Anarchistická federace

„Díky za veškerou podporu“ (I.)

První díl rozhovoru z webu ANIKA s anarchistickým aktivistou z Kyjeva

ukr

Na začátku války poslali aktivisté místní anarchistické sítě v Karlsruhe s názvem ANIKA několik otázek anarchistovi z Kyjeva, aby získali informace o situaci na Ukrajině. Otázky položili dva dny předtím, než Ruská federace zahájila svou invazi. Odpovědi dostali až 20. března.


Ahoj, jestli chceš, budeme rádi, když nám řekneš něco o sobě.

Anarchistickým aktivistou jsem od roku 2007, od té doby jsem se zúčastnil desítek pouličních protestů. Byl jsem členem studentského svazu Přímá akce a později Autonomního dělnického svazu, stejně jako některých dalších menších iniciativ. Poněkud skromně jsem se zúčastnil revoluce na Majdanu v roce 2014, protože jsem z ní měl dost protichůdné pocity – byl jsem znechucen tím, že během protestů vzrostla popularita krajně pravicových skupin, ale nadchly mě široce rozšířené požadavky na redukci policejních sil nebo projevy antiautoritářství. Po roce 2014 jsem už byl méně aktivní a nebyl jsem součástí žádného kolektivu, ale stále jsem se snažil podporovat místní iniciativy.

Kde teď jsi a jak přežíváš stávající situaci?

Žiju v Kyjevě. Je to tu relativně příjemné – ve srovnání s jinými místy, samozřejmě. Stále máme plyn, elektřinu, topení a vodu, část veřejné dopravy pořád funguje a v obchodech jsou potraviny. Zákaz vycházení je od osmi večer do sedmi ráno a lidé jsou tu povinni mít u sebe vždy občanský průkaz. Asi polovina z cca čtyř milionů obyvatel Kyjeva opustila město a někteří z těch, co zůstali, raději přespávají v protiatomových krytech.

Kyjev je téměř nedotčený, na město dopadlo jen několik bomb a raket. Ruská armáda se však snaží Kyjev obklíčit, takže některá okolní města a vesnice byly zničeny jejich dělostřelectvem – především Gostomel, Buča a Irpin na severozápadě. Nyní se ruská armáda snaží dostat do města Fastiv nedaleko Kyjeva a přerušit hlavní železniční trať spojující Kyjev se západem země. Rusové se také pokoušejí přiblížit ke Kyjevu z východu a severovýchodu, takže v následujících dnech může dojít k bojům.

Cítím se tu docela privilegovaně. Kyjev je velmi dobře bráněn a téměř všichni vojenští experti po celém světě tvrdí, že je prakticky nemožné, aby ruská armáda město dobyla, protože už utrpěla ohromné ztráty. Ve skutečnosti mám větší strach o lidi v Mariupoli, Charkově, Černihově, Sumě a dalších městech, kde probíhají těžké boje – jsou neustále ostřelováni a bombardováni, někteří z nich nemají topení, elektřinu a vodu. V mnoha okupovaných městech dochází k rabování ze strany ruských vojáků, objevují se zprávy o tom, že ruská policie a tajné služby už zatýkají lidi za proukrajinské postoje.

Tenhle konflikt chápeme jako součást historie posledních let v souvislosti s ekonomickými a geostrategickými zájmy globálního Západu a Ruské federace. Jak posuzuješ vývoj od protestů na Majdanu a anexe Krymu, tedy zhruba od roku 2014?

Na rozdíl od toho, co si mnozí lidé na Západě myslí, Ukrajina nebyla pro západní kapitalistické kruhy příliš zajímavá. Velkou část zdrojů, které Ukrajina má, lze snadno najít jinde. Západní zahraniční investice do ukrajinské ekonomiky byly relativně nízké. Ruský kapitál měl na Ukrajině rozhodně určité zájmy, ale víc než to viděla ruská vláda v Ukrajině cenný geopolitický cíl. Ruské námořnictvo mělo na Krymu vojenskou základnu, což Rusku umožnilo podporovat své války v Gruzii v roce 2008 a v Sýrii od roku 2015. Kromě toho byla Ukrajina vnímána jako jakýsi nárazníkový stát mezi zeměmi NATO a Ruskem. Podpora vstupu do NATO byla na Ukrajině před rokem 2014 poměrně nízká, ale po anexi Krymu a válce v Donbasu stoupla nad 50 % a po invazi ještě víc.

Změnila se od roku 2014 politika ukrajinské vlády?

Stručně řečeno, Petro Porošenko, prezident zvolený v roce 2014, byl konzervativní politik, který učinil několik populistických kroků spolu s pokusy o snížení ruské měkké moci na Ukrajině, jako je vytvoření nové nezávislé ukrajinské pravoslavné církve, podpora ukrajinského jazyka atd. Jeho hospodářská a sociální politika však nikoho neuspokojila a nepřišel s ničím lepším než „Armáda! Jazyk! Víra!“, což byl slogan jeho předvolební kampaně. Takže v roce 2019 byl prezidentem zvolen Volodymyr Zelenskyj. Jeho politika byla liberálnější jak v ekonomice, tak v kultuře, což později vyvolalo u Putina falešný dojem, že Ukrajinci jsou více nakloněni proruské politice. Politika ukrajinské vlády však zůstala víceméně nezávislá a obecně prozápadní, a to zřejmě způsobilo, že to Putin začal řešit vojensky.

Pokud jde o krajní pravici na Ukrajině, ta s odstupem času ztratila většinu svého vlivu. Krajně pravicová strana Svoboda ztratila kromě jednoho křesla v parlamentu všechny mandáty, strana Národní sbor, spojená s nechvalně proslulým plukem Azov, získala jen 2 % hlasů a do parlamentu se nedostala. Před půl rokem přišel o místo i ministr vnitra Arsen Avakov, který krajně pravicové aktivisty využíval k dosažení politických bodů. Existuje možnost, že krajní pravice získá po válce určitou výhodu, protože prostřednictvím jejích aktivit panuje vůči Rusku velká nenávist, která pravděpodobně přetrvá i po válce. Válka je ale do značné míry vnímána jako boj demokracie proti kremelskému diktátorovi, takže šance na autoritářskou vládu na Ukrajině jsou poměrně malé.

Vnímal jsi Ukrajinu jako nárazníkový stát a co si myslíš o protiválečné perspektivě?

Současná jednání mezi Ukrajinou a Ruskem se ubírají směrem k výměně ukrajinských ambicí v NATO za reintegraci okupovaných regionů do Ukrajiny, bezpečnostní záruky a reparace za škody způsobené ruskou armádou. Nedávný průzkum veřejného mínění naznačuje, že tento postoj vyhovuje velké části ukrajinské veřejnosti. Realizace mírové dohody za těchto podmínek však zůstává do značné míry závislá na situaci v Rusku, neboť pouze hrozba vnitřního rozkolu v důsledku ekonomických a vojenských neúspěchů donutí ruskou vládu k takovým ústupkům. Řada levicových představitelů na Ukrajině, stejně jako v Rusku a Bělorusku, doufá, že ruský vojenský neúspěch vyvolá antiautoritářské revoluce v těchto dvou zemích.

Jak je to s Luhanskem a Doněckem?

„Lidové republiky“ doněcká a luhanská jsou vojenské diktatury pod přímou kontrolou Ruska. Veškeré více či méně nezávislé vůdce separatistů zabily v předchozích letech pravděpodobně ruské bezpečnostní služby. Zdá se, že současný vůdce DLR byl vybrán, protože mu chyběla politická samostatnost. Region je sankcemi odříznut od zbytku světa, ekonomicky stagnuje, přežívá převážně z těžby uhlí a přímé ruské finanční pomoci. Těsně před konfliktem vyhlásili představitelé „lidových republik“ povinnou mobilizaci mužského obyvatelstva. Objevily se zprávy o únosech mužů na ulicích a jejich nuceném vstupu do armády, nyní jsou využíváni jako pěchota před postupujícími ruskými jednotkami.

Jaký byl předtím vývoj těchto dvou regionů?

Před rokem 2014 bylo velmi málo zpráv o jakýchkoli separatistických organizacích v oblasti Donbasu, bylo jen několik malých skupin politických aktivistů. Vždycky mi připadalo, že rozdíl mezi východními a západními Ukrajinci byl konstruován politiky, kteří chtěli získat jistou volební výhodu v některých regionech. Přinejmenším se zdálo, že mladší generace na takové rozpory kašle. A po osmi letech života v blízkosti válečné zóny, ale v relativním klidu, lidé v Ukrajinou kontrolovaných částech Donbasu rozhodně nechtěli, aby se válka rozšířila do zbytku regionu a oni žili pod sankcemi v neuznaných republikách. Díky tomu se již objevila videa z proukrajinských shromáždění v ulicích Ruskem okupovaných měst v Donbasu.

Uznání těchto republik bylo pravděpodobně součástí plánu na rozdělení Ukrajiny na několik území – běloruský diktátor Alexandr Lukašenko při svém televizním brífinku omylem ukázal mapu, kde bylo ukrajinské území rozděleno na několik částí, a to na základě předválečných předpokladů o proruských a protiruských náladách na Ukrajině.

Jak to vypadá s ruským vedením války?

Ruská federace napadla Ukrajinu z několika směrů současně. Nyní je jasné, že neočekávala téměř žádný odpor. Naopak předpokládala, že bude schopná obsadit velká města během několika dní a zbytek země v následujících týdnech. Zdá se, že válka byla připravována ve velkém utajení, takže ani mnoho lidí, kteří pro Kreml shromažďovali informace, nevědělo, že se invaze blíží. Tato roztříštěnost informací vedla k naprosto falešnému vnímání Ukrajiny jako země, která by Rusy vítala, nebo by se alespoň příliš bála klást odpor. Naopak Ukrajinci po roce 2014 vždy předpokládali, že hrozba invaze je zcela reálná, a podle toho se připravovali. Spousta lidí absolvovala nějakou formu vojenského nebo zdravotnického výcviku a připravila si uniformy, neprůstřelné vesty a další užitečné vybavení, které si pořídili za vlastní peníze. Po vypuknutí války se takoví lidé okamžitě hlásili do bojů, jiní darovali peníze nebo se sebeorganizovali, aby bojujícím jednotkám poskytli výstroj, kterou si z těchto darů koupili a kterou jim stát nebyl schopen obstarat. Lidé na okupovaných územích začali organizovat akce občanské neposlušnosti a někteří z nich, zejména na severu, jednali jako partyzáni, zapalovali nebo ukořistili ruské tanky a další techniku. Ukrajinská armáda zaujala taktiku aktivní obrany, manévrování a organizování neustálých přepadů, což znamenalo pro ruskou armádu katastrofální ztráty a její invaze se do druhého týdne války téměř zastavila. Žel ruská armáda neustoupila a zahájila systematické ostřelování a letecké bombardování ukrajinských měst, což mělo za následek tisíce civilních obětí.

(pokračování příště)


Zdroj:
https://anika.noblogs.org/2022/03/28/interview-mit-einem-anarchistischen-aktivisten-aus-kiew-interview-with-a-anarchist-activist-from-kivy/

Související odkazy:
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty

Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku

Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj

Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny


Verze pro tisk 6.4.2022 Zahraniční sekretariát AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy