Kubánské libertinské hnutí (Movimiento Libertario Cubano) – skupina kubánských anarchistů a anarchistek v exilu - se pokusilo souvislosti s probíhající situací na Kubě nalézt odpovědi na výzvy stojící před kubánskou společností. Kubánští anarchisté a anarchistky vždy prokazovali nekompromisní oddanost myšlenkám svobody, rovnosti a solidarity.

Něco se na Kubě začíná měnit, může to mít spojitost s nastupující „pofidelovskou“ érou, kterého nekončící dlouhé projevy přes půl století vyplňovaly všechen prostor na Kubě, až do 26.června 2006. V tento den byl nad hrobem stojící vůdce přinucen přeorientovat se jen k psanému slovu. Jak je známo, takový způsob komunikace nemá již takový šmrnc, takovou sílu jako mluvené slovo, a tak ztrácí na významu, když se stává odtrženým od reality a nedůsledným. Vlastně to může být hlavní důvod, proč tak mnoho lidí, víc než bylo možné očekávat, na ulicích, v ilegálních kinech, na internetu touží přetrhnout pouta svobodě slova. Dokonce i první housle vládního orchestru nemají na výběr a začínají uznávat existenci některých faktů, což bylo ještě před několika lety nemyslitelné, bezpochyby jsou nuceni nespokojeností, která se šíří všude a narůstá na síle.

Například viceprezident Carlos Lage nedávno prohlásil na VII. Kongresu UNEAC (Národního svazu kubánských spisovatelů a umělců): „Dvojitá morálka, zákazy, tisk, který nepíše o naší realitě, nežádoucí nerovnost, infrastruktura nacházející se v rozkladu, to vše jsou válečné rány, avšak přinesené ve válce, kterou jsme vyhráli.“ (1) To je bezpochyby změna jazyka. Nedá se totiž již udržovat včerejší nadutý tón, když se sami přiznali, že ran je příliš mnoho a jsou příliš závažné, dokonce i pro režim, který se sám označoval a je obecně ve světě pokládán jako „revoluční“ a „socialistický“, a nyní se dokonce sám přiznává, že válečné vítězství znamená už jen udržení elity u moci.

M.L.C.

Ještě více otevřenější a údernější než Lage, byl jazyk použitý na již vzpomínaném kongresu Alfrédem Guevarou, který zkritizoval dosavadní vyzdvihování pilířů „revoluční“ hrdosti jako výchovného postupu. Guevara se ptal: „Pokud takové školství, základní či střední, které bazíruje na absurdních kritériích a ignoruje základy pedagogiky a psychologie, potlačuje práva rodin, nemůže se stát pro děti a mládež, ale i celou budoucí společnost pohromou?“ A okamžitě odpovídá: „Není možné stavět něco trvalého na dogmatech, zkostnatělém ignorování reality, přivíráním očí ke korupci a porušování zákonů a občanských práv.“

Tato manifestace nonkonformismu, ale i smutku v řeči Guevary, se rychle rozšířila také o kritiku Kubánského rádiového a televizního institutu, který se nachází pod bezprostřední kontrolou ideologického úřadu Komunistické strany. Podle jeho názoru „neo-koloniální média s jejich ohlupujícími programy jsou přeplněny tak obrovskou ignorancí, že nemám pochyb, že se staly spojenci kapitalismu.“ Diskurz tohoto druhu, kromě své štiplavosti a zahořklého jazyka ovšem nepodrobuje hlubší kritice celý systém vlády, ani nezpochybňuje jeho existenci. (2)

Staré parfémy v nových lahvičkách

Zdá se, že se pavučina vlády příliš nezměnila, kromě ztráty svého charismatického komponentu. Nebude již Mojžíše, který převede lid přes Rudé moře. Všichni si uvědomují, že žádná marketingová kampaň není schopna udělat z Raula Castra charismatického vůdce. Odtud také státní diskurz, náhlé zbavení svého inspirativního rozměru, nemá jiného východiska než ukázat aspoň minimum upřímnosti a apelovat po zvýšení produktivity.

Dnes již všichni vědí, co bylo potvrzeno nejvyššími činiteli, že Kuba není schopna produkovat dostačující množství potravin, aby upokojila potřeby svých obyvatel, že zemědělství je zruinované, že dopravní systém je zastaralý, že velká část havanské populace v produktivním věku již nehledá ani zaměstnání, protože jednoduše není kde. (3) Každý ví o „nadmíře zákazů a zákonných prostředků, které více škodí než pomáhají“, protože to několik měsíců před Lagem přiznal osobně prezident Raul Castro, a to koncem roku před Národním shromážděním. (4) Nikdo nepochybuje, že se všechno toto musí podrobit změně a málokoho ještě nedostihl fakt, že půjčky vystačí jen na určitý čas a trpělivost má své hranice. Pro stále větší část lidí musí být změny uskutečněný teď nebo se neuskuteční nikdy.

Je ovšem jasné, že osud změn je v současnosti v rukou těch stejných lidí, kteří jsou odpovědní za nynější situaci, a proto se nemusíme udivovat ani nad jejich inteligencí či schopnostmi, které dosud nevykazovali. Z tohoto důvodu jsou „změny“, které navrhli, bezvýznamné: povolení prodeje některých léků v místních lékárnách či nákup mobilních telefonů (které se dosud daly koupit od krajanů ze zahraničí), nebo povolení rolníkům nakupovat zemědělské nářadí, osiva a hnojiva. A také povolení na využívání neproduktivní státní půdy, povolení přístupu k počítačům, reprodukce DVD nebo automobilových alarmů pro ty, kteří mají směnitelné valuty. Ale také povolení ubytovat se v hotelech, které byly dosud určené jen pro zahraniční hosty. Co nejvíce překvapuje, není fakt, že byly tyto druhy zákazů zrušeny, ale že se v současnosti uskutečňují! Mezitím jsme totiž stále zbavení základních práv. Stále například čekáme na to, až vůle vykonat zahraniční cestu nebude na stejné úrovni s vůlí vykonat křížovou cestu.

Starý vůdce se třese šílenstvím a trpí na svém lůžku, když v dopise pro kongres UNEAC vyjadřuje svoje podráždění kvůli současným nařízením: „Můžeme garantovat fyzické i duševní zdraví v momentě, když vystavujeme lidi neznámým důsledkům ozařování tak silnými elektromagnetickými vlnami, ke kterým nebyla uzpůsobena v procesu evoluce ani lidská mysl a tělo? Kongres UENAC se musí věnovat tomuto důležitému problému.“ (5) Jeho apokalyptický projev je dosti zajímavý, především z důvodů, že on sám byl přes celá léta nejvíce vystavovanou osobou elektromagnetickým vlnám na Kubě. Na druhou stranu je něco enigmatického na tom, že se obrátil s prosbou na nalezení řešení na prostředí intelektuálů a umělců, když by se řešením tohoto problému měli zabývat spíš představitelé jiných, lépe připravených disciplín. Nebo je to poslední reflex při hledání spojenců, dramatické volání o pomoc od těch, kteří s ním sdíleli autoritu?

V tomto celkovém zmatku je čas přivyknout si faktu, že nadcházející vlna „svobody“ nebude všeobjímající a nebude se týkat zrušení nejsurovějších represivních prostředků či absurdních zákazů, jako například, když nezaplatíš lístek za autobus a tato událost, bude označena za „akt vandalismu“, za který můžeš skončit ve vězení (6), zatímco založení blogu na internetu může znamenat jeho zablokování, na základě předpokladu, že jeho šíření nebo užívání některých programů, se může stát ohrožením pro „národní bezpečnost“. (7)

Některé zákazy považované za „nadbytečné“ upadají vlivem vlastní tíhy, ale neobjevují se žádné institucionalizované formy rozšíření základních svobod. Zřetelně se to projevuje ve starostech mládežnických kontrakulturních iniciativ. Jako příklad mohou posloužit represe vůči rockové kapele Porno para Ricardo, a především vůči jejímu zpěvákovi Gorkimu Aguilovi.

Samospráva: Vůně svobody a rovnosti v solidaritě

Ano, něco se na Kubě mění. Ale ne natolik, abychom vkládali naděje do strategie změn, zaváděných do života přes zkamenělou „avantgardu“. Podle našeho názoru má současná pružnost vlády základy v konkrétních politických a ekonomických podmínkách. Pokud jde o politické důvody, je to především vědomí, že je potřeba změn v orientaci a že je signálem procesu přechodu centra moci z rukou Fidela Castra do rukou někoho jiného. Za druhé je jasné, že je potřeba uspokojit, ačkoli v minimální míře, očekávání lidí, kterých počet začal výrazně stoupat, což způsobuje nebezpečí pro vládu vzrůstem jejich nespokojenosti. Pokud jde o ekonomické důvody vládou přijatých kroků, jsou nasměrované na získání dalších dolarů do státní pokladny, která v současnosti není schopna financovat základní potřeby, ani přes velkou výpomoc ze strany Venezuely. Jedním z nejvíce palčivých problémů, pokud jde o střednědobé cíle, je nalezení způsobu na navrácení vyhovující úrovně produktivity a potravinové soběstačnosti, než se situace stane zcela neudržitelnou. S tímto cílem se snaží najít cestu, i když ne jako důsledek souvislého projektu, jakým je „čínský model“ hospodářství s určitými elementy „vietnamského modelu“, na což upozorňuje úvaha profesora Omara Everlenyho, ředitele Centra pro výzkum kubánské ekonomiky. (8)

Raul Castro rozvinul toto téma ve svém projevu koncem roku a popřál šťastný nový rok 2008, když představil svoji „materialistickou“ a „avangardní“ recepturu na hospodářský zázrak: „Pracujme tvrdě!“ (9)

Režim se snaží ukázat svoji „lidštější“ tvář, což umíněnost a pýcha vůdce dosud neumožňovala. Ale není to nic jiného než způsob na udržení se u moci. Rozsáhlá síť státní kontroly a represe je stále nedotknutá, ale i tak se musíme těšit z toho, že na Kubě existuje zdravá tendence k rozšiřování diskurzu jiného než oficiálního – s jiným obsahem, s jinými odstíny, jiným rytmem, pomocí jiných médií, které nejsou těsně kontrolované vládou. Kritika totalitní kontroly hospodářství státem, chaos vzniklý v době dlouhých dekád centrálního plánování a hluboký pocit odcizení kubánských pracujících v „socialistické“ výrobní struktuře dovedly některé analytiky k zahájení opětovné diskuse o samosprávě, na jejíž téma mají mnohé co říct akorát anarchisté.

Za prvé musíme zdůraznit, že samospráva není kosmetický zákrok či náplast na krvácející ránu, ale celková koncepce stojící v opozici k státnímu a soukromému kapitalismu. Koncepce, která soupeří s ostatními modely výroby a distribuce, a je celkem, který musí proniknout celou společností. Zkrátka, samospráva nemůže být používána jako umělý a izolovaný experimentální projekt, ale jako model vztahů pro svobodné a rovné lidi, žijící pocity solidarity, lidi schopné přijímat individuální a kolektivní rozhodnutí týkající se jejich životů. Stejně jako centrální státní plánování i tržní konkurence potřebuje totalitářství. Samosprávné hospodářství také vyžaduje komplexní přístup, ale nesmí se omezit jen na ekonomické otázky, nýbrž musí zacházet s lidskými životy jako s celkem. Samospráva není dekorace, ale základ, není modelem pro speciální chvíle, ale osvobozujícím a revolučním projektem, pomocí kterého mohou lidé obnovit kubánskou společnost.

Obáváme se, že požadavky „samosprávy“, které se objevily na Kubě, jsou jenom způsobem pro opětovnou identifikaci pracujících se státními podniky ke zvýšení produktivity. Vláda to může dodatečně spojit s nevelkými dotacemi pro malá rolnická družstva zapojená do zemědělského průmyslu. Proto nepřichází rozšíření samosprávy ve všech sférách života a není skutečnou samosprávou, ale jen nástrojem, který by prodloužil působení elity u moci a stal se způsobem k obnovení jejich kontroly nad pracujícími.

Není možné mluvit o samosprávě, tak jak ji chápou anarchisté, pokud není založena na všeobecné svobodě lidí a nezávislosti decentralizovaných organizací. Abychom se vyjádřili jasněji, stoupenci tzv. „samosprávy“ v dnešní Kubě nejsou schopni pochopit, že samospráva není možná v natolik represivním prostředí s rozrostlým policejním a vojenským aparátem, s odevzdáním kontroly všech prostředků mezilidské komunikace do rukou jedné strany a s neustálým disciplinováním a podrobováním „masových“ organizací vládnoucí elitě. Opět se musíme vyslovit proti této obnažené mašinérii dominance, raději doufáme v schopnost lidí znovuzískat a rozšířit prostory svobody. Připomenutí těchto problémů v době tak symbolického dne, jakým je 1. máj, ať se stane potvrzením, že kubánské anarchistické hnutí nadále zůstává věrné ideálům anarchismu a socialismu. Toto naše přeplnění emocemi se vrací zpět ke kořenům a také potvrzuje naší věrnost cestě k obzorům svobody a bratrství/sesterství se všemi lidmi na světě, kteří bojují za svoji svobodu.

Kubánské libertinské hnutí, květen 2008

Kontakt: movimientolibertariocubano@gmail.com

Poznámky:
1/ http://www.kaosenlared.net/
2/ http://www.kaosenlared.net/noticia/peor-enemigo-revoluciones-ignorancia
3/ http://www.granma.cubaweb.cu/2008/03/21/nacional/artic10.html
4/ http://www.granma.cu/espanol/2007/diciembre/sabado29/deseo-e.html
5/ http://www.kaosenlared.net/noticia/carta-fidel-vii-congreso-uneac
6/ http://www.noticiasdeautobus/tag/sucesos/page/11/
7/ http://www.kaosenlared.net/
8/ http://news.bbc.co.uk/hi/spanish/latinamerica/newsid7325000/7325340.stm
9/ http://www.granma.cu/espanol/2007/diciembresabado29/deseo-e.html

Související článek:
Kuba 2007 - Rozhovor s M.L.C.


přeložil Květoslav Vobořil
zdroj: www.cia.bzzz.net