Anarchistická federace

Malatesta o válce a národním sebeurčení

Poučení pro anarchisty uvažující o ukrajinské válce od Wayna Price

Malatesta

Níže sdílíme článek Wayna Price, který se zabývá válkou na Ukrajině prostřednictvím díla Errica Malatesty a který vyšel v posledním čísle časopisu Black Flag Anarchist Review z léta 2022 a byl zveřejněn na stránkách Anarchistické knihovny.


Úvod

Mezi anarchisty v USA i na mezinárodní úrovni probíhá debata o správném přístupu k ukrajinské válce s ruským státem. Někteří (jako například já) vyjadřují solidaritu s ukrajinským lidem proti invazi Ruské federace. („Ukrajinský lid“ je většinou dělnická třída, nižší střední třída, zemědělci a chudí). Jiní podporu Ukrajincům odmítají. Poukazují na to, že Ukrajina má kapitalistickou ekonomiku, má stát, je národem a dostává pomoc od amerického imperialismu a jeho spojenců v NATO (což je všechno pravda).

Obě strany se vyznačují tím, že se odvolávají na italského anarchistu Errica Malatestu (1853–1932), jenž byl mladším přítelem a soudruhem Bakunina a Kropotkina, považovaných za „zakladatele“ anarchismu. „Malatesta, jehož šedesátiletá kariéra je mimo Itálii málo známá, stojí vedle Michaila Bakunina a Petra Kropotkina jako jeden z velkých revolucionářů mezinárodního anarchismu.“ (Pernicone 1993, s. 3)

Od doby, kdy ruská armáda vtrhla na Ukrajinu, jsem se zapojil do mnoha internetových debat s odpůrci podpory ukrajinského lidu (nikoli státu, ale lidu). Některé spory byly vedeny se státními socialisty, kteří jsou v podstatě na straně ruských útočníků. Prakticky žádní anarchisté si však nedělají iluze o Putinově Rusku. (Na rozdíl od většiny liberálů si nedělají iluze ani o shovívavosti amerického imperialismu). Přesto mnozí anarchisté odmítají jakoukoli podporu ukrajinskému lidu a nepovažují ho za o nic lepšího než ruské okupanty. (Můj názor viz Price 2022.)

Několik autorů zveřejnilo odkazy na Malatestův odpor k první světové válce a tvrdí, že to dokazuje, že přední anarchista byl proti „válce“ jako takové. Během první světové války byla většina anarchistů proti oběma stranám, ale menšina podporovala Spojence. K této menšině patřil Kropotkin, nejuznávanější anarchistický myslitel své doby. Malatesta těmto proválečným anarchistům vyvracel jejich názory. (Viz „Anarchisté zapomněli na své zásady“ a „Provládní anarchisté“ v Malatesta 2014).

Napsal: „[Anarchisté] vždy tvrdili, že dělníci všech zemí světa jsou bratry a že nepřítelem, ,cizincem‘, je vykořisťovatel, ať už se narodil u nás nebo ve vzdálené zemi… Vždy jsme si volili naše přátele, naše soudruhy v boji, stejně jako naše nepřátele, na základě idejí, které zastávali, a podle jejich pozice ve společenském boji, ale nikdy na základě jejich rasy nebo národnosti. Vždy jsme bojovali proti patriotismu… a byli jsme hrdí na to, že jsme internacionalisté… A nyní, když by následky nanejvýš kruté nadvlády kapitalismu a státu měly o pravdě našich koncepcí přesvědčit i ty nejzaslepenější…“ (Malatesta 2014; s. 380)

Ale také napsal: „Nejsem ,pacifista‘… Utlačovaní jsou vždy ve stavu legitimní sebeobrany a mají vždy právo zaútočit na utlačovatele… Jsou války, které jsou nutné, svaté války, a to jsou války osvobozovací, jaké jsou obecně ,občanské války‘ – tj. revoluce.“ (tamtéž, s. 379)

Jinými slovy, všechny strany války mezi utlačovateli měly stát proti sobě – jako například první světová válka mezi bloky imperialistických států (Francie, Británie, Rusko a později USA vs. Německo, Rakousko, Turecko). Války utlačovaných proti utlačovatelům však byly válkami osvobozovacími, které je třeba podporovat. Malatesta se neomezoval ani na třídní války, jako byly revoluce otroků, rolníků nebo moderních dělníků. (To je někdy vyjádřeno jako „Žádná válka, ale třídní válka!“) Zahrnoval sem i války utlačovaných národů.

Malatesta o národním osvobození

V roce 1911 se italský stát v konkurenci s tureckým impériem snažil dobýt části severní Afriky. Malatesta odsoudil „kořistnickou a loupežnou válku, kterou italská vláda hodlala vést proti libyjskému lidu“. (tamtéž, s. 353) Neodsoudil však obě strany.

„Pokud by nějakým neštěstím došlo ke střetu mezi jedním a druhým národem, stojíme na straně lidí, kteří brání svou nezávislost… Je to vzpoura Arabů proti italskému tyranovi, která je ušlechtilá a svatá… Doufáme, že italský lid… donutí svou vládu ke stažení z Afriky; pokud ne, doufáme, že se Arabům podaří ji vyhnat.“ (tamtéž; s. 357) Nepodporoval politiku arabských vládců; byl však solidární s arabským lidem a chtěl, aby vyhnal italské imperialisty.

Další příklad: V roce 1900 strávil Malatesta krátký čas na Kubě. Bylo to nedlouho po kubánské válce za nezávislost, která vyhnala španělské kolonizátory. Ve svých rozhovorech (přetištěno v Malatesta 2019; s. 218–237) chválil kubánské anarchisty, kteří se účastnili národního boje; chválil kubánské dělníky, kteří bojovali za svou svobodu; varoval před vytvořením nového státu s jeho kapitalistickými podporovateli; a varoval před americkými imperialisty, kteří zaujmou místo Španělů.

„Dovolte mi, abych poslal pozdrav statečným kubánským dělníkům, bílým i černým, narozeným zde nebo jinde… Dlouho jsem obdivoval obětavost a hrdinství, s nimiž bojovali za svobodu své země…“ (tamtéž, s. 231)

„… myšlenky mých soudruhů o otázce [kubánské] nezávislosti… Anarchisté, kteří jsou nepřáteli všech vlád a hlásí se k právu žít a rozvíjet se v naprosté svobodě pro všechny etnické a sociální skupiny i pro každého jednotlivce, se nutně musí postavit proti jakékoli skutečné vládě a stát na straně jakéhokoli lidu, který bojuje za svou svobodu.“ (tamtéž, s. 233)

„My anarchisté chceme svobodu Kuby, stejně jako ji chceme pro všechny národy: chceme však skutečnou svobodu. A za tu jsme bojovali a budeme bojovat i nadále.“ (tamtéž, s. 234)

Malatesta si byl plně vědom omezenosti kubánské nezávislosti. „Kubáncům se podařilo z vyhnání španělské vlády vytěžit jen velmi málo, protože španělští kapitalisté, kteří je vykořisťují, zde zůstávají… [a] zůstávají podřízeni jiným kapitalistům, Kubáncům [a] Američanům…“ (tamtéž, s. 233) Varoval, že se vytváří nový, kapitalistický stát pod ochranou USA.

I v rámci těchto omezení se domníval, že boj nebyl marný. „Je tu však něco, čeho Kubánci dosáhli, a to je vědomí, že když se jim podařilo násilím vyhnat z Kuby španělskou nadvládu, získají násilím vše, o co usilují.“ (tamtéž, s. 226) To znamená, že poznali možnost revoluce. Boj za úplnou svobodu na Kubě nebyl u konce. „Boj teprve začne a bude nutné v něm pokračovat, neúprosně a bez slitování, proti každé vládě a každému vykořisťovateli.“ (tamtéž, s. 236)

Malatesta měl svůj přístup, metodu organizování (viz Price 2019). Sám sebe nazýval „revolučním anarchistou-socialistou“ a prosazoval, aby se anarchisté účastnili každého lidového hnutí za zlepšení života lidí, ať už je jakkoli omezené. Zároveň prosazoval, aby se revoluční anarchisté, kteří spolu souhlasí, organizovali a prosazovali anarchismus jako program a vizi v rámci širších hnutí. Prosazoval, aby se anarchisté účastnili odborů, odborového organizování a stávek. Byl však proti rozmělnění anarchistického hnutí do hnutí odborového (jak podle něj navrhovali někteří anarchosyndikalisté). Místo toho chtěl, aby anarchistické skupiny působily uvnitř i vně odborů.

Stejně tak chtěl, aby se italští anarchisté podíleli na antimonarchistickém hnutí. Navrhoval spojit se s levicovým křídlem hnutí, které bylo pro lidovou revoluci s cílem svrhnout archaického italského krále. Malatesta byl připraven vytvořit koalici se sociálními demokraty (většinou marxisty), kteří doufali, že krále nahradí volený parlament, v němž by postupně směřovali ke státnímu socialismu. Také s radikálními republikány, kteří chtěli pouze vytvořit parlamentní demokracii. V průběhu lidové revoluce doufal, že ji anarchisté budou schopni dovést dál, než jejich spojenci původně chtěli.

„Tím, že bychom se zúčastnili [antimonarchistického] povstání… a hráli co největší roli, získali bychom si sympatie povstalého lidu a mohli bychom věci posunout co nejdál… Musíme spolupracovat s republikány, demokratickými socialisty a jakoukoli jinou antimonarchistickou stranou, abychom svrhli monarchii; ale musíme tak činit jako anarchisté, v zájmu anarchie, aniž bychom rozpustili naše síly nebo je smísili se silami jiných a aniž bychom se zavázali k něčemu jinému než ke spolupráci na vojenské akci.“ (tamtéž; s. 161–162) Italští anarchisté a syndikalisté se o tento přístup pokusili v boji proti nástupu fašismu.

Malatestovu metodu shrnul mladší revolucionář Eugenio Pellaco: „Kdekoli se nachází lidé, tam musí být anarchisté – připravení propagovat a bojovat…“ (Pernicone 1993, s. 273)

Malatesta vs. Lenin o národním sebeurčení

Malatestovy názory na národní sebeurčení (neboli národně osvobozenecké války) lze zasadit do širšího kontextu. Velká část anarchistů považuje uznání skutečnosti, že národy existují (a že některé jsou utlačovány jinými) za totéž co „nacionalismus“. Národní útlak je však objektivní problém (odepření svobody národa vybrat si vlastní ekonomickou a politickou společnost). „Nacionalismus“ je jedním z programů řešení tohoto problému.

Anarchisté odmítají nacionalistický program. Ten vyzývá ke sjednocení všech tříd v rámci národa pod vedením kapitalistických vládců a k vytvoření státu, zároveň popírá společné zájmy pracujících utlačovaného národa s pracujícími v jiných zemích. Tak to ale nefunguje. I když utlačovaný národ získá politickou nezávislost, bude stále ovládán světovým trhem, který ovládají velké kapitalistické ekonomiky (imperialismus). Politicky ho budou stále ovládat velké státy se svou obrovskou vojenskou mašinerií. Anarchosocialisté věří, že jediným konečným řešením národního útlaku (tj. dosažením národního osvobození) je mezinárodní revoluce světové pracující třídy a všech utlačovaných lidí, která nastolí celosvětovou anarchii. A to není totéž co nacionalismus.

Mnozí anarchisté se z neznalosti domnívají, že „národní sebeurčení“ je leninský koncept. Ve skutečnosti je to jeden ze základních buržoazně demokratických požadavků vznesených ve velkých buržoazně demokratických revolucích ve Velké Británii (1640), USA (1776), Francii (1789) a dalších. Patřila k nim svoboda slova, tisku, shromažďování, náboženství, ale i půda těm, kdo ji využívají, právo nosit zbraň, habeus corpus, volba úředníků, zákaz diskriminace na základě rasy, pohlaví, náboženství, národnosti apod. Kapitalistická třída samozřejmě nikdy konzistentně nedodržovala svůj vlastní demokratický program; realizace těchto požadavků vždy závisela na boji vykořisťovaných a utlačovaných proti vládnoucím třídám.

Leninovou myšlenkou bylo, aby jeho strana dělala víc, než jen bojovala za zlepšení dělnických mezd a pracovních podmínek. Měla by hájit buržoazně demokratická práva všech utlačovaných, bez ohledu na to, jak blízko či daleko mají k dělnickému třídnímu boji. To se týkalo i velkých skupin, jako byli rolníci nebo ženy – a národů utlačovaných carskou říší nebo jinými imperialismy. Obhajoval také podporu menších skupin, jako byli cenzurovaní spisovatelé, odvedení vojáci, náboženské menšiny atd.

Problém Leninova programu nespočíval v tom, že by byl příliš demokratický! Problém byl v tom, že jeho demokratičnost byla pouze instrumentální. Jeho cílem bylo dostat jeho stranu k centralizované státní moci. Lenin byl pro půdu rolníkům, jako krok ke sloučení do velkých státních hospodářství – údajně dobrovolně, ačkoli takto to Stalin ani Mao neprováděli. Podobně, pokud by socialisté v imperialistické zemi podporovali práva pracujících v utlačované zemi, pak by údajně tito pracující nakonec socialistům důvěřovali a byli by ochotni se dobrovolně sloučit – opět ne tak, jak to fungovalo v praxi (jako na Ukrajině).

Lenin doufal, že podporou národního sebeurčení nakonec dospěje ke sloučenému, homogenizovanému a centralizovanému jednomu světovému státu – skutečnému monstru. Anarchisté jsou rovněž internacionalisté, kteří usilují o konec národních států. Jsou však také decentralisty a pluralisty, regionalisty a federalisty. Usilují o svět mnoha kultur, které se vzájemně ovlivňují prostřednictvím federací a sítí, přičemž žádná země neovládá jinou. To je základním východiskem anarchistické podpory národního sebeurčení.

Ukrajina

Jaké světlo vrhají Malatestovy názory na ukrajinskou válku? Jistě by se postavil proti meziimperialistické válce mezi Ruskem a USA a jejich spojenci v NATO (pokud by k ní někdy došlo), stejně jako odsoudil první světovou válku. Jiná věc je válka mezi ruským státem a ukrajinským lidem. Rusko je imperialistický agresor. Ukrajina je slabá, chudá a neimperialistická země.

Jak ukazuje Malatesta, je překroucené tvrdit, že skuteční anarchisté nepodporují utlačovaný lid (národy, země) proti imperiálním utlačovatelům. Je pravda, že ukrajinský lid není anarchistický ani socialistický; akceptuje svůj stát a kapitalismus. Znamená to, že by ho anarchisté měli trestat tím, že ho odmítnou bránit, když ho napadne silný nepřítel, který masakruje obyvatele a demoluje města?

Je pravda, že Ukrajinci berou zbraně z jediného dostupného zdroje, totiž od západních imperialistů. To nic nemění na základní povaze války – ale Ukrajinci by měli být opatrní a nedůvěřovat Spojeným státům. Jejich vláda by je mohla snadno zradit, pokud by jejich vůdci uznali, že to za to stojí. (Kubánci dostali od USA pomoc proti Španělsku, což samo o sobě nebylo bezzásadové. Jejich chybou bylo, že se nepřipravili na odpor proti USA, když válka skončila).

Pokud vím, ukrajinští anarchisté ve skutečnosti následovali Malatestův přístup. Proti invazi se postavila prakticky celá země. V celé zemi probíhá dobrovolnické organizování, a to jak vojenské, tak sociální – navzdory chaosu a destrukci. Ukrajinští anarchisté ze sebe neudělali blázny tím, že by se postavili proti odporu lidu. Naopak se spojili s širším hnutím Ukrajinců. Někteří z nich poskytují nevojenské služby prostřednictvím skupin vzájemné pomoci, například distribuci potravin. Jiní vytvořili vojenskou jednotku složenou z anarchistů a antifašistů. Přestože mají značnou míru autonomie, koordinují svou činnost se silami teritoriální obrany.

Někteří anarchisté v jiných zemích je kritizují za spolupráci se státem. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se jim podařilo vytvořit rozsáhlou anarchistickou milici nebo partyzánskou jednotku. Ale vzhledem k limitům anarchistických uskupení se to prozatím jeví jako rozumná taktika. Po vzoru Malatesty může účast v celonárodním úsilí o odražení ruských okupantů umožnit anarchistům širší vliv na budoucí Ukrajinu.


Odkazy:
* Malatesta, Errico (2019) (Davide Turcato, Ed.) (Paul Sharkey, Trans.). Malatesta v Americe 1899–1900. The Complete Works of Errico Malatesta; sv. IV. Chico CA: AK Press.
* Malatesta, Errico (2014) (Davide Turcato, Ed.) (Paul Sharkey, Trans.). The Method of Freedom; An Errico Malatesta Reader. Oakland CA: AK Press.
* Pernicone, Nunzio (1993). Italian Anarchism, 1864–1892. Princeton NJ: Princeton University Press.
* Price, Wayne (2022). „Defend Ukraine! Revolutionary Opposition to Russian and U.S. Imperialism!“ https://www.anarkismo.net/article/32559
* Price, Wayne (2019): „The Revolutionary Anarchist-Socialism of Errico Malatesta“ https://www.anarkismo.net/article/31632

Zdroj:
https://theanarchistlibrary.org/library/wayne-price-malatesta-on-war-and-national-self-determination.html


Verze pro tisk 2.8.2022 Wayne Price
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy