Prohlášení běloruského Anarchistického černého kříže k válce na Ukrajině

Již více než tři měsíce probíhá na Ukrajině válka. Anarchistické hnutí během těchto tří měsíců reagovalo na ruskou invazi různými způsoby – někteří začali bezvýhradně podporovat své kamarády na Ukrajině, zatímco jiní nadále opakují příběh o agresi NATO v regionu. Považovali jsme tedy za nutné přijít s naším pohledem na události.

Po rozpadu SSSR mnoho lidí doufalo, že prudké zbídačení velké části obyvatelstva bude do jisté míry kompenzováno občanskými svobodami. V Bělorusku toto období poměrně rychle skončilo nástupem Lukašenka a postupným vytvářením diktatury. V Rusku se naděje na liberalismus ještě dlouho vznášely ve vzduchu, a to navzdory neustálým výzvám k obnovení imperialistického projektu – válka v Čečensku byla jedním z prvních příkladů brutality moskevských „elit“ vůči „periferním“ národům.

Budování běloruské diktatury nebylo možné bez podpory Kremlu. A dělo se tak ještě před Putinovým nástupem k moci. Bezohledná diktatura v Běloruské republice Jelcinovi vůbec nevadila. Rusko se snažilo ovlivňovat nejen Bělorusko, ale i další země bývalého Sovětského svazu prostřednictvím své politiky a ekonomického tlaku. A jestliže například v Kazachstánu projekt podpory Nazarbajeva vyústil v loajalitu vůči Moskvě, volby na Ukrajině v roce 2004 a následné protesty s „oranžovou revolucí“ politický vliv již Putinovy vlády na tuto zemi značně omezily. O deset let později lidové povstání na Majdanu ukázalo, že Ukrajinci nebudou ve své zemi tolerovat autoritářství. Jejich ochota vzdorovat státnímu násilí byla jedním z důvodů jejich dalšího boje proti ruské okupaci.

Lukašenkův režim naopak nadále dostával podporu z Moskvy a rozvíjel diktaturu. Potlačení povstání v roce 2020 je logickým pokračováním státního teroru proti běloruské společnosti. Protesty proti Lukašenkovi se konaly téměř při každých prezidentských volbách a pokaždé se setkaly s brutální reakcí. Bití, mučení a tresty vězení pro odpůrce režimu existovaly již před rokem 2020, a dokonce i před volbami v roce 2010. Právě podpora Ruska umožnila běloruskému režimu pokračovat v existenci a potlačení hnutí z roku 2020 otevřelo dveře invazi na Ukrajinu. Tisíce vězňů a desetitisíce uprchlíků – takový úbytek odhodlaných lidí způsobil slabost hnutí proti invazi v Bělorusku. Kdyby Putin vtrhl na Ukrajinu před rokem 2020, odpor v Bělorusku by z vojenských útoků z území Běloruska učinil nesmírně riskantní projekt.

Putinem deklarované důvody invaze jsou druhotné. Nezáleží na tom, kolikrát zopakuje historku o NATO nebo chemických zbraních na Ukrajině (jakási postmoderní ironie: Bush a Blair mohli tak bezostyšně lhát, proč bychom nemohli my?) Dnešní invaze na Ukrajinu je pokračováním snahy Moskvy potlačit lidové povstání z roku 2014 a vtáhnout zemi do takzvaného „ruského světa“: krajně pravicového projektu zahrnujícího trvalý růst ruského impéria.

V této souvislosti vyvstává otázka: jak mohou anarchisté na tento druh agrese reagovat? Začněme poměrně jednoduchým bodem. Jako anarchisté věříme, že každý má právo bránit osobní svobodu, právě tu svobodu, která navazuje na svobodu druhého člověka. Vidíme potřebu kolektivní obrany proti neustálým zásahům do těchto malých svobod, o které usilujeme neustálým bojem. Pokud stát přijde s puškou, aby nám vzal naše svobody, věříme, že každý má právo vzít pušku a vzbouřit se proti státu, který se nám tyto svobody snaží vzít. Právo vzbouřit se proti despotům je základem pro vznik svobodné společnosti. Nejsme radikální pacifisté obhajující zachování míru jakýmikoliv prostředky. Výzvy k zastavení odporu proti ruské invazi považujeme za prosté nepochopení poměrně zřejmé věci: i když kapitulujeme, násilí ze strany Kremlu neustane. Jsme antimilitaristé, kteří věří, že všechny státy potřebují odzbrojení (včetně odstranění jaderných zbraní), aby byl zachován mír v dlouhodobém horizontu. Kapitulovat a vydat se na milost a nemilost agresorovi však není naše volba.

Situace na Ukrajině je poměrně složitá, ale právo na ochranu před státním násilím zůstává zachováno pro každého. V případě války vidíme, že násilí přichází především ze strany ruského státu. Příklad Mariupolu ukazuje, že Putinova armáda je připravena zničit celá města, aby dosáhla svých cílů znásilňováním, zabíjením a únosy lidí. Ukrajinský stát zůstává státem a překážkou osvobození lidí od moci, ale žádný ukrajinský politik by si nedovolil takovou míru státního násilí, jakou umožňuje Putinův režim. Rádi bychom upozornili, že zvěrstva Kremlu na Ukrajině jsou jen pokračováním jeho politiky potlačování svobod v samotném Rusku. Mučení, vraždy a únosy jsou pro lidi pod Putinovou kontrolou na denním pořádku. Můžeme hovořit o politickém a sociálním pronásledování v celém Rusku i o diktátorských režimech na celé planetě, které Kreml podporuje.

A v odporu proti násilí ruského autoritářství našel ukrajinský lid dočasného spojence v ukrajinském státu, který má v této válce své vlastní cíle. Již nyní vidíme, že ukrajinští politici se pod rouškou této války snaží prosadit vlastní politické projekty na ovládnutí pracujících a boj v tomto směru bude obtížný. Tento boj však bude nemožný, pokud Putin zvítězí a míra násilí ruského impéria se rozšíří po celé Ukrajině.

Dočasné příměří mezi anarchisty a levičáky na jedné straně a ukrajinským státem na straně druhé považujeme v podmínkách moderní evropské války za vynucené a nevyhnutelné. To však neznamená, že zapomínáme na naše revoluční cíle a obhajujeme posílení státu. Účast anarchistů ve vojenských strukturách by se v žádném případě neměla stát formováním nového státního patriotismu. Spojenectví s ukrajinskými orgány bylo a zůstává dočasné, dokud ruský stát bude střílet do všech. V tomto období kolektivního odporu vůči Moskvě se posílení anarchistického hnutí na Ukrajině stává klíčem k jeho přežití v případě, že bude Putin poražen. A toto posílení je možné pouze díky mezinárodní podpoře. Vzestupu ultrapravice lze čelit pouze vzestupem anarchistického revolučního hnutí. Ne toho, které vyzývá k míru všemi prostředky, ale toho, které je připraveno vzít do rukou pušky k sebeobraně.

Ruské vítězství v této válce by bylo naprostou katastrofou nejen pro Ukrajinu, ale pro celou východní Evropu. Ruský svět se bude jako mor dál šířit kontinentem ve snaze vybudovat nové impérium. V takovém prostředí si lze jen těžko představit úspěch nového povstání v Bělorusku, Kazachstánu nebo jiných zemích pod kontrolou Moskvy. My, běloruské anarchistky a anarchisté, kteří jsme se ocitli v exilu, ztratíme vše, co jsme se snažili vybudovat za posledních třicet let. Proto je ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi revoluční nutností, ke které vyzýváme všechny kamarády. V tuto chvíli vidíme jako nejúčinnější protiválečnou aktivitu připojení se k ozbrojeným anarchistickým jednotkám na Ukrajině, co největší podporu protiválečných a anarchistických aktivit v Rusku a Bělorusku a kritiku nacionalistických a imperialistických nálad, které rozdělují lidi žijící v regionu. Pád Putina a porážka ruské armády povede k osvobození nejen Běloruska, ale i desítek dalších národů, které tam byly uvězněny.

Mezitím náš odpor proti „ruskému světu“ pokračuje v podobě podpory našich uvězněných kamarádů. Žel neobdrželi jsme v posledních měsících téměř žádné peněžní dary, zatímco náklady na procesy a cesty do kolonií stále rostou. Proto nyní na platformě firefund rozjíždíme kampaň na získání finančních prostředků. Potřebujeme 25 000 eur na pokrytí našich dluhů a soudních nákladů. Dary můžete zaslat prostřednictvím fundraisingové stránky https://firefund.net/abcbelarus.

ABC Bělorusko
10. června 2022

Zdroj:
https://abc-belarus.org/?p=15112&lang=en

12.6.2022 ABC-Bělorusko

Ze světa Válka