)
Jak jsme zachraňovalx regionální tratě?
Na federační oslavě
Jak jsme slavilx založení federace
Jak jsme se vzdalx národnosti
Jak jsme se soudilx se Slovenskem
30 let Anarchistické federace

16.8.2025 AF

AF/IFA