Anarchistická federace

Jeden rok Žlutých vest

16. listopadu oslavilo hnutí Žlutých vest první narozeniny. Je to víc než rok, co propukl hněv Francouzů a Francouzek, kteří začali vrážet klín do soukolí Macronovy administrativy.

Francie

Protest, který začal 17. listopadu 2018, zažehlo zdražení pohonných hmot, které pro mnohé jednoduše znamenalo poslední kapku v pomyslném poháru trpělivosti. Nerovnost a životní náklady se staly neúnosnými. Nezačalo to sice jako rebelie proti policii, přesto je jedním z klíčových faktorů, který nutí lidi vyrážet znovu a znovu do ulic, rozhořčení nad mírou represí, množstvím zadržených a zraněných. Podobná dynamika, kdy se policejní odpověď na sociální hnutí stává pro toto hnutí živnou půdou, začíná být od roku 2016 pro Francii typická.

V průběhu roku zaměřil francouzský stát veškerou svou sílu na Žluté vesty. Podle některých statistik 25 lidí přišlo o oko, nebo jim bylo způsobeno vážné zranění oka s trvalými následky. Pět lidí přišlo o ruku. Ministr vnitra odhadl celkový počet zraněných na 2448.[1] Osmdesátiletá babička Zineb Redouane byla loni v prosinci zabita policejním slzným kanystrem. V září 2019 ten samý ministr vnitra při inventuře spočítal, že bylo vypáleno 19 071 kontroverzních plasticko-hliníkových projektilů LDB (jedná se o nesmrtící zbraň, která způsobuje nejvíc úmrtí) a 5000 granátů se šrapnely z tvrdé pryže. Dosud bylo vyneseno 3000 rozsudků. Během první fáze protestů, loni v listopadu a v prosinci, bylo 3300 lidí zadrženo a 2354 umístěno do vazby.[2] Jenom v samotné Paříži bylo za jediný den 8. prosince 2018 zadrženo 1082 lidí.[3] V současnosti je francouzským GIPSem šetřeno 300 případů užití nepřiměřeného násilí ze strany policie. První přelíčení, v němž je obviněn policajt, že házel 1. května dlažební kostky do davu demonstrantů, začalo nedávno. Hlemýždí postup při vyšetřování fízlů a zrychlené procesy s demonstranty těžko někoho překvapí, šéfka GIPSu totiž v červnu deklarovala, že „pojem policejní násilí zcela odmítá“.[4]

Hnutí Žlutých vest uvrhlo vládu do paniky. Po třech po sobě jdoucích sobotách střetů na barikádách v nejluxusnějších čtvrtích světa byla nová daň z pohonných hmot nejprve zmrazena a poté úplně zrušena. Další sobotu byl v centru Paříže vyhlášen výjimečný stav. Metro bylo uzavřeno, výlohy obchodů a bank zabedněny, na ulicích se pohybovali pouze stíny a po zuby ozbrojení policisté připomínající vojáky, bulváry znělo dunění obrněných vozidel. Po novém roce krize pokračovala. Armáda vyhlásila stav pohotovosti a doplnila hlídkující policii. Protiteroristické jednotky rozmístěné ve francouzských městech v roce 2015 znovu obsadily check pointy. Stát se dostal do situace, kdy se vyslání armády do ulic stalo jediným krokem, který ještě zbýval.

Během následujících měsíců byly policejní složky ještě víc posíleny. Vláda zakázala zahalování obličejů na demonstracích.[5] To je běžné opatření, kterého jsme mohli být svědky v Řecku 2009 a nedávno také v Hongkongu. V případech, kdy v ulicích místo kyslíku dýcháte slzák, je zakrývání obličeje nutností a jeho zákaz se rovná kriminalizaci protestů. Neohlášené demonstrace byly rozprášeny a v mnoha ulicích byl vyhlášen zákaz demonstrací. Nahlášené protesty může nyní policie obklíčit dřív, než začnou, policie dostala také větší pravomoci při preventivním zadržování lidí. I přes četné stížnosti na nebezpečnost, nebylo vydáno žádné omezení používaných zbraní, naopak byly zřízeny nové mobilní jednotky.

Nejenže došlo k výraznému formálnímu posílení policejních pravomocí, mocenská pozice policie se změnila i neformálně. Zatímco si s protesty nevěděla rady, v zimě loňského roku dokázala dokonale využít paniky. Jednotlivé útvary začaly organizovat vlastní neohlášené demonstrace požadující vyšší mzdy a další benefity. Někteří příslušníci naznačili, že by se nezdráhali připojit k protestům Žlutých vest. Zděšený Macron jejich požadavkům rychle vyhověl.[6] Jelikož se nepopulární vlády stávají víc a víc závislé na policejních složkách, samotná policie získává nezávislost a moc prosadit své požadavky a vlastní politiku.[7]

Navzdory represím se Žluté vesty v ulicích objevovat nepřestaly. Každou sobotu byly na svém místě. Další překvapení přišlo v březnu, když si všichni mysleli, že je po všem, a policie ztratila kontrolu nad Champs-Élysées. Macron musel přerušit lyžovačku v Pyrenejích, policejní prezident dostal kvapem padáka. Během roku začaly Žluté vesty podporovat další boje. Zapojily se do tradiční demonstrace na 1. máje a přes novou tvrdou linii přijatou policií, která měla hnutí zastavit, se ministr vnitra zmohl pouze na konstatování, že „nejhoršímu bylo zabráněno“.[8] Během léta se Žluté vesty angažovaly při protestech kvůli smrti Steva Canica, který se utopil v Loiře během zásahu těžkooděnců na koncertě v blízkosti řeky. V září se přidaly ke klimatickému pochodu v Paříži, než byl brutálně rozprášen policií. Spousta lidí z hnutí se zapojila do nedávné generální stávky (5. prosince 2019) proti Macronově důchodové reformě.

Hodně lidí, kteří oblékli žluté vesty, předtím nikdy aktivních nebylo. Když se zmobilizovali, aby vyjádřili rozhořčení nad životními náklady, byli šokováni, s jakou brutalitou a vybavením na ně policie vyrukovala. Zbraně a taktika, která byla doposud používána víceméně na okraji společnosti, proti pracující třídě, obyvatelům předměstí nebo farmářům v Zone À Défendre (ZAD), byla namířena proti mainstreamové společnosti. Žluté vesty reagovaly tak, že si osvojily kritiku policie, doposud typickou pro radikální odboráře a antiautoritáře a antiautoritářky ze ZAD. Je pozoruhodné, že od začátku roku byl požadavek za odstoupení Macrona rozšířen o stíhání ministra vnitra. Postupem času se protipolicejní hesla objevovala častěji. Mezi hlavní témata se dostalo volání po zákazu nejnebezpečnějších zbraní ve výzbroji policie spolu se solidaritou se zadrženými a zraněnými. Policejní odpověď hnutí nezlomila, naopak poskytla pádné důvody pro další mobilizace.

Žluté vesty volně navázaly na sociální hnutí z roku 2016. Tehdy mezi březnem a červencem lidé stávkovali, okupovali a demonstrovali proti „loi travail“, novele zákoníku práce. To, co začalo v březnu a dubnu jako střety malých skupin nespokojenců s policií, neustále rostlo až do velkých militantních demonstrací, které se na začátku léta konaly skoro každý týden. Pokaždé, když se těžkooděnci snažili tyto demonstrace rozehnat, přicházelo víc a víc lidí. Nově příchozí podporovali „cortège de tête“ (black bloc), nebo se pouštěli přímo do střetů s policií. V létě už byla tato militantní část protestů stejně početná jako velké oficiální odborářské průvody. Taktika těžkooděnců založená na úzkém kontaktu pouze přilévala olej do ohně a nakonec jediné, co mohla policie udělat, bylo oplocení a ohraničení nepokojů, které je sice omezilo, ale nezastavilo. Hnutí uvadlo se schválením „loi travail“ a kvůli četným zákazům a kriminalizaci demonstrací. Poraženo však nikdy nebylo a během následujících osmnácti měsíců probíhaly neúspěšné pokusy o mobilizace, které by navázaly na rok 2016.

Do této atmosféry vstoupily Žluté vesty. Současný stav se v mnoha ohledech podobá létu 2016. Dne 16. listopadu tohoto roku policie obklíčila většinu Žlutých vest v Paříži na Place d’Italie a několik hodin je krmila slzným plynem. Policie nakládá se Žlutými vestami stejně jako s hnutím 2016, rozhání je za pomoci všech dostupných prostředků. Navzdory celému roku brutálních represí ale vychází tisíce lidí do ulic po celé Francii, aby oslavili první narozeniny Žlutých vest. Tisíce lidí po několik hodin odolávaly policejní palbě na Place d’Italie a potom se zapojily do mnoha spontánních demonstrací po celém městě. Stejně jako hnutí z roku 2016, nebyly Žluté vesty poraženy a pravděpodobně budou nadále hledat způsoby, jak se projevit.

Policejní manévry v letech 2016, 2018 a 2019 bezpochyby radikalizovaly mnoho lidí a pocit kontroly, který získávaly, byl pokaždé dočasný. Násilí a represe francouzského státu jsou natolik brutální, že už snad není pro další eskalaci prostor. Po celém světě můžeme být svědky další vlny protestů a povstání. Životaschopnost jednotlivých vlád je závislá na represivních složkách, které jsou jedinou odpovědí na nepokoje. Můžeme se dočkat toho, že podobně jako v Chile a Hongkongu budou i v dalších zemích policejní opatření hnát davy do ulic. Čím víc je policie vyzbrojená, tím méně dokáže ovládat ulice bez rostoucího hněvu společnosti. To je past, v níž se zmítá francouzský stát. Jeho policie je čím dál tím silnější, lépe vyzbrojená, důrazná, ale sociální hnutí se stále vynořuje. Přes deseti tisíce vypálených pryžových kulek a kanystrů slzného plynu mohou pouze konstatovat, že „nejhoršímu bylo zabráněno“.

Odkazy:
[1] https://alloplacebeauvau.mediapart.fr/
[2] https://www.bastamag.net/gilets-jaunes-champs-elysees-justice-repression-condamnations-violences-police-loi-anti-casseurs-prison
[3] http://en.rfi.fr/france/20181209-1700-arrested-france-paris-takes-stock-destruction-after-yellow-vest-protest
[4] https://www.bfmtv.com/police-justice/la-patronne-de-l-igpn-refute-totalement-le-terme-de-violences-policieres-1712147.html
[5] http://www.rfi.fr/en/france/20190313-french-senate-backs-controversial-anti-riot-bill-yellow-vests-gilets-jaunes
[6] http://en.rfi.fr/france/20181220-French-police-win-pay-rises-after-post-Yellow-Vest-protests
[7] viz Neviditelný výbor
[8] http://www.rfi.fr/en/visiting-france/20190502-worst-avoided-says-french-government-after-may-day-clashes-police-woes-not-

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/we-are-here-even-if-macron-doesnt-want-it-one-year-of-the-gilets-jaunes/

Psali jsme:
https://www.afed.cz/text/7010/francie-39-protestni-sobota
https://www.afed.cz/text/7005/v-druzstevni-kavarne-o-zlutych-vestach
https://www.afed.cz/text/6913/cerny-blok-ve-zlutych-vestach
https://www.afed.cz/text/6909/nesundavejte-zlute-vesty


Verze pro tisk 10.12.2019 Zahraniční sekretariát AF

Píšou jinde

Odkazy