Komentář běloruských anarchistek a anarchistů k patologičnosti západního pacifismu ve vztahu k ruské imperiální invazi na Ukrajinu

Od zahájení totální invaze ruských vojsk na Ukrajinu uplynulo osm měsíců. Desetitisíce lidí byly zabity, mnoho měst a vesnic leží v troskách a mučení kremelského režimu na okupovaných územích neustává. Nicméně mezi západními anarchisty a levičáky se stále ozývají hlasy pacifistů. Těch, kteří vyzývají ukrajinské vojáky, aby složili zbraně a přestali klást odpor ruské invazi.

Zdá se, že osm měsíců je dostatečně dlouhá doba na to, aby se člověk důkladně seznámil s problematikou války a pochopil poměr sil a význam kapitulace pro ukrajinskou společnost. Pacifisté však ignorují realitu a trvají na jakémsi zázračném světě, v němž podporují tisíce dezertérů z Ukrajiny/Běloruska/Ruska, a politickou realitu regionu nechávají stranou. Západní pacifisté v naději, že nějakým způsobem zasáhnou do konfliktu, začínají spolupracovat s pochybnými organizacemi z Běloruska a Ruska.

Prachy pro Olgu Karachovou

V případě Běloruska je to především Olga Karachová, která od března vede kampaň nazvanou „ne znamená ne“.[1] Karachová je známá svými programy praní špinavých peněz z grantů prostřednictvím organizace „Náš dům“. Teprve nyní se rozdělování evropských dotací značně zkomplikovalo a podpora EU na Ukrajině směřuje především do ukrajinských a evropských nevládních organizací, nikoliv do běloruských. Pro iniciativu Karachové to však není problém, protože v Evropě je dost lidí, kteří jsou připraveni věnovat tisíce eur na pomoc běloruským uprchlíkům. A nemluvíme jen o lidech, ale o evropských levičácích a anarchistech, kteří aktivně shromažďují peníze pro přeběhlíky. Podpora „Našeho domu“ ze strany levice dosahuje tak absurdní úrovně, že aktivisté v Berlíně uspořádali ilegální adbustingovou[2] kampaň na podporu „ne znamená ne“ s výzvou, aby lidé přispěli penězi.

A Olga ví, jak ukojit hlad pacifistů – z osobního rozhovoru s německým levičákem, který spolupracuje s „Naším domem“, jsme se dozvěděli, že Karachové se podařilo pomoci desítkám tisíc běloruských dezertérů, kteří od začátku války opustili zemi. Kdo jsou tito lidé, zůstává záhadou, ale není pochyb o tom, že Karachová má na každého dezertéra samostatný rozpočet, do kterého vybírá od evropské levice.

Olga Karachová není jediným případem snahy získat peníze na vlastní projekty pod záminkou války na Ukrajině. Mluvíme o ní, protože je to nejznámější příklad a samotná organizace je již dlouho známá Bělorusům, jenže v evropském prostředí už tolik ne. Pokud tedy přispíváte na podporu některých skupin bránících se ruské invazi, nebuďte líní a kontaktujte své kamarády v regionu, abyste získali více informací o situaci. Jinak vaše úsilí využijí lidé, jejichž cíle jsou velmi vzdálené těm vašim.

„Náš dům“, stejně jako některé další skupiny (například KRAS-MAT), vytváří realitu, v níž podpora dezertérů tady a teď může ovlivnit válku. Nemůže. A pokud to pacifisté nedokázali pochopit za osm měsíců, těžko si představit, že by někdo dokázal změnit jejich názor. Množství politických či sociálních dezertérů je tak zanedbatelné, že je divné o tom vůbec mluvit. Ano, po vyhlášení mobilizace uprchly z Ruska tisíce Rusů, ale i když pomineme fakt, že někteří z těchto uprchlíků ještě včera jezdili po ulicích Moskvy nebo Irkutsku se Z-kami, stále je v Rusku obrovské množství „vlastenců“, kteří raději zemřou na Ukrajině, než aby se vzbouřili proti Kremlu. Protesty v ruských regionech, které začaly v prvním týdnu mobilizace, byly potlačeny a bez podpory v celé zemi jsou místní ohniska odporu odsouzena k neúspěchu.

Mnozí z nás doufali, že ruští obyvatelé povstanou, když ruská vojska začala bombardovat velká ukrajinská města. Nebo když byly zveřejněny hrůzy z Buči. Nebo když mladí lidé v Rusku začali být povoláváni na jatka na Ukrajině. Vzbouřilo se však jen několik málo lidí, matek branců z Dagestánu a Jakutska, zatímco celé Rusko mlčí. Masové dezerce v ruské armádě začnou teprve tehdy, až budou na Ukrajině každý měsíc zabíjeny desítky tisíc vojáků vyslaných Moskvou. Dokud se tak nestane, smrt 100 000, nebo dokonce 200 000 ruských občanů není pro Putina ničím a nestačí k tomu, aby Rusové svrhli cara.

Zbabělost nebo nečinnost?

V četných rozhovorech s evropskými pacifisty na internetu i mimo něj jsme se dlouho snažili pochopit, proč ignorují realitu ve prospěch pohodlné pohádky. Nedávno jsme to konečně pochopili. Mnozí evropští pacifisté svým politickým postojem ospravedlňují vlastní obyčejnou zbabělost. Strach ze zničení pohodlného mírového útočiště v Evropě, vybudovaného mimo jiné na vykořisťování zbytku planety, se nyní stává hlavním důvodem, proč mají Ukrajinci složit zbraně. I sebemenší možnost násilí proti tzv. prvnímu světu automaticky vede k tomu, že jsou levicoví a anarchističtí pacifisté ochotni prodat své vlastní soudruhy za život v mírumilovném regionu. Pacifisté jsou navíc připraveni obětovat desetitisíce Ukrajinců, které by v případě vítězství zničil ruský režim.

Zbabělost v prvních měsících války vedla k naprosté nečinnosti pacifistů. Byla sepsána hlasitá prohlášení a začaly sbírky pro dezertéry, ale ve skutečnosti žádná solidarita nenásledovala. Situace se začala měnit, když na Západě začala růst inflace. Dnes jsou hlasy těch, kteří volají po diplomacii nebo strategické porážce, slyšet ještě hlasitěji, protože válka začala skutečně zasahovat kapsy evropské střední třídy (k níž většina těchto pacifistů patří).

V Evropě samozřejmě existují i ideologičtí pacifisté. Ale ani z jejich středu jsme zatím moc akce neviděli. Tito lidé raději sedí v pohodlí akademických kruhů a diskutují o válce, NATO a imperialismu. I s takovými lidmi jsme se setkali. Nikdy jsme se však nesetkali s pacifisty, kteří by byli ochotni jít na Ukrajinu a postavit se mezi tanky ukrajinských a ruských vojsk nebo agitovat mezi ruským vojskem, aby opustilo okupovaná území. Neviděli jsme jediného západního pacifistu, který by byl ochoten riskovat vlastní svobodu a bezpečnost tím, že by jel do Ruska agitovat vojáky k dezerci nebo k odporu proti mobilizaci.

Mezinárodní solidarita je komplexní záležitost, která vyžaduje nejen značné organizační úsilí, ale také politické vzdělání, aby bylo možné pochopit, co znamená v konkrétní situaci. Někteří evropští anarchisté se naštěstí vydali cestou skutečné mezinárodní solidarity, ať už jde o pomoc uprchlíkům z Ukrajiny a dalších válkou zničených oblastí, nebo o přímou podporu pokrokových sil bojujících proti válce.

Kritizujeme pacifismus, ale zároveň se stavíme proti militarismu – ideologii státu zaměřené na rozvoj vlastní vojenské síly. Především sovětskému militarismu, se kterým jsme museli vyrůstat i po rozpadu samotného SSSR. Právě militarismu, který tuto válku umožnil. A pro nás je v současnosti jediným možným antimilitarismem zničení vojenské síly ruského státu, která hrozí totálním zničením nejen regionů Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu a dalších zemí bývalého impéria, ale celé planety.

Podporujeme naše anarchistické kamarády, kteří se chopili zbraní v boji proti ruskému agresorovi, a také odpor na okupovaných územích proti Putinovu režimu.

Poznámky:
[1] „Ne znamená ne“ je slogan používaný v kampaních proti sexualizovanému násilí v celé Evropě, ale to Karachovou neodradilo od toho, aby tento slogan používala ve svých vlastních proklamacích.
[2] Adbusting je ničení nebo úprava billboardů nebo jiné velké obtěžující reklamy. Často se tak děje v rámci boje proti bezuzdnému konzumerismu.

Zdroj:
https://pramen.io/ru/2022/11/trusost-evropejskogo-patsifizma/

Související odkazy:
Zóna solidarity pomáhá
Medical Self-Defense Network
Solidarity Collectives pomáhají (III)
Zóna solidarity
Rusko: Nucená mobilizace bezdomovců
Ruslan Zinin: „Teď se všichni vrátíme domů!“
„Levičáci“ mimo Ukrajinu jsou zvyklí poslouchat jen lidi z Moskvy
Proč a jak Putin mobilizuje: impérium chce masakr za každou cenu
Čtyři měsíce v antiautoritářské jednotce na Ukrajině
Dva nekrology a jedna výzva
Solidarity Collectives pomáhají (II)
Nepolevujme v solidaritě!
Sbírka na auto
Když umře fašoun
ABC-Galicja pomáhá na Ukrajině
O lidi musí jít především
10 úděsných levičáckých argumentů proti ukrajinskému odporu
„Všude vidíte zkázu“
Anarchisté a válka na Ukrajině
Malatesta o válce a národním sebeurčení
Anarchistické sabotáže v Rusku
Bořič mýtů o východní Evropě
Pátý měsíc v obležení
Maxim Butkevič
Solidarity Collectives
Rusko: Podvratné aktivity II.
Anarchisté a válka na Ukrajině
Sociální situace na Ukrajině
Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie
Bacha na antiimperialismus idiotů!
Chystají se popravy antifašistických „interbrigadistů“?
Ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi je revoluční nutností
Ukrajina znovu volá
Manifest Výboru odporu
Proč chce Finsko do NATO?
ABC Drážďany: pomoc zaslaná na Ukrajinu
Všichni jsme Ukrajinci: antifašistický vzkaz ze stínů CEE
Svoboda, rovnost, sesterství a bratrství nejsou prázdná slova
Nepovyšujme hesla nad životy lidí
Něco málo o naší četě
Na okraj jednoho prohlášení
Anarchisté a válka
Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny

13.11.2022 pramen

Válka