Anarchistické sabotáže v Rusku

Rozhovor s ruskou Anarchokomunistickou bojovou organizací (BOAK) v pořadu Final Straw Radio z poloviny července

Mohli byste se na začátek stručně představit?

Považujeme se za revolucionáře a bojovníky proti Putinovu autoritářskému režimu i všem ostatním utlačovatelům ve východní Evropě. Bojujeme za horizontální, samosprávnou společnost založenou na solidaritě, svobodě, rovnosti a radikální ekologii. Věříme, že revoluční organizace je nezbytným nástrojem k dosažení tohoto cíle, a jsme dlouholetými účastníky anarchistických hnutí. Jsme členy Anarchokomunistické bojové organizace a kolektivu informačních kanálů „Anarchistický bojovník“.

Co je Anarchokomunistická bojová organizace? Čím se zabývá, kdo se jí účastní a jaké jsou její krátkodobé a dlouhodobé cíle?

BOAK (Anarchokomunistická bojová organizace) je skupina anarchistů a anarchistek, kteří zastávají přímou akci a partyzánské metody boje jako nejvhodnější, i když ne jediný, způsob dosažení sociálně revolučních cílů, zejména proti jednoznačně autoritářským státům, jako jsou dnešní Rusko nebo Bělorusko.

Partyzánský boj stejně jako jakýkoli jiný druh revoluční činnosti (včetně té „nejmírumilovnější“ a legální) by měl být veden organizovaně, disciplinovaně a radikálně. Anarchisté potřebují politickou organizaci angažovaných revolucionářů s bojovým potenciálem. Totéž platí pro širší opoziční hnutí v Rusku a Bělorusku. Během naší činnosti se snažíme tuto vizi realizovat.

Můžeme hovořit o našich krátkodobých a dlouhodobých cílech. Jako krátkodobé cíle můžeme jmenovat další rozvoj naší organizace, rozvoj komunikace s dalšími organizacemi a skupinami, abychom se stali dostatečně silnými a mohli něco změnit ve střednědobém cíli – podnícení sociální anarchistické revoluce v Rusku. A naším dlouhodobým cílem pak je dokončení této revoluce a vybudování nové, svobodné a spravedlivé společnosti podle našich ideálů.

Jak jste se dostali k anarchistické politice v místě, kde je stále více kriminalizována a levicové hnutí se zdá být takřka vymazané? A jak reagujete na západní „antiimperialisty“, kteří propagují ruský stát jako hráz proti imperialismu?

K anarchistickému hnutí jsme se přidali před několika generacemi. Ještě před současnou tvrdou vlnou represí, která vrcholí od konce roku 2017 do dneška. Různí členové našeho kolektivu se k anarchistickým myšlenkám dostali různými cestami. Ale v určitém okamžiku nás spojila naše bojovnost a od té doby jsme pokračovali v analýze a praxi kolektivně.

I když našemu hnutí hrozí kriminalizace nebo vymýcení, stále může přitahovat nové generace revolucionářů, kteří se k němu připojí. Jasným příkladem je případ Kansk na Sibiři, kde tajné služby stíhaly mladé kluky, kteří se začali zajímat o militantní anarchismus. Věříme, že po celé zemi je spousta našich potenciálních kamarádů, protože anarchismus má auru hnutí důsledných a odhodlaných bojovníků proti vládnoucímu režimu.

Věříme, že všichni lidé s antiimperialistickými názory musí pochopit, že na světě existuje více než jeden imperialista. A putinovské Rusko je rozhodně imperialistickou silou, která představuje pro národy regionu ještě bezprostřednější hrozbu než třeba americký imperialismus (podívejte se na Kazachstán letos v lednu nebo na Ukrajinu nyní).

Můžete pohovořit víc o tom, jaká je vaše vize sociální revoluce a jak by se do ní mohla zapojit ostatní opoziční hnutí, která se neidentifikují jako anarchistická? Organizovat se v represivním režimu, který kriminalizuje svobodný projev a shromažďování, se zdá být obtížné.

Velmi obecně řečeno, revoluce je proces zásadní politické změny, která se uskutečňuje za účasti širokých společenských vrstev a probíhá mimo stávající právní postupy. Sociální revoluce navíc znamená výrazné společenské změny. Nemůže jít o pouhou výměnu vládnoucích osob, i když jakékoli svržení vládnoucích klik v Rusku a Bělorusku prozatím slibuje výrazné změny v našich společnostech.

Samozřejmě bychom byli raději, kdyby tyto změny měly libertariánskou trajektorii. K tomu je nezbytně nutná silná revoluční organizace. Svržení autoritářských režimů v našich zemích přitom bude rozhodně úkolem širokého lidového hnutí, nikoliv jedné politické strany či organizace. Uvnitř tohoto hnutí dochází podle očekávání k tvrdé konkurenci mezi různými politickými skupinami a jejich projekty. Pokud to anarchisté myslí s libertinskou revolucí vážně, musí se na zapojení do tohoto boje připravit.

Věříme, že alespoň zpočátku dojde ke koordinaci velmi odlišných politických iniciativ, které spojuje společný cíl. A v procesu dosahování tohoto cíle se projeví klady a zápory různých ideologií a jejich přístupů. A my doufáme, že právě anarchistická ideologie bude tou, která bude na problémy reagovat lépe než ostatní a dá lidem možnost vybudovat novou společnost bez nemocí té staré.

Zdá se, že v Rusku dochází k rozmachu anarchistické teorie a politiky, nebo spíše k nárůstu taktiky a protistátního organizování bez spojitosti s anarchismem?

Nebylo by skutečně správné mluvit o nějakém vzestupu anarchistické teorie v Rusku. Ve skutečnosti je v krizi a intenzivně se vyhlíží světlo na konci tunelu. Nicméně taková situace spolu s dramatickými historickými událostmi, kterých jsme svědky, může přinést nové pohledy a chápání toho, jak prosazovat anarchistické myšlenky a praxi. Možná, že libertinská myšlenka konfederace může získat určité opodstatnění, protože krvavá hrůza, kterou nyní zažíváme, je přímým důsledkem utlačovatelských a nespravedlivých společenských modelů Impéria a Národního státu.

Vznikli jste s únorovou eskalací války na Ukrajině, nebo skupina existovala už předtím?

Skupina existuje už roky, stejně jako stránka a kanály „Anarchistického bojovníka“. Rozhodli jsme se, že okamžik pravdy, kterým je tato válka o náš region, je ten správný čas veřejně oznámit existenci organizace a její jméno.

Vzhledem ke způsobu, jakým zde v USA funguje korporátní zpravodajský cyklus, už zprávy o ruské válce na Ukrajině nepřitahují tolik pozornosti. V jaké fázi se konflikt nachází právě teď?

Je zřejmé, že válka je ve velmi horkém, možná klíčovém bodě. Na Donbasu už několik týdnů zuří velká bitva, která se zdá být ve své vrcholné fázi. I když korporátní média na Západě začala na tuto válku „zapomínat“, není o nic méně intenzivní než v prvních měsících a o nic méně rozhodující pro náš region.

Existuje v oblastech kontrolovaných Ruskou federací protiválečné hnutí? Slyšeli jsme o cenzuře v médiích, kriminalizaci za označení „válka“, brutálním zatýkání protestujících ve městech jako Moskva a Petrohrad. Pokračuje to stále, nebo byl veřejný protest odražen násilím?

Ano, represe dosahují vysoké úrovně. Cenzura, zatýkání, mučení a tresty odnětí svobody jsou na denním pořádku. Hlasitější a masovější protesty v prvních dnech války v Rusku vláda většinou potlačila. Dochází však k individuálním akcím jiného druhu, často odvážných umělců nebo aktivistů. Ty stále probíhají víceméně pravidelně.

Důležitější se zdá být to, že se brzy po začátku války objevil jiný proud odporu – spontánní a decentralizované sabotážní akce proti různým vládním institucím, především proti vojenským odvodním střediskům. Již se z toho stal fenomén a doufáme, že brzy nabude organizovanějších, masovějších a radikálnějších forem.

Jak víte, i my jsme se snažíme přispět k této části boje.

Předpokládejme, že naši posluchači nezaznamenali zprávy o akcích proti represivním režimům v Bělorusku a Rusku. Můžete říci o některých akcích jednotlivých umělců a aktivistů, které vás inspirují? A co akce proti náborovým střediskům? Jak vypadají, kolik jich proběhlo a jak na ně obyvatelé reagují?

Přímé akce proti utlačovatelskému režimu mají v našich zemích velmi dlouhou historii.

Počínaje NRA (Nová revoluční alternativa), která v roce 1999 zničila hlavní budovu FSB spolu s několika vojenskými náborovými středisky. Později tu byl „Černý blok“, který několik let organizoval anarchistickou guerillovou skupinu a nikdy nebyl dopaden. Michail Žlobickij, který zaútočil na budovu FSB v Archangelsku, zaplatil životem. Nebo čtveřice anarchistů, kteří se v roce 2020 vrátili do Běloruska, aby bojovali proti Lukašenkovu útlaku, odsouzená v kauze „Anarchistických partyzánů“. A tak dále a tak dále. Jasně vidíme, že odpor tu byl vždycky.

Ale nyní, když je tyranská povaha Putinova režimu zřejmá každému, se stala přímá akce metodou velmi širokého okruhu lidí. V posledních měsících došlo po celém Rusku k 18 vypálením vojenských náborových středisek. Ne všechna byla zrovna úspěšná – někdy byl požár příliš malý. Ale v několika případech – například v Mordovii – byly zničeny dokumenty mladých lidí, kteří by museli jít do armády. V Nižněvartovsku, Luhovicích, Omsku shořely některé místnosti vojenských středisek.

Jak jsme již zmínili, přímá akce se stala metodou neaktivistů. Zpočátku to vedlo k několika zatčením, ale učí se velmi rychle, takže nyní při posledních akcích nedošlo k téměř žádnému zatčení. Reakce lidí jsou různé, někteří například podléhají vojenské propagandě. Hodně z nich ale chápe, že tato válka povede ke smrti mnoha lidí včetně jejich synů a manželů, kteří by byli posláni na Ukrajinu zemřít v Putinově válce.

Kromě zapalování náborových center probíhají i další akce. Došlo třeba k několika případům vykolejení vlaků nebo útokům na elektrická zařízení železnic a věže mobilních telefonů v příhraničních oblastech.

Jak podporujete jiné skupiny nebo jednotlivce, s jejichž akcemi jste spřízněni?

Podporujeme všechny lidi dobré vůle, kteří se účastní současného ostrého konfliktu na straně boje za svobodu. Všechny, kteří se staví proti Putinovu a Lukašenkovu režimu, zejména ty, kteří tak činí uvnitř těchto zemí. Podporujeme také všechny anarchistické a další antiautoritářské revolucionáře bojující za svobodu a spravedlnost po celém světě.

Co se týče konkrétních kroků, využíváme naše infokanály jak ke sdílení dovedností, užitečných pro přímé akce, tak k šíření informací o různých skupinách, které nám posílají zprávy a komuniké o svých akcích. Po vypuknutí války jsme také začali vybírat dary na podporu různých revolucionářů a skupin, které potřebují finance na své aktivity. Na základě důvěry jsme na vyžádání již poslali první malá „stipendia“.

Mohli byste o těchto informačních kanálech říci více? Jednotlivci dostávají pokuty a další postihy za účast v údajně soukromých chatech na Telegramu v souvislosti s protesty, přímými akcemi a solidaritou. Jelikož víme, že Telegram není bezpečnou platformou, jak se vyhnout dohledu ze strany ruského a běloruského státu? Jak jste řešili potřebu bezpečnostní kultury a zároveň propagovali kulturu odporu?

Naši propagandistickou činnost jsme zahájili stránkou bo-ak.org. Ale chápeme, že lidé dnes k získávání informací častěji používají sociální sítě, takže abychom oslovili větší publikum, založili jsme také několik sociálních účtů – na vk.com (ruská sociální síť), telegramu, twitteru, youtube atd.

Některé naše kanály byly zakázány a jiné neměly velký úspěch (a také jsme byli nuceni přesunout naše webové stránky na darknet), takže nyní píšeme na těchto platformách:
* boakor7dmr63zguccltp6nki56ou4oppirhyllfck7yd3sifywinhkyd.onion/ – naše hlavní stránka. Najdete tam většinou teoretické články, vedle našich nejdůležitějších zpráv a sdělení o našich akcích.
* http://boakmirror.noblogs.org/ – je zrcadlem stránek, které nejsou na dark webu.
* https://t.me/BO_AK_reborn – je náš hlavní kanál v Telegramu. Zveřejňujeme zde užitečné rady, jak organizovat přímé akce, naše ideologické články, zprávy o odporu a komuniké o našich akcích.
* https://vk.com/bo_ak a https://vk.com/zloyancom – naše kanály na vk.com.

O bezpečnosti: Vk je nejméně bezpečná platforma ze všech. Je to škoda, protože ji stále používá hodně lidí, takže abychom o ně nepřišli, zveřejňujeme tam naše hlavní zprávy. Kontakty ale nenavazujeme a všem důrazně doporučujeme od komunikace na vk upustit a přejít alespoň na Telegram. Ten samozřejmě také není absolutně bezpečný. Takže naše metoda je používat burner phones (a nejlépe anonymně používat virtuální čísla koupená za kryptoměny). Také doporučujeme používat Telegram pouze přes TOR nebo VPN. Nikdy nikomu na internetu nevěřte, nikdy nikomu o sobě nedávejte informace, které nechcete, aby se dostaly do rukou policie. A tento přístup doporučujeme našim čtenářům vždy, když můžeme.

Také pro důležité dialogy používáme a ostatním navrhujeme používat e-mail s pgp šifrováním. Věříme, že je bezpečnější než Telegram – přinejmenším se musíte starat jen o osobu na druhém konci konverzace, a ne o kanál, který ji přenáší.

Jeden náš dřívější host z Ruska se zmínil, že mnoho Rusů se vyhýbá odvodům do armády, a tak jsou často využíváni vojáci ze sousedních, středoasijských zemí závislých na ruském obchodu a zboží. Kdo obecně bojuje na Ukrajině v ruské armádě?

V ruských okupačních silách můžeme zhruba rozlišit dvě skupiny. První jsou skuteční „psi války“, bojovníci Wagnera, různé elitní jednotky a smluvní vojáci, pro které je válka životním stylem. Ti jsou do značné míry indoktrinováni šovinistickou reakční ideologií režimu. Druhou skupinou jsou vojáci, kteří ještě podepsali smlouvu dobrovolně, ale byli naverbováni v chudých, ekonomicky zaostalých regionech, kde je vojenská služba jednou z mála možností sociálního vzestupu. I tito lidé jsou obětí imperialistických ambicí Putinovy kliky. Není náhodou, že tito chlapci často pocházejí z ruských „vnitřních kolonií“ nebo takzvaných národních republik, nerozvinutých a okradených centrem, z míst, jako je Burjatsko, Dagestán a další.

O cizincích ze střední Asie v ruské armádě slyšíme poprvé a zní to nepravděpodobně. Neměli bychom si je plést s vojáky z národnostních regionů Ruské federace. Před časem se také objevila zpráva, že Rusko verbuje vojáky v Sýrii, ale neviděli jsme pro to žádný důkaz.

Jak dopadají sankce na běžné lidi? Můžete se vyjádřit ke vztahu mezi státní rétorikou o ruské kapitalistické soběstačnosti a realitou klimatických změn (sucha ovlivňující produkci potravin atd.)?

Dopady sankcí nezasahují běžné lidi rychle. Zpočátku to může vypadat, že je vše v pořádku. Ale pak jdete do obchodu a vidíte, že některé výrobky, které potřebujete (a ne nějaké luxusní věci), stojí trojnásobek toho, co předtím, a jiné věci si nemůžete koupit vůbec.

Je vidět, že lidé v Rusku začínají trpět sankcemi, ale zatím je ve vzduchu spíše vztek, lidé se ptají: „Proč je všechno tak drahé?“ Většina z nich si stále myslí, že se to může nějak vrátit do normálu (i když nemají představu, jak přesně). Takže vláda zatím nepociťuje odpor.

Ale situace se mění každým dnem.

Pokud jde o otázku, zda by se Rusko mohlo stát soběstačným, zní naše odpověď: „Za panujícího režimu v žádném případě.“ Nemohlo by se jím stát bez sankcí, s tak vysokými cenami ropy a přebytkem peněz – takže šance, že se mu to podaří nyní, je nulová. Možná by se ruská společnost mohla stát soběstačnější, kdyby se zapojila do participativních ekonomických přístupů zdola.

Při současném systému může Rusko pokrýt část svých potřeb v oblasti potravin nebo oblečení. Ale něco složitějšího – elektroniku, auta, stroje – asi ne. Mohlo by se je pokusit nakoupit z Číny nebo prostřednictvím jiných zemí (tzv. šedý dovoz). Rusko je však velmi rozlehlé a potřebuje mnoho různých věcí. Nemyslíme si, že by šedý dovoz mohl pokrýt vše. A samozřejmě i zde je podstatný čas – sklady už nejsou plné a Rusko nemá roky na budování obchodních řetězců.

Takže se domníváme, že velmi brzy lidé v Rusku opět pocítí nedostatek, a to ještě silnější než dobách Sovětského svazu.

Jak rostoucí množství důkazů o státních represích posouvá lidi od proválečného nebo neutrálního k protiválečnému postoji? Nebo se tak neděje? Pokud ano, vyvíjí se státní propaganda v reakci na tyto posuny, nebo jen spoléhá na strach k udržení kontroly?

Zdá se nám, že v Rusku nedochází k velkému posunu v propagandě. I po objasnění událostí v Buče na Ukrajině Rusko zaujalo postoj, že „to všechno jsou lži, naši vojáci jsou svatí“. A spousta lidí tomu naneštěstí raději věří. Protože pokud tomu nevěříte, pak je třeba něco dělat, protože „váš“ stát je čiré zlo. A je velmi děsivé něco dělat v časech, jako jsou tyto.

Je to mrzuté, ale samotné důkazy o státních represích zatím nedokázaly posunout masy v Rusku k protiválečnému postoji. Navíc když propagandistická mašinerie tak usilovně pracuje na tom, aby říkala, že „všechno je lež“.

Ale funguje to společně s dalšími fakty – a to že kvalita vašeho života je horší než předtím, že váš syn se vrátil z války mrtvý (nebo ještě hůř – vůbec se nevrátil domů a úřady se tváří, že nic nevědí, a chtějí jen, abyste odešli). A to všechno dohromady může skutečně změnit postoje lidí.

Myslím, že v USA i jinde existují předpoklady, že pokud Putin odejde z funkce nebo bude odstraněn (jak v jednu chvíli hrozil Joe Biden), Rusko se může připojit ke šťastnému zvěřinci liberálních kapitalistických republik. Můžete promluvit o tom, co by mohla znamenat „výměna silného muže“, pokud by nedošlo k sociální revoluci v Rusku nebo Bělorusku?

Ke „změně silného muže“ v Rusku může dojít ve velmi odlišných souvislostech. V nejhorším případě půjde jen o vnitřní výměnu osob u moci v rámci vládnoucí kliky a systém se téměř nezmění (což by zase mohlo vyvolat další povstání). Jinou možností je svržení vládnoucí elity nebo alespoň změna jejího kurzu tím či oním způsobem. V postsovětském období jsme na případu prezidenta Jelcina viděli, že liberální ekonomickou politiku lze snadno kombinovat s dosti autokratickými politickými kroky. Nový „liberálnější“ vůdce, ať už ze současného establishmentu, nebo z opozice, by tedy sotva zaručil skutečný sociálně-politický posun.

Skutečné změny nevyžadují „změnu silného muže“, ale osvobození od všech takových. Zavedení praxe samosprávy. Nelze však vyloučit ani určité „přechodné období“, kdy změna vlády může způsobit celkové oslabení státu a dát prostor dalším společenským změnám. Libertinští revolucionáři musí být v této chvíli připraveni zaujmout co nejširší sociální základnu.

V každém případě není pro Rusko v „západním světě“ místo už jen proto, že globální elity a podmínky globálního trhu neumožňují žádné masové blaho mimo zónu globální metropole. Ruská společnost tak nevyhnutelně stojí před výzvou najít cesty ke své prosperitě mimo falešné recepty navrhované „šťastným zvěřincem liberálních kapitalistických republik“.

Co se týče Běloruska – jeho současný politický systém se zdá být ještě závislejší na jedné jediné osobě než ten ruský. Pokud by Lukašenko zemi opustil, Bělorusko by zažilo buď pokus o úplné pohlcení ruskými imperialisty, nebo cestu intenzivních změn po nepředvídatelné trajektorii.

V poslední dekádě jsme v USA svědky dezinformací polarizujících rodiny a komunity. Jste svědky podobných efektů kolem rozdílu mezi „speciální operací na odstranění nacistů a osvobození našich malých bratrů na Ukrajině“ versus „imperialistickou invazí s cílem znovu scelit ztracenou říši“? Existují strategie, jak se vypořádat s účinkem státní propagandy na mezilidské úrovni (aby se disonance nestala toxickou a nepřekonatelnou)? Také je pákou státní moci udržovat mezilidské konflikty zapojením státních služeb jako v sovětských dobách?

Ano, v Rusku a sousedních zemích je to jak v rodinách, tak přátelských kruzích obdobné. Možná lze říci, že starší generace jsou někdy ochotnější plnit agendu režimu (samozřejmě s nesčetnými výjimkami). Domníváme se, že by se tomu mělo čelit na mezilidské úrovni – všichni konzumenti státní propagandy by měli na vlastní oči vidět, že lidé, kteří ji odmítají, jsou jejich blízcí, a ne nějaké zlé portréty z televize. Pokud budete svůj postoj hájit klidně, s dobrými argumenty, přátelským přístupem a nakonec s láskou, máte velkou šanci, že budete vyslyšeni.

Jak mohou posluchači mimo Rusko, Bělorusko a Ukrajinu jednat a komunikovat v solidaritě s hnutími odporu proti Lukašenkovi, Putinovi a válce na Ukrajině? Jak můžeme podpořit ty, kteří podnikají přímé akce, a ty, kteří byli kriminalizováni? A jak můžeme zůstat informovaní?

Přímé akce proti autoritářským režimům ve východní Evropě lze podnikat po celém světě. Velmi nás inspirují okupace, které provádějí západní kamarádi v domech ruských oligarchů. Všechny jejich obchodní zájmy, majetky a západní partneři jsou v tomto kontextu legitimní cíle. Veškeré veřejné symbolické akce solidarity jsou rovněž velmi vítány. Jakýkoli projev je důležitý, inspirativní a neocenitelný.

V neposlední řadě jde o tok informací. Žádáme kamarády a kamarádky, aby naše slova šířili ve svém okolí. Je třeba zejména bojovat proti kremelským kecům o „antifašistickém boji proti ukrajinským nacistům a NATO“. Také dárcovské kampaně a sbírky materiální pomoci pro libertinské struktury ve východní Evropě jsou opravdu důležitým základem pro udržitelnost našeho boje.

Doporučili bychom některé informační zdroje, které mají více či méně pravidelnou aktualizaci v angličtině: avtonom.org pro Rusko; Resistance Committee pro Ukrajinu a Pramen pro Bělorusko. My coby Anarchokomunistická bojová organizace se také snažíme překládat klíčové zprávy a texty do angličtiny.

Zdroj:
https://thefinalstrawradio.noblogs.org/post/2022/07/17/ongoing-sabotage-and-resistance-to-war-in-russia-and-ukraine/#BOAK

Související odkazy:
Bořič mýtů o východní Evropě
Pátý měsíc v obležení
Maxim Butkevič
Solidarity Collectives
Rusko: Podvratné aktivity II.
Anarchisté a válka na Ukrajině
Sociální situace na Ukrajině
Válka na Ukrajině: Deset lekcí ze Sýrie
Bacha na antiimperialismus idiotů!
Chystají se popravy antifašistických „interbrigadistů“?
Ozbrojený odpor anarchistů proti Putinovi je revoluční nutností
Ukrajina znovu volá
Manifest Výboru odporu
Proč chce Finsko do NATO?
ABC Drážďany: pomoc zaslaná na Ukrajinu
Všichni jsme Ukrajinci: antifašistický vzkaz ze stínů CEE
Svoboda, rovnost, sesterství a bratrství nejsou prázdná slova
Nepovyšujme hesla nad životy lidí
Něco málo o naší četě
Na okraj jednoho prohlášení
Anarchisté a válka
Za pracující třídu… na straně Ukrajiny
Pramen: My a válka
Represe v Rusku a Bělorusku
„Díky za veškerou podporu“ (II.)
„Díky za veškerou podporu“ (I.)
Stojíme na straně demokratické společnosti!
Ukrajina: pracovní práva v době války
Z deníku extremisty
Rozhovor: Operace Solidarita na Ukrajině
„Skoro celou dobu sedíme doma, aby nám na ulici nedali povolávací rozkaz.“
Postoje k válce
A3: Nacionalismus je bratr války
Pět jmen
Shánějí se dobrovolníci na pomoc uprchlíkům v Polsku
Igor Volochov
Kyjev: Výbor pro odboj
Po boji nezůstane žádná země
Pohled z Ukrajiny a Ruska (II.)
Nebudu zabíjet své bratry!
Zima končí, přichází jaro: ruské protesty proti Putinovi a válce
Putin neprojde, Kyjev žije: co děláme na podporu Ukrajiny
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny