Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Samospráva
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Anarchistický černý kříž – Bělorusko

Týden solidarity s anarchistickými vězni zakončujeme převzatým rozhovorem s běloruským kolektivem ABC.

Řekněte nám něco o sobě. Čím se zabýváte? Jak dlouho vaše iniciativa existuje?

Běloruská skupina Anarchistického černého kříže (ABC) existuje od roku 2009. Tehdy jsme se pokusili o měsíční vybírání příspěvků od anarchistů/ek pro případ represí. Diskutovali jsme o pravděpodobnosti nadcházejících represí a potřebě se na ně připravit a chtěli jsme využít postupy antirepresivní práce, které už existovaly v hnutí v jiných zemích. V roce 2010 anarchisté v Bělorusku poprvé čelili trestnímu stíhání a četným výslechům a prohlídkám. Je třeba poznamenat, že obránci lidských práv neposkytli žádnou podporu lidem, kteří proti režimu bojovali přímými akcemi: žhářstvím, ničením majetku, útoky na vazební věznice a zařízení pro dočasné zadržení. S pomocí zvenku tedy nebylo možno počítat, a tak vznikl nový tým ABC, který se začal zabývat nejen sháněním finančních prostředků na právníky a další podporu, ale také rozvíjením kultury bezpečnosti v hnutí, čímž pomáhal zajistit, aby se lidé nedostávali do vězení kvůli neznalosti a hloupým chybám nebo v důsledku lstivých her GUBOPu (odboru boje proti organizovanému zločinu), který je nutí vypovídat podle svých představ. Stále je pro nás důležité, aby člověk, kterého podporujeme, nebyl zrádce – takoví lidé nemají právo očekávat pomoc od hnutí. Po roce 2020 jsme však museli tento přístup přehodnotit a vzhledem k mučení a násilí, které se staly součástí represivní reality, připouštíme i výjimky.

Před rokem 2020 jsme také finančně pomáhali lidem, kteří se vrátili z vězení – mnozí z nich přišli o práci nebo prostě nedostali zaplaceno za dobu, kdy byli ve vazbě. Jsme přesvědčeni, že hnutí má povinnost se této podpory ujmout, místo aby nechávalo lidi napospas osudu.

Nyní se zaměřujeme především na podporu anarchistů/ek a antifašistů/ek, kteří byli uvězněni po událostech roku 2020. Dalším důležitým směrem v posledních letech bylo placení psychoterapie pro kamarády traumatizované represemi nebo vězením.

Povězte nám něco o historii ABC. Je to mezinárodní organizace?

ABC je nyní spíše sítí autonomních kolektivů než organizace. Prototyp ABC vznikl v roce 1906 v Ruském impériu pod názvem Politický červený kříž. Tato organizace se věnovala pomoci všem uvězněným revolucionářům bez ohledu na jejich názory, ale brzy se dostala pod kontrolu komunistů a socialistů, kteří přestali vězněným anarchistům pomáhat. Anarchisté pak vytvořili novou strukturu, Anarchistický červený kříž, přičemž nadále pomáhali všem vězňům bez výjimky. Během ruské občanské války začal Červený kříž pomáhat raněným a válečným veteránům, a tak byl Anarchistický červený kříž přejmenován na Anarchistický černý kříž, aby nedocházelo k záměně. Represe nutily anarchisty často se stěhovat ze země do země a všude organizovali buňky ABC, které pomáhaly nejen Rusům, ale všem anarchistům, kteří potřebovali pomoc, od vězňů a válečných veteránů až po politické uprchlíky.

Dnes už buněk ABC ve světě tolik není, nejčastěji lidé organizují dočasné solidární struktury pro konkrétní represivní kauzy, které se časem a pro nedostatek využití rozpadají. Běloruský kontext nám však nedovoluje uvažovat o tom, že by ABC přestal existovat – od roku 2010 nebyl jediný rok, kdy bychom se nestarali o nějakého vězně.

ABC je iniciativou zdola. Jak se liší takové iniciativy od jiných?

Iniciativa zdola znamená, že nepracujeme jako nevládní organizace nebo solidární fondy, nedostáváme peníze na svou činnost, nevyužíváme granty na podporu vězňů, neplatíme designéry triček a pohlednic atd. Nepracujeme „pro“ nikoho a nejsme charitativní struktura, která předpokládá, že existují ti, co pomáhají, a pak objekty pomoci, oběti režimu, které je třeba litovat a chránit. Každý z nás může jít kdykoli do vězení a podporu našich kamarádů bereme jako součást boje, v němž pokračují ve vězení. Jsme součástí téhož řetězce, ne dobrodinci. Podporu neposkytujeme z humanitárních důvodů, ale proto, že vzájemná pomoc je pro nás součástí politického boje a základem anarchismu. Pokud nejsme schopni podpořit kamaráda/ku v nouzi, nemá smysl vydávat hlasitá anarchistická prohlášení.

Tím se podle našeho názoru lišíme od většiny existujících organizací pomáhajících politickým vězňům. V tom je naše síla a samozřejmě i omezení, pokud jde o naši schopnost získávat finanční prostředky.

Kolika vězňům pravidelně pomáháte?

K dnešnímu dni je podle našich informací za mřížemi 32 anarchistů a antifašistů (plus jedna osoba v domácím vězení). Nepomáháme všem, protože kontakt s některými je omezen postavením jejich příbuzných a jejich ochotou s námi spolupracovat. Přesný počet nemůžeme z bezpečnostních důvodů uvést, ale je to asi 80 % lidí uvedených na našich webových stránkách.

Co je ve vězení nejnutnější?

Podle našeho názoru je ve vězení nejpotřebnější získávat informace o dění venku a novinky z hnutí. Mnoho kamarádů zažívá informační a mediální hlad, nevědí, zda někdo propaguje myšlenky, za které bojovali a za které jsou vězněni, zda někdo pomáhá jejich rodinám, zda se někdo zajímá o jejich situaci, zda někdo posílá zprávy. Kárné orgány dělají vše pro to, aby politické vězně izolovaly a přesvědčily je, že solidarita už neexistuje. My ze své strany děláme i nadále vše pro to, abychom kamarádům všemi možnými prostředky ukázali opak.

Jaký je postoj k politickým vězňům v běloruských věznicích?

Když byli naši kamarádi vězněni v letech 2010–2015, tak jim správa „nápravných“ zařízení věnovala větší pozornost: odebírala jim balíčky a omezovala návštěvy, prodlužovala jim tresty ze smyšlených důvodů s využitím článku 411 trestního zákoníku. Zajímavé je, že čtyři anarchisté a politik Statkevič byli posledními politickými vězni, kterým Lukašenko v roce 2015 udělil milost – všichni ostatní již byli v té době propuštěni. Z toho lze usuzovat, že už tehdy představovali známí (v úzkých kruzích) politici a anarchisté pro režim přibližně stejnou hrozbu. Nyní se děje totéž, jen v hypertrofované podobě. Anarchisté už nedostávají v průměru 3–5 let jako dřív, ale 5–20 let. Někteří naši kamarádi už byli jako „zlovolní narušitelé režimu“ převezeni do kolonií se zvýšenou ostrahou nebo do věznic. Několik lidí drželo hladovku a snažilo se bránit svá nejzákladnější práva, jako je přijetí předání nebo podání stížnosti na prokuraturu. Někteří anarchisté pravidelně tráví několik měsíců až šest měsíců v kárném izolačním centru. Je jisté, že pokud se začne s vězni nějak vyjednávat, budou anarchisté na seznamu pro propuštění až na posledním místě.

Můžete nám říct něco o vašich nejtěžších případech?

Můžeme třeba zmínit případ „Revoluční akce“, v němž bylo odsouzeno deset lidí. Vyšetřování trvalo téměř dva roky a soudní proces a příprava na něj trvaly šest měsíců, kdy se zasedalo téměř denně. Jen na tento případ jsme museli měsíčně shánět asi 7000 eur. Dostali jsme se do velkých dluhů a museli jsme na téměř půl roku zastavit velkou část naší pomoci ostatním vězňům.

Byly také dva případy, kdy jednotliví obžalovaní svědčili proti ostatním členům skupiny. Jak bylo uvedeno výše, byla to pro nás při rozhodování o podpoře konečná. Stálo nás hodně času a úsilí zjistit všechny okolnosti, získat názor ostatních obviněných a zástupců hnutí na podporu takových lidí. Nakonec jsme se rozhodli udělat výjimku a všechny kluky podpořit. Z etického hlediska to pro nás bylo velmi těžké rozhodování.

Jaké knihy dosud běloruští anarchističtí vězni napsali?

Zatím vyšly pouze knihy Ihara Aliněviče Jedu do Magadanu a Mikoly Dziadoka Paralelní svět v barvě. Obě jsou napsány na základě jejich prvního výkonu trestu (2010–2015). Iharova kniha kdysi vyvolala v našem hnutí i mimo něj skutečný rozruch. Pokud je nám známo, je Ihar po Světlaně Alexijevičové nejpřekládanějším současným běloruským autorem. Kniha Jedu do Magadanu byla přeložena do 11 evropských jazyků. Právě nyní se připravuje do tisku ukrajinské vydání knihy. Mikolova kniha je k dispozici v běloruštině, ruštině, angličtině, češtině a němčině, brzy vyjde i polské vydání.

Podle knihy Ihara Aliněviče byla v České republice nastudována divadelní hra, víte o ní něco?

Ano, samozřejmě, herci s námi byli v kontaktu, a dokonce poslali peníze vybrané na představeních na podporu Ihara. Proslýchá se, že brzy přijedou s představením do Varšavy.

Byl v Bělorusku do roku 2020 nátlak na antifu a anarchisty/ky spíš náhodný nebo cílený?

Tlak na anarchistické a antifašistické hnutí je samozřejmě vždy cílený. Od roku 2010 nás GUBOP vnímá jako svého osobního nepřítele. Neexistuje, aby někdo dělal akci a byl „náhodou“ zadržen hlídkou. GUBOP a KGB už léta shromažďují informace o anarchistech, zjišťují, kde žijeme, s kým komunikujeme, jak jsme organizovaní, jaké máme slabiny. Proto se často hledalo najednou 20 lidí. Vzhledem k rozvinuté bezpečnostní kultuře v hnutí museli fízlové někdy odejít s prázdnou nebo hledat slabé články – ty, kteří by podlehli provokaci a poskytli potřebné informace, nebo kteří nedbale chránili počítačové informace, jež by mohly být použity jako důkaz.

Jaká je současná situace ohledně útlaku na anarchistů/ek a antifašistů/ek?

Pokud máte na mysli pronásledování osob, které jsou stále na svobodě, pak většina anarchistů/ek, kteří jsou úřadům známi, opustila zemi. Někteří stále dostávají výhrůžky a dostává se jim osobní pozornosti od GUBOPu, jejich příbuzní v Bělorusku jsou prohledáváni a je jim vyhrožováno propuštěním z práce. Pro anarchisty má GUBOP samostatný kanál na Telegramu, kde zveřejňují nejrůznější nesmysly, například zesměšňování vzhledu nebo video masturbace, natočené skrytou kamerou. Jsou známy i případy šikany za pomoc nebo dopisování s uvězněnými anarchisty.

Ve kterých zemích je ještě vyvíjen silný tlak na anarchisty/ky a antifašisty/ky? Existují nějaké příklady?

Represe se projevuje všude tam, kde se anarchisté/ky a antifašisté/ky dostávají do přímého konfliktu s místními režimy nebo se jejich činnost stává nepohodlnou či příliš viditelnou. Poslední příklad: letos v létě v „demokratickém“ Německu policisté obklíčili mnohatisícovou antifašistickou demonstraci a více než 12 hodin je jednoho po druhém pouštěli ven, kopírovali si jejich data a zabavovali jim telefony. V Itálii a Řecku nepřestaly razie ve squatech při hledání anarchistů/ek, kteří se zabývají ničením majetku velmi bohatých lidí, vyhrožováním soudcům nebo bojem proti výstavbě jaderných elektráren či železnic. Nebo si vezměte USA. V Asheville si aktivisté postavili stany v místním parku na protest proti zákazu stanů, ve kterých přespávají bezdomovci. Bylo zatčeno 16 lidí a obviněno z „trestně nehygienického neukáznění“ (trestný čin), proběhlo mnoho domovních prohlídek, po nichž lidé přišli o práci nebo jim majitelé domů zrušili nájemní smlouvy. Aktivistům bylo zabaveno mnoho vybavení a některým kamarádům byly na auta instalovány snímače pohybu. Obecně platí, že tam, kde se anarchisté stanou trnem v oku úřadů, se s nimi nezachází nijak v rukavičkách.

Jaké knihy zahraničních vězňů doporučujete k přečtení?

* Bang up and smash
* Andělé se špinavými tvářemi
* Překonání vyhoření (Nicole Rose)
* Proti mučení (Sean Swain)
* README.txt (Chelsea Manningová)
* Normální život: Autobiografie Vassilise Palaiokostase.

Jakou pomoc potřebujete?

Potřebujeme pomoc při propagaci naší práce a našich vězněných kamarádů/ek. Můžete alespoň přeposílat informace z našich sociálních sítí, stejně jako kupovat náš merch, fotit a zveřejňovat je na svých účtech, vyprávět o ABC všude, kde je to možné.

Hledáme také zodpovědné designéry, kteří jsou ochotni dobrovolně navrhovat naše letáky, dělat nové návrhy triček a další vizuální atributy.

A samozřejmě potřebujeme peníze. Jestliže do roku 2020 jsme byli schopni pokrýt téměř 100 % nákladů na každého vězně, nyní je to nemožné, protože výdaje na měsíc se pohybují kolem 12–15 tisíc eur. Nedávno jsme spustili kampaň na hledání osobních společníků pro naše vězně. Jde o to, aby se kolem jednotlivých vězňů vytvořily malé skupinky lidí, kteří jsou připraveni každý měsíc vybrat určitou částku na výdaje ve věznici. Tím by se výrazně snížil tlak na náš tým a umožnilo by nám to decentralizovat naši pomoc, zefektivnit ji a rozšířit.

Podrobnosti o kampani a novinky o vězněných najdete na našich webových stránkách abc-belarus.org a případné dotazy můžete zasílat na e-mailovou adresu belarus_abc[a]riseup.net.