Rozhovor o české podpoře anarchisty Igora Olineviče vězněného v Bělorusku

Běloruský kolektiv Not Today působící z emigrace zveřejňuje na svém webu sérii článků o vězněných běloruských aktivistech*kách. Seriál nese název „Svoboda v zajetí. Solidarita bez hranic“ a jeden z dílů je věnován anarchistovi Igoru Olinevičovi. Vzhledem k tomu, že Nakladatelství Anarchistické federace vydalo opakovaně Igorovu knihy Jedu do Magadanu, položil nám kolektiv Not Today při té příležitosti několik otázek. Spolu s našimi odpověďmi je zde uvádíme také v českém jazyce.

* * *

Jak jste se dozvěděli o Igoru Olinevičovi?

O Igorovi jsme se dozvědělx po jeho prvním odsouzení, v době, kdy jsme se začalx znova víc zajímat o dění v anarchistickém hnutí v Rusku, Bělorusku, na Ukrajině atd. Totiž ještě v 90. letech bylo znovu se rodící anarchistické hnutí v Československu v určitém kontaktu i s anarchisty z „východu“, z postsovětského prostoru, ale generační obměna v hnutí posílila orientaci na západ a taky tu pár let nebyl nikdo se znalostí ruštiny, aby mohl sledovat aktuální dění ruskojazyčných anarchistických webů.

Je to právě deset let, co Nakladatelství Anarchistické federace vydalo český překlad brožury Příběhy vězněných anarchistů, kterou dva roky předtím (tedy 2012) vydal kolektiv Anarchistického černého kříže – Bělorusko (AČK-Bělorusko). České vydání bylo aktem solidarity s perzekvovanými běloruskými anarchisty a z tiskárny se tehdy v lednu 2014 vezlo rovnou na koncert běloruské kapely Mister X v Praze. AČK-Bělorusko brožuru vydal na podporu lidí odsouzených v prvním novodobém běloruském monstrprocesu proti anarchistům – a mezi nimi byl i Igor Oliněvič nebo Mikola Dziadok. (S Mikolou jsme po jeho propuštění navázali i osobní spolupráci.)

Ta tzv. kauza běloruských anarchistů byla vlastně čítankovou ukázkou mocenské autoritářské zvůle – byli souzeni za své politické názory a odsouzeni v podstatě bez důkazů k mnohaletým trestům, a to za paragrafy výtržnictví a poškozování majetku. Mělx jsme potřebu o téhle a podobných kauzách informovat a vězněným anarchistům vyjadřovat solidaritu. Od té doby bylo žel takových kauz v Bělorusku a Rusku dost a státní represe se pořád zhoršují.

Znáte „kauzu anarchopartyzánů“? A co si myslíte o přímé akci?

Ano, kauzu jsme sledovalx hned od prvních informací, které se objevily. Obratem jsme o ní informovalx česky i v našich médiích – o zatčení čtyř kamarádů jsme přineslx krátkou zprávu už 2. listopadu 2020. Následoval překlad otevřeného dopisu na jejich podporu, s nímž jsme se ztotožnilx. Poté jsme se přidalx k výzvě k Týdnu solidarity s anarchisty a antifašisty z Běloruska ve dnech 23.–30. 11. 2020. To už měl režim ve svých drápech i našeho kamaráda Mikolu Dziadoka, jenž byl jedním ze signatářů otevřeného dopisu. V prosinci 2021 jsme informovalx o vynesení rozsudku nad anarchopartyzány. Bylx jsme rozhořčenx, ale ne překvapenx – od Lukašenkova režimu se nedalo nic jiného čekat. Přineslx jsme zprávy o mučení a nemohlx jsme opomenout úžasnou závěrečnou řeč Igora Oliněviče při soudním jednání. Zcela otevřeně a jasně v ní mluví o svých pohnutkách, které jsou podle nás naprosto oprávněné. Nadále sledujeme informace o odsouzených kamarádech*kách poskytované AČK-Bělorusko.

Proč jste se rozhodlx vydat Igorovu knihu v České republice? Má význam pro zdejší čtenáře?

Český překlad Igorova vězeňského deníku Jedu do Magadanu vyšel poprvé v dubnu 2014 u příležitosti 2. pražského anarchistického knižního festivalu. Připravilx jsme ho společně s Antifašistickou akcí (AFA) a výtěžek z prodeje knihy byl určen běloruským anarchistům*kám. A proč jsme ho vydalx? Je to příběh anarchisty žijícího v zemi, kde vládne zločinec Lukašenko. Je to příběh bojovníka proti diktátorskému režimu. Je to příběh politického vězně. Zároveň je to příběh země, kde může ve vězení skončit kdokoli a každý. A to mluvíme o současnosti, o Evropě 21. století! Takové příběhy je potřeba znát! A v neposlední řadě je to taky skvěle napsaný příběh.

Igor je žel už zase politickým vězněm, a protože první české vydání jeho deníku už bylo dávno vyprodané, připravilx jsme – opět jako výraz solidarity – v roce 2022 nové vydání. Tentokrát i jako poctu běloruštině, kterou se Lukašenko snaží zlikvidovat (takže jména v knize jsou transkribována z běloruštiny). No a Igorův deník čtou další generace zdejších anarchistů, a možná i proto jim nechybí odhodlání pomáhat anarchistům a antifašistům bojujícím na Ukrajině proti putinovské invazi. Možná. Určitě ale víme, že české vydání Igorova vězeňského deníku inspirovalo brněnské Divadlo 3+KK, kde nastudovalx hodně působivé představení Jedu do Magadanu – Nevěř, neboj se a nepros. Ale to představení vzniklo vlastně ještě před druhým český vydáním!

Co si myslíte o trestu (20 let) pro Igora Olineviče?

Jak jsme už řeklx, je to hrozné, ale nikoli překvapivé. Lukašenkův režim se zachoval podle očekávání.

Myslíme na vězněné kamarády*ky, sledujeme informace, překládáme je, připomínáme jejich osudy (například během srpnový týdnů solidarity s anarchistickými vězni).

Neupínáme se ale k možnosti milosrdenství diktátora. Upínáme se k naději na jeho brzké odstranění. Lukašenko těží z politické a silové opory Kremlu. Osud našich kamarádů*ek vězněných v Bělorusku je tak také jedním z důvodů, proč si přejeme porážku Putinova invazního tažení na Ukrajinu. Poražený či oslabený Putin může znamenat poraženého či oslabeného Lukašenka, jeho odstranění a osvobození politických vězňů v Bělorusku.

Co byste popřálx Igorovi a dalším politickým vězňům v Bělorusku?

Je pro nás nepředstavitelné, co prožívají. Můžeme se pokusit vcítit do jejich situace, ale i tak to bude hodně vzdálené od kruté reality, jíž jsou vystavenx.

Přejeme jim hlavně hodně psychických i fyzických sil. Přejeme jim, ať je potkává hodně maličkostí, které mohou udělat jejich život za mřížemi snesitelnějším a radostnějším, jakkoli to může znít paradoxně. A rozhodně jim přejeme brzký pád diktátora a jejich osvobození. Ale to není stále vše. Přejeme jim, aby byl jejich návrat šťastný, aby našlx pomoc, kterou pak budou bezesporu potřebovat, v silném, sebevědomém a jednotném anarchistickém hnutí, které bude v Bělorusku relevantní silou.

* * *

Ihar Aliněvič: Jedu do Magadanu. Vězeňský deník anarchisty. Vydalo Nakladatelství Anarchistické federace v roce 2022 (2. vydání), grafická úprava a obálka Jana Anna Cholvadt, rozměry 13×18,2 cm, 241 stran, doporučený příspěvek na pokrytí nákladů 250 Kč (v distribuci AF 220 Kč). K sehnání na distribučních místech, v e-shopu Roleta39 nebo na kosmas.cz.

Související odkazy:
Anarchistický černý kříž – Bělorusko
Vězni Lukašenkova režimu
Bojovat se dá i v exilu
Narozeninové přání za zdi věznice
V emigraci za své kamarády
Omezená moc mříží
Předmluva k 2. vydání „Magadanu“
Běloruský večer v Brně
Ihar Aliněvič: Jedu do Magadanu
har Aliněvič: Jedu do Magadanu. Vězeňský deník anarchisty
Příběhy vězněných anarchistů
Igor Oliněvič: Jedu do Magadanu
Statě o revoluci (česky o událostech v Bělorusku)
Běloruští anarchisté na svobodě
Bělorusko: vynesen rozsudek nad anarchopartyzány
První máj v Brně s Igorem Oliněvičem
Ať žije revoluce!
Krev na vašich rukou
Nasta Lojka odsouzena

27.6.2024 Nakladatelství AF

Represe Publikace