Minitrh knihy v Trhlině
Antiautoritářské publikace v akci! …(více)
Nekrolog amerického teoretika anarchismu a zastánce černošského osvobozeneckého a protiválečného hnutí
Filozof a profesor afroamerických studií Robert Paul Wolff zemřel 6. ledna 2025 ve věku 91 let. Wolff se narodil v newyorském Queensu a filozofické vzdělání získal na Harvardu, kde v pouhých 23 letech dokončil doktorát. Svou akademickou kariéru strávil na filozofické fakultě až do roku 1992, kdy přešel na katedru afroamerických studií na Massachusettské univerzitě v Amherstu, kde působil do roku 2008. Byl zastáncem černošských studií a jeho oddanost tomuto oboru myšlení je vyložena v knize Autobiography of an Ex-White Man (Autobiografie bývalého bělocha) z roku 2005.
Wolff měl za sebou dlouhou a plodnou kariéru s širokou škálou badatelských zájmů včetně Kanta, Rawlse, Marxe, anarchismu a kritiky liberalismu. Anarchistvu bude asi nejznámější především jeho kniha In Defense of Anarchism (Na obranu anarchismu) z roku 1970. Poprvé jsem tento text četl ve svých devatenácti letech a skutečně mi pomohl upřesnit a vybrousit můj vlastní smysl pro anarchismus coby filozofii samu o sobě. Většina ostatních knih, které jsou nabízeny jako úvodní texty o anarchismu, se zaměřuje na klasické myslitele (Wolffova kniha se vyhýbá zmínkám o Bakuninovi, Kropotkinovi, Goldman atd.), na události v dějinách anarchismu a dělnického hnutí a na kulturu lidí a organizací, které slovo na A používaly. Když většina z nás používá termín anarchismus, máme na mysli prostředí – nejen myšlení, ale i praxi, kulturu, módu a pocit spojení s historií anarchistů*ek.
Wolffova kniha je jiná – a tento rozdíl je docela užitečný. Četba knihy Na obranu anarchismu mě vyzbrojila myšlenkami a argumenty, které se ukázaly jako velmi účinné v diskusích s profesorstvem a studentstvem, které neměly v repertoáru klasické anarchistické myslitele. Je to ostrá a pronikavá kniha, která se opírá o Kantovu filozofii, ale nakonec předkládá široké argumenty, s nimiž by souhlasili téměř všichni anarchisté*ky.
Wolff nepsal jen ze slonovinové věže a pro ni – byl hlasitým a neústupným hlasatelem různých sociálních hnutí, od osvobození černochů přes protesty proti válce ve Vietnamu až po jaderné odzbrojení. Jeho dopis redakci z 30. července 1967 v New York Times si zaslouží být přetištěn v plném znění:
Právo na vzpouru
Redakci:
Muži, kteří založili tento národ, věřili, že když je nějaký národ utlačován, jeho volání po spravedlnosti je ignorováno a je mu odepřena jakákoli náprava jeho oprávněných stížností, pak má tento národ morální právo povstat proti své vládě a svrhnout její jho. Obyvatelé černošských ghett v tomto národě jsou utlačováni, jejich prosby o spravedlnost jsou ignorovány, Kongres Spojených států se vysmívá jejich utrpení, jejich pokojné demonstrace nepřinášejí žádnou změnu v útlaku.
Závěr je zřejmý a nevyhnutelný: Američtí černoši*ky mají dnes stejné právo na vzpouru, jako měli tehdy vlastenci v roce 1776.
Může někdo tvrdit, že britská vláda byla utlačovatelštější než vláda moderního slumu? Jsou projevy Stokelyho Carmichaela podnětnější než projevy Patricka Henryho? Tragédie nepokojů nespočívá v tom, že k nim dochází, ale v tom, že selžou. Na rozdíl od vlastenců koloniální Ameriky jsou totiž dnešní utlačovaní černoši*ky menšinou, která nemá skutečnou šanci osvobodit se tak, jak to kdysi udělaly kolonie. Dokud nebude nespravedlnost ghetta odstraněna, je americká vláda nelegitimní a žádný slušný člověk nemá morální povinnost ji poslouchat.
Tento nekrolog zakončím odkazem na článek s názvem „APOLOGIA PRO VITA SUA“ z Wolffova osobního blogu z 1. června 2020: „Před mnoha lety, dnes už více než čtyřiceti, jsem měl přednášku na Hampshire College v Jižním Amherstu. Mým tématem byla relativní nedůležitost disputací o filozofických jemnostech a lahůdkách marxistické teorie v boji za sociální spravedlnost. S odvoláním na obraz, který jsem použil již dříve a který jsem chtěl použít znovu, jsem řekl, že společenská změna není jako operace mozku, kde sebemenší chybný krok může vést ke smrti, ale spíše jako sesuv půdy, kdy se po svahu sesouvají obrovské balvany a vyvrácené stromy, doprovázené nesčetnými větvemi, hroudami hlíny, a dokonce i malými kamínky. V životě nebylo důležité, jak velký balvan jsi, ale spíš to, že se valíš ze správné strany hory.
,Když tomu věříte, proč píšete knihy o jemnostech a lahůdkách marxistické teorie?‘ zeptal po přednášce jeden student. Odpověděl jsem: ,Psaní knih je docela malý příspěvek k boji, ale jsem v tom dobrý a baví mě to, což znamená, že v tom budu pokračovat, i když v tom není mnoho vzrušení. Ne každý může být balvanem, ale myslím, že můj kamínek se kutálí po správné straně hory.‘
V takových chvílích, kdy můj svět exploduje a já sedím ve své pracovně, v karanténě, a nabízím své názory světu, který je zaměstnán něčím jiným, vzpomenu si na tento rozhovor a utěšuji se, že se alespoň odrážím od správného svahu.“
Na tuto pasáž často myslím, když se mě ptají, co dělám jako anarchista. Jako člen správní rady Institutu anarchistických studií se věnuji především získávání finančních prostředků pro náš grantový program a usnadňuji vydávání našich knih, které vydáváme společně s AK Press. V únoru mi bude čtyřicet a v ulicích se prostě neorganizuji tak, jak jsem to dělal v mládí. Ale vím, že se valím ze správného svahu – a vím, že R. P. Wolff teď odpočívá na téže straně hory a čeká na sesuv.
Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2025/01/13/robert-paul-wolff-1933-2025/
Antiautoritářské publikace v akci! …(více)
Promítání filmu a diskuze …(více)
Přednáška …(více)
5. ročník festivalu self-publish literatury …(více)
„Musíme se zachránit navzájem.“ Dean Spade o utopiích, anarchismu a vzájemné pomoci
denikalarm.cz 26.1.2025Představit si svět bez kapitalismu není těžké. Stačí se jen pořádně rozhlédnout
denikalarm.cz 11.1.2025„Mapy nejsou politicky neutrální,“ říká Ahmad Gharbieh, který se zabývá konflikty na Blízkém východě
denikalarm.cz 6.1.2025