Ohlédnutí za policejní evikcí squatu Papírenská a dalšími policejními násilnostmi, stejně jako za odhodláním bránit squat a veřejnými projevy solidarity

Koncem května policie za rozsáhlých manévrů vyklidila do té doby tichý squat na Papírenské ulici v Praze. Ten skupina lidí zabydlela o několik měsíců dříve se záměrem vytvořit tu nejen prostor pro sebe, ale i autonomní centrum sloužící svému okolí.

Jde o roky nevyužívanou památkově chráněnou vilu vlastněnou poslední tři roky nadnárodní společností Lidl. Budově do letošního jara vtiskl život squaterský kolektiv, vyčistil ji od plísně, vyklidil sklep a připravoval jak pro bydlení, tak pro komunitní potřeby. Jak kolektiv uvedl v tiskové zprávě z 29. května: „Skupina chce na místě vytvořit samosprávné sociální centrum, ve kterém by mohly probíhat bezplatné kulturní a vzdělávací akce či jazykové kurzy, kde by fungovala komunitní zahrada, či knihovna nebo mateřská školka. Podobná centra nejsou českým specifikem, ale naopak existují po celé Evropě: často i s podporou lokálních samospráv.“

Papírenská se dostala do povědomí širšího antiautoritářského hnutí až poměrně nedávno, dokonce i velká část anarchistva z Prahy místo před začátkem evikce ani nestihla navštívit.

Zato od středy 28. května o Papírenské vědělx všichni. Ráno k objektu dorazili cajti a zástupci Lidlu, zpráva se pak obratem roznesla po pražských komunikačních kanálech. Na místo se začalo sjíždět podporovatelstvo od ostřílených veteránů*ek dávných squatů až po nové tváře.

Anarchistická federace (AF) se obraně squatu snažila zajistit informační i praktickou podporu. Naše zážitky dále rozepisujeme po dnech. Dělo se toho hodně a chvílemi to byla docela jízda.

Středa

Policie krátce po příjezdu obehnala objekt páskou, aby zamezila lidem zvenku v přístupu. Zároveň začala vyhrožovat, že pokud přítomní svůj nový domov neopustí do 11.00, vláme se násilím dovnitř. AF obratem vydala na svých profilech na sociálních sítích výzvu, aby lidé, pokud mohou, přišlx na místo squat podpořit. Zároveň zahájila aktuální zpravodajství. Mezitím část z asi tuctu squaterstva budovu opustila, zatímco další vylezlx v dešti na střechu, kde zůstalx. Objekt obklíčili policejní těžkooděnci, vyslali policejního vyjednavače a přizvali také hasiče, kteří by jistě byli užitečnější někde jinde. Podporovatelstvo, které se začalo pomalu v Bubenči scházet, vyrobilo mj. improvizovaný transparent s logem vlastníka a nápisem „Squaterské týdny v Lidlu“.

Během odpoledne se daří lidem na střechu dostat tašku různých zásob pomocí lana. Cajti nás obratem vyhazují z chodníku u budovy pod záminkou „ochrany našeho zdraví“ – prý, aby na nás ze střechy něco nespadlo. Interakce s nimi je ale v tuhle chvíli ještě docela v klidu, což se v dalších dnech zásadně změní. Nyní se ale prostě přesouváme na druhou stranu ulice, kde se rozkládá solidární tábor. Máme vše, co potřebujeme, občas na sebe máváme a voláme se střešním týmem. Na místě je průběžně dvacet až třicet lidí, nic světoborného se neděje.

Velkou část podvečera pak hustě prší. Většina lidí se choulí pod improvizovaným přístřeškem z plachty, pod kterým se ale postupně rozjíždí menší párty s hudbou a trochou popíjení, další zachumlaní v pláštěnkách a kapucích postávají, kde se dá. Trochu děsivé je ne zrovna vzdálené hřmění – ne kvůli nám, ale lidem na střeše. Vše ale dobře dopadne, obránkyně a obránci střechy zvládají noc, dole na ulici zůstává menší skupina lidí. Někteří budou ráno vyspávat menší kocovinu.

Čtvrtek

Ráno: squaterstvo na střeše mává na pozdrav, podporovatelstvo dole odpovídá. Na webu AF vychází v úvodu zmíněná Tisková zpráva se stanoviskem squaterského kolektivu, pokračují výzvy k podpoře lidí na střeše, na čtvrtou odpoledne je na místo narychlo svolána demonstrace.

Té se účastní přobližně 50 lidí. Skanduje se – a v tom letí ze střechy na druhou stranu ulice lano. Šance poslat nahoru zásoby, jinak může rychle začít úřadovat dehydratace a hlad. Lidé vyráží dopředu. Není nás nijak hodně a tuším, že to nebude pěkné, ale jdu taky.

Cajti nabíhají okamžitě. Taháme se o lano, i když asi málokdo na obou stranách v nastalém zmatku tuší, na kterou stranu chce vůbec táhnout. Slyším cvaknutí vysouvaného teleskopu. Ze strany do mě strká fízl a začíná jednostranná mela. Kryju si hlavu a jen periferně zahlídnu (a ještě pár hodin cítím), jak mě další fízl rýpe naplocho drženým teleskopem do žeber. Těžkooděnci nás hlava nehlava dostrkávají zpátky na chodník, několik lidí padá na asfalt. Mezitím stihl zmetek se služebním číslem 332614 ještě vykesrovat spřáteleného fotoreportéra, který měl celou dobu v rukou foťák a nepřestával fotit, ani když na něj proud pepřáku dopadal.

Na chodníku se vydýchávám a zjišťuju, co se komu stalo. Fízlové klečí na jednom člověku uprostřed silnice, dalšího vlečou pryč. Vedle mě si další z účastnic akce drží s výrazem silné bolesti žebra, ale nepřestává na cajty řvát. Ze střechy na nás podpůrně volají a mávají, takže chvilku trvá, než mi dojde, že se akce vlastně nepovedla. Dokonce bych řekl, že takticky to bylo docela fiasko, i když ho někomu těžko vyčítat – výchozí situace byla dost nevýhodná. Navíc začínáme být unavení*é.

Později jdeme se skupinou lidí čekat před místní policejní stanici, kam podle opakovaných tvrzení cajtů převezli zadržené. Po nějaké době se – a ne naposled – ukazuje, že lhali. Zjišťujeme totiž, že lidé byli během večera propuštěni ze stanice v Bartolomějské, tedy o půl města jinde.

Během pozdního večera ale nastává ještě další eskalace, při které padají policejní výzvy a fízlové seberou další tři lidi. „Výměnou“ za to se ovšem na střechu dostalo alespoň trochu jídla. Solidární tábor navzdory neustále houstnoucí atmosféře mezi ním a fízly nadále zůstává na Papírenské. Stejně tak samozřejmě lidé na střeše, kteří v pořádku přečkávají další noc. Během té se podle dostupných informací dostávají ven i zadržení z večerního policejního výhrotu. Ani u těch si fízlové neodpustili vyložené lhaní o tom, kam je odvezli.

Pátek

Ač fízlové tvrdili, že jim jde o bezpečí lidí na střeše, dělali celou dobu vše pro to, aby je co nejvíc ohrozili, a to různými způsoby: snaha o dehydrataci a hladovění zamezením přístupu k dodávkám vody a jídla; snaha o maximální tělesný diskomfort, například kradením sušícího se promoklého termoprádla a sledováním při vykonávání potřeby; či snaha o spánkovou deprivaci svícením baterkami do obličeje. V pátek ráno přijela zásahovka, která s přispěním několika jeřábů dostala šestici lidí ze střechy a eskortovala je na policejní stanici.

Podpora na ulici byla opět od rána. Počet účastnictva se postupně ustálí asi na čtyřiceti. Je to vyloženě obdivuhodné – celá akce už začíná být dost časově náročná a s více lidmi se shodujeme, že jsme se už několik dní v kuse prostě vykašlali na práci a další tzv. povinnosti, což bude asi později bolet. Ale co už, člověk musí znát své priority. S kamarádem při sezení na chodníku diskutujeme, jak je zkušenost ze soliakcí povznášející. Účastnictvo si odtud odnese mimo jiné potvrzení, že hnutí nikoho nenechá na holičkách – a až bude příště potřebovat podobnou podporu někdo z těch, co teď čekají před Bartolomějskou, ostatní tu pro něj*ni budou.

Postupně je celá ulice před fízlárnou pomalovaná antikapitalistickými a squaterskými hesly. Cajti to veskrze ignorují – jen když mladí malovači dorazí až k policejní dodávce, vyrukují na ně s tím, ať smažou „urážlivé“ slovo fízl. Není důvod věc eskalovat, takže lidé fasují z vrátnice kriminálky kbelík vody a nápis se maže. Ulice ale zůstává pestrobarevně vyzdobená a dál hraje hudba včetně „fuck the police“ klasik. A v průběhu odpoledne a podvečera se dostává ven pět ze šesti lidí sebraných na střeše Papírenské. Jedna z policejních šarží nás informuje, že s šestým to bude trvat do zítra.

Docházíme k závěru, že tu skutečně nemá smysl dál vysedávat – sebraného převážejí na noc na policejní ředitelství na Vyšehradě, tudíž část soliakce míří tam, pár lidí jede odpočívat domů. Soliakci po cestě „doprovází“ skvadra policejních těžkooděnců v dodávce, sledující i tramvaj, kterou lidé jedou. I člověka, který na Vyšehrad dorazil s předstihem, hlídá snad několik čet fízlů. Je to trochu absurdní, ale nic zásadního už se neděje. Třetí den solidarity s Papírenskou se uzavírá dohodou, že si ráno počkáme na Bartolomějské na avizovaný výslech posledního zadržovaného, po kterém by ho cajti už snad měli pustit. Tak snadné to ale nakonec nebude…

Sobota

Před fízlárnou v Bartolomějské se scházíme, abychom počkali na propuštění posledního ze zadržených.

Pár lidí ze soliakce nic zásadního nedělá, prostě volají na sebraného kamaráda a cajty, co ho převážejí. Fízlům to ale slouží jako záminka: jedno prase vytahuje na lidi taser, do toho vybíhá skvadra těžkooděnců a agresivně se pouští do soliakce. Pár lidí končí na zemi a orgáni s očividně zlomyslným záměrem sbírají dva lidi – ty ze střechy Papírenské, které včera pustili. Má jít o „neuposlechnutí výzvy“ a dotyční končí na stanici. Jde o úplně nesmyslnou šikanu, tím spíš, že je zjevné, že jediným cílem soliakce v danou chvíli bylo už jen počkat na propuštění posledního člověka sebraného v pátek.

Dotyčného propouštějí skoro obratem po policejní eskalaci. Situace je tak naprosto paradoxní, kdy by už všichni mohli jít domů, a místo toho zůstávají na Bartolomějské, kde teď nově drží opět ty samé lidi co včera. Uvědomují si to patrně i cajti, u kterých se až zdá, že jim zpětně dochází naprostá neregulérnost jejich agresivního jednání. To je ale nevede k nějaké sebereflexi – namísto toho lidi na stanici urážejí, odepřou jim přístup k právní podpoře, lžou v protokolu a jako třešničku na dortu jim kopii protokolu odmítnou vydat. Jde samozřejmě o protiprávní postup, kterým si chce uniformovaný gang zajistit nepostižitelnost, kdyby se v incidentu někdo později vrtal.

Budoucnost

Jak jsme už poznamenalx, vlastníkem budovy je společnost Lidl Česká republika s. r. o., tedy součást známé nadnárodní korporace. Je to pro dnešní dobu příznačné – naše města jsou zčásti vlastněna nadnárodními korporacemi, které sledují jen a jen zisk a zároveň je pro ně někdy výhodné nechat chátrat budovy v jejich vlastnictví. Budovy, které by mohly sloužit potřebám místních lidí. Prorežimní apologeti ideologicky horují za respektování vlastnického práva, které ale nebere žádné ohledy na potřeby lidí, komunit a města. Je třeba se rozhodnout, zda opravdu chceme města určená pro generování zisku korporací a masové pobavení zahraničního turistva, nebo zda se raději vymezíme vůči kapitalistické ideologii a budeme chtít města určená pro lidi a komunitami spravovaná.

Dále se ukazuje, že se nic nemění na skutečnosti, že policie coby represivní nástroj státu, je tu především pro ochranu režimního, tedy kapitalistického statu quo. Opět ukázala, že její heslo „Pomáhat a chránit“ v celém znění je: „Pomáhat vlastníkům chránit soukromé vlastnictví“. Zájmy komunit a společnosti stojí mimo tuto „logiku“ a jakékoli praktické zpochybnění kapitalistického řádu je řešeno násilně. Je dobré vidět, jaké prostředky je stát prostřednictvím takových spektakulárních policejních akcí schopen vyhodit z okna, zatímco na pomoc lidem, kteří se kvůli kapitalistickému systému ocitají v nouzi, se jaksi nedostává.

Nakonec ale vyzdvihněme naději. Naději, že jsou stále lidé, kteří odmítají kapitalistickou logiku nerovnosti, sociální nespravedlnosti a vykořisťování; lidé, kteří nadále upozorňují na souběžnou existenci prázdných domů a lidí bez domova, na komodifikaci našich každodenních potřeb, na nesouměřitelné postavení obyčejných lidí na jedné straně a korporací, vlastníků, státu s jeho žoldáctvem, tento stav hájícím, na straně druhé. Naději, že jsou lidé ochotní projevit svou solidaritu a něco pro ni obětovat. Obrana squatu Papírenská nám ukázala, jak má solidarita v praxi vypadat a že každý se může zapojit.

Související odkazy:
TZ: Policie chce vyklidit obsazený prázdný dům na Praze 6.
Za squat na Papírenské

12.6.2025 -vc-

Represe Z domova Squatting