Anarchistická federace

Ukrajina mezi mlýnskými kameny

Anarchisté a anarchistky v regionu, kterým zmítá hrozba války

obr.

Jak se dozvídáme z masmédií téměř každou hodinu, napětí mezi Ruskem, Ukrajinou, USA a dalšími členy NATO sílí. Kapitalistická impéria se přetahují o lidské zdroje a přírodní bohatství. V neposlední řadě se musí pochlubit a zachrastit moderním zbrojním arzenálem, na nějž vytahali peníze z našich kapes. Zbrojní průmysl má vždy lidi ve vysoké politice. Hromadění válečné techniky kolem ukrajinských hranic, ať už se jedná o techniku ruskou nebo NATO, může sloužit i prozaičtějším cílům, třeba upevnění nestabilních mocenských pozic. Ať tak nebo tak, situace může opět přerůst v intenzivní otevřený konflikt, kde vítězí jen kapitál a smrt.

V uplynulých měsících jsme mohli pozorovat ruské jednotky v Kazachstánu a Bělorusku, stvrzující Putinovu roli garanta postsovětských diktatur a ukazující na jeho rostoucí ambice. Balance moci je po mnohých lidových povstáních v rusosféře nejistá. Spojené státy nyní ve východní Evropě také rozmísťují jednotky a stupňují napětí při honbě za soupeřícími kořistnickými ambicemi. Ukrajinský prezident Vladimir Zelenski, který loni zahájil tažení proti Putinovým spojencům v zemi, nedávno požádal Bidena, aby se jeho administrativa mírnila ohledně prohlášení o hrozícím konfliktu. To však neznamená, že hrozba války netrvá, Zelenski se jen stará o byznys, který musí frčet válka neválka.

Vyhlídky ruské invaze nutí anarchisty a anarchistky klást si nepříjemné otázky. Jak máme vzdorovat ruské agresi, aniž bychom hráli do karet USA a dalším mocnostem? Jak máme odporovat ukrajinským kapitalistům a fašistům, aniž bychom přímo či nepřímo potvrdili Putinův příběh na ospravedlnění invaze? Záleží obyčejným lidem na Ukrajině a v okolních zemích víc na životech nebo na svobodě? A co když zde není jediným nebezpečím válka? Jak se vyhnout tomu, aby se naše hnutí redukovalo na stafáž etatistických sil, aniž bychom v době eskalujícího konfliktu skončili jako bezvýznamný element? Jak budeme během války pokračovat v organizování se proti všem formám útlaku bez toho, abychom přijali stejnou logiku jako státotvorci?

Není to poprvé, co situace na Ukrajině klade složité otázky. V roce 2014 během Majdanu, který svrhnul vládu Viktora Janukovyče, si nacionalisté a fašisté vydobyli pevné pozice. Jak jeden svědek konstatoval:

„Ukrajinské levicové a anarchistické hnutí jako takové se ocitlo mezi mlýnskými kameny. Pokud Majdan vyhraje… je už nyní možné předvídat vzestup nových militantně založených ultrapravicových organizací, které budou terorizovat své politické oponenty. Pokud vyhraje Janukovyč, potom zasáhne všechny, kdo nejsou k autoritám loajální, vlna tvrdých represí.“ (Lvov, únor 2014)


V té době popisovali anarchisté vzestup fašistů v rámci Majdanu jako „reakční protiútok v prostoru sociálních hnutí“. „Tohle může být znamení ještě horších zítřků – můžeme si představovat budoucnost soupeřících fašismů, kde se stává možnost boje za skutečné osvobození kompletně neviditelná.“

Od té doby uplynulo osm let. Tragédie na Ukrajině – od roku 2014 přes Ruskem podporované povstání v Doněcku a Luhansku až po dnešek – ukazují katastrofické následky slabosti antiautoritářského hnutí v Rusku, na Ukrajině a v USA.

V tomto kontextu vidíme státní aktéry na obou stranách konfliktu, jak mobilizují diskurzy antifašismu a antiimperialismu k získávání dobrovolníků a k delegitimizaci svých nepřátel. Fašisté a samozvaní antifašisté jakbysmet bojují dlouhá léta na obou stranách rusko-ukrajinského konfliktu a podobně zastánci obou stran označují tu druhou za imperialistickou. V průběhu 21. století bude pravděpodobně víc a víc ozbrojených konfliktů, které se budou snažit verbovat anarchisty, antifašisty a antiimperialisty. Neměli bychom stát lhostejně stranou všech konfrontací, ani se nechat donutit pocitem naléhavosti přivést ke špatným rozhodnutím. Podobně, pokud budeme váhání zaujmout nějakou pozici omlouvat tím, že je situace komplikovaná a na obou stranách jsou špatní lidé, budeme nést díl zodpovědnosti za masakr, který vyplyne.

Finský anarchista Antti Rautiainen, který strávil několik let v Rusku, argumentuje, že nejvyšší prioritou je postavit se proti dobyvačné válce Ruska: „Výsledky prvních třiceti let ,demokracie‘ na Ukrajině jsou jemně řečeno nepřesvědčivé. Ekonomika a média jsou v rukou soupeřících oligarchů, korupce dosahuje rekordních rozměrů, ekonomický rozvoj zaostává za mnoha africkými zeměmi a k tomu všemu je země pro celý svět centrem neonacismu. Tyhle problémy jsou víceméně domácího ražení a nejedná se o důsledek intrik Kremlu. Jenže alternativa je ještě horší.“

Putinova vláda je vlastně KGB bez socialismu. Pro Putinovy poskoky je běžné policejní násilí používané k potlačení disentu spolu s vykonstruovanými konspiračními případy a mučením rutinou. Podle Anttiho „není Putin jenom evropským policajtem, on je policajtem světovým“ – od Sýrie po Myanmar, kdekoliv nějaký diktátor mučí a zabíjí své lidi, tam je Putin, aby ho podpořil. (O ruské represivní mašině pravidelně informujeme – poslední kauzy: Síť, Transparent, Minecraft...)

Antti argumentuje (na rozdíl od ukrajinských anarchistů), že v případě ruské invaze by anarchisté měli podporovat ukrajinskou armádu a že v případě ruské okupace by měli být připraveni spolupracovat přímo s etatistickou organizací odporu, pokud nějaká silná bude existovat.

To vyvolává množství složitých otázek. Jsou anarchisté v pozici poskytnout národní armádě užitečnou pomoc? Pokud ano, měli by tak učinit? Jak by mohli podporovat ukrajinskou armádu, aniž by tím umožnili, aby byla nebezpečnější pro sociální hnutí a menšiny, nemluvě o legitimizaci fašistického pluku Azov? Jednou ze zásad třístranné války je, že nesmíte posilovat jednoho protivníka, abyste porazili druhého. To ilustruje rána osudu, která zasáhla anarchisty na Ukrajině před stoletím, když dali přednost porážce reakcionářské bílé armády, jen aby byli zrazeni a povražděni Trockého rudou armádou.


Pokud se anarchisté rozhodnou spolupracovat s etatistickými skupinami – tak jako v Rojavě a na dalších místech – o to důležitější je formulovat kritiku státní moci a důsledně analyzovat výsledky podobných experimentů.

Nejlepší alternativou militarismu by bylo vybudovat mezinárodní hnutí, které by bylo schopno paralyzovat armády všech národů. Někteří ukrajinští radikálové se celkem pochopitelně cynicky vyjádřili ohledně pravděpodobnosti, že obyčejní Rusové budou bránit Putinovu válečnému tažení. To nám připomíná revoltu v Hongkongu v roce 2019, k níž někteří účastníci přistupovali také podle etnicity. Ve skutečnosti by jedinou věcí, která by mohla zlomit dominanci čínské vlády nad metropolí, byla mocná revoluce v samotné Číně.

Vzhledem k tomu, že Rusko dokázalo prosadit svou agendu na Donbase zčásti kvůli napětí mezi ukrajinskou a ruskou identitou, protiruské nálady budou hrát jen do karet Putinovi. Cokoliv, co se polarizuje proti ruskému lidu, jazyk nebo kultura, usnadní úsilí ruského státu vytvořit malou separatistickou republiku. Podíváme-li se na historii nacionalismu, vidíme, že jakýkoliv odpor proti ruské vojenské agresi, který posiluje moc ukrajinského nacionalismu, pouze vydláždí cestu budoucímu krveprolití.

Běloruští anarchisté se k otevřenému intenzivnímu konfliktu vyjádřili celkem jasně: „Anarchisté nebyli válkám nikdy nakloněni, protože odvádějí pozornost společnosti od skutečných problémů, které nás obklopují na všední bázi. Namísto úsilí o svobodu řeší společnost úspěchy na frontové linii. Mezinárodní solidaritu nahrazuje nacionalismus, který proměňuje bratry, sestry a kamarády v nepřátele na život a na smrt. Na válce není pozitivní vůbec nic. Válka je triumfem misantropické ideologie moci. Dnes, jako kdykoliv předtím, je válka byznysem vládců, až na to, že v ní umírají obyčejní lidé. Ve vlasteneckém tranzu nebo jen pro peníze.“

Globální anarchistické hnutí však zatím není schopné lidem na Ukrajině nabídnout přesvědčivou alternativu k válce. Stejně jako povstání v Kazachstánu bylo potlačeno brutální silou, snad všechna povstání po celém světě od roku 2019 selhala a nedokázala svrhnout nenáviděnou vládu. Žijeme v době propojené globální represe a elementární problémy, které tahle skutečnost způsobuje, musíme teprve vyřešit. Krvavá občanská válka, která drtí Sýrii – zčásti jako následek Putinovy podpory Assadova režimu –, je příkladem, jak by mohlo vypadat mnoho zemí světa, pokud budou revoluce dále selhávat a jejich místo zaplní občanské války. Možná že nedokážeme zabránit nadcházejícím válečným konfliktům, ale je stále na nás, abychom vyřešili, jak uvnitř těchto konfliktů pokračovat v úsilí o revoluční změnu.

Přestřelka mezi impérii může mít katastrofické následky, zároveň je tento konflikt trochu iluzorní. Mocnosti jsou ovládané přímo či nepřímo oligarchy, jejich politika tudíž musí jít na ruku nadnárodnímu kapitálu. Na tuhle skutečnost upozornili ve svém komuniké švédští anarchisté v souvislosti s potlačením povstání v Kazachstánu:

„Ruské bajonety ubránily trůn Putinova vazala Tokajeva. Ale nejen jeho. Jen se podívejte na produkci ropy, jednoho z hlavních odvětví kazachstánské ekonomiky. Západní korporace mají v ropném průmyslu země obrovské kapitálové podíly. Pokud by rebelové zvítězili, mohl by být majetek korporací lidmi vyvlastněn. Ruská intervence a potlačení povstání zajistilo krvavou ,stabilitu‘ pro oligarchický režim stejně jako pro západní kapitalisty parazitující na přírodním bohatství Kazachstánu. Jednou ze západních korporací aktivních v Kazachstánu je Shell. V ropném poli Karachaganak, jednom ze tří největších v zemi, drží 30% podíl. A nejedná se o jediné jmění, které korporace v zemi drží. Není žádným překvapením, že ruský režim vyslal jednotky na pomoc Shellu. Shell je investorem výstavby plynovodu Nord Stream 2 a soustavně lobbuje za zájmy ruského režimu v evropské politice. (…) Teorie a praxe, která sjednocuje odpor proti diktaturám, kapitalismu, imperialistickým válkám a destrukci přírody do jednoho velkého boje, se nazývá anarchismus. Dosažení skutečného osvobození od všech forem útlaku proběhne pod černým praporem anarchie. Nyní může ruský stát rozpoutat další imperialistickou válku. Chceme apelovat na ruské vojáky: jste vysláni, abyste zabíjeli a umírali za zájmy chamtivých a krutých vládců a boháčů. Pokud válka vypukne, odzbrojte důstojníky, dezertujte, zbraně vezměte s sebou a přidejte se k revolučnímu hnutí.“


Zdroj:
Úryvek z
Ukraine: Between Two Fires (CrimethInc.), analýza pokračuje rozsáhlým rozhovorem s ukrajinskými anarchisty.

Související odkazy:
Občanská válka na Ukrajině – její důvody a důsledky
Zdola č. 09/2015: Válku válce!
Existence č. 4/2014: Válka
K výročí Majdanu
O událostech na Ukrajině: Majdan 2013
Válku válce!
Válku válce II.


Verze pro tisk 19.2.2022 Zahraniční sekretariát AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy