Síly, které se snaží prosadit zákaz potratů a větší diskriminaci LGBT+ osob, chtěly projít Prahou. Neprošly. – Report z blokády Pochodu pro život.

Na sobotu 26. dubna si dali v Praze dostaveníčko stoupenci zákazu interrupcí. Směska mj. lidí převážně s ultrakonzervativními postoji, bigotních katolíků, klerofašistů a lidí, které by šlo zařadit do nepřehledné bažiny ultrapravice. Stejně jako v předchozích letech narazili na odpor těch, kteří si nechtějí nechat diktovat, jak mají vypadat jejich životy, sexualita a genderová identita; na odpor žen, které hájí své právo rozhodovat o svých tělech; na odpor rodičů, kteří nejsou zvědaví na bigotní kecy o tom, jak má vypadat rodina; na mladé, jimž se hnusí představa života v utužujícím se patriarchátu; a na lidi, které sere jejich ideologie už od dětství, protože muselx třeba v kostele nedobrovolně trávit každou neděli – tak ať si taky zkusí oni postát tam, kde nechtějí.

Tmářství smrdící „středověkem“ (institucionální zakazování interrupcí je ve skutečnosti doménou 19. století) pořadatelstvo z Hnutí pro život (HpŽ) neskrylo ani za PR kecy o pomoci těhotným ženám, ani za balónky, řetěz miminek či dovezené děti. Blokádu jejich pochodu svolalo či se k ní přidalo množství skupin a kolektivů, včetně naší maličkosti, Anarchistické federace.

Účast na Pochodu byla asi nejmenší za několik posledních let, odhadem tisícovka lidí. Zato odpůrců*kyň Pochodu se v jednu po poledni sešla víc než tisícovka, a to na demonstraci na Jungmannově náměstí. Shromáždění bylo úžasné už v tom, kolik různorodých transparentů a piketů na něm bylo vidět – od podpory diskriminovaných žen a menšin v zahraničí, přes odmítnutí myšlenek zákazu interrupcí, bigotně konzervativní agendy, patriarchátu a klerofašismu, až po hrdé přihlášení se ke svobodomyslnému ženství a kvír identitě. V úvodních projevech zazněly základní výhrady k protiženské a queerfobní politice Hnutí pro život. Krátce před třetí se část účastnictva vydala ve dvou proudech na Palachovo náměstí, kde mělo dojít k blokádě Pochodu pro život, jenž mezitím vykročil ze svého shromaždiště na Hradčanském náměstí. První pokus o blokádu u Filozofické fakulty se podařilo policii násilím rozebrat a několik lidí bylo také zadrženo. Jenže to už v Kaprově ulici zasedla na zem další skupina a podobně tomu bylo postupně na dalších šesti místech, ze všech stran Pochodu. Blokáda byla zahájena.

Akce obsahovala také mnohé vtipné chvíle, jako bylo třeba v jednom místě dohadování mezi katolíky a feministvem: Ježíš by byl s námi. – Ne, s námi. – Ne, s námi… Vypovídalo to mimo jiné o tom, že blokáda byla odhodlaná, ale nijak konfliktní. Někdy před pátou se začal zablokovaný Pochod viditelně rozpadat. Začali na hromadu skládat prefabrikované pikety a vlajky, obcházet účastníky a potichu jim oznamovat, že bude konec v 17 hodin, do kdy měli akci nahlášenou. Bylo jasné, že se podařilo naplnit moto „Praha je feministická“, a tím pádem s jasnou převahou zvítězit. To vedlo k bujarým oslavám několika stovek blokádníků a blokádnic na Václavském náměstí, kam se spontánně přesunulx. Někteří se zas vydalx slavit na afterparty, která probíhala od půl sedmé večer ve smíchovské Eternii.

Policie během dne sebrala 26 lidí. Těžko říct podle jakého klíče. Pravděpodobně šlo o ty, kteří se nelegitimovalx a bylx v té části blokády, kterou se policie snažila aktivně rozebrat. Odvezené lidi se jim však většinou nepovedlo ztotožnit a po asi pěti hodinách je pustili mezi jejich kámošstvo, co na ně čekalo před fízlárnou už od té doby, co je tam přivezli. K některým trans lidem a ženám se fízlové údajně nechovali zrovna zdvořile (muselx se vysvléct a poslouchat blbé komentáře).

Jak blokádu zhodnotit? Rozhodně jako „historický úspěch“. Vůbec poprvé se povedlo Pochod pro život zablokovat tak, že musel definitivně skončit ještě na své trase. Mělx jsme navíc zcela evidentní početní i taktickou převahu. Na druhé straně se jednalo o kvantitativní úpadek Pochodu i přes takové vymoženosti, jako byly vouchery na vlak, jídlo zdarma apod., dotované i z kapes místních oligarchů a kdovíkoho ještě. Dále, lidé, kteří se účastnilx blokády, dokázalx úžasnou „morálku“ – byla na nich neuvěřitelně znát akčnost, odhodlanost i spontaneita. Zato HpŽ se prostě sesypalo a nebylo schopné dělat vůbec nic, jen na konci desítky minut odříkávat růženec. Policie se nějakou dobu snažila blokádu rozbít, pak už ale byla proti těm počtům a organizovanosti naprosto bezmocná. Zároveň se podařilo zajistit morální podporu před fízlárnou, kam bylx odvezenx zadržení lidé.

Hřejivě pak zapůsobily také výhrůžky a nenávistné komentáře od ultrakonzerv na sociálních sítích. Mnozí z nich museli být kvůli vulgárnosti zabanováni, včetně mnoha otevřených neonacistů. Snesla se na nás sice vlna hysterie, k níž se přidal i Dominik Duka, vymýšlející si historky o násilných bojůvkách apod., či – jak předvedly třeba Katolické noviny – zveřejňující vyloženě fejkové posty (které po usvědčení smazaly). Bývalý vůdce nacistického Národní odporu, dnes ještě marginálnější tlučhuba než na vrcholu své hnědé slávy, Filip Vávra ale vystihl podstatu, když napsal: „Příští rok se pochodu pro život účastním [to píše každý rok – pozn.] taky. Je to souboj dvou světů, dobra se zlem, světla a tmy.“ Nejde nesouhlasit. Svůj k svému. Strana tmářství a návratů k tomu nejtemnějšímu z minulosti ale vždy bude narážet na pochodeň boje za rozšiřování svobod a proti všemožným formám útlaku.

7.5.2025 AF

Gender Z domova Akce