Анархистская федерация

Nepolevujme v solidaritě!

Ohlédnutí za půlrokem trvání putinovské invaze na Ukrajinu

obr.

Ve středu 24. srpna to bylo přesně půl roku, co Ruská federace zahájila invazi s cílem dobýt Ukrajinu a de facto ji vymazat z dějin. Toto půlročí bylo příležitostí ohlédnout se za tím, co se událo, a zároveň se zamyslet nad budoucností a kroky, které před námi ještě stojí.

I.

Potvrdila se správnost postoje předkládaného před začátkem války ukrajinskými a dalšími východoevropskými přáteli, že tváří v tvář válce nelze pod rouškou snadných, leč od reality oddělených hesel hledět stranou a hrát si na neutralitu. Za válku nese výlučnou odpovědnost ruský imperialismus, ztělesněný Vladimirem Putinem a vládnoucí klikou. Neomluvitelná zvěrstva útočícího vojska i stále agresivnější nacionalismus, tmářství, represe a mimo jiného zřejmý záměr zničit Ukrajinu nejen jako stát, ale i coby etnicko-kulturní pojem se všemi důsledky ukazuje, že občas spontánně užívaný pojem „Z-fašismus“ není nadsázka.

Praktické výstupy: Je nadále nutné podporovat ukrajinské anarchisty a anarchistky v odporu vůči invazi, a to ve všech oblastech jejich aktivit – ozbrojeného boje, humanitární pomoci či logistiky. Solidární platformy, jako jsou Solidarity Collectives, se osvědčily jako účinné a vzhledem k podmínkám anarchistického hnutí velice vhodné. Částky, jež se nám a mnohým přátelům podařilo na pomoc lidem na Ukrajině zaslat, byly v prvních měsících poměrně impozantní, ale stávající forma brutální opotřebovávací války si žádá dlouhodobou podporu. Ta bude objektivně náročnější než dosud, a to jak z hlediska praktických aspektů (například sofistikovanosti, a tedy ceny chybějící výbavy), tak našich kolektivních možností. Udržení kontinuity představuje hlavní výzvu. To se týká i snahy zprostředkovávat postoje a pohledy přímo z Ukrajiny a východní Evropy obecně. Je třeba vytrvat.

II.

Protiválečné protesty a sabotáže v Rusku a Bělorusku, jakkoli odvážné a obětavé, nedosáhly ani zdaleka takové četnosti, aby dokázaly válku zastavit či ji zásadně zkomplikovat. Projevily se jak devastující účinky putinovského autoritářství na společnost, tak zvlášť složitá pozice tamějších anarchistů a anarchistek čelících dlouholeté represi a násilí. Vyjadřujeme podporu a hluboký respekt ruským a běloruským přátelům. Stejně tak ovšem musíme konstatovat, že možnost ukončení války skrze protiválečné hnutí zdola je v dohledné době velmi nepravděpodobná. Přesto je na místě předpokládat, že jistá část ruské společnosti není válce nakloněna, nebo do ní v případě potenciálních branců či smluvních vojáků přinejmenším osobně nechce.

Praktické výstupy: Podpora poskytovaná ruským či běloruským anarchistkám a anarchistům ze zahraničí není na běžné poměry malá, leč má zjevné limity. Sbírky, jež jsme sami organizovali, by šlo pokládat za úspěšné za mírových časů, ale vzhledem k rozměru represe vůči našim přátelům od Putinova či Lukašenkova režimu rozhodně nestačí k zásadní změně situace. Přesto je na místě poskytovat další pomoc, jakkoli limitovanou stávajícími možnostmi. Stejně tak se jeví důležité zajímat se a zprostředkovávat informace o situaci ruského a běloruského anarchistického hnutí a možnostech jeho podpory, nemluvě o pokračování v kritice rusofobie. Musíme také hájit právo na azyl pro tamější kamarády, kteří se rozhodnou odejít do exilu, ale netěší se oblibě lidskoprávních organizací, natož států.

III.

Tuzemský postoj k ukrajinským uprchlíkům je převážně přívětivý, ale postupem času ukázal výrazné limity. V některých oblastech je patrná tendence z uprchlíků – a obzvlášť uprchlic – dělat levnou pracovní sílu. V případě ukrajinských Romů se pak projevil přímo systémový rasismus. Na ten sice širší antifašistické hnutí i různé lidskoprávní subjekty poměrně silně reagovaly, nelze ale říci, že by se problém uspokojivě vyřešil. V úhrnu lze očekávat tlak na zapojení uprchlic a uprchlíků do každodenního kapitalismu, kdy mohou leckde čelit intenzivnějšímu vykořisťování.

Praktické výstupy: Rozměr alespoň počáteční solidarity s uprchlíky byl velmi povzbudivý, a to včetně zcela konkrétní pomoci, jako je ubytování či zapojení do kolektivů typu Iniciativy Hlavák. Podobně jako u ostatních bodů představuje výzvu dlouhodobost, respektive potřeba dohlédnout na důstojné podmínky dalšího života těch, kteří musí nebo chtějí zůstat. Dlouhodobým nepřítelem je pak zmíněný rasismus nemalé části společnosti i institucí, jemuž je nutno oponovat, jak to ostatně děláme po dekády – ať už jde o Romy nebo například uprchlíky ze zemí Středního východu.

IV.

České anarchistické hnutí ze sebe během posledního půlroku vydalo mnoho dobrého a řada lidí vypjala síly, aby pomohla. Ač jsme věděli, že to nebude snadné, AF se v mezinárodním měřítku chopila obhajoby nelehkých rozhodnutí našich (nejen) ukrajinských kamarádů, kteří se rozhodli postavit se Z-fašismu se zbraní v ruce. Učinili jsme tak i navzdory opozici v rámci Internacionály anarchistických federací, jež namísto praktické snahy o podporu válkou zasažených přátel převážně kritizuje obecný militarismus bez snahy nahlédnout konkrétní kontext. Na domácí scéně jsou naštěstí takové postoje okrajovou záležitostí.

Praktické výstupy: Je na místě nadále přednášet středo- a východoevropskou pozici k válce zahraničním organizacím, jež situaci vnímají svou perspektivou dlouholeté kritiky NATO, aniž by si uvědomovaly zkušenost našeho regionu s kremelským imperialismem a kolonialismem. Nehledě na to, že o lidi by mělo jít především, navzdory ideologickým proklamacím, stejně jako by se mělo naslouchat kamarádům a kamarádkám v postižených oblastech, navzdory přesvědčení o své vlastní pravdě. Současně se odhalila potřeba budovat solidární a komunikační sítě propojující specificky středovýchodní Evropu, kde ostatně dlouhé roky chybí kolektivy, jež by se organizovaly v rámci Internacionály anarchistických federací. Téma solidární pomoci anarchistům a anarchistkám na Ukrajině, v Rusku a Bělorusku se od začátku invaze stalo jednou z priorit. Neznamená to ale, že by toto téma zcela vytlačilo ostatní.

V.

Částečně vlivem války státy EU – a Česká republika především – čelí inflaci, extrémnímu zdražování základních potřeb a energetické krizi. Zdražování energií ale začalo ještě před válkou a je spíše uměle vyvolané. Mnozí pracující, natož pak lidé zcela vyvržení z kapitalistického systému, se propadají do chudoby. Středově-pravicová vláda není schopna problém účinně řešit a velcí volnotržní hráči se přirozeně soustředí na to, aby zachovali vlastní zisky, nikoli dostupnost životních potřeb. Situace se pravděpodobně zhorší, zvlášť s nástupem podzimu a zimy, potažmo potřeby topit. Vzhledem k absenci levicových sil lze čekat, že se oprávněná nespokojenost společnosti bude kanalizovat do zcestných forem, jako je přilnutí k oligarchicko-orbánovským (ANO), nacionalistickým (SPD) a dalším takzvaně protestním politickým stranám, jež jsou nám objektivně nepřátelské.

Praktické výstupy: Vzhledem k nevalné kondici anarchistického hnutí v Česku máme na uvedené procesy prakticky zanedbatelný vliv. Je nicméně nutné se zapojit do toho, co je nám vlastní, tedy sociálního boje za práva a důstojný život neprivilegovaných lidí včetně nás samotných – ať již skrze vlastní aktivitu či účast na širších platformách mimo politické strany a autoritáře. Současně potřebujeme sebe navzájem podporovat skrze přirozené, neformální solidární sítě. Stejně tak si zaslouží plnou podporu solidární přímé akce, jako je dlouholetá a na české poměry masivní i stabilní síť Food not Bombs. Ta se během krizových fází covidové pandemie musela vyrovnat s někde i mnohonásobnými počty strávníků a strávnic a nelze vyloučit, že se situace bude v nějaké formě opakovat. Specifickým úkolem je pak dlouhodobý střet s fosilním kapitalismem a účast na hnutí za klimatickou spravedlnost, kdy vzhledem k plynové nejistotě posiluje obhajoba uhlí. My budeme naopak tlačit na energetickou decentralizaci a podporu obnovitelných zdrojů.



Související odkazy:
Sbírka na auto
Když umře fašoun
ABC-Galicja pomáhá na Ukrajině
O lidi musí jít především
10 úděsných levičáckých argumentů proti ukrajinskému odporu
„Všude vidíte zkázu“

Anarchisté a válka na Ukrajině
Malatesta o válce a národním sebeurčení
Anarchistické sabotáže v Rusku
Bořič mýtů o východní Evropě
Pátý měsíc v obležení
Maxim Butkevič
Solidarity Collectives

Rusko: Podvratné aktivity II.
Anarchisté a válka na Ukrajině
Sociální situace na Ukrajině

Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie
Bacha na antiimperialismus idiotů!
Chystají se popravy antifašistických „interbrigadistů“?
Ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi je revoluční nutností

Ukrajina znovu volá
Manifest Výboru odporu
Proč chce Finsko do NATO?

ABC Drážďany: pomoc zaslaná na Ukrajinu
Všichni jsme Ukrajinci: antifašistický vzkaz ze stínů CEE
Svoboda, rovnost, sesterství a bratrství nejsou prázdná slova

Nepovyšujme hesla nad životy lidí
Něco málo o naší četě

Na okraj jednoho prohlášení
Anarchisté a válka

Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny


Версия для печати 8.9.2022 -vc-

Что пишут на других сайтах

Ссылки