Před 50 lety se dostal na Kubě k moci Fidel Castro. Někteří vítali jeho příchod jako skutečnou sociální revoluci. Opak se však stal záhy pravdou.

V lednu 1959 uprchl z Kuby nenáviděný diktátor Batista, na jehož vládě se paradoxně podíleli kubánští komunisté. Od té doby je včele diktátor nový, Fidel Castro. Ten vládne taktéž s pomocí komunistické strany a snaží se předstírat, že pod jeho vládou se z Kuby stal „ostrov svobody“. Ta svoboda však nabyla podoby likvidace jakékoliv opozice, cenzury, militarizace společnosti a z udavačství udělala čest.

Obětí Castrova režimu se stalo i anarchistické hnutí, které mělo na Kubě velmi silné kořeny. Proto je velmi zarážející, když jinak svobodomyslní lidé nosí na tričkách, plackách či nášivkách podobiznu stalinistického fanatika Che Guevary, který se mezi prvními staral o potlačení jakéhokoli svobodomyslného projevu na Kubě.

Je třeba si neustále připomínat, že autoritářská levice není lepší alternativou k vykořisťovatelskému kapitalismu. Již ze své podstaty nemůže vést k ničemu jinému než k nesvobodě, militarismu, posilování státní moci a vytváření nové třídní společnosti. A není divu, že jejími prvními obětmi jsou právě anarchisté a anarchistky bojující za sociální revoluci, která povede k svobodné, zdola řízené beztřídní společnosti. Důkazem nám může být Rusko v první letech revoluce, Španělsko v období 1936-1939 či právě Kuba po nástupu Castra k moci.

Accion Libertaria, tiskový orgán Federacion Libertaria Argentina, k tomu v červeneci 1961, tedy dva a půl roku po nástupu Castra, otiskuje následující prohlášení, v němž zcela jasnými zpochybňuje „revoluci“ v Castrově režii:

„Hrdinské vypětí lidu svrhávajícího diktátora a vyhánějícího tyrana a jeho nájemné vrahy - to je revoluce.
Uchopit však absolutní moc za účelem dokončení diktátorskými metodami toho, co by mohli udělat sami čerstvě svobodní lidé - to je kontrarevoluce.

Očistit zemi od deformací starého svrženého režimu - to je revoluce.
Nastolit však teror za účelem hanebné a bezcitné eliminace všech, kteří se nepodřídí nové diktatuře - to je kontrarevoluce.

Dosáhnout přímé participace lidu na všech nových výtvorech a úspěších - to je revoluce.
Násilně místo toho dekretovat, jak se všechno bude odehrávat a svést úspěchy pod pevnou kontrolu státu - to je kontrarevoluce.

Zmocnit se země pro ty, kteří na ní pracují a zorganizovat je do svobodných rolnických komunit - to je revoluce.
Změnit ale program do podoby oficiální zemědělské reformy a začít vykořisťovat rolníka coby zaměstnance Národního institutu pro zemědělskou reformu - to je kontrarevoluce.

Vyvlastnit kapitalistické podniky a předat je do správy dělníkům a technikům - to je revoluce.
Přeměnit je ale na státní monopoly, v nichž je jediným právem pracujícího - výrobce - poslouchat příkazy - to je kontrarevoluce.

Rozpustit staré ozbrojené složky, jako armádu a policii - to je revoluce.
Zavést však povinnou vojenskou službu v milicích a udržovat stálou armádu, poslušnou příkazů vládnoucí elity - to je kontrarevoluce.

Postavit se proti zahraničním intervencím do života kubánského lidu a odmítnout jakýkoli imperialismus - to je revoluce.
Zaprodat však zemi cizím mocnostem pod záminkou obrany proti jiným - to je kontrarevoluce.

Připustit svobodu projevu a činnosti pro všechny opravdové revoluční síly a tendence - to je revoluce.
Uznat však pouze jednu politickou stranu, která navíc perzekvuje a likviduje jako údajné kontrarevolucionáře ty, kteří se staví proti bolševické infiltraci a nadvládě - to je kontrarevoluce.

Učinit z univerzity skvělé kulturní centrum, spravované společně vyučujícími, zaměstnanci a studenty - to je revoluce.
Přeměnit ale univerzitu na nástroj vládní politiky a vyloučit a perzekvovat ty, kteří se nepodřídili - to je kontrarevoluce.

Zvýšit životní úroveň pracujících prostřednictvím jejich vlastních produktivních snah, inspirovaných zájmem o všeobecný blahobyt - to je revoluce.
Vnutit jim však plány, vypracované státními úřady a požadovat vyznání podřízenosti od všech, kteří pracují - to je kontrarevoluce.

Zakládat školy a bojovat s negramotností - to je revoluce.
Indoktrinovat ale děti obdivem k diktátorovi a jeho spolupracovníkům a militarizovat je ve službě státu - to je kontrarevoluce.

Poskytnout odborovým svazům úplnou svobodu organizace a správních funkcí jako základních orgánů nové ekonomiky - to je revoluce.
Ocejchovat je ale znamením podřízenosti k vládnoucímu režimu - to je kontrarevoluce.

Zakládat po celé zemi nové konstruktivní lidové organizace všeho druhu a podporovat v jejich rámci ducha svobodné iniciativy - to je revoluce.
Zakázat však nebo klást překážky jejich práci a proměnit je v souladu s doktrínou v nástroje státní moci - to je kontrarevoluce.

Volat po solidaritě mezi všemi lidmi, všemi poctivými pracujícími muži a ženami celého světa a vyzývat je k podpoře revolučního lidu, budujícího nový život - to je revoluce.
Identifikovat se ale s ruským totalitarismem jako ”socialistický stát”, přijatelný pro sovětské impérium - to je kontrarevoluce.

Všechny zmíněné progresivní kroky, učiněné kubánským lidem pod praporem svobody, který zářil velkou nadějí pro obě Ameriky i celý svět, byly skutečnou Kubánskou revolucí.
Krvavá diktatura Fidela Castra a jeho kliky, ať už se skrývá pod jakoukoli maskou a předstírá, že si předsevzala jakékoli cíle, je však skutečnou Kubánskou kontrarevolucí.“

Kubánská revoluce – kritický pohledToto prohlášení naleznete přetištěné v knize Sama Dolgoffa Kubánská revoluce – kritický pohled, která vyšla prvně v roce 1976. V českém překladu ji vydala Anarchická knihovna FSA v roce 2002. Pro ty, kteří se chtějí seznámit s revolucí na Kubě z anarchistického pohledu, ji vřele doporučujeme.
Stáhnout si ji můžete ve formátu .odt ZDE.
V angličtině ji naleznete ZDE.

Související odkazy:
Kuba 2007 - Rozhovor s M.L.C.
Co se změnilo na Kubě?
Proč anarchisté nemilují Che Guevaru?