Závěrečné prohlášení z kongresu Internacionály anarchistických federací v Saint-Imier, konaného ve dnech 9.-12. srpna 2012 k ostatním vykořisťovaným a utlačovaným lidem celého světa.

Závěrečné prohlášení z kongresu Internacionály anarchistických federací (IAF-IFA) v Saint-Imier, konaného ve dnech 9.-12. srpna 2012 k ostatním vykořisťovaným a utlačovaným lidem celého světa.

Shromáždění v Saint-Imier umožnilo vzájemné setkání mnoha skupin a aktivistů, ať už jsou či nejsou členy IFA. Představitelé IFA by rádi shrnuli události posledních několika dní.

Před sto čtyřiceti lety bylo v tomto městě založeno mezinárodní „antiautoritářské“ hnutí. Hrálo významnou roli při utváření organizovaného hnutí anarchistů. Toto hnutí po celou dobu usilovalo o hlubokou společenskou přeměnu a v tomto duchu se i my, jakožto IFA, účastníme mezinárodního setkání v Saint-Imier. Musíme se snažit nabídnout ten nejlepší možný druh společnosti, jehož je lidstvo schopno dosáhnout. Chceme vytvořit svět, ve kterém bude existovat úplná ekonomická rovnost, čímž máme na mysli, že zde nebude existovat žádné osobní vlastnictví, ale že vše budeme vyrábět a vlastnit společně a peníze budou zbytečné.

Ale zároveň s ekonomickou rovností by zde mělo být dosaženo maximální osobní svobody. To znamená, že budeme moci žít tak, jak chceme, a nikdo nás nebude nutit dělat nic, co dělat nechceme, ani nám nebude bránit dělat to, co dělat chceme, ledaže by to omezovalo svobodu ostatních. Nebude tu tedy žádná hierarchie ani žádný druh útisku. Nebude třeba žádný stát ani policie, protože nebudeme potřebovat ovládání ani donucování. Nebude třeba žádných válek ani globálních konfliktů, protože nebudeme mít žádné politické nepřátele a ani touhu, ani potřebu zmocnit se zdrojů kohokoli druhého. Toto nazýváme Anarchismem.

Anarchisté odmítají představu, že pro člověka je přirozené, aby někdo osobně vykořisťoval druhého a abychom si nebyli rovni. Je tomu tak proto, že vládcové a státy tento systém v průběhu dějin udržovali. Tato lež ospravedlňuje kapitalismus jako „přirozený“ systém. Slýcháme dnes, že je tu „krize“ kapitalismu, ale kapitalismus sám je krize. Je to náš dnešní systém, v historickém smyslu, a než přivodil současnou situaci, dokázal již mnohokrát srazit lidstvo na kolena. Ale lidé na celém světě již tuto lež prohlédli a staví se na odpor proti státům a kapitalismu tak jako nikdy dříve a snaží se spojit své úsilí přes hranice národů. Možnost anarchistické společnosti je tak bližší než kdykoli předtím.

Anarchismus však není utopismus. Jistě, aby taková společnost mohla fungovat, musí se nejprve mnoho věcí změnit, a naším úkolem dnes je pomoci uskutečnit tyto ohromné proměny a nabídnout analýzy, jež pro ně budou užitečné. Pracující třída, čímž máme na mysli všechny vykořisťované a zbídačené lidi včetně nás samotných, musí začít působit jako masové hnutí. Rozhodně nesmí svěřit svůj boj novým vůdcům se starými myšlenkami, nýbrž určit si svou vlastní cestu.

Společenská hnutí dnes využívají nové způsoby organizace, jež se silně blíží anarchismu, například zaměření činnosti přímo a konkrétně proti překážkám, jež brání jejich postupu, či experimentování s nehierarchickými formami organizace. Patří mezi ně studentská hnutí, akce proti ničení přírody a obecně sdílených zdrojů, antimilitaristický zápas, protesty proti summitům G8 a proti kapitalismu obecně a nejnověji boj proti úsporným opatřením, který sjednocuje mezinárodní pracující třídu. Hnutí jako Occupy nebo indignados a podobná hnutí samosprávné organizace proti bankovnímu systému ukázaly význam použití přímé akce k opětovnému ustavení veřejného prostoru. Vzbouření utlačovaných původních obyvatel v posledních desetiletích, jako jsou například zapatisté, inspirovala nová sociální hnutí a ovlivnila i samotný anarchismus. Tato nová hnutí vytvářejí početná shromáždění, v nichž rozhodují společně, bez vůdců. Praktikují horizontální způsob rozhodování. Spojují se federálně, jako organizace s rovnoprávným statutem bez výkonných orgánů ve svém středu.

Tyto pokusy však často velice rychle ztroskotají, protože smysluplná společenská změna také vyžaduje, abychom se změnili jako jednotlivci. Jako jednotlivci chceme být svobodní a navzájem si rovní, ale musí tu existovat i dobrovolnost, osobní odpovědnost a smysl pro samostatnou organizaci. Sama pracující třída zahrnuje rozdělení, utlačování a hierarchie, jež nezmizí náhle jen proto, že chceme žít bez vládců a že si chceme být rovni. Jako příslušníci pracující třídy tedy musíme v jejím nitru bojovat proti našemu vlastnímu rasismu, sexismu a patriarchálním postojům a zvyklostem. Stejně tak musíme bojovat proti předsudkům, jako např. že heterosexualita je norma nebo že jasně definované kategorie „mužského“ a „ženského“ jsou „normální“. Musíme odhalovat diskriminace a stereotypy, související s věkem či schopnostmi, a stavět se proti nim. Dokud nebudou zvnitřněné nerovnosti a podrobování se hierarchii objeveny a vyhlazeny, nemůžeme být svobodní, a proto je musíme ukazovat a bojovat proti nim i v sociálních hnutích a v organizacích pracujících, stejně jako ve společnosti obecně.

A konečně, dělnická třída musí sama porazit vládce a kapitál, aby vytvořila tuto společnost svobody a rovnosti. Nazýváme to „sociální revolucí“. Anarchisté se snaží vybudovat v rámci pracující třídy víru v to, že budeme schopni provést ji úspěšně, co nejrychleji a s minimálním možným násilím. Dosahujeme toho tak, že se spojujeme s jinými pracujícími, abychom získávali drobná vítězství. Konáme tak prostřednictvím přímé akce, nikoli pomocí reforem a vyjednávání s šéfy. Přímá akce znamená nečekat, ale vzít si to, co by mělo patřit nám všem. Musíme se mezi sebou podporovat v našich bojích prostřednictvím vzájemné pomoci. To znamená praktickou solidaritu v dobách strádání. Vzájemná každodenní pomoc také ukazuje lidem, co jsme zač. Tak dnes praktikujeme anarchii v té míře, v jaké můžeme, a tím, jak se organizujeme a jak bojujeme, abychom dokázali, že anarchistická společnosti je možná.

Vzdáváme poctu našim soudruhům z minulosti, jejich práci a osobní oběti, vykonaným pro emancipaci člověka. Pokračujeme v jejich díle a kriticky rozvíjíme jejich myšlenky a aplikujeme je na naši situaci. Oni by zase vzdali poctu celosvětové pracující třídě v tomto okamžiku jejích dějin, v němž zápasí o skutečnou svobodu a rovnost.

V minulých pěti dnech IFA jednala o mnoha tématech, mezi něž patří především:
- ekonomické krize a sociální boj
- mezinárodní solidarita
- antimilitarismus
- boj proti jaderné energii, za alternativní zdroje energie
- otázky migrace

Na základě toho Internacionála dodala nových sil svým vlastním aktivitám a vyzývá všechny vykořisťované lidi k boji za proměnu společnosti, k boji za anarchismus.

Internacionála anarchistických federací (IAF-IFA)
12. srpna 2012
http://i-f-a.org

Související odkazy:
Mezinárodní anarchistické setkání
Výzva k solidaritě s anarchisty v běloruském vězení