Anarchistická federace

Proč podporujeme kamarády na Ukrajině

Politické a osobní prohlášení a přehled dosavadní solidární práce kolektivu ABC Drážďany v souvislosti s válkou na Ukrajině

obr.

Od prvního dne ruské invaze na Ukrajinu spolupracujeme s přáteli na místě i s kamarády z Běloruska, Ruska a Polska. Umožnily nám to tisíce darů od lidí z celého světa, kteří pochopili důležitost mezinárodní solidarity v tomto kritickém okamžiku. A za to bychom chtěli poděkovat všem, kteří reagovali na výzvy a poskytli pomoc nejen penězi, ale také přímými akcemi, logistikou a prací v médiích.

Částečně z těchto míst pocházíme a částečně jsme prostě s regionem, politickým děním, lidmi a jejich bojem osobně i politicky velmi spjati. Vnímáme se jako anarchisté.

Za téměř devět měsíců organizování jsme se setkali s mnoha různými výzvami, které formovaly naši práci s kolegy anarchisty na Ukrajině, a rádi bychom se s vámi o některé z nich podělili jako o důležité kritické zhodnocení toho, čeho mezinárodní anarchistické solidární hnutí za tu dobu dosáhlo. Jsme si vědomi, že tento text by mohli někteří odpůrci podpory anarchistů a anarchistek na Ukrajině použít k diskreditaci tohoto hnutí. Věříme však, že udržitelná solidární práce je možná pouze překonáváním výzev, a ne zatajováním faktů před kamarády pro pohodlnou verzi historie. Navzdory veškeré kritice věříme, že podpora anarchistického hnutí na Ukrajině je zásadním cílem pro posílení antiautoritářské části společnosti.

Náš život je plný rozporů a bude tomu tak, dokud bude existovat vykořisťování, násilí, útlak, imperialismus, kapitalismus, patriarchát… To znamená, že v naší politické činnosti existují rozpory, v tom, co děláme, neexistuje absolutní pravda. Přesto jsme aktivní. Snažíme se reflektovat naše činy a legitimizovat je před sebou samými. Za posledních devět měsíců jsme to udělali mnohokrát, když na to byla chvíle času. Byli jsme zoufalí, naštvaní, smutní, odhodlaní. Byli jsme kritizováni za to, co děláme, a taky jsme dostávali pozitivní zpětnou vazbu na to, co děláme. Snažili jsme se sledovat politické debaty. A částečně jsme byli pozitivně překvapeni, protože anarchistické/antiautoritářské a levicové hnutí se ukázalo být otevřenější vůči perspektivám z Ukrajiny. Zároveň jsme si všimli, že se stále sdílí spousta ruské propagandy a stále se udržují narativy z roku 2014. Zdá se, že 40 let antikomunistické a antisovětské propagandy ve Spolkové republice Německo stále vede k tomu, že když německá vláda kritizuje Rusko, někteří levičáci prostě musí Rusko reflexivně bránit. 

Díky vazbám, které jsme v posledních letech navázali s kamarády na Ukrajině, se nám podařilo rychle vybudovat solidární síť. Rozhovory v prvních týdnech po invazi se týkaly hlavně shánění věcí z dlouhého seznamu nezbytností a dalšího posouvání solidární práce v naději, že se podaří zastavit ruský postup. Politické debaty neprobíhaly, protože všichni aktivisté zapojení do mobilizace jednoduše neměli čas/energii.

V posledních deseti letech jsme viděli a cítili, co to znamená, když tento takzvaný ruský svět zabírá stále více prostoru. Represe, mučení, pronásledování v Rusku a Bělorusku vedly k novým vlnám emigrace aktivistů. Spolupráce bezpečnostních orgánů v těchto zemích ještě více omezila svobodu pohybu. Naposledy při potlačení povstání v Bělorusku s pomocí Ruska. Ukrajina zároveň zůstala místem, kde lidé nacházeli útočiště před represemi, meziprostorem, kde se mohli setkávat bez víz a strachu z represí z Východu i Západu. Nyní je i toto místo ohroženo ruským imperialismem, prostor útočiště již není bezpečným místem, projekty a vazby jsou zničeny, města bombardována, lidé zabíjeni. „Ruský svět“ se dál šíří. Pro nás je tedy naprosto jasné, že i když jako anarchistky a anarchisté odmítáme válku ve jménu státu, přiznáváme lidem právo na sebeobranu.

K této válce nemáme žádný pragmatický ani intelektuální odstup. Nezabředáváme do geostrategických diskusí a neanalyzujeme ruletu možností. Již v rámci příprav na očekávanou eskalaci války jsme sledovali naše přátele a kamarády, kteří nás žádali o podporu. Lidé požadují, abychom se postavili proti válce. To také děláme. Ale co to ve skutečnosti znamená, může být pro různé lidi velmi rozdílné. Nepožadovali bychom, aby se lidé bojující na Ukrajině proti Rusku vzdali nebo souhlasili s předáním okupovaných území v dohodách o příměří. To by v důsledku znamenalo, že Putin dosáhne toho, co chce. Proto těmto požadavkům nerozumíme. Nemyslíme si také, že se na Ukrajině hájí západní hodnoty, protože tyto údajné hodnoty se vyznačují kapitalismem, rasismem, postkolonialismem, vykořisťováním a mnoha dalšími aspekty. Podpora pro nás v tomto kontextu znamená boj za osvobození od ruského imperialismu. Jde o svobodu, nejde o nacionalismus a o stát, jde o to, aby se ruský svět nerozšířil na Ukrajinu.

Podpůrnou činnost vykonáváme od 24. února 2022. Proběhla výzva k darům, dodání vybavení, léků, zdravotnického materiálu, humanitární pomoci, aut… Lidé, kteří chtěli být nápomocni na místě, tam byli odvezeni. Proběhlo mnoho interních debat o vývoji, návrhů, kritiky, jednání. Vše se odehrávalo nesmírně rychle. Zezačátku jsme se jen každý den scházeli, telefonovali, organizovali…

Aktivisté na Ukrajině se připravovali na válku, pořádali workshopy, diskutovali o strategiích, zvažovali možnosti akce. Bylo jasné, že lidé zůstanou a budou se organizovat. Budou bojovat proti „ruskému světu“, bránit svou komunitu. Existuje mnoho různých motivací, které lidmi v takové chvíli hýbou.

Operace Solidarita vznikla a pracovala pod návalem adrenalinu prvních týdnů. Vznikla antiautoritářská jednotka, v níž se ocitli aktivisté s různorodými pohledy z celého světa. Na jaře 2022 se tomuto antiautoritářskému subjektu dostalo největší podpory. Tato jednotka byla organizována v rámci teritoriální sebeobrany a měla za úkol bránit Kyjevskou oblast před postupujícími ruskými silami. Když však Moskva oznámila stažení z regionu, nastaly vážné problémy s místním velením, protože stále více lidí bylo připraveno jít na frontu a tato příležitost jim nebyla dána. Mezinárodní bojovníci, kteří se k jednotce připojili, ztratili přístup ke zbraním a byli jednoduše „odloženi“ na jedné ze základen teritoriální sebeobrany, přičemž jim bylo mimo jiné přislíbeno povolení k pobytu a začlenění do ukrajinské armády. Tyto sliby byly porušeny a všichni zahraniční bojovníci teritoriální sebeobranu opustili, zatímco ukrajinští anarchisté se přesunuli do různých částí země, aby pokračovali v odporu proti ruské invazi. To znamenalo konec antiautoritářské jednotky a přechod k současnému stavu – menší skupiny anarchistů a antifašistů nyní bojují na různých částech frontové linie jako součást různých vojenských uskupení.

V rámci Operace Solidarita se také objevilo mnoho problémů, debat, sporů o směřování, problematického chování a mocenských nároků. Nakonec se iniciativa rozpadla, samozvaný zakladatel ukradl 20 000 € a ze zbylých lidí se zformovala iniciativa Kolektivy Solidarity.

Situace uvnitř anarchistického a antiautoritářského hnutí na Ukrajině byla před válkou problematická, konflikty byly jako snad všude a různí lidé spolu nechtěli mít nic společného. Se začátkem války se na jedné straně lidé sjednotili, ale na druhé straně jiní vysloveně politicky nespolupracovali. Mnoho aktivistů mělo dřívější konflikty, které byly na chvíli odloženy. Postupem času se však tyto rozpory začaly znovu objevovat. 

Nelze si moc představit, za jakých podmínek se lidé ve válce organizují, diskutují o neshodách, snaží se konflikty řešit. Lidé v různých městech, kteří spolu předtím nespolupracovali, se o to pokoušeli na online setkáních. Do iniciativ se zatím zapojili aktivisté. Mnozí z nich je však také opět opustili, vyhořeli, mají jiné zaměření, jsou unaveni politickými spory, které jim ztěžují situaci a práci, a našly by se i další důvody.

Vždy jsme se do těchto debat zapojovali a snažili se přispět svým pohledem. I pro nás to bylo velmi vyčerpávající, často demotivující a stálo nás to mnoho energie, to vše navíc k našim skutečným úkolům. Několikrát jsme měli blízko k tomu, abychom přestali. Ale naše odpovědnost vůči dárcům je velmi vysoká a snažíme se být co nejtransparentnější. Nikdo z nás si vlastně ani nedokázal představit fundraisingovou kampaň takového rozsahu. Takže jsme se museli ospravedlnit nejen sami před sebou, ale před každým, kdo sledoval naši výzvu k dárcovství. A tolik jsme chtěli a chceme posílit, podpořit, udržet při životě ukrajinské anarchistické/antiautoritářské hnutí.

Bylo nám jasné, že podpoříme všechny: ty, kteří se rozhodli opustit Ukrajinu, i ty, kteří zůstávají, ať už na Ukrajině, v Rusku nebo v Bělorusku. Jsou lidé, kteří se chtějí bránit se zbraní v ruce proti ruskému imperialismu. Zároveň je na Ukrajině mnoho lidí, kteří to nechtějí, ale organizují se a podporují jinde, protože nechtějí, nemohou nebo jim není dovoleno opustit zemi. Není nám jasné, proč v politických debatách dochází k rozebírání těchto názorů.

Výzva v oblasti distribuce a účtování vybavení, stejně jako v otázce „vlastnictví“

V naší anarchistické vizi kolektivního organizování byla naše perspektiva jasná – dary a veškeré vybavení z nich pořízené by měly být také kolektivní. Válečná realita však vykreslila jiný obraz.

V prvních týdnech se nás někteří kamarádi ptali, kdo dostane podporu a jak se bude vybavení rozdělovat. Někteří anarchističtí kamarádi měli ve svých potřebách jasno a poslali seznam požadovaného vybavení, zatímco jiní byli skromní a kromě 1–2 položek nežádali nic. V některých případech kvůli nedostatku kontaktů na samotné Ukrajině lidé ani nevěděli o možnostech získání podpory od západních kamarádů. To souviselo i s tím, že se mnoho anarchistů a antiautoritářských aktivistů na Ukrajině rozhodlo vyrazit sami nebo se svou malou skupinou. Někteří z nich se již nacházeli v napadených oblastech a byli obtížně dosažitelní.

Obecně byla situace taková po několik měsíců, dokud se ruský postup v mnoha směrech nezastavil a kamarádi nedostali nějaký čas na to promluvit si s organizátory infrastruktury v Kyjevě, Lvově a dalších městech.

Jednou z prvních diskusí, která začala v dubnu, byla otázka různých skupin na Západě, kdo je vlastně zodpovědný za vybavení zaslané na Ukrajinu. Mělo by vybavení za desítky tisíc eur připadnout jednotlivcům a hotovo, nebo by se organizované anarchistické skupiny měly postarat o to, co komu připadne, aby bylo rozdělení prostředků spravedlivé a zároveň aby byl přehled o kolektivním majetku nakoupeném za peníze anarchistické komunity? Tato diskuse se ještě zkomplikovala, protože vybavení dovezené na Ukrajinu bylo často přidělováno různým složkám ukrajinské armády, což pro nás bylo problematické, protože jsme chtěli, aby tyto prostředky byly k dispozici ukrajinskému anarchistickému hnutí, a ne ukrajinskému státu.

Diskuse nakonec nepřinesla mnoho výsledků. Mnoho kamarádů mělo pocit, že podpora by měla směřovat přímo k bojovníkům, často na základě toho, že si jinak nebyli jisti jejím použitím. Dalším problémem, který z této diskuse vyplynul, je mocenská dynamika války. Mnoho aktivistů, kteří se nepřipojili k vojenským formacím, se vidí v podpůrné roli, která v mnoha případech připomíná prostou charitativní činnost, kterou v současnosti vykonávají mnohé západní nevládní organizace. Politická stránka odporu proti válce se často zastřena skupinami, které opouštějí určité politické principy, jako je rovnost a participace, ve prospěch rychlé a pragmatické práce. Kromě toho bylo obtížné postavit se strukturální organizaci války, tj. armádě, právě proto, že neexistují žádné nezávislé jednotky.

Vzhledem k výše popsaným konfliktům uvnitř hnutí je také pochopitelné, že bylo obtížné vytvořit dostatečně stabilní infrastrukturu, která by pracovala se všemi zdroji, jež byly předány na Ukrajinu. V současné době, po všech těch měsících organizování, je situace lepší.

Kamarádi, kteří by se v budoucnu mohli ocitnout v konfliktech vyžadujících velké množství zdrojů, by měli vzít v úvahu důležitost otázky kolektivního vlastnictví a správy všech těchto zdrojů na antiautoritářském základě.

Stojí za zmínku, že někteří lidé, kteří přijali solidaritu od anarchistického hnutí, měli tendenci syslit a snažili se získat co nejvíce vybavení, a to i v situacích, kdy to nebylo potřeba. Tento postoj nám nebyl jasný, zejména v prvním měsíci invaze. Obecně byla velká část podpory poskytována na základě důvěry – pro lidi, kteří sami nebojují, je těžké pochopit, jaké vybavení je potřeba, natož v situacích, kdy je člověk v ohrožení života. Rádi bychom měli hnutí, kde jsou všichni čestní a pracují jako rovný s rovným. Často tomu tak ale není, proto je důležité budovat struktury, které jsou nejen založeny na důvěře, ale také ztěžují zneužití solidární práce pro osobní zájmy. V takových situacích by rozhodně pomohla formalizace určitých procesů a také důraz na zodpovědnost všech kamarádů.

Kdo s kým kde bojuje?

Začněme velmi jednoduchou částí – z bezpečnostních důvodů nebudeme jmenovat zeměpisné polohy anarchistických skupin, které v současnosti na Ukrajině bojují. Můžete to zjistit sledováním některých bojovníků na sociálních sítích, pokud tito lidé/skupiny tyto informace zveřejnili, jako například https://t.me/theblackheadquarter.

Pro nás bylo od začátku války důležité, ke kterým jednotkám se kamarádi přidali. V roce 2014, kdy začala první fáze války, se někteří ukrajinští antifašisté a anarchisté rozhodli vstoupit do dobrovolných bojových skupin organizovaných politickými organizacemi fašistů a neonacistů. Tehdy se argumentovalo tím, že je to jediný způsob, jak odrazit ruské jednotky v Donbasu, protože neexistovaly žádné levicové nebo anarchistické dobrovolnické prapory. Otázkou tedy bylo, zda se tato dynamika bude opakovat i v roce 2022.

Situace se samozřejmě od začátku války změnila. Ukrajinská armáda se snažila omezit politickou organizaci a vliv krajně pravicových skupin v armádě. Zde je důležité zdůraznit, že tento vliv byl tradičně zveličován Putinovými stoupenci. Můžeme si všimnout, že politická pravice v posledních ukrajinských volbách v roce 2014 z válečného úsilí neprofitovala.

Je třeba ale mít na paměti realitu. Fašisté jsou v řadách ukrajinské armády mnohem lépe organizováni než levičáci nebo anarchisté, kteří se tradičně vyhýbají vojenské službě a drží se stranou státního válečného úsilí. Když tedy začala invaze, mnozí kamarádi se ocitli v situaci, kdy bylo možné účastnit se války proti Rusku v rámci ukrajinské armády jen ve velmi omezené míře, aniž by přišli do styku s neonacisty. To znamená, že i když jste v místní teritoriální sebeobraně, můžete skončit v jedné jednotce s místními fašisty, kteří se do války zapojují z různých důvodů.

Někteří kamarádi podnikli pokusy získat místo ve vojenských řadách u jednotek přímo napojených na ukrajinské fašistické skupiny. A to mluvíme o skupinách, jako je Pravý sektor nebo jiné politické organizace. Pro nás je to krajně problematická situace, protože někteří antifašisté a anarchisté se nyní tak či onak stávají silami, které podporují rozvoj krajně pravicové politiky na Ukrajině. Pro fašisty v tuto chvíli není příliš důležité rekrutovat pouze sympatizanty fašismu, protože potřebují větší počet, aby mohli zvyšovat vojenskou sílu. Taková rozhodnutí však vytvářejí určitou nerovnováhu v politickém zastoupení v armádě.

Tato situace znamenala jeden z prvních varovných signálů pro naši solidaritu. Chceme podporovat jednotlivce nebo menší skupiny bojující ve válce v rámci pravicových formací? A odpověď je jasná: ne. Je pro nás nepřijatelné přidat se k fašistům, a to i ve válce proti Putinovi. Mnozí z kamarádů, kteří učinili toto rozhodnutí, měli i jiné možnosti, jak se zapojit do boje, ale vybrali si pravici, protože tato uskupení nabízejí nejlepší „sociální balíček“ a někdy slibují anarchistům nebo antifašistům určitou autonomii. Čím více lidí se k těmto jednotkám přidá, tím více prostředků a publicity získají a přilákají více rekrutů, protože mají lepší vybavení a sociální podporu než jiné vojenské struktury. Jedná se o nebezpečnou spirálu, která v současné době skutečně podporuje růst pravicového vlivu v rámci vojenských snah ukrajinské společnosti.

Žel, jak diskuse o tomto vývoji pokračovala, někteří kamarádi přešli do modu popírání a snažili se bagatelizovat politickou organizaci Azov, Pravý sektor a další fašistické vojensko-politické skupiny. Pokud popíráme skutečnost, že se ukrajinští fašisté organizují v této válce, vytváříme situaci, kdy ignorování jejich síly může vést k velmi vážným důsledkům pro ukrajinské anarchisty a antifašisty, až bude ruský režim zničen.

Ne všichni s námi souhlasí. Mnoho kamarádů, kteří jsou nyní na Ukrajině, se domnívá, že podpora by měla pokračovat, i když lidé v armádě dělají chyby ve svých rozhodnutích. To vytváří složitou situaci, v níž je pokračování práce značně ztíženo nedostatkem společného pohledu. Pro nás je solidární práce kolem války na Ukrajině politická a zaměřuje se především na podporu pokrokových sil v této válce, aby bylo více svobody a rovnosti, až lidé zvítězí. Nepodporujeme každého, aniž bychom se podívali na politické cíle, které stojí za jeho zapojením do války.

Čím více lidí umírá a čím větší škody okupanti ukrajinské společnosti způsobují, tím více chápeme, že politika může ustoupit do pozadí organizování, protože lidé jsou ochotni dělat větší kompromisy, aby Putina a jeho armádu skutečně rozdrtili.

Tak co tedy teď dělat?

Vzhledem k tomu, že výzvy přibývají a politické diskuse stále ochabují, víme, jak důležité je pokračovat. Vzdávat se boje kamarádů na Ukrajině a říkat, že pro západní anarchismus není dost zářivý, není naše cesta. Věříme, že podpora a dary musí pokračovat i tváří v tvář kritice. Zůstáváme kamarády, i když se mezi sebou hádáme o různých politických otázkách.

Zároveň je pro nás důležité vytvářet struktury, které tuto kritiku do podpory zahrnou. Nechceme za celé anarchistické hnutí rozhodovat o tom, které skupiny a jednotlivci přesně by měli být podporováni. Po vyjádření všech obav jsme se spíše rozhodli vytvořit diferenciaci příspěvků, abyste se mohli sami rozhodnout, koho chcete podpořit. Od nynějška budou dary s klíčovým slovem „Ukrajina“ sloužit k podpoře pouze těch kamarádů, kteří nebojují v žádných jednotkách spojených s ukrajinskými fašisty nebo neonacisty. Pokud chcete přes všechny rozpory přispět antifašistům a anarchistům v pravicových jednotkách, stačí to napsat do poznámky k daru.

Kromě toho budou všechny dary, které nám pošlete, i nadále použity pro kamarády, kteří museli kvůli válce opustit Ukrajinu, jako tomu bylo dříve. Budeme i nadále spolupracovat s Kolektivy Solidarity jako s naším hlavním opěrným bodem na Ukrajině v solidární práci, a to navzdory některým politickým rozdílům. Jsme přesvědčeni, že tak složité a kritické situace, jako je válka, vyžadují pro naše hnutí politické perspektivy. Proto považujeme kritiku za nezbytnou součást našeho hnutí. Nesměšujme však kritiku a reprodukci státní propagandy z Moskvy. Nesmíme také dopustit, aby nám kritika a pochybnosti znemožnily jednat.

Rádi bychom také vyzvali naše kamarády, aby i nadále pozorně sledovali dění ve východní Evropě, protože tamní politické boje mohou utvářet to, jak bude v příštích desetiletích vypadat celá Evropa. A nezapomeňte přispět a povzbudit k tomu i lidi ve svém okolí. Ukrajinský lid je nyní schopen vzdorovat ruské invazi díky masivní solidaritě z celého světa a anarchistické hnutí je součástí této solidarity.

Dokud Kreml neshoří

Anarchistický černý kříž Drážďany


Zdroj:
https://abcdd.org/en/2022/11/25/a-political-and-personal-statement-as-well-as-a-review-of-our-solidarity-work-around-the-war-in-ukraine-so-far/

Související odkazy:
Jak pomoci anarchistkám a anarchistům na Ukrajině a v Rusku
Solidarity Collectives pomáhají (IV)

Zbabělost evropského pacifismu
Zóna solidarity pomáhá
Medical Self-Defense Network
Solidarity Collectives pomáhají (III)
Zóna solidarity
Rusko: Nucená mobilizace bezdomovců
Ruslan Zinin: „Teď se všichni vrátíme domů!“
„Levičáci“ mimo Ukrajinu jsou zvyklí poslouchat jen lidi z Moskvy
Proč a jak Putin mobilizuje: impérium chce masakr za každou cenu
Čtyři měsíce v antiautoritářské jednotce na Ukrajině
Dva nekrology a jedna výzva
Solidarity Collectives pomáhají (II)
Nepolevujme v solidaritě!
Sbírka na auto
Když umře fašoun
ABC-Galicja pomáhá na Ukrajině
O lidi musí jít především
10 úděsných levičáckých argumentů proti ukrajinskému odporu
„Všude vidíte zkázu“
Solidarity Collectives pomáhají
Anarchisté a válka na Ukrajině
Malatesta o válce a národním sebeurčení
Anarchistické sabotáže v Rusku
Bořič mýtů o východní Evropě
Pátý měsíc v obležení
Maxim Butkevič
Solidarity Collectives
Rusko: Podvratné aktivity II.
Anarchisté a válka na Ukrajině
Sociální situace na Ukrajině
Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie
Bacha na antiimperialismus idiotů!
Chystají se popravy antifašistických „interbrigadistů“?
Ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi je revoluční nutností
Ukrajina znovu volá
Manifest Výboru odporu
Proč chce Finsko do NATO?
ABC Drážďany: pomoc zaslaná na Ukrajinu
Všichni jsme Ukrajinci: antifašistický vzkaz ze stínů CEE
Svoboda, rovnost, sesterství a bratrství nejsou prázdná slova
Nepovyšujme hesla nad životy lidí
Něco málo o naší četě
Na okraj jednoho prohlášení
Anarchisté a válka
Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny


Verze pro tisk 10.12.2022 Zahraniční sekretariát AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Promítání a diskuze o současné situaci na polském pohraničí

26. 2. 2023, Děčín

Prezentace kolektivu No Borders Team …(více)

Nikdo není ilegální

27. 2. 2023, Plzeň

Kolektiv No Borders o situaci na polsko-běloruských hranicích …(více)

Anarchistický festival knihy

26. - 27. 5. 2023, Praha

10. ročník pražského Bookfairu, tentokráte na Žižkově. …(více)