Komentář běloruského ABC k represím anarchistů

O případu „Síť“, vykonstruovaném ruskými represivními silami, v rámci kterého se dostalo do vazby deset anarchistů a antifašistů, se píše celou dobu. Zatčení jednou svědčí proti sobě i dalším lidem, podruhé svědčit odmítají a popisují mučení, kterému jsou vystaveni, a pak zase berou svá prohlášení zpět, aby brzy znova dementovali předcházející informace.

Igor Šiškin, jeden z obžalovaných, dostal tři a půl roku odnětí svobody za paragraf, podle kterého je minimum pět let. Vyhandloval to díky dohodě s vyšetřovateli. Sám k tomu řekl:
„Spočívalo to v tom, že jsem po zatčení začal spolupracovat s operativci FSB RF a orgány předběžného vyšetřování. Doteď spolupracuji s operativci a pomáhám jim při odhalování osob, ukrývajících se na území Ruské federace, a také podávám vysvětlení v rámci provádění operativně-pátracích opatření. Jsem připraven svědčit i u soudu s dalšími členy teroristického společenství „Síť“ v Penze a Petrohradě, který brzy proběhne. Při vyšetřování jsem odhalil a pomáhal určit míru viny každého člena teroristického společenství, zúčastnil jsem se konfrontací, prohlídek věcných důkazů, podával jsem podrobná a úplná svědectví. Přiznal jsem svou vinu a projevil lítost za to, co jsem spáchal.“

V květnu 2018 se objevila zpráva o jakési Viktorii Frolovové, která se se zatčenými z Penzy znala, byla předvolána k výslechu už v říjnu 2017, ale odjela na Ukrajinu. Dne 24. května se vrátila do Ruska navštívit rodiče a byla zadržena při pokusu odjet zpátky na Ukrajinu. Následně se ukázalo, že vypovídala proti zatčeným z Penzy, takže ji pak nechali zase odjet na Ukrajinu. Zbývá otázka, za jakých podmínek. Je třeba připomínat, že tu výpověď dostali vyšetřovatelé v pravou chvíli? Doslova pár dní předtím totiž dva zatčení v Penze odmítli vypovídat. Viktoriino neuvážené jednání vrátit se do Ruska zničilo pokus zatčených alespoň nějak se bránit před zvůlí vyšetřovatelů – vždyť odmítnutí vypovídat od nich vyžadovalo velkou odvahu a sílu vůle…

Podle různých reakcí a informací na webu hodně lidí bere všechny lidi zatažené do toho případu, včetně svědků, jako oběti bezpráví. Je to skutečně tak, ale neměli bychom zapomínat na to, že na chování a postoji jedněch obětí závisí situace a osud dalších obětí. Historie je plná příkladů toho, jak je k lidem, kteří se starají o vlastní prospěch víc než o svobodu (a život) kamarádů, obvykle systém shovívavý. Ostatně je to i záměr: lidé spolupracující s vyšetřovateli to dělají v naději, že se zbaví strachu, dostanou se rychleji ze stresující situace, zachrání se. Jenže jejich záchrana plně závisí na rozsahu informací, které můžou poskytnout o jiných lidech.

Následující schéma funguje téměř stoprocentně a jmenuje se „dilema zatčeného“:

V situaci, kdy je zatčena skupina lidí, závisí výše trestu každého z nich na dvou věcech: nakolik se který z nich snaží zachránit sám sebe a co je ochoten obětovat pro ostatní. V dilematu zatčeného silně převládá zrada nad vzájemnou podporou, proto je jediná možná rovnováha zrada obou. Jednoduše řečeno, ať se ten druhý chová jakkoli, každý vyhrává víc, pokud zradí. Protože je výhodnější v jakékoli situaci zradit než se vzájemně podporovat, všichni racionální hráči si vyberou zradu.

Kdyby ale jednotlivě jednali racionálně, společně dojdou k iracionálnímu řešení: když oba zradí, v součtu mají menší výhru, než kdyby se vzájemně podpořili. A v tom spočívá ono dilema.

Není žádným tajemstvím, že základ důkazů (95 procent) v mnoha trestních případech tvoří svědectví lidí zapojených do procesu (obžalovaných, podezřelých, svědků). Na materiální důkazy zbývá 5 procent. Proto odmítnutí vypovídat proti sobě i jiným lidem hodně zvyšuje šanci na úspěch. Když se účastníci případu rozhodnou chránit se jednotlivě, a ne kolektivně, nejvyšší trest dostane ten, kdo vypovídá nejmíň. Toto schéma fungovalo stoprocentně v roce 2010, kdy začaly v Bělorusku represe po útoku na ruské velvyslanectví. Ten podle vyšetřovatelů provedli Igor Oliněvič, Maxim Vetkin a Denis Bystrik. Poslední jmenovaný zůstal v postavení svědka a opustil Bělorusko, Maxim Vetkin dostal čtyři roky mírného režimu. Oba vypovídali proti Igorovi Oliněvičovi, i když Denis Bystrik později své výpovědi odvolal. Igor Oliněvič vinu nepřiznal a proti nikomu nevypovídal. Dostal osm let odnětí svobody. Totéž se stalo s Nikolajem Dědokem. Juněs Akdif a Zachar Konofalskij se přiznali, že se účastnili přímé akce, ale zůstali v případu jen svědky s odůvodněním, že je Nikolaj Dědok „svedl na scestí“. Dědok dostal čtyři a půl roku odnětí svobody, nepřiznal vinu a nepotvrdil svoji nebo jejich účast na akcích. Všechny ostatní důkazy byly buď pochybné, nebo nepřímé, takže je museli potvrdit svědkové. S velkou pravděpodobností je možné tvrdit, že v případu „Sítě“ bude dilema zatčených fungovat přesně takhle.

V některých zemích je systém spolupráce s vyšetřovateli ještě propracovanější – někdy se lze díky dohodě s vyšetřovateli vyhnout soudu a „dohodnout se“ o výši trestu. Podrobně o tomto systému v USA vypráví dokumentární film Better This World o dvou anarchistech, které si vzala na mušku FBI.

Právě proto nezastáváme názor, že „když už vyšetřovatelé stejně všechno vědí, svědectvím se to nezhorší“, nebo „řekl/a jsem, co chtěli fízlové“, „jen jsem potvrdil/a výpovědi obviněných“…

V případu „Sítě“ je dost násilí a hrozivého mučení. Ale přitom nejde srovnávat všechny vyšetřované, protože mučení a hrozby je vedou k různým reakcím: někdo volí vzájemnou podporu a někdo zradu. Ten, kdo má možnost sledovat případ zvenčí, má jedinečnou možnost naučit se analyzovat situaci a strategii policajtů, znovu se ujistit, co je čestnost a principiálnost, ale také to, jak zveřejnění informací o skrývané policejní zvůli pomáhá tuto zvůli zastavit. Učme se od těch, kteří v sobě najdou sílu k odporu. Nemají zvláštní gen „nesmiřitelného anarchisty“, který by jim umožňoval překonat strach a bolest. Kdokoli z nás může být jako oni, stačí chtít, znát psychologické finty, mít silnou vůli a podporu kamarádů. Namísto toho, abychom se dokola snažili pochopit a omluvit ty, co se rozhodli pro zradu (není třeba být výjimečný, abyste soucítili s kamarádem, kterého zlomilo mučení), se snažme pochopit, co vedlo některé lidi k tomu, že nepřistoupili na spolupráci s policajty.

Zdroj: https://abc-belarus.org/?p=11634

24.1.2019 Zahraniční sekretariát AF

Represe Ze světa