Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Samospráva
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Anarchisté a válka na Ukrajině (I)

Představujeme anketu časopisu Kontradikce věnovanou rozkolu v anarchistickém hnutí ohledně války na Ukrajině.

Akademický časopis Kontradikce připravil anketu na téma „Anarchisté a válka na Ukrajině“, kterou najdete v angličtině ZDE a v níž se zabývá tím, jak tato válka rozdělila anarchistické hnutí. Autoři ankety položili v létě a na začátku podzimu 2023 vybraným aktivistům, teoretikům, badatelům v oblasti anarchismu a výzkumníkům anarchistických hnutí následující otázky: Co jsme se dozvěděli z reakcí ukrajinských, ruských, běloruských a mezinárodních anarchistických hnutí? Víme nyní něco, co jsme dříve nevěděli? Mají rozdíly mezi anarchisty hluboce zakořeněné příčiny? Budou tyto rozdíly přetrvávat a mít dlouhodobé důsledky? Změnila válka klíčové složky anarchistického názoru? Rozhodli jsme se několik zajímavých odpovědí přeložit. Následuje překlad první z odpovědí, a to od Zosii Brom. Tato anarchistka pochází z Polska a je ekonomickou migrantkou ve Velké Británii. Zaměřuje se na třídní problematiku a migraci a hnutí je známá především jako bývalá redaktorka Freedom a organizátorka Anarchistického knižního veletrhu v Londýně.

* * *

„Anarchisté nestojí stranou lidového boje, ani se ho nesnaží ovládnout. Snaží se k němu přispět prakticky vším, čím mohou, a napomáhat v něm co nejvyšší míře individuální i skupinové solidarity.“

Stuart Christie

Rozpory v anarchistickém hnutí nejsou ničím novým a ve skutečnosti by věta „[vložte aktuální téma] rozdělilo anarchisty“ posloužila jako dobrý začátek textu o téměř jakémkoli okamžiku novodobé anarchistické historie. Tento postoj nepovažuji za problém anarchismu: koneckonců je to hnutí bez vůdců, hnutí mnoha různých odstínů, kde lze zpochybnit pozici jakékoli autority. Hnutí postrádající dogmatismus, alespoň na papíře.

Bylo tedy předvídatelné, že k probíhající ruské invazi na Ukrajinu bude existovat mnoho přístupů. To by samo o sobě nevadilo a diskuse se mohla vést s ohledem na rozmanité, odlišné interpretace toho, co je anarchismus, stejně jako na rozmanitost životních zkušeností anarchistů z různých částí světa, na obecnou historii anarchistek a anarchistů v ozbrojených konfliktech, stejně jako na respekt ke skutečné realitě, v níž všichni žijeme, a na ambici přijít s politikou, která by jí odpovídala. Takto to však neproběhlo a místo toho jsme byli svědky dosti ošklivé přehlídky západní nadřazenosti, která přišla z některých částí anarchistického hnutí na Západě, v kombinaci s úzkým, dokonce náboženským výkladem toho, co je anarchismus, podaným bez ohledu na různorodost anarchistického hnutí a složitost světa. K dosažení tohoto cíle přišli anarchističtí západní supremacisté s celou řadou taktik. Jednou z nich bylo záměrné ignorování toho, co se jim snažila vysvětlit naprostá většina jejich východoevropských a středoevropských kamarádů a kamarádek. Další spočívala v tom, že si hlídali samotný pojem anarchismus a zaujímali pozici rozhodující, nezpochybnitelné autority ve všech věcech, které se ho týkají, a tím jen zesilovali dojem, že vycházejí z pozice nadřazenosti. Jiná vycházela najevo tím, jak extrémní míru nepřátelství projevovali vůči východoevropským anarchistům a anarchistkám, kteří se pokoušeli do tohoto diskurzu zapojit, a často je odmítali způsobem hraničícím s konspiračními teoriemi, například naznačováním, že jsou agenty CIA, skrytými fašisty a podobně.

Je však nespravedlivé tvrdit, že všechny nebo dokonce většina západních anarchistických skupin reagovala výše uvedeným způsobem. Zatímco tento postoj, který projevovala malá, ale hlasitá menšina hnutí, bylo velmi nepříjemné na vlastní kůži zakusit, mnozí jiní naopak nabídli nezpochybnitelnou solidaritu a materiální pomoc svým ukrajinským, ruským a obecněji i dalším východoevropským kamarádům. Tato pokračující pomoc je jedním z nejpůsobivějších projektů, které jsem v posledních letech viděla anarchisty realizovat, a je o to chvályhodnější, neboť si uvědomuji, že v mnoha případech tato pomoc přichází navzdory nepohodlí, jež plyne z nutnosti obětovat některé aspekty svého přesvědčení a politiky tváří v tvář humanitární krizi a válečným zločinům páchaným ruskou armádou, spolu se snahou projevit solidaritu svým východoevropským kamarádkám a kamarádům.

Tímto postojem se takové anarchistické skupiny výrazně odlišují od většiny ostatních částí západní radikální levice a je to aspekt anarchismu, který považuji za nejnadějnější pro budoucnost se všemi jejími složitými problémy, které vyžadují nedogmatická, nestandardní řešení. Myslím, že je těžké říci, co se z anarchistického hlediska v souvislosti s rusko-ukrajinskou válkou změní, už proto, že anarchistických pohledů je mnoho. Co však bude mít trvalý dopad, je jádro skutečné anarchistické politiky: posuzovat věci takové, jaké jsou, naslouchat lidem, kterých se přímo dotýkají, dělat, co je v našich silách, abychom pomohli ostatním v jejich boji s utlačovatelskou mocí, a prakticky přispívat tím, čím můžeme. Pokud se nám to podaří, budeme mít šanci stát se významnou silou. Pokud to nedokážeme, staneme se – nebo v některých případech zůstaneme – společenským klubem pro lidi, kteří rádi čtou staré knihy.