Reakce Wayna Price na ideologický shitstorm skupiny, co zjevně ani žádnou skupinou není

Toto je odpověď na výzvu české anarchistické skupiny Třídní válka.[1] Odsoudili můj článek. Obhajoval jsem v něm anarchisty, kteří podporují ukrajinský lid v ukrajinsko-ruské válce.

Bakunin a další anarchisté podporovali utlačované národy a jejich právo na národní sebeurčení, neboť je to součást jejich revolučního programu, jak níže dokazuji.

Debata pokračuje

Alex Adler napsal článek „Britský anarchismus podléhá válečné horečce“.[2] Byl nešťastný z toho, že mnoho britských, východoevropských a dalších anarchistů podpořilo ukrajinský lid v boji proti ruské imperialistické invazi. Ohradil jsem se proti jeho názorům v článku „Propadají anarchisté válečné horečce? Na obranu anarchistek a anarchistů, kteří podporují ukrajinský lid“.[3]

Můj článek byl přeložen a publikován na stránkách české Anarchistické federace.[4] Následně publikovalo další české anarchistické uskupení Třídní válka (dále jen TV) rozhořčenou reakci, v níž odsoudilo to, že jsme (já i Anarchistické federace) podpořili odpor ukrajinského lidu.[5] „Zpoždění, s jakým naše stručná reakce přichází, můžeme čtenářům vysvětlit pouze tím, že jsme se z textu Propadají anarchisté válečné horečce? nemohli dlouho vzpamatovat.“ Toto je moje odpověď, v níž se pokusím postihnout klíčové momenty jejich argumentace.

Bakuninovy názory na národní sebeurčení

Ústředním bodem argumentace TV je popření toho, že by anarchisté mohli podporovat jakýkoli utlačovaný lid nebo národ. „To, že ‚anarchisté‘ operují s pojmem národa, je pro nás novinka! … anarchisté se staví proti národovectví a jeho materiálním důsledkům, jakými jsou národní stát, národní sebeurčení… Revoluční anarchisté vždy zastávali proti-národní postoje…“

Toto tvrzení je fakticky nepravdivé. Zaměňuje národ (společenství, lid, zemi) a národní stát (národní vládu s její ideologií nacionalismu), proti kterému anarchisté vždy skutečně vystupovali. Již dříve jsem napsal článek o anarchistovi Erricu Malatestovi, soudruhovi Bakunina a Kropotkina.[6] Ukázal jsem, že podporoval národní povstání a právo na sebeurčení utlačovaných národů, i když byl proti válkám mezi imperialistickými státy (zvláště proti první světové válce). Ale jaký byl názor Michaila Bakunina, který patřil mezi první revoluční anarchisty?

Sam Dolgoff ve svém výboru z Bakuninových textů píše: „Bakunin tvrdí, že národní stát není přirozeným společenstvím. Definuje protiklad mezi národností, přirozenou láskou lidí k místu a k ostatním lidem… a vlastenectvím, absolutní mocí státu nad jeho původními poddanými a podmaněnými národnostními menšinami.“[7]

Dále cituje samotného Bakunina: „Národnost, stejně jako individualita, je přirozený fakt. Označuje nezadatelné právo jednotlivců, skupin, sdružení a krajů na svůj vlastní způsob života. A tento způsob života je výsledkem dlouhého historického vývoje [sblížení lidských bytostí se společnou historií, jazykem a společným kulturním zázemím]. A proto budu vždy bránit věc utlačovaných národností, bojujících za své osvobození od nadvlády státu.“[8]

„Státem“ míní Bakunin v této pasáži cizí stát, který ovládá utlačovanou národnost. Slovy „národnost… je přirozený fakt“ má na mysli nikoli to, že národnost je biologický fakt, ale že vzniká většinou neplánovaně, neúčelově, v rámci dějin společnosti. Bakunin také napsal: „Každá národnost, ať už velká nebo malá, má nezpochybnitelné právo být sama sebou, žít podle své vlastní přirozenosti. Toto právo je jednoduše důsledkem všeobecného principu svobody.“[9]

A také: „Každý jednotlivec, každé sdružení, obec či provincie, každý region a národ má absolutní právo rozhodovat o svém vlastním osudu, sdružovat se s ostatními či nikoli, spojovat se, s kýmkoli chce, nebo jakékoli spojenectví zrušit… Právo svobodně se sjednocovat a se stejnou svobodou se rozcházet je nejdůležitějším ze všech politických práv, bez něhož bude konfederace vždy jen maskovanou centralizací.“[10]

Daniel Guérin ve své knize o anarchismu tento výrok interpretuje: „Pravý internacionalismus spočívá v právu na sebeurčení, které zahrnuje i právo na secesi.“ (s. 67) Guérin zachází tak daleko, že tvrdí, že „Lenin… převzal tuto koncepci od Bakunina“. To je nepravděpodobné, protože Lenin na anarchistickou teorii příliš ohled nebral. V té době byla již tato koncepce obecně známá.

Jak uznává TV, právo na národní sebeurčení bylo buržoazně-demokratickým požadavkem, který vytvořil kapitalismus spolu s takovými požadavky, jako je svoboda slova, svoboda spolčování, předání půdy do rukou rolníkům, právo nosit zbraň, volby úředníků atd. Kapitalismus však tyto požadavky nikdy zcela nenaplnil, a to platí zvláště dnes, v době jeho úpadku. Důsledně je lze vybojovat pouze prostřednictvím revoluce dělníků a utlačovaných. Proto má boj za buržoazně-demokratické požadavky i v naší době své revoluční důsledky.

„Pro Bakunina tedy muselo být dosažení národního osvobození spojeno s širším bojem za mezinárodní revoluci. Jestliže byla národnost oddělena od státu… nepotřebovala stát k emancipaci…“[11]

Leninovo pojetí národního sebeurčení ani nebylo úplně stejné jako pojetí anarchistů. Lenin tvrdil, že sebeurčení povede k dobrovolnému splynutí ve světovém státu, který bude homogenní, integrovaný a centralizovaný. Anarchisté usilují o decentralizovaný, regionalizovaný a pluralistický svět, v němž se národy budou spojovat prostřednictvím sítí a federací.

Mělo by být jasné, že Bakunin (ale ani Malatesta, Dolgoff či Guérin) by nesouhlasil s TV, že všichni „anarchisté jsou proti národovectví a… vždy zastávali protinárodní postoje…“, včetně odporu k národnímu sebeurčení. Odpor k národnosti (národovectví) a protinárodnostní postoj jsou sice názorem TV, ale nepatří do anarchistické tradice.

V nedávném přehledu anarchismu to shrnuje Zoe Barkerová: „Pro anarchisty znamenal tento závazek k univerzální lidské solidaritě odpor k imperialismu a kolonialismu a podporu protikoloniálních národně osvobozeneckých hnutí, jako byla ta na Kubě, v Indii nebo v Irsku. Podle Maximova ‚anarchisté požadují osvobození všech kolonií a podporují každý boj za národní nezávislost…‘“[12]

A dále dodává: „Tato podpora zahrnovala přesvědčení, že hlavního cíle národně osvobozeneckých hnutí – emancipace – lze dosáhnout pouze metodami anarchismu, nikoli vytvořením nového státu.“[13]

To znamená, že program „nacionalismu“ mohl vést k formálně nezávislému státu (jako tomu bylo na Kubě, v Indii a v Irsku), s vlastní vlajkou, vlastní měnou a poštovními známkami, s vlastním prezidentem, armádou, policií a kapitalisty. Národní dělníci jsou stále vykořisťováni. Skutečná emancipace od imperialisty ovládaného světového trhu a velmocenské politiky bude vyžadovat mezinárodní revoluci dělnické třídy. Anarchisté se podílejí na národně osvobozeneckých bojích, aby toto uvědomění šířili a pracovali na dosažení tohoto cíle. Jak píše Lucien van der Waldt, mnozí anarchisté se snaží „účastnit se národně osvobozeneckých bojů, aby je utvářeli, aby zvítězili v bitvě idejí a vytlačili nacionalismus politikou národního osvobození prostřednictvím třídního boje… Nacionalismus je pouze jedním z proudů v národně osvobozeneckých nebo protiimperialistických bojích… Národně osvobozenecké boje se mohou rozvinout a vyústit do různých výsledků.“[14]

Všechny tyto citace uvádím nikoli proto, že bych si myslel, že Bakunin a další anarchisté měli vždy pravdu – to si nemyslím. Snažím se ale vyvrátit samolibé ignorantské tvrzení, že všichni „anarchisté jsou proti národnosti a… národnímu sebeurčení“.

Během války

Jestliže to shrneme: 1) revoluční anarchisté podporují války utlačovaných národů proti imperialistům. Tyto války nejsou totéž co války, v nichž jsou na obou stranách imperialisté; 2) revoluční anarchisté jsou vždy v opozici vůči státům, dokonce i proti státům utlačovaných národů, a obhajují lidové revoluce proti nim.

To vyvolává otázku, co by měli anarchisté dělat, když zuří národní válka (jako válka na Ukrajině proti ruské imperialistické agresi), ale oni jsou zatím příliš slabí na to, aby došlo k revoluci proti státu.

V mém článku (z něhož se v TV tak dlouho „vzpamatovávali“) jsem použil příklad španělské občanské války/revoluce (1936–1939). Tam nešlo o národní sebeurčení, ale o fašistický vojenský pokus svrhnout etablovanou buržoazně-demokratickou vládu. Vládu řídila koalice „lidové fronty“, složená ze socialistů, stalinistů, liberálních politiků a hlavních anarchosyndikalistických organizací (odbory CNT a anarchistická federace FAI). Když lidová fronta bojovala proti fašistické armádě, postupovala tak, aby znovu vybudovala oslabený demokratický kapitalistický stát.

Proti této politice se postavilo revoluční křídlo anarchistů a syndikalistů.[15] Jednou částí tohoto křídla byla i skupina Přátelé Durrutiho. Vyzývali anarchistické organizace, aby vystoupily z vlády, podporovaly federace samosprávných průmyslových podniků a farem, vyvlastnily kapitalisty a velké vlastníky půdy, a sloučily dělnické a rolnické rady a odbory do jednoho ústředního orgánu, který by vedl válku. Mezitím se propagandou a různými akcemi snažili přesvědčit většinu dělnické třídy, aby svrhla režim lidové fronty a provedla revoluci, která by mohla účinně porazit fašistické síly.

Nevyzývali však dělníky, aby opustili ozbrojené síly, které bojovaly proti fašistické armádě. Kritizovali sice vládu lidové fronty za mnoho věcí, ale nikoli za boj proti fašistickému vojsku! (Podobně by anarchisté měli odsuzovat ukrajinský stát za mnoho věcí, ale nikoli za to, že klade odpor ruské invazi.)

Stejně tak by dělníci nepochopili výzvu k opuštění armády. Chápali by to jako pobídku ke kapitulaci. (Podobně dnes, kdyby anarchisté ukrajinským dělníkům řekli, aby přestali bojovat, protože ukrajinská armáda je organizovaná buržoazním národním státem, dělníci by to správně vnímali jako výzvu ke kapitulaci před Rusy.)

Přátelé Durrutiho napsali: „Nesmí docházet k žádné kolaboraci s kapitalismem, ať už mimo buržoazní stát nebo v rámci vlády jako takové. Naše místo jakožto výrobců je v odborech… Třídní boj však není překážkou boje na bitevních polích a práce ve válečných továrnách… Revoluční dělníci nesmějí obsazovat úřednická místa, ani se usazovat na ministerstvech. Dokud trvá válka, je spolupráce přípustná – na bitevních polích, v zákopech, na hradbách a při práci na výrobě v týlu.“[16]

Ve skutečnosti se žádný z ukrajinských anarchistů, z nichž většina válečné úsilí podporuje, nepřipojil k vládě, nevstoupil do Zelenského strany, nevyzýval k hlasování pro jeho stranu, ani se jinak nepodílel na vládě.

TV zpochybňuje mé chápání organizace Přátelé Durrutiho. „Wayne Price… jejich kritiku jednotné fronty ani v nejmenším nepochopil.“ (Přátelé Durrutiho ale ve skutečnosti nekritizovali „jednotnou frontu“ – koalici dělnických organizací. Alianci revolučních organizací obhajovali. To, proti čemu se postavili, byla „lidová fronta“, koalice dělnických stran s kapitalistickými stranami, tak jako se stalinisty.) TV upozorňuje, že Přátelé Durrutiho nevystupovali pouze proti vládní spolupráci anarchistů s politickými stranami. Stavěli se také proti anarchistům pracujícím mimo vládu na prosazování kapitalistických cílů – proti snaze obnovit buržoazně-demokratický španělský stát. Neřekl jsem nic jiného.

Ale TV pokračuje a kritizuje i samotné Přátele Durrutiho. „Přátelé Durrutiho nepožadovali stažení anarchistů z fronty, ale to se ukázalo být rozhodující chyba…“ Ale Přátelé Durrutiho neobhajovali, že anarchisté mají jen pasivně plnit bojový program kolaborantů. Snažili se vytvořit revoluční strategii jednání, které by vedlo k revoluci. Jejich „rozhodující chyba“ spočívala v tom, že se neorganizovali dostatečně brzy na to, aby vybudovali revoluční alternativu k reformistickému vedení anarchistů a socialistů.

Třídní redukcionismus

Základní metodou TV je třídní redukcionismus, hrubá (a nelegitimní) verze marxismu. Za podstatu anarchismu považuji odpor proti všem formám nadvlády. Vykořisťování moderní dělnické třídy buržoazií, které je integrováno do státu, je ústředním prvkem veškerého útlaku. Podporuje i všechny netřídní formy útlaku a je jimi naopak podporováno. Patří sem útlak žen, Afroameričanů a dalších barevných lidí, LGBTQ+ lidí, lidí s „postižením“, mládeže a také (naše téma) národnostní útlak. Ale ačkoli se třídní vykořisťování se všemi druhy útlaku překrývá, nelze je na třídní vykořisťování redukovat. Mají také svou vlastní dynamiku.

Pro TV je ale jediným útlakem, který stojí za úvahu, vykořisťování proletariátu kapitalismem. Všechny ostatní jsou jen odváděním pozornosti. S TV se shodneme na tom, že dělnická třída musí překonat své rozdělení na muže a ženy, Afroameričany a Euroameričany, heterosexuály a LGBTQ+ lidi, Čechy a Slováky, Ukrajince a Rusy atd. Ovšem tato rozdělení nelze překonat jejich ignorováním, ale pouze obranou potřeb a svobod všech, zejména těch nejvíce utlačovaných, nejvíce vykořisťovaných, včetně národů, čelících teroru imperialistické agrese.

TV obviňuje českou Anarchistickou federaci a mě, že jsme „jednou nohou v táboře válečných štváčů, kteří… podporují vzájemný masakr proletářů na Ukrajině“. To ukazuje, jak dalece se ve službách svých schematických abstrakcí odchýlili od reality. Jedna strana se rozhodla vést válku. Tou stranou je imperialistický stát Rusko. Napadl a okupoval Ukrajinu, vyhodil do povětří její vesnice a města, zmasakroval její obyvatele, znásilnil její ženy, mučil vojáky i civilisty, unesl děti, riskoval jaderné havárie reaktorů a snažil se vyhladit Ukrajince jako kulturně svébytný národ. Ukrajinský lid měl tu drzost postavit se mu na odpor, což z něj asi pro TV – a pro ruský stát – dělá „vzájemného válečného štváče“. Jedno francouzské rčení říká: „Zvíře je zákeřné. Když je napadeno, brání se.“

Anarchokomunisté nepřesvědčili (zatím?) ukrajinské dělníky, aby svrhli kapitalismus a stát. Takže (naneštěstí) je celonárodní odpor organizován a veden buržoazním státem – i když existuje mnoho dobrovolných organizací vzniklých zdola. Protože stát nemá dostatek vlastních zbraní, dostává vojenskou pomoc od západních imperialistů. Ti se ve skutečnosti nestarají o takové věci, jako je demokracie nebo národní sebeurčení. Jde jim o rozšíření svého vlivu a o oslabení ruského soupeře. Ale Ukrajinci mají právo přijmout zbraně od kohokoli, kdo jim je nabídne, místo aby se nechali rozdrtit. Neměli by však USA a NATO příliš důvěřovat, neboť ty by je jedním dechem zradily, kdyby se zdálo, že by to mohlo být v jejich imperialistickém zájmu.

Nechtěl bych ukrajinským anarchistům radit v jejich bezprostřední taktice. Jejich celková strategie by však měla mít dva vzájemně propojené cíle. Prvním je vyhnat Rusy a bránit nezávislost Ukrajinců. Druhým je šířit program anarchismu mezi dělníky, vojáky a další Ukrajince s konečným cílem protistátní, antikapitalistické, mezinárodně zaměřené revoluce – provedené dělnickou třídou a všemi utlačovanými. Již nyní je třeba postavit se proti neoliberálním úsporným opatřením vlády a rušení odborových organizací a také proti nacionalismu obecně a krajní pravici zvláště.

Levice, a to nejen anarchistická, je v otázce ukrajinsko-ruské války hluboce rozdělena. Zásadní otázkou je, zda stát na straně dělníků a dalších Ukrajinců, kteří bojují o holý život a o nezávislost, nebo zda se postavit na stranu imperiálních elit, nabízejících pouze nadvládu a destrukci.

Poznámky:
[1] Je důležité poznamenat, že skupina Třídní válka není součástí českého anarchistického hnutí, v ulicích ji nikdo nikdy neviděl, nikdo nikdy neslyšel o tom, že by organizovala nějakou skutečnou akci a je otázkou, zda má více než jednoho člena. Pozn. Překl.
[2] Alder, Alex: „British Anarchism Succumbs to War Fever“, 2023; https://anarchistnews.org/comment/51586#comment-51586
;
[3] Price, Wayne: „Are Anarchists Giving in to War Fever? In Defense of Anarchists Who Support the Ukrainian People“, 2023; https://www.anarkismo.net/article/32731
[4] Viz https://www.afed.cz/text/7872/propadaji-anarchiste-valecne-horecce.
[5] Třídní válka: „What’s New in ‘Anarchism’? National Self-determination and the Coincidence of Interests with Capital?!“, květen 2023; https://www.autistici.org/tridnivalka/whats-new-in-anarchism-national-self-determination-and-the-coincidence-of-interests-with-capital/
[6] Price, Wayne: „Malatesta on War and National Self-Determination“, 2022; https://www.anarkismo.net/article/32666 search_text=Wayne+Price
[7] Dolgoff, Sam (ed.): Bakunin On Anarchism, Black Rose Books, Montreal 1980, s. 401.
[8] Tamtéž. Zvýraznil W. P.
[9] Bonanno: Anarchism and the National Liberation Struggle, 1990, s. 20–21.
[10] Guérin, Daniel: Anarchism, Monthly Review Press, New York 1970, s. 67.
[11] van der Walt, Lucien, Schmidt, Michael: Black Flame; The Revolutionary Class Politics of Anarchism and Syndicalism, AK Press, Oakland 2009, s. 64.
[12] Baker, Zoe: Means and Ends; The Revolutionary Practice of Anarchism in Europe and the United States, AK Press, Chico 2023, s. 109–110.
[13] Tamtéž.
[14] van der Walt, Lucien, Schmidt, Michael: Black Flame; The Revolutionary Class Politics of Anarchism and Syndicalism, AK Press, Oakland 2009, s. 310–311.
[15] Evans, Danny: Revolution and the State; Anarchism in the Spanish Civil War 1936–1939, AK Press, Chico 2020.
[16] Friends of Durruti Group: Towards a Fresh Revolution, Cienfuegos Press, Sanday Orkney 1978, s. 35 a 38 [první vydání 1935].

Zdroj:
https://www.anarkismo.net/article/32774

4.6.2023 Wayne Price

Teorie Válka