Peter Gelderloos ukazuje, jak mainstreamový klimatický proud naprosto selhává při řešení klimatické krize. Jak by mohlo vypadat skutečné řešení?

Z jednoho úhlu pohledu je mainstreamový rámec pro řešení klimatické krize velmi úspěšný. Podpora zelené energie, elektromobilů, ochranných zón, uhlíkových kreditů, zachycování uhlíku a dalších nových technologií vydělala miliardy dolarů společnostem jako Tesla, Google, NextEra Energy, British Petroleum, Saudi Aramco, Tongwei Solar, McKinsey & Company a BlackRock. Vlády získaly moc díky větším zásahům do ekonomického plánování a autoritářské režimy od Číny a Indie až po Kanadu a USA mají nyní nové ospravedlnění k realizaci krádeží půdy původnímu a venkovskému obyvatelstvu. A další miliony ředitelů nevládních organizací, humanitárních pracovníků, diplomatů, účetních, podnikatelů, inženýrů, akademiků a vědců dostávají bonus v podobě dobře placených postů při zvládání krize.

Mainstreamový klimatický rámec je ale už daleko méně úspěšný v tom dělat cokoli pro skutečné snížení emisí skleníkových plynů, které jsou příčinou klimatické krize. Ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) neuznal příčiny tohoto neúspěchu a nepředložil plán, který by odrážel realitu.

Zde jsou některá fakta, která mainstreamový klimatický rámec bagatelizuje, ignoruje nebo zamlčuje:

• Větší průmyslová výroba zelené energie ve skutečnosti vede ke zvýšení emisí z fosilních paliv.

• Zelená energie je hlavním zdrojem znečištění, odlesňování a krádeží půdy a motorem genocidy po celém světě.

• Žádná technika zachycování uhlíku se neukázala jako funkční v nějak významném měřítku. Jejich hlavní aplikací v reálném světě došlo ke zvýšení produkce v plynových a ropných vrtech.

• Techniky uhlíkového účetnictví vyvinuté zastánci zeleného růstu slouží především k zastírání skutečných emisí skleníkových plynů.

Legitimizace neúspěšného klimatického rámce přináší obrovské krátkodobé výhody: pracovní místa, peníze, pozornost, moc, uklidňující přesvědčení, že ti, kdo nesou odpovědnost, nás ochrání. Stejně tak existují obrovské překážky pro rozvoj realistických alternativ: nedostatek odměn, marginalizace a umlčování, státní a korporátní represe. Výsledkem je jakási sebeposilující konfirmační tendence. Lidé nejsou vystaveni zejícím dírám v oficiálním rámci ani příkladům změn, které skutečně potřebujeme, alternativy lze snadno marginalizovat jako „okrajové“ a neúspěšný rámec si udržuje svůj fatální monopol.

Naše přežití závisí na tom, zda se nám podaří uniknout ze slepé uličky oficiální reakce. Nemůžeme však uzákonit řešení, která si nedokážeme představit – začněme si tedy představovat skutečná řešení.

Nebude to snadné. Budeme se muset zbavit celého institucionálního komplexu, který tento problém způsobil a který jej řídí. Budeme si také muset představit, že ke změně dojde prostřednictvím zcela jiného paradigmatu, než ve kterém jsme byli vychováni. Žádná alternativa vlastně neexistuje, protože oficiální rámec nepředstavuje životaschopný plán. A vše, co děláme směrem k ekologické revoluci, zlepšuje náš vlastní život, zvyšuje odolnost našeho vlastního ekosystému a zvyšuje šance všech na společné přežití.

Zakořeněné sítě místo hierarchií

Paradigma a praxe, které by mohly úspěšně čelit ekologické krizi, jsou založeny na tom, co bych nazval zakořeněné sítě. Zakořeněné sítě jsou ekosystémové a vzájemně závislé. Umožňují každému definovat vlastní potřeby, budovat vlastní vztahy se svým specifickým prostředím a sdílet zdroje a zpětnou vazbu v rámci celého prostředí i celého systému.

Základní principy fungování zakořeněných sítí jsou následující:

• Budujme prostředí, které zajišťuje zdraví a přežití nám i lidem kolem nás.

• Neprosazujme zájmy, které otravují naše prostředí.

• Proměňme odlišnost v sílu, aby se členové ekosystému vzájemně doplňovali. Konflikt nebo rozpor neznamenají válku. Pracujme na rozmanitosti a vyrůstejme z ní nebo jí dejme prostor a umožněme různým prostředím existovat vedle sebe.

• Pomozme těmto komunitám naučit se, co mohou sdílet, aby se staly součástí integrovaného globálního ekosystému.

Toto paradigma umožňuje každému z nás maximalizovat svůj akční potenciál a jedinečné znalosti, které posilujeme prostřednictvím vztahů vzájemné pomoci. Namísto toho, aby nám skupinky odborníků a vlastníků vnucovaly plány nesvéprávné společnosti v utlumené krajině, bychom všichni zvýšili své propojení se sousedy a zemí, pochopili jejich potřeby a historii a z toho vycházeli.

Slyšíte už v hlavě ten hlas, který se dušuje, že takový přístup je naivní?

Je zvláštní, o jak ortodoxní postoj v naší politice jde. V oblasti urbanistiky a informatiky, umělé inteligence či strojového učení, neurovědy, encyklopedií, komparativního poznání, studia myceliálních sítí a ekosystémů a dalších složitých systémů, sociální organizace hmyzu s velkými populačními skupinami jsou data prakticky nekonečná: decentralizované sítě mají vysokou schopnost komunikace, učení a inovací, často mají sofistikovanou schopnost sebeorganizace a bývají odolnější za nepříznivých okolností, kdy centralizované, hierarchické systémy mohou katastrofálně kolabovat.

Napříč historií lidstva existuje také nespočet příkladů decentralizovaných, komplexních a odolných společností, které přetrvávají až do současnosti. Patří mezi ně stovky propletených národů Zomie – jihovýchodní asijské vysočiny – které jsou obklopeny, ale stále nedobyté jedněmi z nejsilnějších a nejdéle trvajících států v dějinách; Berbeři na severu Afriky; Mayové na poloostrově Yucatan a v Tehuantepecké šíji; Mapučové v Andách a na pobřeží Pacifiku; čtyři stovky původních národů Amazonie. Jsou to společnosti, které porazily říše a kolonizátory, které přežily a přizpůsobily se dřívějším kolapsům nebo které svrhly vlastní vládnoucí třídy. Jsou to národy, které nacházejí hojnost a bezpečí v ekosystémech, kde státy vidí jen poušť; které kultivovaly nejbohatší deštné pralesy na planetě a které dokonce ve 20. a 21. století zahájily velké vzpoury proti útlaku. Jejich tradiční sociální struktury jim poskytují decentralizované sítě a federace, které jsou hlavním zdrojem jejich odolnosti.

Důležitou strategií kolonialismu bylo vymazat tyto dějiny a zničit nebo marginalizovat tyto kultury, abychom byli závislí na těch, kdo jsou u moci, a věřili, že hierarchie jsou přirozené; věřili, že státy jsou nevyhnutelné.

Pravdou však je, že decentralizované sítě jsou praktické, inteligentní a funkční.

Prvních pár let

Prvních několik let po ekologické revoluci bude – navzdory inteligenci a odolnosti zakořeněných sítí – těžkých, i když se mnohé výhody projeví okamžitě. Ale vyhneme se nejhoršímu utrpení, které nás čeká, pokud se budeme držet mainstreamového klimatického rámce.

Nejvyššími prioritami jsou potraviny, bydlení a zdravotní péče pro všechny. Kapitalistické vlastnické právo, dopravní systémy založené na automobilech a letadlech, průmyslové monokultury a hranice jsou hrozbami pro naše zdraví, takže je zrušíme, zničíme nebo přeměníme. Klimatičtí uprchlíci a lidé bez domova se zmocní sídel a rekreačních domů a my ostatní je podpoříme, protože všeobecné bydlení je důležitější než majetkové tituly bohatých. Při klimatických katastrofách, jako jsou lesní požáry a hurikány, jsou ohroženy domovy všech, takže empatie je pro většinu z nás snazší.

Rozdělíme všechny potraviny, které najdeme v supermarketech a skladech, a pak změníme trávníky, golfová hřiště, parkoviště a dálnice na sady, zahrady, lesy, louky a mokřady. Když přecházíme od průmyslového monokulturního pěstování, získáváme trochu prostoru k dýchání tím, že sklízíme již osetá pole, sázíme zásoby semen na další sezony a jíme hospodářská zvířata chovaná pro uspokojení mašinerie kapitalistické produkce masa.

Bez peněz již mzdy nejsou motivací. Přijetí a dobrá vůle našich sousedů není jen přínosem pro duševní zdraví: stává se základem našeho přežití a motivuje nás k učení se kooperativním praktikám. Zaměstnanci v průmyslových odvětvích s vysokým znečištěním – jakmile šéfové nebudou mít žádnou moc a nebude potřeba platit nájem – se rozhodnou chránit své vlastní zásoby vody, své vlastní sousedy a rodiny. Uzavřou ropné a plynové vrty a postupně vyřadí jaderné elektrárny v nejbezpečnějším časovém horizontu. Obce, které obývají postižená povodí, rozhodnou, zda a jak demontovat přehrady vodních elektráren.

Emise z fosilních paliv začnou okamžitě klesat a během několika let dosáhnou nuly. S klesajícími zásobami energie budou mít přednost zdravotnická zařízení, potravinářské závody, továrny vyrábějící potřebné nástroje a zdroje, zařízení a pro sezonní vytápění nebo chlazení v oblastech s extrémními teplotami.

Lékařský výzkum bude pokračovat po celém světě, a to za materiální podpory regionálních komunitních sítí, nikoli farmaceutického průmyslu. Ti, kteří byli v minulosti zneužíváni nebo umlčováni lékařským průmyslem, budou moci prosazovat své vlastní zkušenosti, znalosti a potřeby. Společně vytvoříme informovanou předpověď nejčastějších zdravotních problémů, které nás v příštích letech pravděpodobně postihnou navzdory zlepšené stravě, zdravějšímu životnímu stylu a drastickému omezení toxinů v životním prostředí. To pomůže určit, která high-tech zařízení na výrobu léků a vybavení jsou stále potřebná a jaké zdroje potřebují pro svůj další provoz.

Globální sítě budou provádět podobná hodnocení v dalších životně důležitých odvětvích, jako jsou bydlení, cestování, doprava, komunikace a potraviny. Komunity po celém světě budou vyřazovat a recyklovat nepotřebné stroje a hojný odpad kapitalismu, zavírat nebo přehodnocovat účel továren a půjdou vstříc materiální autonomii každé regionální sítě komunit.

Obecné organizační principy jsou následující:

• globalizovat komunikaci zkušeností, technik a potřeb, a to bez omezení daných duševním vlastnictvím, umělým nedostatkem nebo nacionalistickou konkurencí;

• lokalizovat pohyb materiálních zdrojů a eliminovat průmyslovou výrobu, s výjimkou zboží, které je důležité pro naše přežití a kvalitu života;

• upřednostňovat řemeslné metody stavění, tkaní, pěstitelství, léčení atd., protože ty obvykle vytvářejí kvalitnější zboží udržitelným způsobem a přinášejí také více radosti a uspokojení řemeslníkům, kteří si mohou sami určovat tempo práce;

• umožnit sousedním komunitám, aby povolily nebo zablokovaly jakákoli výrobní zařízení, která by mohla mít přímý dopad na jejich zdraví, a požadovat, aby komunity, které mají z vyrobeného zboží prospěch, získaly potřebné zdroje a sanovaly odpad solidárním a k ekosystému ohleduplným způsobem;

• dávat přednost při využívání půdy domorodým komunitám, které obnovují své tradiční postupy, a podporovat nedomorodé komunity, aby se od těchto kultur učily, pokud to lze provést způsobem, který je konsenzuální a nevykořisťující;

• podporovat autonomii a přežití všech komunit na planetě.

Zejména v prvních letech revoluce je jednou z klíčových aktivit globální přesun zdrojů, aby se odstranila vynucená závislost a zranitelnost způsobená kolonialismem. Žádná země se nikdy neměla proměnit v plantáž nebo těžební jámu globálního kapitalismu a žádná revoluce nebude úplná, pokud zapomene na dědictví kolonialismu.

Pomocí nákladních lodí, letadel a zbývajících zásob pohonných hmot přepraví globální síť bývalých pracovníků lodního průmyslu, revolucionářů, komunitních organizátorů a inženýrů vše, co je potřeba, aby historicky kolonizované regiony dosáhly regionální soběstačnosti a vyráběly nástroje potřebné pro jakoukoli technologickou kulturu, kterou si zvolí, pokud nepoškozuje zdraví a svobodu ostatních.

Po dvanácti letech

Po zhruba dvanácti letech velkých otřesů se život ustálí do mnohem příjemnějšího schématu.

Komunity získají naprostou většinu potravin z místních zdrojů. Pobřežní komunity sice cestují za potravinami dál, když loví ryby, ale používají udržitelné techniky předků: žádné vlečné sítě, unášené sítě, košelkové nevody ani dynamit. Potravinová soběstačnost znamená, že pokud něco brání pohybu potravin po kontinentu, je situace na jednu či dvě sezony nepříjemná, ale nikdo není ohrožen ohledně přežití. A pokud nějaká katastrofa zpustoší pole, stáda nebo sady určité komunity, mohou využít vztahů a infrastruktury, která je spojuje s jinými komunitami, a získat potraviny odjinud.

Téměř všechny ovocné stromy a ořešáky, které jsme vysadili v prvních letech, nám každoročně poskytnou bohatou úrodu za malé množství práce. Stromy poskytují životní prostředí a výživu dalším druhům v našem ekosystému. Každoroční hromady ořezaných větví jsou dalším zdrojem uhlíkově neutrálního paliva. Spolu s doprovodnou výsadbou a ekologickou pastvou obnovujeme půdu a živíme se co nejzdravější stravou.

V prvních letech si každá komunita určí nejméně znečištěnou půdu ve svém okolí pro zřízení sadů, zahrad a pastvin. Mírně znečištěné pozemky se zalesní a stromy na nich vytěžené se použijí jako stavební materiál. Nejvíce znečištěné pozemky lze pomalu obnovovat pomocí bioremediace a dalších technik.

Každá komunita se postará o mokřady, ústí řek, louky a lesy ve svém okolí. V těchto prostorech lovíme druhy, jako jsou jeleni, kteří na nás spoléhají kvůli zdravé míře predace. Bude praktikována regenerační pastva koz, ovcí, kuřat, krav a lam, čímž se sníží intenzita požárů a znovu zúrodní půda. Budeme sbírat léčivé byliny, těžit stavební materiály, jako je hlína nebo dřevo, vždy s respektem, pozorně sledovat náš dopad a soustředit se na to, abychom pomohli našim ekosystémům sílit.

V opuštěných městských čtvrtích se budou lidé starat o džungli vyrůstající z prázdných budov. Houby, stromy, hmyz a odolné trávy rozloží beton a asfalt pokrývající zeminu, pomalu odstraní toxiny a změní pustinu v živé prostředí.

Vzorce bydlení se výrazně změní. Většina lidí se raději přizpůsobí a znovu využije to, co mají před sebou, i když tisíce idealistických, inovativních komun vzniknou také na vyčerpané zemědělské půdě nebo v opuštěných nákupních centrech.

Města s více než 50 000 obyvateli se během prvních dvanácti let obvykle zmenší zhruba o polovinu, zatímco venkovská populace se zdvojnásobí či ztrojnásobí. Obrovské množství práce musí být vynaloženo na vyřazení nebo renovaci mizerného bytového fondu, který po kapitalismu zůstane. Novým standardem je, aby stavby vydržely sto a více let bez větších oprav, aby se využívaly techniky jako pasivní solární energie a dobrá cirkulace vzduchu pro vlastní vytápění a chlazení a aby byla účinná výroba energie v malém měřítku zabudována do samotného designu našich měst a čtvrtí.

Ve městech budou nejlepší obytné bloky přebírány a vylepšovány, zatímco ostatní bloky budou využívány coby dílny, továrny, sklady nebo zbourány a postupně přeměňovány na obytná místa, a pokud to půda dovolí, na zahrady a sady.

Na venkově lidé přestaví stávající velké stavby nebo postaví nové a vytvoří tak více domů, dílen, stodol a skladů seskupených dohromady. Tyto shluky se společnými zdmi pak sdílejí teplo. Usnadňují společné vaření ve větším měřítku a zjednodušují logistiku pro věci, jako je čistá voda, sanace vody, kompostování, získávání metanu z kompostu a mrvy a efektivní výroba elektřiny.

Nakonec se naruší propast mezi městem a venkovem, protože téměř čtvrtina světové populace se sezonně přesouvá mezi venkovskými obcemi a městskými čtvrtěmi v závislosti na počasí nebo na pracovně náročných zemědělských činnostech, jako je sklizeň. Většina vesnic a městských čtvrtí existuje ve dvojicích, přičemž mezi určitou městskou čtvrtí a vesnicí, která může být vzdálená 80–160 kilometrů, existuje deklarovaná vazba a cirkulace obyvatel. Lidé, kteří se několikrát do roka stěhují mezi lokalitami, získávají rozhled a zkušenosti a jejich smíšená loajalita usnadňuje vzájemnou pomoc a zabraňuje historické nadvládě městských center nad zemědělskými zónami. Kočovné národy, od travellerů po beduíny, zaznamenají obrovský vzestup, k němuž přispěje zrušení hranic a národních států.

Stejně tak některé z hlavních biomů, které kapitalismus zasáhl nejhůře. Komerční „lesy“, které zabíraly půdu, vyčerpávaly ji a živily požáry od Kanady po Chile, se opět promění ve skutečné lesy, komplexní ekosystémy, které dávají život tisícům druhů a poskytují lidským společenstvím řadu obnovitelných zdrojů. Stejně tak budou Velké pláně a podobné ekosystémy od Sibiře po Serengeti osvobozeny od zkaženosti kapitalistického trhu, ať už v podobě průmyslové produkce hovězího a mléka, těžby plynu a ropy nebo koloniálního ochranářství a ekoturismu.

Například na Velkých pláních se kdysi dominantní chovatelé dobytka, kteří již neměli žádný průmyslový trh, kam by mohli prodávat, a měli jen málo ochrany před pytláky a střihači plotů, buď obrátí k menším intenzivním pastevním praktikám, které pomohou obnovit prérie, nebo se odstěhují. Domorodí obyvatelé a jejich důvěryhodní přátelé, které si přizvali, získají zpět většinu své půdy a pomohou ji obnovit demontáží přehrad a potrubí a přizpůsobováním tradičních technologií, kultury stravování a spirituality. Rozšiřování pouští se výrazně zpomalí a do konce století, jak lze předpokládat, zde budou žít nejméně čtyři miliony divokých bizonů, kteří se budou opět zcela volně pohybovat.

Zrušení hranic a obnova velkých biomů zásadně změní jednu adaptační reakci, ke které by měl mít přístup každý, kdo chce přežít: migraci. Lidé žijící v oblastech, které těžební společnosti proměnily v pustiny nebo které armády naplnily ochuzeným uranem, potřebují podporu, když opouštějí své domovy. A každý, kdo migruje, potřebuje vřelé přijetí, místo, kde by mohl znovu zapustit kořeny.

Migrují také ekosystémy a některé druhy a stanoviště musí rychle migrovat pryč z tropů nebo do vyšších poloh. Revoluční reakce na ekologickou krizi hodně přispívá ke zmírnění škod a turbulencí, ale klima se již mění díky posledním dvěma stům letům kapitalistické chamtivosti. Hranice, dálnice a biodiverzitní pouště vyasfaltovaných měst, trávníky a parkoviště na předměstí, to vše byly obrovské překážky migrace. Nyní pozorná, ekologicky smýšlející lidská společenství budou migraci napomáhat – migraci ostatních lidí, jiných druhů i celých ekosystémů.

Díky všeobecné zdravotní péči a bydlení, okamžitému snížení toxinů v našem ovzduší, vodě a potravinách a obnově domorodých nebo místně přizpůsobených potravinových kultur se naše zdraví a spokojenost dramaticky zlepší. Sociální decentralizace a zrušení hranic nám umožní mnohem větší odolnost vůči katastrofám způsobeným kapitalismem.

S ukončením produkce fosilních paliv, komerčního lesnictví, výroby cementu a kapitalistické produkce potravin se emise skleníkových plynů převrátí z katastrofických hodnot povolených mainstreamovým klimatickým rámcem a přejdou do záporných čísel. Během zhruba deseti let pohltí stovky milionů nových stromů a obnova půdy na všech miliardách hektarů zemědělské půdy na planetě z atmosféry významné množství CO₂.

Výroba energie se dostane na čistou nulu díky přechodu na čistě spalující biopaliva, převážně pasivní větrnou a solární energii a udržení zhruba poloviny dříve existující infrastruktury vodních elektráren. Katastrofické záplavy a požáry, při nichž se uvolňuje obrovské množství metanu a uhlíku – a které se obvykle v emisních bilancích neuvádějí –, prudce poklesnou nebo budou eliminovány. A bez států se drasticky sníží četnost a intenzita válečných konfliktů a s nimi spojené obrovské a nepočítané emise uhlíku.

O kolik lepší bude taková budoucnost?

Vrátíme-li se k depresivní realitě roku 2025: IPCC prosazuje, aby světová ekonomika dosáhla do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů. Mají za sebou také úžasnou historii neúspěchů a žádnou realistickou metodiku, jak dosáhnout svého cíle. Přístup, který zde popisuji, může efektivně fungovat lépe než čistá nula. Má dokonce možnost rychle odstranit z atmosféry tolik CO₂ a metanu, aby se zastavila kaskáda zlomových bodů, kterou kapitalismus už začal vyvolávat, kaskáda, která by zablokovala oteplení o 3–5 °C a způsobila smrt, vymírání a utrpení v bezprecedentním měřítku.

Tento přístup těží z toho, že je komplexní a průřezový. Zlepšuje kvalitu života, univerzalizuje přístup ke kvalitní zdravotní péči a bydlení a podniká zásadní kroky k léčení trvalého dědictví nadřazenosti bílé rasy a kolonialismu. Přístup mainstreamového proudu naopak prohlubuje mnohé již existující nerovnosti a odměňuje korporace a instituce odpovědné za katastrofu.

Bez ohledu na to, kdy přijmeme realistickou reakci na ekologickou krizi, bude to lepší pro naše vlastní životy, pro budoucí generace i pro veškerý život na této planetě. Odstraní filtry, které nám brání vidět problém. Dává nám sílu jednat v zájmu našeho společného přežití. A dává nám větší odolnost, abychom se dokázali adaptovat a nepodlehli.

Zdroj:
https://inthesetimes.com/article/green-capitalism-climate-framework-failure-rooted-networks-better-future
(3. února 2025)

Související odkazy:
Existuje cesta, jak to překonat
Před dalším létem klimatických katastrof si promluvme o skutečných řešeních
Zahřívání
Policejní zabíjení a osadnický stát
Anarchie funguje – přednáškové turné
Anarchie funguje

19.2.2025 Peter Gelderloos

Ekologie Teorie