Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Samospráva
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Vzpomínka na Honzu Kučeru

Připomněli jsme si 16. výročí vraždy antifašistického skinheada z Příbrami.

Již od oněch tragických dnů v lednu 2008 si každý rok připomínáme památku Jana Kučery.

V noci z 18. na 19. došlo tehdy v jedné z příbramských hospod k potyčce mladých neonacistů se skupinou punkerů a skinheadů. Když už to vypadalo, že náckové odtáhli, vrátil se jeden z nich s nožem a při konfrontaci s antifašistickým skinheadem Janem Kučerou ho použil. Bodné rány vedly k mohutnému krvácení. 20. ledna Honza v nemocnici zraněním podlehl.

To, co se stalo, se neodvratně vepsalo do srdcí antifašistek a antifašistů coby připomínka toho, že nesmlouvavý postoj k nositelům zhoubných ideologií, jejichž ústředním nástrojem je násilí, není hra ani víkendová zábava. Šlo o dobu výrazného vzestupu neonacistických aktivit. A bylo to mimo jiné nekompromisní antifašistické úsilí, kterému se je podařilo vytlačit z ulic.

Šestnáct let od Honzovy vraždy se možná jeví jako dlouhá doba. Dnešní ulice jsou takřka prosté neonacistického násilí a neexistuje žádný výrazný politický ani subkulturní jmenovatel jako dříve, který by měl potenciál neonacistické bojůvky oživit v podobě, v jaké jsme je znali. To ale neznamená, že podobné nebezpečí bylo navždy zažehnáno. Zhnědnutí mainstreamu a skutečnost, že mnozí dnešní politici říkají jen trochu zaobaleněji to, co dřív osamoceně prosazovali neonacisti, nás nutí mít se na pozoru. Každá politika vylučování, dvojího metru, dehumanizace, nacionalismu apod. vede dříve či později k násilí. A v tom nejhorším případě je takové fašistické násilí organizováno samotným státem, jak můžeme vidět například v Rusku, Turecku, Myanmaru, ale třeba i v Maďarsku nebo Francii…

Připomínka památky Honzy Kučery je zároveň připomínkou toho, že je třeba být stále ve střehu a připraveni postavit se těm, pro něž lidský život nemá v univerzálním měřítku žádnou hodnotu.

Na Honzu letos mnozí jednotlivci i kolektivy vzpomenuli posty na sociálních sítích.

Ve veřejném prostoru se tak potom stalo například v pražském klubu Underdogs. Tam 13. ledna slavila kapela antifašistických skinheads Aculeos desáté výročí své existence. Na pódium vyvěsila transparent „Nezapomeneme, Neodpustíme! Jan Kučera + 20. 1. 2008“ a ke svému vystoupení přizvala kapely obdobného ražení: Rozruch a Stále nič (původně avizovaný Crossczech žel nemohl dorazit). Koncert byl v příjemně zaplněném klubu provázen skvělou a nabitou atmosférou a velmi vítanou přidanou hodnotou je fakt, že benefiční výtěžek ze vstupu, více než 13 000 korun, putoval na Nadační fond Univerzity Karlovy pro podporu rodin obětí a pedagogů a studentů zasažených střelbou na filozofické fakultě.

Honzovo jméno zaznělo také na Kladně, kde se v sobotu 20. ledna v Black Road Café konala launch party kazetového labelu Věžáky Records. Na akci zahrály kapely Kult masek, Edúv syn a Protijed. V proslovu zaznělo poděkování lidem, co přišli, a připomenutí výročí Honzova úmrtí s tím, že je stále potřeba aktivního antifašistického postoje a boje proti všem formám útlaku.

Další veřejnou vzpomínkovou akcí byla už tradiční pouštěčka v plzeňské družstevní kavárně Družba, kde se v pátek 19. ledna u pultu s gramofony, ozdobeného vlajkou „Good night white pride“, protočili dvě Djky a dva Djs, aby pouštěli k tanci a poslechu zejména hudbu, kterou měl Honza Kučera rád, tedy ska a punk. Došlo ale i na reggae, dub, garage punk nebo hardcore. O žánrovou pestrost se postarali Tony Magor Vrtačka, DJky Basha (The Ugly Selectors) a Tali (Vibe Unity) a DJ Nedry. Hudební výběr zněl od půl osmé do půl druhé ranní. Letošní vzpomínkový večer za Honzu Kučeru v Družbě byl komornějšího charakteru než ročníky předchozí, vzhledem k velkému množství kulturních akcí pořádaných po městě. Doufáme, že se příští rok sejdeme opět v hojnějším počtu, avšak i na této komornější verzi akce vládla atmosféra solidarity, vzpomínání i společné radosti. Jedná se sice o pietní akci, ovšem sám Honza by rád viděl, že pouze nesmutníme, naopak na něho vzpomeneme v rytmu hudby, kterou měl rád, a v kruhu lidí, pro něž jsou charakter, přátelství a morální integrita víc než jen prázdná slova.

Zlu a nenávisti se neustupuje, proti těm se bojuje.