Anarchistická federace

Pátý měsíc v obležení

Rozhovor s charkovským anarchistou ze skupiny Assamblea v pořadu Final Straw Radio ze 17. července

Ukrajina

Mohl bys představit sebe a svou skupinu a říct, odkud zhruba pocházíte? Jak bys popsal vaši politickou perspektivu a na jakých projektech spolupracujete?

Jmenuji se Cheh a jsem spoluzakladatelem kontrainformační skupiny Assablea (Shromáždění) v Charkově, která působí na webu assembly.org.ua. Charkov je po Kyjevě největší ukrajinské město, které se nachází asi 45 km od ruských hranic a v současné době je od prvního dne invaze ze severu obléháno. Osobně jsem anarchokomunista už asi 10 let. Redakční politika Assambley má obecně blízko k sociálnímu anarchismu a v tomto smyslu jsme prvním takovým médiem v Charkově od časů vydání novin Nabat v roce 1920. Zároveň nemáme přísné ideologické a teoretické nároky, jaké by se našly při přijímání do marxistické partaje. Jsme připraveni spolupracovat s různými lidmi a iniciativami, pokud nejsou řízeny politiky nebo byrokratickými strukturami, pokud podporují horizontální přímou akci zdola a chtějí být užitečné pro místní komunitu… tolik obecně.

Mohl bys pohovořit o vašem webu, který se označuje za portál pro nezávislou žurnalistiku a občanské iniciativy v Charkovské oblasti? Vidím tam příspěvky sahající až do roku 2020, tedy do počátků pandemie covidu. Můžeš říct, jak projekt vznikl, jakému účelu sloužil a jak se tento účel a vaše čtenářská obec změnily s ruskou invazí?

Ano, skutečně jsme aktivní od 30. března 2020 – jakmile se ve vzduchu objevil pocit, že tento navyklý status quo konečně praskl. Začátek globální pandemie nás zaskočil. Bylo neobvyklé zůstat celou dobu doma. Na některých pracovištích se platy snížily o 20 % a panoval strach z propouštění zaměstnanců. Pár týdnů po začátku karantény se rozjel náš web, a my jeho prostřednictvím začali mluvit o akutních sociálních problémech a pomáhat lidem sjednotit se, aby se tváří v tvář krizi přímo podporovali.

Naše úvaha zněla zhruba takto: pokud alespoň 10 % obyvatel našeho města rozumí například systému veřejné dopravy lépe než starosta a městská rada, proč tedy potřebujeme jejich administrativu? Něco na ten způsob… Náš web se brzy stal místem, kde se mohla setkat mírumilovná část sociálního boje a sebeorganizace s radikálním undergroundem, a začal skutečně naplňovat svůj název. Věnovali jsme se pouličním událostem, bojům na pracovištích a otázkám rozvoje města. Snažili jsme se také obnovit historickou paměť ohledně revoluční dělnické tradice.

Od vypuknutí bojů se náš časopis stal platformou pro prezentaci a koordinaci sebeorganizovaných humanitárních aktivit a také platformou pro upozorňování na to, jak z tohoto masakru těží místní vládnoucí třída. A jestliže v minulém roce jsme měli 20–30 tisíc návštěv měsíčně, pak od začátku jara to poskočilo na 80 až 120 tisíc.

Od začátku války s Ruskem jsme v našem pořadu mluvili s několika lidmi z Charkova, ale je to už pár měsíců. Můžeš říct něco o městě a regionu, ve kterém se nachází, z doby před válkou?

Obecně se Ukrajina, zejména s omezením jakýchkoli životních perspektiv po povstání na Majdanu, změnila v zemi alkonautů a důchodců a Charkov je i na ukrajinské poměry známý jako „město nudných tváří“. V souladu s tím je politické klima obecně depresivní a konzervativní a je nesmírně obtížné mluvit o čemkoli jiném než o každodenním přežívání – i kapitalisté na Ukrajině věnují plánování velmi málo pozornosti. Může tuto situaci změnit poválečné hospodářské oživení? To nevím. Uvidíme…

Pokud jsi nyní ve městě nebo v jeho okolí, můžeš se s posluchači podělit o to, jaké to je? Přestože jste tak blízko ruských hranic a město přežilo odražení ruské invaze, ostřelování pokračuje, že? (Nedokážu si představit, jak traumatizující to musí být, a my vám rozhodně vyjadřujeme solidaritu a soustrast s vašimi ztrátami.)

Stručně řečeno, naše město je díky své poloze pro útočníky jednou velkou střelnicí. Balistické rakety nad ním létají každou noc, jakmile jdou lidé spát (nebo za svítání, kolem 3. až 4. hodiny ranní). A několik raketových systémů útočí uprostřed dne, kdy je na ulicích hodně lidí – opět s cílem zabít co nejvíce civilistů. Žádná protivzdušná obrana na světě nedokáže zachytit hypersonické Iskandery na tak krátkou vzdálenost – dokonce ani letecký poplach nás o nich nestihne informovat a začne houkat po prvních explozích (ne vždy, ale často). Ruská armáda chce za každou cenu přesvědčit ukrajinské úřady k jednání a doufá, že civilní oběti donutí obyvatelstvo požadovat od politického vedení země ústupky ve prospěch Ruska. Samozřejmě, ukrajinské HIMARSy by mohly zničit všechna palebná postavení během několika minut, ale američtí partneři výslovně zakazují údery na ruské území, ať už na nás odtamtud střílejí, jak chtějí, protože by to bylo považováno za ukrajinskou agresi proti Ruské federaci a zhoršilo by to rusko-americké vztahy… Tak si žijeme.

Řada nedávných článků na vašem webu se zaměřila na to, jak místní elity, spekulanti, kapitalisti a banky v celostátním měřítku (v Rusku a na Ukrajině) buď intrikují, aby využili nestability či destrukce, nebo zvyšují svůj ekonomický tlak na stále ekonomicky nestabilnější obyvatelstvo. Co vidíte jako kapitalismus katastrofy v této válečné zóně a jaké jsou jeho budoucí vize?

No, takových příkladů je obrovské množství. Prodej humanitárního materiálu, krádeže mezd zaměstnanců nebo případ návrhu zákona o pozastavení splátek hypoték a úvěrů na auta po dobu trvání války, který byl schválen 9. července v prvním čtení. Tento návrh zákona nepozastavuje narůst úroků z úvěru. Proto budou dlužníci po skončení válečného stavu nuceni zaplatit velké částky nesplaceného dluhu – jinak se budou vystavovat sankcím stanoveným zákonem nebo úvěrovou smlouvou. V téže souvislosti můžeme připomenout nebetyčně vysoké ceny nájmů v bezpečnějších regionech. Nebo plány charkovských úřadů (a s nimi spojených developerů) na demolici historických budov poškozených bombardováním za účelem výstavby komerčních objektů namísto jejich obnovy. Mimochodem, na jaře charkovská radnice představila tzv. dobrovolnickou iniciativu na obnovu města, v jejímž čele nestojí architekt ani urbanista, ale oděvní návrhář spojený s radnicí – zřejmě proto, aby pod tímto krytím úředníci vykradli rozpočet –, ale poté, co jsme zveřejnili odhalení, kdo je tenhle hochštapler a co je o jeho podílu ve věci známo, z tohoto projektu vycouval.

Můžeš něco říct o zkušenostech se stanným právem a vojenských odvodech v Charkově?

Celkem nic zajímavého. Od 22.00 do 6.00 platí zákaz vycházení, policajti se snaží chytit každého, kdo je na ulici bez zvláštního povolení, ale v okrajových oblastech jsou hlídky téměř neviditelné. Předvolání k armádě se rozdávají na mnoha veřejných místech – u vchodů do stanic metra, supermarketů, firem, parků –, ale protože je podle zákona nutné je vyplnit předem, a nikoli v přítomnosti úředníků, je jejich vyplňování na ulici nezákonné a lidé takové papíry často ignorují. Jelikož je soudní systém prakticky paralyzován, nikdo nyní nemůže takového kverulanta ani pokutovat. Na konci jara se objevil partnerský kanál Telegramu s 65 000 odběrateli o tom, kde se v danou dobu vydávají předvolání. Obyvatelé se proto o takových akcích dozvídají s předstihem a snaží se jim vyhnout.

Úkolem vojenských komisařů zřejmě není jen doplňovat armádu, ale spíše tlačit na co nejvíce branců v naději, že se alespoň někteří leknou a nabídnou peníze, aby zůstali na seznamu někde vzadu. Ze stejného důvodu nemohou do armády vstoupit mnozí, kteří přicházejí na vojenské registrační a odvodní úřady z vlastní vůle. Odchod ze země je zakázán všem zdravým přiděleným mužům od 18 do 60 let. I když existují zákonné důvody pro odchod, pohraniční stráž tento odchod ne vždy povolí.

Obecně platí, že zvládnutí vojenských základů obyvatelstvem není tak špatná věc, protože i rok 1905 ukázal, že bez toho můžeme na revoluci zapomenout. A odražení invaze je také nutné, ale neměli bychom napomáhat tomu, aby náš stát v důsledku vítězství posílil, protože v takovém případě se stane stejnou diktaturou, jako je ta ruská. Proto podporujeme jak protiválečné sabotáže v Rusku, tak některé anarchistické kamarády v ozbrojených silách Ukrajiny i požadavek otevřít ukrajinské hranice pro svobodný odchod všech, kteří nechtějí sloužit.

Zajímalo by nás něco o iniciativách vzájemné pomoci zdola v Charkovské oblasti, kterých jsi byl svědkem nebo o kterých bys mohl informovat.

No, o jedné z těchto iniciativ jsem se zmínil v předchozí odpovědi. Také náš tým čas od času pořádá výjezdy do šedé zóny regionu nebo jen na předměstí Charkova, aby se dozvěděl, jak tam uvízlí lidé žijí mimo stát, a aby mezi ně rozvezl humanitární potraviny nebo léky. Kromě toho jsme připravili plán horizontálních kampaní pro kolektivní obnovu zdevastovaných bloků (společně s některými spřátelenými skupinami, například s jednou, která se jmenuje Stavební pomoc). To ovšem můžeme začít realizovat až po úplném ukončení raketových úderů…

Abych to shrnul, vzhledem ke všem specifikům ukrajinských podmínek vyžaduje anarchistický boj v tak periferní zemi globální mezinárodní solidaritu. Technologická primitivnost ukrajinské ekonomiky a skutečnost, že část z ní je mimo právní rámec, paradoxně znamená, že se v době krize snáze přizpůsobuje. Zároveň se zde však vytváří atmosféra lhostejnosti k jakýmkoli velkolepým projektům do budoucna, a to kvůli soustředění veškerého obyvatelstva na momentální každodenní problémy. A protože sociální myšlení na periferii do značné míry závisí na situaci v kapitalistickém jádru, přispějí úspěchy západních kamarádů k šíření revolučního anarchismu na Ukrajině, kde během těchto několika krvavých měsíců dělnická třída již prokázala vynikající schopnost sebeorganizace.

O vašem žurnalistickém projektu jsme se dozvěděli díky anglicky psaným příspěvkům na Libcomu a dalších webech, které hovoří o rozsahu odporu proti válce v podobě sabotáží a bojkotu náboru do ruské armády. Od března jsme viděli fotografie a videa z útoků na náborová centra v Rusku, slyšeli jsme příběhy o sabotážích na železnici a o budování nedůvěry a nechuti v ruské armádě k této válce proti Ukrajincům. Z USA je těžké odhadnout, co je propaganda amerického režimu. Můžeš pohovořit o způsobu vašeho zpravodajství, o tom, jaké zdroje používáte, a o vašem dojmu z rostoucího odporu v Rusku?

Naše anglické zpravodajství o vojenských otázkách na Libcomu se velmi liší od obsahu našeho vlastního webu. Na něm zveřejňujeme exkluzivní materiály o místních novinkách z našich vlastních místních zdrojů, ale v Rusku a Bělorusku nemáme žádné zasvěcené osoby. Veškeré informace pro tuto rubriku přebíráme s pomocí otevřených informačních zdrojů na sociálních sítích a v masmédiích, sami k nim přispíváme pouze systematizací a některými závěry.

Naši britští čtenáři velmi přesně vyjádřili, co se tam děje. Říkají: „I když se často uvádí, že mnoho Rusů musí tuto válku podporovat, taková míra odporu nebyla k vidění ani v koaličních zemích, když tyto státy napadly Afghánistán a Irák, a to ani mezi těmi státy, kde bylo obyvatelstvo obecně proti válce.“ Podle mého názoru velmi cool slova.

Vyzpovídali jsme Anarchokomunistickou bojovou organizaci (BOAK) se sídlem v Rusku ohledně odporu a sabotáží v této zemi. Vyjadřují naději, že nejenže bude docházet k sabotážím a odporu proti krveprolití na Ukrajině uvnitř Ruska, ale že je čas na růst odporu proti autoritářskému kapitalismu v regionu, včetně Běloruska. Vidíte v odporu proti válce a diktatuře příslib antiautoritářské levicové politiky v oblasti?

Tyto útoky budou představovat vážnou hrozbu pro celý systém totalitního ruského státu, až represivní mašinerie selže jako v únoru 1917. Zhruba řečeno, až masy uvidí, že fízlové, tajné služby a soudy už nefungují jako dřív, revoluční boj se bude rozvíjet geometrickou řadou. Zatím tomu nic nenasvědčuje, přesto ruský stát může i za projev proti válce člověka uvěznit na patnáct let. Rozhodně lze říci, že se přímá akce odporu proti válce rozrůstá, ale nikdo dnes nedokáže povědět, kam až zajde, protože nikdo neví, jak dlouho budou tahle jatka trvat.

A také musíme vzít v úvahu, že národní jednota Ukrajinců kolem Zelenského moci se opírá pouze o strach z vnějšího ohrožení. Jak jsem už řekl, sociální rozpory během války nezmizely, ale naopak se ještě prohloubily. A čím dříve invazní síly ztratí svůj útočný potenciál, tím lépe pro sociální boje na Ukrajině. Proto je protiválečná sabotáž v Rusku nepřímo hrozbou i pro ukrajinskou vládnoucí třídu, a proto její informační podporu považujeme za internacionalistický čin.

Můžeš se podělit o nějaké věci, které vám v téhle nebezpečné době plné ztrát a násilí přinášejí naději?

Především je to zájem o naše aktivity ze strany lidí z celého světa. A studium zářivé, revoluční historie našeho města a regionu, obnovování paměti, o které jsme před válkou v podstatě věděli jen my. A samozřejmě zdejší nádherná příroda – v míře, v jaké je dnes dostupná…

Jak mohou naši posluchači sledovat a podporovat vaši práci a jsou nějaké další iniciativy, které bys tu chtěl zmínit?

Jste vítáni na našich kanálech, a to jak na našem webu, tak na stejnojmenné značce na libcom.org. Aby byla naše práce dostupnější, systematičtější a kvalitnější, můžete nás finančně podpořit na stránce GlobalGiving Mutual Aid Alert for East Ukraine. Navštivte ji prosím. A ještě bychom rádi zmínili Černou vlajku – bojovou skupinu našich kamarádů ze západní a střední Ukrajiny. Také jsme nesmírně vděční Iniciativě solidarity Olgy Taratuty ve Francii, alasbarricadas.org ve Španělsku, aitrus.info v Rusku a všem dalším kamarádům, kteří kdekoli šíří naše materiály.

Při této příležitosti bych také rád pozdravil významná americká anarchistická média, jako jsou It’s Going Down nebo Crimethinc, která nás spolu s dalšími ukrajinskými anarchisty nadále ignorují, s výjimkou hrstky několika subkulturních osobností, které nikdy nebyly vidět při žádném sociálním aktivismu. Ano. Něco takového… Děkuji za pozornost.


Zdroje:
https://libcom.org/article/fifth-month-partial-siege-interview-anarchists-kharkiv
https://thefinalstrawradio.noblogs.org/post/2022/07/17/ongoing-sabotage-and-resistance-to-war-in-russia-and-ukraine/

Související odkazy:
Maxim Butkevič
Solidarity Collectives
Rusko: Podvratné aktivity II.
Anarchisté a válka na Ukrajině
Sociální situace na Ukrajině
Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie
Bacha na antiimperialismus idiotů!
Chystají se popravy antifašistických „interbrigadistů“?
Ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi je revoluční nutností
Ukrajina znovu volá
Manifest Výboru odporu
Proč chce Finsko do NATO?
ABC Drážďany: pomoc zaslaná na Ukrajinu
Všichni jsme Ukrajinci: antifašistický vzkaz ze stínů CEE
Svoboda, rovnost, sesterství a bratrství nejsou prázdná slova
Nepovyšujme hesla nad životy lidí
Něco málo o naší četě
Na okraj jednoho prohlášení
Anarchisté a válka
Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny


Verze pro tisk 22.7.2022 -kl-
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy