Závěrečná řeč Igora Oliněviče při soudním jednání

Dne 13. prosince 2021 promluvil anarchista Igor Oliněvič před soudem projednávajícím kauzu „anarchopartyzánů“. Připomeňme, že Igor byl zatčen v noci z 28. na 29. října 2020 na bělorusko-ukrajinských hranicích. Obvinili ho (spolu s Dmitrijem Dubovským, Dmitrijem Rezanovičem a Sergejem Romanovem) z terorismu a Igor byl odsouzen ke 20 letům vězení. Zde jsou slova, která pronesl na závěr procesu:

Média nás překřtila na Oliněvičovu skupinu, nebo dokonce Oliněvičovu bandu, ale tato nálepka neodpovídá skutečnosti. Jmenujeme se Černý prapor na počest stejnojmenné anarchistické federace bojující zde za svobodu ještě v dobách carského režimu. Každý člen našeho kolektivu vede svůj boj autonomně a svobodně, jak lze odvodit z riskantních akcí, trestů odnětí svobody, života mimo zákon, ilegality… Každý je osobností s vlastním názorem a charakterem. Při přijímání rozhodnutí jsou si naše hlasy rovné, žádný není nadřazený a už vůbec nemáme vůdce. Jestli jsme banda, pak tu taková ještě nebyla. Je pro mne čest předstoupit před soud společně s takovými kamarády zasluhujícími respekt.

Bělorusko je pozůstatek totalitního impéria, rozmar historie, který přežívá už třicet let. Historie nás učí, že jakékoli zbytky impérií při pokusech napodobit někdejší moc nevyhnutelně upadaly. Bělorusko není výjimkou a aktuálně pozorujeme naprostý strategický, ekonomický i ideologický bankrot režimu. Moc obnažila svou prapůvodní chamtivou podstatu a stále víc se uchyluje k otevřené krutosti.

Události ze srpna 2020 jsou podle mě začátkem sociální revoluce, která nakonec nezmění jen vládnoucí elitu, ale celé společensko-politické uspořádání.

Tím myslím minimálně zbavení postsovětské byrokracie moci, čímž se otevřou možnosti pro mnoho sociálních alternativ.

Nemohl jsem zmeškat tuto přelomovou historickou dobu – čekal jsem na ni dvacet let svého života – a rozhodl jsem se připojit k povstání. V revoluci jsou všechny úlohy důležité, ale každý člověk musí přispět podle svých sil, možností a dovedností. Já jsem si vybral cestu povstalce Odporu.

Co jsem chtěl? Za hlavní problém každé revoluce považují anarchisté převzetí iniciativy novými vůdci. Nakonec se hesla vyprázdní a vše se omezí jen na změnu elit a nepatrnou almužnu pro lid.

V podmínkách běloruského autoritářství se stala Revoluce možnou právě díky decentralizaci. Chtěl jsem pomoci dalšímu vývoji událostí tímto decentralizovaným směrem, aby režim padl pod náporem lidového sjednocení, nikoli díky zákulisním jednáním a ústupkům. Cílem mého zapojení do ilegálního boje vůbec nebylo zastrašení lidí ani pokus zapůsobit na moc, ani destabilizace i beze mě destabilizované společnosti. Naopak, usiloval jsem o povzbuzení lidí, aby prostřednictvím odvážných činů uvěřili ve vlastní síly. Chtěl jsem revoluční osobnost zbavit pocitu poddanství, radikalizovat vědomí, aby člověk překonal navyklé šablony podřízenosti a autoritářská dogmata. Chtěl jsem, aby člověk nevisel na rtech vůdce, ale snažil se převzít iniciativu do vlastních rukou a stal se smělejší, ambicióznější ve svých politických přáních a organizoval se spolu s dalšími lidmi.

Proto bylo důležité odvést pozornost silových struktur na povstalce Odporu a dát tím víc možností revoluční společnosti upevnit rodící se samosprávu.

Chtěl jsem, aby se občanské iniciativy zasíťovaly do celolidové Konfederace a předložily vlastní program politických transformací směřující k přímé patricipativní demokracii a občanské samosprávě, bez vůdců a zprostředkujících partají.

Povstání žije nadějemi. Moje naděje jako anarchisty je v tom, že v tomto sociálním boji se vůle ke svobodě nakonec ukáže silnější než otrocké okovy.

Ať žije Revoluce!
Ať žije decentralizace a obecní Konfederace!
Ať žije přímá demokracie!
A samozřejmě – ať žije Anarchie!

Zdroj:
https://avtonom.org/news/poslednee-slovo-anarhista-igorya-olinevicha-na-sude

Související odkazy:
15 let v boji
Krev na vašich rukou
Bělorusko: vynesen rozsudek nad anarchopartyzány
Běloruský režim odsoudil Mikolu Dziadoka
Bělorusko: pronásledování anarchistů a antifašistů pokračuje
97 procent
Nikdy to nevzdávej!
„I ten, kdo je zavřený, má svůj podíl na změně“
„Důležité je, aby pozornost vůči Bělorusku nepolevovala“
Igor Bancer stráví narozeniny ve vězení
Benefice pro FNB Minsk
Solidární demonstrace za FNB Minsk
Vyhrožovali mi, že mě znásilní, vezmou mě na gestapo nebo do lesa
Svobodu běloruským anarchistům!
Ničeho nelituji
Připoj se!
Bělorusko: zatčen a mučen další anarchista
Otevřený dopis na podporu běloruských anarchistů-revolucionářů
V Bělorusku byli zatčeni čtyři anarchisté
Vzpoura proti diktátorovi
Poučení z vládních represí
Dilema zatčeného
Škrtni hákáč – a odsoudí tě za šíření nazi symbolů
Věznění anarchisté
Bělorusko: perzekuce nekončí
Knižní novinky III
Bělorusko: odsouzený anarchista drží hladovku
Železná pata východu II
Železná pata východu I
Rozehřátí na bookfair
Běloruská zkušenost na bookfairu
Svobodu všem politickým vězňům!
Svobodu běloruským anarchistům!
Bělorusko: je čas vzdorovat!
Bělorusko: co dál po 25. březnu
Bělorusko: Den svobody
Bělorusko: Zatýkání a násilí na protestech
Dvakrát z Běloruska
Běloruští anarchisté na svobodě
Solidarita s běloruskými anarchisty
Bělorusko: Otevřený dopis uvězněné anarchistky
Bělorusko: Zákon Velkého bratra
Bělorusko: Hokej v policejním státě
Igor Oliněvič – Jedu do Magadanu
Promítání: Běloruský sen
Solidarity tour na podporu vězněných běloruských anarchistů
Věznění běloruští anarchisté
Výzva k solidaritě s anarchisty v běloruském vězení
Bělorusko: Svobodu pro Nikolase Dědkova a Aliaksandara Frantskieviče!
Akce solidarity s ruskými a běloruskými anarchisty
Rusko: Blokáda dálnice v solidaritě s běloruskými anarchisty
Bělorusko: Represe proti anarchistům pokračují
Leták na podporu zadržovaných ruských a běloruských aktivistů
Bělorusko, Solidární akce s ruskými antifašisty

25.1.2022 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa