Pozvánka na přednášku o anarchismu na Kubě a v Chile

V rámci mezinárodní infotour se bude přednáška o anarchismu na Kubě a v Chile konat i v České republice. V úterý 23. srpna vystoupí dvojice anarchistů na pražské Klinice, o den později pak ve Třech ocáscích v Brně. Jako upoutávku na zajímavé povídaní o situaci na druhém konci světa přinášíme překlad části rozhovoru s kubánským anarchistou Mariem, který je jedním z přednášejících:

Jak se z tebe stal anarchista?

V mé rodině ani v sociálním prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, k anarchismu žádný vztah nebyl. O anarchismu jsem nějaké povědomí měl, protože moji rodiče žili pět let v Sovětském svazu, kde pracovali a studovali, a já se dostal k nějakým informacím o revoluci na Ukrajině. Později jsem viděl sovětský film, ve kterém se objevil Machno. Byl v něm vykreslován jako alkoholik a šílenec. Rodiče žili blízko míst, kde probíhalo Machnovo povstání, a informace, které jsem tam získal, byly úplně jiné než ve filmu. Nicméně tahle souvislost na mě velký vliv ještě neměla.

K dalším informacím jsem se dostal během vyučování na Latinskoamerické škole medicíny. Byli tam studenti z celé Latinské Ameriky. Učitelé se často učili od studentů a někdo mi tehdy přinesl anarchistické tiskoviny z různých latinskoamerických zemí. Pár let jsem už fungoval v trockistickém hnutí v Havaně, a když jsem začal pročítat tyhle materiály, byl jsem překvapen, že jsem narazil na věci, které mi vždy vrtaly hlavou. Po několika hodinách čtení jsem pochopil, že jsem anarchista.

Potom jsem se jako rezident dělnické čtvrti začal zajímat o její minulost. Začal jsem diskutovat se svými kamarády, začal jsem psát.

Jsi stále aktivní ve své čtvrti?

Můj bratr, který byl v té době ještě dítě, se začal zajímat o historii domů a celé čtvrti. Během výzkumu jsme narazili na kubánského bojovníka, který bojoval jako dobrovolník ve španělské občanské válce. Mluvili jsme s jeho rodinou a oni nám věnovali nějaké jeho fotky ze Španělska. Historie naší čtvrti tak dostala národní a mezinárodní přesah.

To nás vedlo k založení Kritické observatoře: účelem bylo vytvořit síť lidí, kteří vyvíjejí autonomní činnost. V té době bylo v Havaně mnoho lidí věnujících se zajímavým aktivitám bez zásahu státu, například na téma sebevzdělávání, ekologie, sebeorganizace v sousedství, historie dělnické třídy.

O jaký druh ekologické iniciativy se jednalo?

Například zalesňování. Jeden kamarád provozoval už deset let semennou banku, shromažďoval druhy, kterým hrozil zánik.

Záměrem bylo vytvořit síť autonomních skupin a lidí, kteří neměli žádné vazby na stát. Zakladatelé byli anarchisté, ale idea byla taková, že jsme nechtěli nikomu podstrkovat naši ideologii. Chtěli jsme realizovat anarchistické ideály, ale ideologií jsme se nezabývali.

Jak se skupina vyvíjela?

Po několika letech začala činnost Kritické observatoře upadat, mnoho lidí emigrovalo, nebo rezignovalo na politické aktivity a založili rodiny. Jako síť jsme měli nejistou existenci. To neznamená, že se to rozpadlo. Takže před pěti lety, když jsme viděli tenhle úpadek, jsme se rozhodli, že se budeme organizovat jako anarchisté.

Ano, to je důvod, proč se anarchisté organizují, potřebujeme trvalou organizaci, která dokáže přežít vzestupy a pády, protože hnutí se rozrůstá a pak zase slábne.

Přesně. Proto jsme vytvořili libertinskou dílnu. Nechtěli jsme nahradit Kritickou observatoř, ale posílit ji. Energie přichází a zase mizí, ale my musíme udržet specifický typ organizace. Cítíme se jako klíčová část velkého experimentu, který Kubánci prožívali po pádu Sovětského svazu. Vláda toto období nazvala Zvláštní dobou.

Co na ní bylo zvláštního?

Byla zvláštní, protože se jednalo o období (od r. 1989 do poloviny devadesátých let), kdy stát zkolaboval a lidé ukázali svou schopnost sebeorganizace. Máme zkušenosti s pěstováním plodin, zajišťováním služeb od dopravy po obchod, s výrobou oblečení, jednalo se o období výbuchu tvořivosti. Stát prostě řekl, dělejte, co můžete, protože sám nezmohl nic. Oficiální historie pojmenovala tento čas Zvláštní doba. To vše se stalo ještě předtím, než jsme začali pracovat v naší čtvrti, ale byli jsme toho součástí, takže to ovlivnilo naše další aktivity.

Proč Zvláštní doba skončila?

Stát znovu převzal kontrolu, intervenoval do námezdních vztahů, daní a zlegalizoval instituce, které byly v sousedstvích vytvořeny. Například v roce 1999 stvořil hroznou instituci pro ucelenou transformaci sousedství.

Takže existovaly nějaké samosprávné sítě a stát nad nimi potom převzal kontrolu?

Přesně. Byla to rekuperace. Všechny zkušenosti, které lidé získali, byly využity a kooptovány státem.

Jak na to lidé reagovali?

Nejvíc zkušeností si z toho odnesl stát, společnost ne. Všechny samosprávné aktivity převzal stát a pak na nich vydělával. Lidé nerozuměli tomu, co se děje. Mysleli si, že když nad tím stát převezme kontrolu, bude zabezpečena nějaká kontinuita, ale opak byl pravdou. Dnes tyto instituce upadají.

Například horizontální vztahy, které byly vytvořeny v devadesátých letech – produkce obuvi, oblečení, potravin, vzdělávání –, fungovaly mezi samotnými jednotlivci i mezi sousedstvími. Ale pak na konci devadesátých let byly zavedeny instituce, které dělaly prostředníky mezi autonomními skupinami. To bylo hrozné – během krátké doby se povaha projektu zcela proměnila.

Vydáváte nějaké tiskoviny?

Před dvěma lety jsme začali vydávat malé periodikum nazvané Tierra Nueva (Nová zem). Je to naše pocta starým anarchistickým novinám, které dřív v Havaně vycházely. Je důležité vydávat noviny, jelikož lidé v Havaně nemají přístup k sociálním médiím.

V naší zemi jsou lidé, kteří si myslí, že současná Kuba je skvělá, model, který je třeba podporovat. Co bys na to řekl?

V mnoha ohledech je Kuba úžasná. Stalo se tu mnoho dobrých věcí, máme tu dobré lidské vztahy, to se ale týká lidí. Kubánský stát se neliší od ostatních třídních systémů. Je zde útlak, dominantní třída, třída pracujících, ale kubánská společnost má některé rysy, kterými se svět může inspirovat.

Čelí kubánští anarchisté represím?

Jsme pod neustálým dohledem, ale represím v současnosti nečelíme. Na začátku revoluce anarchisté čelili přímé represi ze strany státu, což vedlo k emigraci, ale dnes zažívají anarchistické aktivity na Kubě dobré časy. Stát se soustřeďuje na vyjednávání se Spojenými státy a na represi nové pravice. Pravicová emigrace ze Spojených států a ze Španělska se dnes vrací. Staří rebelové nyní přicházejí zpět jako přátelé podnikání.

Kuba se nachází v procesu definování sociálního konfliktu – kdo je nepřítel? To tu v devadesátých letech nebylo. Třídní konflikt začal být více viditelný. Takže to je dost dobré.

Z originálu Cuban Anarchism Reborn: An interview with Mario from TLAL (Organise! 2016, č. 86, s. 31–33. Celé číslo dostupné na: http://af-north.org/afed/org/org86.pdf).
Přeložil Tonda Kováč, redakčně kráceno.

12.8.2016 AF

Ze světa Akce AF/IFA