Report o dosavadních solidárních aktivitách Anarchistické federace

Válka. To slovo do nás minulý čtvrtek vrazilo jak hurikán. Ještě před Putinovou invazí jsme překládali články tamějších anarchistek a anarchistů o stoupajícím napětí a postupně si tvořili názor, že je v případě otevřeného útoku nutné naše přátele a další neprivilegované obyvatele Ukrajiny co nejjasněji podpořit. I tak byl ale začátek otevřeného konfliktu šokující.

Nejen my, ale hlavně bezpočet dalších lidí různých politických postojů i bez nich se okamžitě vrhlo do solidárních aktivit. V našem případě to znamenalo hned několik věcí. Jednak jsme mezi sebou uspořádali spontánní, ale velmi úspěšnou sbírku na podporu anarchistického oddílu teritoriální obrany Ukrajiny. Dále se nám daří zveřejňovat další a další překlady hlavně od kolektivů přímo z napadené země či v protiválečnými protesty (a represemi) zmítaném Rusku.

Krátce po invazi jsme také na sobotu 26. února svolali shromáždění u ruské ambasády v Praze. Důvod byl prostý: na místo se chystala parta proputinovských antivaxerů, aby ve stejnou chvíli, kdy jsou naši ukrajinští přátelé v ohrožení života, agresi Kremlu obhajovali. Chtěli jsme je nejen hlasitě konfrontovat, ale hlavně se jasně a veřejně vyjádřit solidaritu s napadenými – v duchu internacionalismu, antifašismu, antimilitarismu.

Naše výzva, aby se lidé postavili proputinovským nacionalistům, se nad očekávání rychle rozlétla po sociálních sítích. Roli asi sehrálo i to, že protitábor vedly zvlášť odpudivé figury – ty samé, které v posledních měsících pronásledovaly zdravotníky, bojovaly proti očkování a snažily se za to loudit peníze po svých příznivcích. Konkrétně lze zmínit Tomáše Čermáka a Patrika Tušla.

Vypráskání putinovců u ruské ambasády

V mrazivé dopoledne bylo od začátku jasné, že jsme v převaze. Kolem ambasády se potloukaly a porůznu shromažďovaly skupinky antifašistů. Část lidí se sešla u spodního vjezdu na vyslanectví, kde se již od předchozího dne rozkládal solidární proukrajinský tábor. Svižně jsme se jakž takž sjednotili a přesunuli nahoru, kde už čekalo několik exotů vedených Čermákem. Hned, jak se nás několik desítek nahrnulo vzhůru a utvořilo „frontu“ oddělenou policajty, pustili jsme se do skandovaček a improvizovaných projevů.

Neodpustili jsme si pár sarkastických poznámek na adresu protistrany, hlavně se ale mluvilo o mezinárodní solidaritě a důvodech, proč jsme přišli. Zdůraznili jsme, že nestojíme proti neprivilegovaným Ruskám a Rusům, ale Putinovu režimu, který jako jediný nese odpovědnost za imperiální invazi.

Zazněla i připomínka, že na Ukrajině hájí své domovy a blízké i mnoho antifašistů či anarchistů a v jejich odvaze je cosi všeobecně lidského, co hovoří ke všem přítomným bez ohledu na jejich konkrétní politický postoj. Konstatovali jsme také, že ruská invaze na Ukrajinu je morálně neobhajitelná jakoukoli záminkou, mimo jiné kvůli tomu, jak rozrušuje základní principy mezinárodního soužití v Evropě.

Během projevů, skandování hesel v čele s „Putin neprojde, Kyjev žije“ a halekání párkrát projeli kolem příznivci nahoře shromážděných bizáristů v autech „ozdobených“ národními vlajkami. Ze začátku si vysloužili pár prostředníčků a nadávek, v jeden moment se ale demonstrace – tou dobou rozrostlá na pořádný houf – jaksi plošně rozhodla, že toho už bylo dost, a začala velká vlajková loupež. Lidé pár vlajek olámali a proběhl dílčí pokus proruský „konvoj“ zablokovat, načež nás – nutno říct, že na obvyklé poměry opravdu dost mírně – vytlačili těžkooděnci na chodník.

Když se vše uklidnilo, náš megafon se změnil v jakýsi „open mic“, kdy promluvil například starší demonstrant původem z Ukrajiny. Zazněla i pozvánka na další odpolední akci za dodání zbraní ukrajinským obráncům. Při té řečník snad trochu nešťastně zmínil, že jdou podpořit vládu (aby se k zásilce rozhoupala), což nejen u nás vyvolalo rozpaky – a motivaci místo dalšího demonstrování radši vyrazit na oběd. Alespoň jsme viděli, jak na spontánní protiakci dorazili i lidé, které bychom třeba na anarchistickém prvním máji nepotkali.

Demo později ještě oživil příchod další skupinky exotů, z nichž část poněkud nepochopitelně napřed zamířila do našeho davu. Nepřihodilo se jim nic zlého, prostě byli s ironickými poznámkami nasměrováni ke svým. Kdo svého příchodu asi litoval, byl ultranacionalista a pošuk Jiří Černohorský – policie jej spolu s Tušlem zadržela za schvalování ruské invaze coby „zločinu proti míru“.

Paragrafy „podpory a propagace“ v nás vždy vzbuzovaly důvodné podezření, že se mohou snadno obrátit proti komukoli nepohodlnému, tedy i nám – stačí si ostatně vzpomenout na kauzu Fénix 2. Ohledně sobotní akce ale musím říci, že se policie chovala nezvykle slušně. Pro nás, kteří jsme s ní už měli vícekrát co do činění, vlastně místy absurdně přátelsky. Bylo vidět, že se proti nám – respektive na obranu putinovců – příslušníci rozhodně nehodlají přetrhnout.

Celkově se protiakce nad očekávání vydařila. Byla akční, přesto prakticky beze ztrát, podařilo se nám vzhledem k rychlosti zmobilizovat dost – podle některých odhadů až 200 – lidí, a proputinovským antivaxerům nadmíru názorně ukázat, že nejsou vítáni. Víc než o protistranu tu ale šlo o hlas solidarity s ukrajinským lidem, odvážnými aktivisty bojujícími proti Putinovi, uprchlíky i našimi přáteli tam ve válečné zóně. A tento hlas zazněl pořádně nahlas.

Zlobení u Sberbank

Putinův systém není založený jen na propagandě, nacionalismu a náboženském tmářství. V jádru je to prachsprostý kapitalismus, byť založený na víceméně otevřeném autoritářství všudypřítomné policie i úzké distribuci majetku a moci obecně, kdy de facto všechno patří „věrchušce“: ekonomicko-politické špičce oligarchů a generálů. Současně je režim nucen se zapojovat do kapitalismu mezinárodního.

V Evropě – konkrétně třeba v Česku, Chorvatsku, Maďarsku, Německu či Rakousku – tak působila ruská banka Sberbank. Minulý čas je schválně: ve středu oznámila, že se stahuje kvůli „silnému odlivu hotovosti z dceřiných firem a také kvůli ohrožení bezpečnosti zaměstnanců a majetku banky“. K tomuto „ohrožení“ jsme měli to potěšení přispět i my. Vše potřebné vysvětluje následující prohlášení:

Koalice kolektivů NeBoj, Food not bombs a Anarchistické federace se rozhodla ukázat, co je skutečně zač ruská Sberbank. Prostřednictvím pozměněného loga a pozměněných letáků banky informujeme její klienty*ky v několika městech ČR, u koho ukládají peníze.

Sberbank se v reakci na ruskou invazi v Ukrajině a v obavě ze ztráty kapitálu opakovaně do českých médií i ke svým klientkám*ům snažila šířit dezinformaci, že s ruskou Sberbank nemá nic společného – přestože spadá pod dceřinou společnost ruské Sberbank, v níž majoritní podíl akcií vlastní Ruská národní banka.

Aby klientům zabránila ve vybírání peněz, Sberbank postupně zablokovala bankomaty, internetové bankovnictví i uzavřela pobočky. Není tak divu, že spousta lidí průhledným výmluvám neuvěřila.

Další anarchistické aktivity

Pro úplnost je třeba říci, že v rámci anarchistického či šířeji pojatého antiautoritářského hnutí se toho uskutečnilo již povícero. Aktivně se zapojily například některé kolektivy Food not Bombs, a to shromážděním potřebných věcí – od oblečení, přes trvanlivé potraviny po hygienické potřeby – a zorganizováním jejich odvozu. Konají se benefiční akce. Někteří organizují neveřejné sítě pomáhající dopravovat lidi ochotné bojovat na Ukrajinu a zároveň lidi prchající odtud dostávat za jejich příbuznými napříč východní Evropou.

Několik ostravských anarchistů a anarchistek se v pátek 25. února sešlo před místní radnicí, aby vyjádřili protest proti válce na Ukrajině.

Maraton, ne sprint

Anarchistky a anarchisté se zapojují také do pomoci uprchlíkům a dalších solidárních aktivit. Jako vždy jsme tam, kde se něco děje, a snažíme se dělat vše, co je v našich skromných silách. Přestože se snažíme jednat rychle, uvědomujeme si s nelibostí, že válka patrně neskončí hned – a hlavně že neskončí humanitární a ekonomický tlak, který konflikt vyvolává.

Nynější všeobecně nadšená a bojovná nálada brzy dost možná z velké části vyprchá. Uprchlíci se stanou na obtíž a spousta „ochotných“ zaměstnavatelů se je bude snažit proměnit v levnou pracovní sílu. Solidární sbírky mohou vyschnout, lidé se unaví nebo vyhoří.

Naší asi největší výzvou v současné situaci je tedy nejen poskytovat včas maximální podporu, ale také rozprostřít své možnosti a šetřit síly. Jakkoli je totiž potřeba jednat ihned, pamatujme: i kdyby se válečná krize záhy vyřešila, za ní mohou čekat krize další. Naději nám může dodávat, že proti všem výzvám můžeme stát společně, solidárně. A že odhodlaní a jednotní lidé mohou zvládnout úžasné věci.

Související odkazy:
Proti invazi, avšak bez pokrytectví
Nacionalismus patří na smetiště
IFA proti Putinově agresi
Ruští anarchisté o invazi na Ukrajinu
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
NE VÁLCE!
Proti anexím a imperialistické agresi
Válka a anarchisté: antiautoritářský pohled na Ukrajinu
Ukrajina mezi mlýnskými kameny
Občanská válka na Ukrajině – její důvody a důsledky
Zdola č. 09/2015: Válku válce!
Existence č. 4/2014: Válka
K výročí Majdanu
O událostech na Ukrajině: Majdan 2013
Válku válce!
Válku válce II.

4.3.2022 -vc-

Akce AF/IFA Válka