Přesně před 150 lety se narodil italský anarchista známý jako Crastinus, který většinu života působil v Londýně.

Silvio Celestino Corio se narodil 28. října 1875 v Turíně v Itálii jako syn Eugenia Coria a Chiary Domenicy. Z turínského socialistického klubu přešel k anarchistickému hnutí a v roce 1897 se spojil s anarchisty jako Alessandro Clama a Enrico Ricchiero. Pracoval coby tiskař a typograf, což se mu v dalším životě velmi hodilo. Když byl odveden do armády, okamžitě začal s propagandou, a proto strávil většinu svého času v armádě (červenec 1897 – prosinec 1898) v disciplinárním praporu.

Po represích vůči anarchistům a socialistům ze strany Pellouxovy vlády uprchl do Francie. V Paříži se přidal k anarchistům kolem Felice Vezzaniho, kteří vydávali anarchistický zpravodaj Vita Nuova (Nový život) určený italským exulantům v Paříži. V roce 1900, po vydání vyhošťovacího příkazu v důsledku článku o italské situaci, který napsal do francouzského anarchistického časopisu Le Libertaire, se skrýval, mimo jiné za pomoci Emmy Goldman, která byla tehdy v Paříži.

Poté, co byl dopaden a na krátkou dobu uvězněn, se v roce 1901 přestěhoval do Londýna, kde bydlel u anarchisty Artura Campagnoliho. Deset let žil v nejisté existenci s anarchistkou Clelií Alignani, rovněž z Turína.

Pracoval coby číšník nebo pouliční obchodník, ale přesto se mu podařilo vydávat čtrnáctideník L’Internazionale (leden–květen 1901) a spolu s Carlem Frigeriem časopis Lo Sciopero Generale (Generální stávka). Aktivně se zasazoval o založení lidové univerzity, kterou Malatesta koncipoval jako způsob šíření anarchistických myšlenek. Vyučoval design na Lidové univerzitě na Euston Road. Neúspěch univerzity v roce 1905 hluboce zklamal Coria, Malatestu, Rudolfa Rockera a další.

Na konci roku 1902 podepsal spolu s dvaceti dalšími tiskové prohlášení o vzniku nového čtrnáctideníku La Rivoluzione Sociale (Sociální revoluce). Kromě toho, že tento časopis spolu s Frigeriem redigoval, přispíval také pod jménem Crastinus do časopisu Germinal, který vydávali antiorganizační anarchisté.

O dva roky později italští anarchisté v Londýně rozhodně odmítli antiorganizační smýšlení a přiklonili se k Malatestovým myšlenkám. Žili převážně ve West Endu a navázali vztahy s německými, francouzskými a anglickými anarchisty, stejně jako s židovským hnutím v East Endu. Byli významnou součástí mezinárodních anarchistických klubů v Londýně.

Corio se v roce 1907 zúčastnil Mezinárodního anarchistického kongresu v Amsterdamu, kde se setkal s Guyem Aldredem, s nímž sdílel kritický pohled na odbory. Ve stejném roce pomáhal s časopisem The Voice of Labour (Hlas páce), který založili někteří členové skupiny Freedom a jehož cílem bylo agitovat mezi dělníky. Napsal článek kritizující Hyndmana, vůdce Sociálně demokratické federace, který podporoval budování britského námořnictva, přičemž byl tento text přeložen a publikován v Aldredově časopise The Herald of Revolt (Hlasatel vzpoury). Podílel se také na činnosti skupiny Studi Sociali, která byla založena v Londýně v roce 1911 za účelem posílení mezinárodní anarchistické propagandy. Pro řadu novin napsal mnoho článků o válce v Libyi. V roce 1913 se podílel na založení nového anarchistického časopisu Volonta (Vůle) vycházejícího v Anconě. Jednalo se o další Malatestovu iniciativu, v jejímž rámci se stal londýnským korespondentem. Téhož roku se také zúčastnil jednání Mezinárodního syndikalistického kongresu v Londýně.

Následující rok se však postavil na stranu Itálie, když vstoupila do první světové války po boku spojenců. Byl ostře kritizován Malatestou a Emidiem Recchionim, kteří oba žili v Londýně. V roce 1916 ovšem už zaujal protiválečný postoj. Začal pracovat jako tiskař pro Freedom (Svoboda). Stal se také členem redakční rady The Workers Dreadnought, novin Workers Socialist Federation. Navázal celoživotní vztah s její vůdčí osobností Sylvií Pankhurstovou. Jeho přínos pro tyto noviny byl však nepatrný, protože mu hrozilo vyhoštění na základě zákona o cizincích z roku 1918.

Zúčastnil se mírové konference v Paříži v roce 1918 a mezinárodní socialistické konference v Bernu v následujícím roce, stejně jako cest do Itálie, kde pravděpodobně spolupracoval s Malatestou.

Sylvia a Silvio vydávali v roce 1923 ilustrovaný politicko-kulturní časopis Germinal, který obsahoval beletrii, dramata a poezii, avšak vyšlo jen několik čísel.

V roce 1924 se Silvio a Sylvia přestěhovali do Woodford Green, kde žili v nesezdaném svazku. Provozovali tam „dělnickou čajovnu“ v The Red Cottage. O tři roky později se jim narodil syn Richard. Skutečnost, že Sylvia porodila ve věku čtyřiceti pěti let a mimo manželství, způsobila skandál v anglickém tisku.

Během této doby pokračoval Corio ve svých tiskařských aktivitách a tiskl množství antifašistických publikací, vzdálil se však anarchistické angažovanosti, aby podpořil Sylvii v jejím boji za Etiopii proti italskému fašistickému režimu.

Zemřel 11. ledna 1954.

Zdroj:
https://libcom.org/article/corio-silvio-1875-1954-aka-crastinus-qualunque

28.10.2025 Nick Heath

Ze světa Osobnosti