Anarchistická federace

Nejsme v bezpečí, dokud nebudeme v bezpečí všichni!

AF se připojuje k mezinárodnímu anarchistickému prohlášení k pandemii covidu-19.

obr.

Pandemie covidu-19 zasáhla všechny aspekty lidského života. Má ničivý dopad na fyzické a duševní zdraví lidí, sociální vztahy a komunity, na naše živobytí a svobodu pohybu. Výrazně to také omezilo naši schopnost organizovat účinné politické protesty a posílilo státní moc.

Situace zdůraznila základní problémy globálního kapitalismu a jeho potřebu trvalého růstu a zisku. Státní podpora těchto cílů je určujícím faktorem vzniku, šíření a tragických následků pandemie. Potřeba revoluce nebyla dlouho zjevnější.

Jak se však snažíme bránit, vyšly najevo také slabiny hnutí pracujících. Byli jsme svědky rostoucího počtu úmrtí a přetížení zdravotnických služeb, klíčoví pracovníci jsou považováni za postradatelné a ekonomické náklady se přenášejí na ty, kteří si je mohou dovolit nejméně – avšak odpor byl zanedbatelný. Navzdory tomu pandemie také vyvolala činy a principy, které jsou klíčové pro sociální transformaci: solidaritu, vzájemnou pomoc, sebeorganizaci a internacionalismus.

Covid-19 a další od zvířat pocházející nemoci, které se objevily v posledních několika desetiletích, jsou způsobeny šířením globálního kapitalismu. Jak kapitalismus zabírá stále více půdy pro těžbu dřeva, dobývání nerostů a agrobyznys, divoká zvěř ztrácí svá původní stanoviště a přichází do kontaktu s lidmi, což vytváří potenciál pro šíření nemocí jiných druhů na lidi. Tuto situaci ještě zhoršuje poptávka po mase exotických zvířat ze strany střední a vyšší třídy po celém světě.

Reakce šéfů a států

Ačkoli pár zemí uplatňovalo strategii nulového výskytu nemoci (Covid Zero), většina se rozhodla pandemii spíše omezit než skutečně potlačit. Bylo tomu tak hlavně proto, že chtěli ekonomiku co nejvíce udržet v chodu, a tak upřednostnili zisky před zdravím lidí. Výsledkem je, že pandemie trvá mnohem déle, než bylo nezbytné. Pracovníci v takzvaných „základních zaměstnáních“, která beztak patří k těm s nejnižší mzdou, byli nadměrně zatěžováni, protože nesli hlavní tíhu krize. Nedostatek dobře financovaného systému zdravotní péče měl za následek bezpočet úmrtí a mnoho zaměstnanců bylo nuceno pracovat kvůli nedostatečné nemocenské. Mezitím mnoho firem shráblo nemalé zisky a propast mezi bohatými a chudými se prohloubila.

Pro mnohé vlády bylo očkování hlavní součástí jejich strategie, jak porazit covid-19. Ačkoli vakcína hraje klíčovou roli v boji proti této nemoci, zásadní jsou také základní opatření v oblasti veřejného zdraví. Vlády však raději spoléhaly na očkování, což přineslo farmaceutickým společnostem obrovské zisky, a odstranění ostatních opatření v oblasti veřejného zdraví udržuje lidi v kruhu práce a spotřeby.

Zavedení očkování mimo jiné upozornilo na globální nerovnosti. Většina vakcín se dostala do bohatších zemí, které si je mohou dovolit zaplatit. Výzvám k upuštění od patentových práv, aby mohlo být vyrobeno více vakcín, nebylo dopřáno sluchu, což dokazuje, že vlády se víc starají o zisky farmaceutických společností než o lidi. Každá země postupuje samostatně a existuje jen minimální mezinárodní koordinace či solidarita.

Odpověď organizovaného anarchismu

Naše organizace se zapojily do různých bojů: za bezpečná pracoviště a vzdělávací zařízení, za vzájemnou pomoc a solidaritu v komunitách a proti útokům kapitalistů a vlád na pracující ve snaze získat zpět peníze, které museli utratit.

Lockdown byl pro nás těžkým obdobím, protože naše obvyklá politická aktivita nebyla možná. Přesto jsme se nepřidali k hnutí proti lockdownu. Organizovaní anarchisté a anarchistky věří v sebeorganizaci. Neřídíme se pravidly, protože nám to nařizuje vláda, řídíme se pravidly, která jsme sami společně vytvořili. To je jádro problému s lockdownem; pravidla byla na lidi autoritativně uvalena, aniž by o nich lidé mohli sami rozhodovat.

Nejsou čerpána ze zkušeností lidí v komunitě a na pracovištích, ale jsou vytvořena s ohledem na jiné cíle. To vedlo k matoucím a protichůdným sdělením a vytvořilo obecný chaos, který měl za následek, že mnoho pokynů bylo ignorováno ať už jednotlivci, na pracovištích nebo jinde.

Naše myšlenky jsou založeny na základních principech organizovaného anarchismu: sebeorganizaci, solidaritě a vzájemné pomoci. Nepotřebujeme, aby nám vláda říkala, co máme dělat, ani nemusíme jít proti vlastnímu zdravému rozumu jen proto, že vláda chce udržet ekonomiku v chodu. Pro lidi je samozřejmě těžké dělat to, co je nejlepší, když jsou v práci v nejistých pozicích. To je důvod, proč je třídní organizace a boj zásadním prvkem každé strategie.

Vytvoření revolučního hnutí

Organizovaní anarchisté a anarchistky jsou přesvědčeni, že lidstvo nemůže přežít bez zcela nové společnosti – společnosti bez kapitalismu, státu a hierarchií. Zaprvé: tato pandemie nebude jednorázová. Vzhledem k vykořisťovatelskému vztahu mezi lidmi na jedné straně a zvířaty a přírodou na straně druhé lze očekávat další. Kapitalismus vynesl na povrch základní potenciální nebezpečí. Klimatické změny a katastrofální ztráta biologické rozmanitosti a stanovišť podkopávají samotnou existenci lidí na Zemi. Kapitalismus a růstová ekonomika opět urychlily tento proces drancováním Země o všechny dostupné zdroje. Člověk by si myslel, a mnozí si to na začátku mysleli, že zkušenost s pandemií inspiruje k novému způsobu života – k důrazu na vzájemnou pomoc, solidaritu a respekt k životnímu prostředí. Tento optimismus se ale velmi rychle vytratil – brzy jsme se vrátili do běžného provozu a vlády se snažily, aby nás všechny znovu přiměly utrácet. Podpora letecké dopravy je ukázkovým příkladem naprostého ignorování změny klimatu. Těžba fosilních paliv, těžba dřeva a odlesňování pokračovaly po celou dobu pandemie. V zoufalé snaze získat zpět zisky se řešení klimatické krize opět odsouvá.

V nadcházejícím období se lidé zaměří především na zvládání útoků ze strany vlád a zaměstnavatelů, kteří se snaží přimět třídu pracujících, aby platila náklady za pandemii. Budeme trávit spoustu času bojem v těchto ekonomických zápasech. Musíme zajistit, aby byla třída pracujících jednotná, abychom se mohli vzájemně podporovat a zajistit plnou podporu i těm nejohroženějším. Potřebujeme solidaritu a vzájemnou pomoc místo toho, aby každý bojoval sám za sebe ve firmě, odborech nebo ve znevýhodněné sociální skupině. Je třeba zpochybnit celou povahu práce. To se ukázalo během pandemie, když jsme jasně viděli, jaká práce je skutečně důležitá. Je to velmi obtížné, protože lidé se pochopitelně nechtějí vzdát své práce – i když je tato práce odcizuje a škodí jim i zbytku planety.

Naším historickým úkolem je neustále upozorňovat na potřebu revoluce. Nemůžeme se nadále soustředit jen na bezprostřední problémy, kterým čelíme, ve snaze pouze odvrátit nejhorší z útoků a vyžádat si pár drobků. Musíme zpochybnit celý systém. Strategie musí vycházet z místa – komunity, pracoviště – a musí být pevně zakotvena v mezinárodní perspektivě. Můžeme se poučit z naší zkušenosti s pandemií, která donutila mnoho lidí omezit život na své bezprostřední okolí – svůj domov, sousedy, komunitu a zeleň. Právě na konkrétním místě, kolem problémů, které můžeme sami prožívat, vznikají hnutí s potenciálem k podstatnějším změnám.

Avšak je nezbytná širší perspektiva, protože potřebné změny jsou obrovské a vzájemně závislé. Důvody problémů na konkrétním místě vězí v rozhodnutích, která jsou činěna v zasedacích místnostech korporací nebo jsou výsledkem tržních sil, které zajišťují, že tím nejdůležitějším kritériem je zisk.

Přestože změna klimatu je také globální problém, pandemie byla mnohem bezprostřednější a osobnější. Možná si to někteří neuvědomovali, ale nelze popřít skutečnost, že jsme propojeni. To znamená, že existuje potenciál pro rozvoj internacionálně zaměřených hnutí. Slogan „Nejsme v bezpečí, dokud nebudou v bezpečí všichni“ se stal součástí myšlení mnoha lidí. Budoucnost závisí na tom, do jaké míry dokážeme stavět na pozitivních aspektech reakce zdola a vytvořit hnutí, které přesahuje bezprostřední obavy a požadavky, hnutí, které nás dovede k zásadnímu rozkolu s kapitalismem a k anarchistické společnosti.


Alternativa Libertaria (AL/FdCA) – Itálie
Anarchist Communist Group (ACG) – Velká Británie
Αναρχική Ομοσπονδία – Řecko
Aotearoa Workers Solidarity Movement (AWSM) – Nový Zéland
Coordinacion Anarquista Latinoamericana (Coordenaçao Anarquista Brasileira – Brazílie, Federacion Anarquista Uruguya – Uruguay, Federacion Anarquista de Rosario – Argentina)
Die Plattform – Německo
Embat, Organització Llibertària de Catalunya – Katalánsko
Karala, Anarchist Group (Ankara) – Turecko
Libertäre Aktion (LA) – Švýcarsko
Melbourne Anarchist Communist Group (MACG) – Austrálie
Organisation Socialiste Libertaire (OSL) – Švýcarsko
Roja y Negra – Anarchist Organisation (Buenos Aires) – Argentina
Union Communiste Libertaire (UCL) – Francie, Belgie a Švýcarsko
Vía Libre, Anarchist Group – Kolumbie
Zabalaza Anarchist Communist Front (ZACF) – Jižní Afrika
------
Anarchistická federace – Česko


Zdroj:
https://cabanarquista.org/2022/02/05/declaracao-anarquista-internacional-sobre-a-pandemia-da-covid-19/

Související odkazy:
Kdo na nás dělá Dlouhý nos?
Mezinárodní solidaritou proti globálnímu autoritářství!
Zdraví není zboží
Bojovat se má o každý život
Vakcíny pro všechny!
Chraňme životy, zastavme průmysl!
A3: Kapitalismus proti lidem
Česká republika není pracovní tábor
Zisky, nebo životy? O to tu běží
Lidé zase až na posledním místě
Za tlak zdola
Za krizi zaplatí zase jen ti dole
Akční den Zero Covid
A3: Pandemie sobectví
Lekce z projektů vzájemné pomoci
Třída není z ocele


Verze pro tisk 15.2.2022 AF
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy