Tags:
Event
World
Czech/slovak
Protests
(more)
- Culture
- Repression
- Publishing
- War
- Antifascism
- Squatting
- Theory
- History
- Personalities
- Work
- AF/IFA
- Autonomy
- Ecology
- Racism
- Review
- Gender
- DIY
- Economy
- Elections

Pět jmen

V pátek 18. března informovala skupina anarchistů v Charkově o pěti zabitých sociálních aktivistech – aby nezůstali bezejmenní.

Přirozený impulz lidí dělit se o všechno životně nezbytné a snaha podporovat ostatní v době, kdy by sami potřebovali podporu, se projevuje od prvních dní obléhání Charkova ruskými okupanty. Všechno se to děje spontánně v různých formách, i když ještě nejde o uvědomělé anarchokomunistické tendence. V divočině obytných oblastí ponořených do chladu a temnoty se z jakýchsi vzdálených hlubin lidské povahy objevil impulz ke komunitnímu životu jako plamínek svíčky ve větru…

Informační prostor se denně plní slovy zcela zasloužených díků záchranářům, zdravotníkům atd., kteří pracují už na hranici sil. O dobrovolně působících sociálních aktivistech, díky nimž není ve městě nikdo ponechán napospas osudu, se zatím skoro nemluví. A přitom je tady cenou za sociální aktivismus nakonec ztráta života. Neměli by zůstat bezejmenní.

Julie Kovalová

Dne 5. března zahynula třiadvacetiletá dobrovolnice Julie Kovalová po útoku ruských raket ve čtvrti Saltovka. Zabita byla i rodina, které Julie pomáhala s evakuací.

Anton Chrustalev

Evakuace obyvatel z ostřelované čtvrti Saltovka stála život nejen místní obyvatelku a dobrovolnici Julii Kovalovou, ale 16. března při ničivém raketovém útoku také Antona Chrustaleva (podle oficiálních zpráv tehdy zahynuly tři osoby a pět lidí bylo zraněno). Charkovský muzikant Vasilij Rjabko o Antonovi napsal:

„Dnes můj kamarád, řidič našeho autobusu, dobrovolník Anton Chrustalev zemřel na Saltovce během evakuačního výjezdu, který probíhal kvůli ostřelování klidné čtvrti. Byl jsem poblíž, ale živý a nezraněný. Antona jsem znal jen dva týdny, ale stal se pro mě opravdovým přítelem. Byl to dobrý člověk, pacifista, chtěl pomáhat lidem. Evakuovali jsme více než 300 lidí, přepravili léky a potraviny… Anton mluvil rusky a byl typickým klukem z východní části Charkova. Zůstala po něm dcerka a žena.“

Julie Zdanovská

Julii bylo jednadvacet let, studovala ekonomickou univerzitu v Kyjevě, zúčastnila se mezinárodní matematické olympiády a po okupaci se stala dobrovolnicí humanitární skupiny Stanice Charkov. Byla zabita při útoku na budovu Charkovské územní správy. Jedním z jejích posledních příspěvků na sociálních sítích bylo: „Děkuji, ale zůstanu v Charkově, dokud nezvítězíme.“

Natálie Skibina

Při ostřelování charkovské radnice byla zabita studentka Charkovského teologického semináře Natálie Skibina. Jako dobrovolnice s farmaceutickou specializací pomáhala při rozdělování léků dodávaných do nemocnic městem.

Arťom Ajvazjan

Během raketového útoku u Gorkého parku 14. března bylo zasaženo auto organizace Help Army Kharkiv. Zemřel při tom šestadvacetiletý Arťom Ajvazjan. Jeho sestru Alenu museli operovat. Alena a druhá sestra Mariam jsou také dobrovolnice a před válkou pomáhaly osiřelým dětem a uprchlíkům, teď po okupaci pomáhají obyvatelům Charkova. Všichni mají pedagogické vzdělání.

Trhlina

Charkov je tradičně známý jako město nudných tváří, trávících rok za rokem v rutině svého šedého každodenního života, nevšímajících si ničeho kolem. V těchto chvílích se na mnoha místech téhle zničené země začíná stále víc lidí poprvé brát svůj život do vlastních rukou. Jako by náhlé zastavení každodenního cyklu výroby a spotřeby utvořilo ve společnosti trhlinu, na jejímž dně doutnají první jiskry nového světa. Všechno je velmi jednoduché a složité zároveň.

Podle očitých svědectví se za poslední týden dobrovolnické organizace v Charkově propojují a začínají fungovat jako jediný organismus. Od chaosu prvních dnů války se komunita posouvá k systematičtější práci. Formuje a prohlubuje se specializace aktivistických skupin a stále efektivněji spolu komunikují.

Poradili jsme si s Hitlerem, poradíme si i s Putlerem. Trest, který by vykoupil smrt našich dobrovolníků, se nedá ani vymyslet. Následujme ale jejich příkladu a pokusme se udělat ještě víc. Přebudujme naše životy podle rovnostářských principů.

Anarchisté ve válce

Ukrajinské anarchistické hnutí se už v roce 2014 rozdělilo na ty, kteří podpořili liberálně-nacionalistický protest na Majdanu a následně pomáhali nové vládě proti separatistům na Donbase, a na ty, kteří se snažili zaujmout internacionálnější pozici. Teď je situace podobná, ale víc vyhrocená. Hodně zjednodušeně se dá říct, že je tam trojí přístup.

Skupiny jako Nihilista nebo Revoluční akce v Kyjevě považují současné události za válku s ruským imperialismem a Putinovou diktaturou. V této válce podporují Ukrajinu a její bojové aktivity.

Další přístup reprezentuje například skupina Černý prapor z Kyjeva a Lvova. Ze současné války obvinila kapitalismus a vlády obou stran konfliktu, ale vyzvala lidi, aby se přidali k silám tzv. územní sebeobrany – místním dobrovolným vojenským formacím lehké pěchoty.

Třetí přístup představuje charkovská skupina Asamblea. Také viní obě strany konfliktu, i když kremelský stát považuje za nejnebezpečnější a nejreakčnější sílu. Nevyzývá k ozbrojenému odporu. Aktivisté skupiny se věnují organizování pomoci místním obyvatelům postiženým bombardováním a střílením ruské armády.

Julie Kovalová